Of Kings and Queens - 12. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/13/Of-Kings-and-Queens
Poznámka autorky: (...) Prosím, pokračujte v komentování! Zbožňuju všechny spekulace o tom, co se stane s Hermioninými vlasy. Ale jak uvidíte, budeme mít brzy k řešení pár důležitějších věcí. Víte, že mám ráda dobré zvraty a taky když se situace zamotává. A možná i trochu zvlhne, jestli víte, co tím myslím. Dáme se do toho, ano? xo
* * *
Vůně cedru a vody po holení byla tak silná, že ji téměř mohla ochutnat. Něčí paže ji ochranitelsky objímaly. Usmála se. Jestli to byl sen, pak nechtěla, aby skončil.
"Grangerová!"
Hermiona prudce otevřela oči. Ležela na studené podlaze a nad ní se rozzlobeně tyčil Draco. A sakra.
"Tak dost, ženská," zavrčel. "Vezmu tě do nemocnice a nechám tě tam. Mám dojem, že trávíš v mé společnosti víc času v bezvědomí než v bdělém stavu, víš?"
"Počkej!" vyhrkla a zároveň se usilovně snažila vyhodnotit podivný pocit, který v ní narůstal. "Počkej... Něco se změnilo."
"Jo, jsi na zemi místo toho, abys stála!" řekl podrážděně. "Málem jsem dostal infarkt! Ne že by to byla nějaká novinka. Myslím, že cos mi vtrhla zpátky do života, prodělal jsem jich už asi pět. Snažíš se mi starostmi přivodit smrt? Protože já ti teď něco povím - "
"Závislost je pryč," vydechla užasle. Bylo to tak. Ten hlásek vzadu v hlavě, který ji vždycky tlačil k práškům. Ten přízrak uvnitř jejího těla, který ji nutil prahnout po nějaké berličce, když se situace zvrtla. Závislost.
Zmizela.
Jako kdyby ji vytrhli z jejího těla. Jako kdyby nikdy neexistovala.
Jak je to vůbec možné?
Co to sakra bylo za lektvar?
"Prosím?" zeptal se.
"Vypila jsem tuhle lahvičku s lektvarem," řekla omámeně a ukázala na stůl. "Myslela jsem si, že jsi mi ji tu nechal ty, ale teď si říkám, že to mohlo být od někoho jiného..."
"Cože jsi udělala?" vyhrkl šokovaně. "Vypila jsi tajemnou lahvičku s lektvarem? Chceš se do prdele zabít? U Merlinových koulí, Hermiono!"
"Myslela jsem si, že je od tebe!" namítla a posadila se. "Podle toho lístku jsem si myslela, že je od tebe."
Draco se zamračil, prudce vstal a oddusal ke stolu, kde ležela převrácená lahvička. Přečetl si vzkaz a prozkoumal rukopis. Jeho výraz se dramaticky změnil.
"Co to do prdele..." zašeptal.
"Poznáváš ho?" zeptala se a také vstala. "To písmo myslím."
Draco neodpověděl, strčil lahvičku do kapsy a otočil se. Když ji uviděl ve vzpřímené pozici, polekal se.
"Měla by sis radši sednout," odsekl.
"Měl bys mi přestat dávat rozkazy," odvětila otráveně. "Hele, nevzala bych si to, kdybych si nemyslela, že je to od tebe. Na první pohled jsem to považovala za tvoje písmo, tak jsem tomu důvěřovala."
Draco zaťal zuby. Bylo těžké se s ní hádat, když říkala takovéhle věci, dokonce i když její následné reakce byly zatraceně pitomé.
"Ty bys vážně vypila nějaký lektvar, který bych ti dal? Bez zjišťování, co by to tak mohlo být?"
"Ty bys mi neublížil, Draco," řekla. "Takže ano, asi bych to udělala. Proč je tak těžké pochopit, že ti důvěřuju?"
"Nevím!" zavrčel podrážděně. "Možná proto, že důvěra je v dlouhé a špinavé historii našeho vztahu celkem novinka?"
"Pro případ, že sis toho nevšiml, časy se změnily," řekla přísně. "Obávám se, že si na to prostě budeš muset zvyknout."
Draco zaskřípal zuby. Zase měla ve tváři ten výraz odhodlání. Zatraceně, tuhle hádku nikdy nemůže vyhrát.
