Lupina
Drabbles, drabbles, drabbles
originál: https://www.fanfiction.net/s/1826565/1/Drabbles-drabbles-drabbles
autor: Chalebh
překlad: arabeska
beta: Jacomo
Autorem příběhu je Chalebh, která nereagovala na žádost o překlad. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.
Severus Snape, Hermiona Grangerová
humor
21x100 slov
přístupné všem
PP: Dvacet jedna situací, v nichž není všechno tak, jak se zdá. Druhá část dárku pro naši superženu. Chtěla jsem drabbles a narazila jsem na dva soubory, tak jsem je rozdělila do dvou článků, aby se daly přiřadit k autorům. Některé (osm nebo devět) v této druhé části chybí, zveřejním je, až je dám dohromady. Za výběr nejlepšího se zasloužila Jacomo. Lupinko, ještě jednou všechno nejkrásnější! :)
Tak jak to dopadlo?
„Tak jak to dopadlo?“ špitla Hermiona, jak nejtišeji mohla.
„Není tato fráze poněkud ohraná?“ otázal se Severus.
„Nechte toho, žádné výmluvy. Jak to dopadlo?“
Provrtávala ho hnědýma očima a v koutku úst jí už začínal hrát lehký úsměv.
„No… hm… víte, jak…“ Severus se až zakoktal, když si uvědomil, v jak choulostivé situaci se ocitl.
Čím si tohle zasloužil? Proč ze všech lidí zrovna ona? Jak se to mohlo vůbec stát?
Hermiona začala netrpělivě bubnovat nehty o stůl.
Severus polkl, na moment zavřel oči a přiznal: „Slečno Grangerová, ve zkoušce z lektvarů jste dosáhla nejlepšího výsledku v celé historii Bradavic…“
Lépe tě poznat
„No tak zaber, Hermiono!“ přikázal Severus. „Musíš zabrat!“ Vyčerpaně si otřel pot z čela.
„A co myslíš, že asi dělám?“ procedila Hermiona zadýchaně skrz zuby, když ji polila další vlna.
Jestli se mi Albus dostane do rukou, pomyslela si vytočeně, bude platit. Prý „Lépe ho poznat“ - jak dětinský nápad! Mělo mě to napadnout dřív.
„Kdybys zabrala víc, už bychom to dávno měli za sebou!“