Dorazil sem ve skvělé náladě, přesvědčený, že jeho emoce jsou prostě jen zmatené, že možná i jde o nějaké to pobláznění. Upřímně řečeno, bylo to hloupé slovo, hloupý nápad, ale dejme tomu. Konec konců, Hermiona v žádném případě nemohla být jeho životní partnerka. Nejen že celá ta představa byla směšná, ale neexistovala žádná myslitelná možnost, že by její vlasy někdy nebyly kudrnaté a hnědé. Což znamenalo, že se Gregalesovský rys vytratil z rovnice, přestože by se jím daly vysvětlit některé ze zvláštních pocitů, které ho v poslední době sužovaly.
A tak se vrátil do práce s úsměvem, spokojený, že mohl tu záhadnou rodinnou zvláštnost škrtnout ze seznamu potencionálních ohrožení jeho zdravého rozumu. Ten úsměv mu vydržel přibližně minutu. Než našel Hermionu ležet v bezvědomí na podlaze.
Okamžitá panika.
Zvíře v jeho hrudi se vzbudilo a začalo přecházet sem a tam.
Všechny příjemné pocity se vypařily.
A teď mu tady řekne, že její závislost je pryč. Poté, co vypila neznámý lektvar. Lektvar se vzkazem, který byl psaný písmem, podezřele podobným písmu jeho matky.
Tenhle den se ho chystá zabít.
Draco zasténal, zakryl si rukama obličej, dlaně přitiskl ke kůži. Byl rozrušený a otřesený. Co se stalo s jeho chladnou a umírněnou povahou? Kde se tak dlouho flákala? Připadalo mu, jako by uplynula věčnost. Teď ho ovládala ona. Pořád jen ona. Stačilo pár krátkých dní a dostala se mu přímo do krve.
Nádech. Výdech. Zkus myslet.
Ne, myšlení byl špatný nápad. V poslední době dokázal přemýšlet jen o objektu své frustrace.
"Draco?" ozvala se s očekáváním.
Nevrle ji ignoroval. Možná kdyby nereagoval, mohla by to vzdát a odejít, vzít si s sebou svou vůni magnolie, své legrační zvyky, své vtipné odpovědi.
Až na to, že měl všechny ty věci moc rád. Nechtěl, aby odešla.
Byla to záhada.
Náhle mu ruce překryly Hermioniny teplé dlaně, její prsty jemně uchopily ty jeho a opatrnými pohyby se s nimi propletly. Dech se mu zadrhl v hrdle, podivné předení zapustilo v jeho hrudi kořeny. Pomalu mu odtáhla ruce z tváře. Hleděl na ni s obavami, vědom si toho, že její hřejivý dotek nějak roztavil stres, který na něj před pár vteřinami zaútočil. Snažil se udržet situaci pod kontrolou, ale teplo jejích rukou způsobilo, že mu proklouzávala mezi prsty. Oči jí zářily vzrušením.
"Draco, já nevím, jestli jsi mě slyšel, nebo ne, ale moje závislost je pryč. Ať už byl ten lektvar cokoliv, zbavil mě jí. Už vůbec nemám pocit závislosti na prášcích. Moje třesavka je pryč... Nevolnost taky... Znovu vidím jasně... Takhle jsem se necítila od školy! Mám sama sebe znovu pod kontrolou!"
Slyšel, co říká, ale příliš ho rozptylovala skutečnost, že ho drží za ruce, takže dokázal jen přikývnout.
"Nejsi nadšený?" zeptala se. "Je mi líp!"
"Ano, ano, nadšený," zamumlal. Měla mimořádně jemné prsty. Jak to dokázala?
"Musím zjistit, kdo mi dal tu lahvičku," řekla s povědomým odhodláním v hlase.
Zřítil se zpátky na zem.
"Mám jistou teorii," řekl, vyprostil ruce z jejího sevření a odvrátil se, aby skryl červeň, která se mu začala rozlévat po tvářích. Její dotek s ním provedl něco mimořádného. Všechno ho brnělo. Začal couvat. "Podívám se na to."
"Kdo?" zeptala se a vydala se za ním. "Draco, potřebuju to vědět."
"Nepotřebuješ to vědět," odsekl a znovu v něm začal narůstat vztek. Pořád se dostávala do ohrožení. Copak neviděla, že on potřebuje, aby byla v bezpečí? "Je ti líp, což je skvělé, ale než si budu jistý, musím tu záležitost ještě trochu prozkoumat. Zbytek není tvoje starost."
"Je do značné míry moje starost," odsekla. "Ten člověk mi ohromně pomohl, a navíc by o mém stavu neměl nikdo vědět. Musím zjistit, jak se dozvěděl, co se děje."
To my oba, pomyslel si. Jeho matka měla poté, co ho navštívila v kanceláři, nějaké pochůzky, že? Byl ochotný se vsadit, že slídila tam, kde neměla. Do prdele, proč do toho musela strkat nos? V pohodě by se o Hermionu postaral i bez matčiny pomoci.
"Posloucháš mě?" zeptala se otráveně. "Draco, je to důležité!"
"Slyším tě!" zavrčel čím dál naštvaněji. "Ježíši, Hermiono, není možné tě vypnout!"
"No, pomohlo by, kdybys mi občas odpověděl!" řekla podrážděně. "Pořád mi jen odsekáváš!"
"Protože ty mi pořád jen přiděláváš starosti!" zaječel, popadl jeden z modelů košťat a zlostně s ním mrštil přes celou místnost. Dopadl na hromadu papírů na Blaisově stole a s velkým rámusem všechno shodil na zem. Něco se rozsypalo po podlaze.
Hermiona při pohledu na tu věc ztichla. Draco vycítil posun v její náladě a ostražitě se na ni zadíval.
"Hermiono?" řekl s náhlým znepokojením. "Omlouvám se za to koště... Ztratil jsem nervy."
"Jak dlouho jste tohle měli?" řekla a ukázala na podlahu. Její hlas zněl děsivě klidně, což Draca znejistilo. Podíval se, na co ukazuje. Šlo o ošklivou hračku s vypoulenýma očima a lízátkem, hračku, která při každé otočce vykřikovala "Jsi hlupák!"*)
"Tenhle krám? Roky. Patří Blaisovi."
Hermiona udělal pár kroků a hračku zvedla. Obrátila ji a Draco uviděl, jak se jí napjaly svaly v obličeji.
"A kde k ní Blaise přišel?"
Draco se zamračil a zkoumal její tvář. Vypadala, jako by byla připravená vybuchnout.
"Od Weasleyho," řekl.
"Ten bastard," vykypěla. "Do prdele, já ho zabiju."
* * *
"Říká, že je to nějaký druh záznamového zařízení," sdělil Draco Blaisovi unaveným a nakřáplým hlasem. "Funguje nejspíš na základě nějakých mudlovských věcí. Posílá informace zpátky k majiteli."
Seděli v Dracově bytě poté, co ho Hermiona vyhodila z kanceláře, že prý má nějakou vážnou práci a nechce být rozptylována. Podle očekávání nepřijala Dracovy argumenty, kterými se snažil podpořit své setrvání, a tak poslal sovu Blaisovi, aby se s ním sešel navzdory svým velkým plánům na dnešní den. Konec konců, tohle spadalo pod definici stavu nouze... ne?
"Já tomu nerozumím," povzdechl si Blaise, jednoznačně naštvaný, že právě teď není v obležení dvou žen. "Myslel jsem si, že je to jen hloupá hračka. Ron říkal, že je to nějaký testovací vzorek od jeho bratrů."
"Byl to - strojek pro shromažďování informací. Weasley nás špehoval, kamaráde," řekl Draco. "Celé ty roky. Nemohli jsme přijít na to, jak tisk věděl o všem, co chystáme, a ono to bylo proto, že Weasley byl skrytě přítomen většině našich rozhovorů. Ta zatracená hračka nikdy neležela daleko."
Blaisův výraz potemněl. "Naše další obchody..."
"Naše plány s košťaty," přikývl Draco. "Ukradené a prodané. Teď víme, jak se k nim ta mrcha Stacey McLorrowová dostala. Léta s ní spal."
"Ale proč? Proč nás takhle ojebal? To není jen tak nějaký malý žertík... Skoro jsme skončili na ulici! Neustálé pranýřování v novinách nás přivedlo na mizinu!"
"Nevím, proč to dělal," zamumlal Draco. "Ale můžeš se vsadit, že Hermiona to zjistí. Nikdy jsem ji neviděl takhle naštvanou. Neměla ponětí, co provádí, přestože byli zasnoubení."
"No, jsem rád, že se toho ujme Hermiona, protože kdyby to bylo na mě, tak bych toho hajzla Rona prostě sebral a zamordoval," zavrčel Blaise. "Nebyl jsem z něj merlinvíjak na větvi, ale nemyslel jsem si, že je tak vypočítavý. Nemyslel jsem si, že mě opravdu nenávidí."
"Nešlo o tebe, Blaisi," řekl Draco. "Snažil se dostat ke mně. Tím jsem si jistý. Myslím, že tě jen využil, aby mě srazil na kolena."
"Nikdo mě nebude využívat, zejména ne, aby vyjebal s tebou!" Blaise se rozzuřil tak, že vyskočil z křesla. "Kašlu na čekání; mám chuť si ho najít sám a uštědřit mu lekci."
"Ne," řekl Draco, zavrtěl hlavou a stáhl Blaise za rukáv zpátky dolů. "Hele, já s tebou soucítím, jasně, ale ty jsi neviděl Hermioninu tvář. Vypadala trochu... děsivě. Musíme jí jít z cesty, dokud neskončí."
"Vážně, kamaráde? Určitě by mi neupřela malou - "
"Ne."
Blaise si povzdechl, neochotně přikývl a znovu se posadil. "Asi máš pravdu. Fakt nechci mít za zadkem naštvanou Grangerovou. Když už o tom mluvíme, aspoň jeden z těch nesmyslů už máme z krku." Sáhl do kapsy saka a vytáhl složený výtisk Věštce a podal ho Dracovi.
"Merline, já na to úplně zapomněl," řekl Draco, zatímco ho otvíral. "Jak noviny překroutily ten grandiózní krach tiskové konference?"
"Podám to takhle: nikdo by neřekl, že to byl krach. Vlastně by nikdo neřekl, že vy dva máte platonický vztah." Poslední slova Blaise zadrmolil do rukávu.
Draco se zamračil a poté se zahleděl na titulní stránku. Vévodila jí obrovská fotka Draca, který drží Hermionu kolem ramen, hledí jí do očí a naklání se k ní, takže jejich tváře jsou nezvykle blízko u sebe. Byla to značně intimní póza a také to bylo značně zavádějící.
"Jen jsem ji držel!" vykřikl Draco zděšeně. "Postarají se, aby to vypadalo, jako že jsme nějak romanticky zapletení nebo co! Snažil jsem se zabránit tomu, aby se zhroutila - něco jsem jí šeptal. Proto jsem se nakláněl... Proto mám ruku kolem jejích ramen!"
"Jasně, kámo. Když to říkáš," ušklíbl se Blaise. "Mimochodem, článek vyznívá velmi kladně, prakticky slintá nad tím, co si představují, že je vaše počínající romance. Teď se podívej na ten článek dole. Je to umělecké dílo, zejména s ohledem na to, co jsme právě zjistili."
Draco vytřeštil oči.
"Lidi skutečně házeli na Vlezlíka rajčata?" zeptal se užasle, když se podíval na doprovodnou fotku. "Myslel jsem, že tohle se ve skutečném životě neděje. Ten článek je pěkně kousavý!"
"Jo, přesně tak," řekl Blaise. "Na mou duši, vypadá to, jako kdyby si to novináři přečetli v Hermionině hlavě, a pak to poslali do tisku. Rozcupovali ho na kousky a ani o McLorrowové neříkají nic pěkného. Poukazují na to, že má za sebou totálně rozháranou a drsnou minulost."
"Úžasné," hlesl Draco. "Nevím, jak tyhle záležitosti Hermiona zvládá, ale je zatraceně geniální. Přiměla je zobat jí z ruky."
"Souhlasím. Což mě přivádí k další otázce," nadhodil Blaise, opřel se v křesle a k Dracově značné nevoli si položil nohy na stůl. "Kdy začneš znovu randit?"
"Co?" zašklebil se Draco. "Kde jsi k tomu přišel? Co to s tím má společného?"
Blaise mu věnoval vypočítavý pohled. "Přemýšlej. Obchod je konečně zachráněný. Tvoje pověst je lepší než kdykoliv předtím. Už nejsi na dně. O šukání jsi neuvažoval nejméně... no... pět let? Kdy Pansy znovu odešla?"
"To teď není důležité," namítl Draco a ošil se. Byla pravda, že měl zálusk na upuštění trochy páry, protože už byl unavený z toho spoléhat se na svoji ruku, kdykoliv potřeboval uvolnění. Problémem bylo, že cítil odpor při myšlence, že by to dělal s nějakou náhodnou čarodějkou. Reálný, hmatatelný odpor. Dřív se chtěl vyspat s každou ochotnou ženskou s vhodnou pokrevní linií, ale teď mu z toho pomyšlení bylo na zvracení.
A pokud jde o důvody, proč se tak cítil... No... právě teď neměl zvláštní zájem je zkoumat.
"Není důležité?" posmíval se mu Blaise. "Kamaráde, sex je jako dýchání. A ty už se dusíš příliš dlouho. Říkám ti, že je načase."
"Jednou na rande půjdu," řekl. "Jen o tom nechci přemýšlet teď. Už tak toho mám trochu moc."
"Máš toho trochu moc na rychlou soulož?" naléhal dál Blaise.
"Jo, trochu moc na rychlou soulož," odsekl. Proč na něj Blaise tak tlačí? Nevidí, že neuspěje? Draco nervózně zapraskal klouby na ruce.
"Fajn," kývl Blaise a překvapivě rychle tuto otázku zase opustil. Ve skutečnosti vypadal skoro pobaveně. "Čistě ze zvědavosti, ze všech těch věcí, co se právě dějí, které z nich jsou na vrcholu tvého myšlenkového zájmu?"
"No, kromě faktu, že se Grangerová pravděpodobně chystá zavraždit Vlezlíka, ji taky musí přivést zítra na Manor."
„Zopakuj to..."
"Moje matka se s ní chce setkat... Oficiálně, víš. Nejlépe v kontextu, který nezahrnuje mučení. Hádám, že se s ní bude muset setkat i můj otec. Tak ji mám přivést na oběd. Nejsem si jistý, jak to provedu."
"Aha. Takže témata, která tě právě teď zaměstnávají, jsou, co plánuje Grangerová s Weasleyem a jak zareaguje Grangerová na oficiální setkání s tvými rodiči."
Draco přikývl, takže mu unikl pronikavý pohled, který k němu jeho přítel vyslal.
"Ještě něco?"
"Ne," zalhal. Taky přemýšlel o tom lektvaru, co Hermiona vypila, o tom, zda je její závislost opravdu pryč. Změní se mezi nimi něco, když je teď čistá? Bude ho ještě potřebovat? Bude mít stále potřebu ji ochraňovat? A jak je do toho všeho zapletená jeho matka?
Nic z toho ale nemělo smysl Blaisovi říkat. Mohl by získat špatný dojem.
Když se Draco zadíval ven oknem, Blaise protočil oči. Nebyl si jistý, co je zábavnější: jestli fakt, že Draco po té dívce zoufale touží, nebo že to kategoricky popírá.
* * *
Hermiona hleděla ke stropu a žasla nad neskutečnými pocity, které zažívala. Střízlivost byla neuvěřitelná. Opravdu se člověk cítil tahle, když závislost vymizela z jeho těla? I když je pravda, že měla své předdrogové dny v paměti trochu rozostřené, nějak si nevzpomínala na ten neobvyklý šum ve své hrudi. Působil téměř primitivně.
A pak tu samozřejmě byl ten žár.
Tělem jí projel další nápor pocitů a ona pod vlivem jeho ryzí síly zalapala po dechu, prohnula se v zádech a prsty obou rukou zaryla do prostěradla. Postel byla vlhká potem. Oblečení skončilo na hromadě na podlaze při marné snaze o ochlazení. Měla teď na sobě jen kalhotky, ale i tak byla, u všech bohů, v jednom ohni.
Poté co vykopla Draca z kanceláře, nechala se vést svým znovuzrozeným jasným uvažováním. Drogy tak dlouho ovládaly její myšlenky, že náhlá schopnost zaměřit se na jediný úkol byla vzrušující a osvobozující. Navíc se ten legrační instinktivní šum v jejím nitru dožadoval odvety. Ron špehoval Draca prakticky od okamžiku, kdy skončila válka. Prodával informace tisku a dával je té své milence a Merlinvíkomu ještě. Dostal Draca do zoufalé pozice, přestože ten se takovou dobu snažil pracovat co nejlíp.
Za to zaplatí.
Ale nejprve se Hermiona rozhodla, že sama sobě dluží zachovat se rozumně. Z nějakého důvodu chtěla vystopovat Rona a udělat něco, co se jí naprosto nepodobalo. Ale dokonce i při tomto novém způsobu uvažování si dokázala říct, že je to špatný nápad. Takže rozpracovala rozumnou, legální a naprosto zlomyslnou formu odplaty a strávila odpoledne jejím prováděním, přičemž si byla celou dobu vědoma narůstajícího šumu, který jí vířil v nitru. Svalovala ho na lektvar a snažila se ho odsunout do pozadí. Po tak dlouhé závislosti na léčivech musí být tenhle druh reakce normální. Musí.
Ale bylo těžké se soustředit, když se její myšlenky neustále vracely k Dracovi. K úvahám, kam šel. K doufání, že se nedostane do potíží. K boji s jejím mozkem, aby přehodil výhybku. Jakmile zapadlo slunce, vzdala to a odploužila se domů, protože se jí z toho žáru, který jí bujel v břiše a v hrudi, začínala točit hlava.
A teď se ocitla tady, na vrcholu něčeho, co si nedokázala vysvětlit.
Se zavrčením si stáhla kalhotky a ztěžka vydechla. Co se to sakra dělo? Bylo čím dál jasnější, že tyhle podivné pocity vůbec nebyly blaženým broukáním střízlivosti. Na to byly příliš silné. Stravována myšlenkami na Draca, které se v posteli ještě zostřily, začala vážně uvažovat, že si dá studenou sprchu, aby se trochu vzpamatovala.
V tom ji něco napadlo. Zajímalo by mě... Nesměle si zajela prsty mezi nohy a zalapala po dechu.
Zalila ji ryzí, dokonalá vlna vzrušení.
"Co to kurva...?" zakňourala, zejména díky zmatenému pocitu, že byť jen uvažovat o stažení ruky se zdálo kruté. Její chuť na sex zemřela díky práškům a provozování rychlého dovádění s Ronem vždycky vyžadovalo naprostou, léky navozenou otupělost. Ale teď? Teď měla pocit, že by se udělala několika dobře mířenými přírazy.
Měla by to zkusit?
A proč sakra ne.
Jeden rychlý výpad prstů vyvolal vlnu potěšení, která ji zasáhla až v samém středu, a když jí pod víčky probleskla Dracova tvář, zasténala.
Druhý výpad přiměl její tělo chvět se tak silně, že to cítila až v kostech.
Opravdu by stačily jen tři?
V duchu si vykreslila Dracova ústa, ty rty tak často stočené do sarkastického úšklebku, vklouzla prsty dovnitř a dlaní zatlačila na klitoris.
Pouhé dvě vteřiny tlaku a orgasmus, který následoval, působil jako bomba; přinesl jí na rty jeho jméno s výkřikem, který zněl téměř jako vzlyk. Tělo se jí otřásalo následným chvěním.
Se sténáním a lapáním po dechu hleděla očima rozšířenýma úžasem na strop.
Co. To. Kurva. Bylo.
Tohle se nikdy dřív nestalo. Nikdy. Nikdy se neudělala tak rychle a tak silně. Kvůli nikomu. Co to znamenalo? A proč se to stalo teď?
Jak se její srdeční tep začal zpomalovat, přemáhala ji ospalost, oči se jí zavíraly a myšlenky jen tak vířily, až se propadla do hlubokého spánku. Celé tělo měla zmáčené potem, na prstech se třpytila vlhkost a její hruď předla šťastným šumem.
Draco ležící o několik pater níž se s povzdechem otřásl. Posunul se k okraji postele a snažil se popadnout dech. Jeho nahá hruď se horkem leskla.
"Proč se mi do prdele zdálo zrovna o tomhle?"
Poznámka překladatelky:
*) Už je to docela dlouho, tak jsem se rozhodla dát sem připomenutí. Autorka má příběh dokonale promyšlený, protože tahle věcička se objevila už v 1. kapitole (Tá ohavná vec bola vtipný darček od Weasleyho pre Blaisa pred rokmi – malo to oči, ktoré sa otáčali dookola a držalo to farebnú lízanku v rukách. „Si hlupák!" zaznel monotónny robotický hlas „Si hlupák!" - překlad by Baska92). Čímž se nám z povídky stala téměř detektivka... a ještě jsme s tím neskončili, takže se těšte!
Ukázka z další kapitoly:
"Koukej mi říct, co se děje," prohlásil Blaise způsobem, který nenechával žádný prostor pro vyjednávání.
Draco si podrážděně povzdechl a vzhlédl: "Proč si myslíš, že se něco děje?"
"Draku, nerad ti beru iluze, ale dokonce i slepý trpaslík se špatným sluchem by byl schopný říct, že se tady něco děje. Tak co je? Změnilo se od včerejška něco, o čem bych měl vědět? Chováš se, jako kdybys strávil opileckou noc támhle s naší nejdražší Hermionkou."
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |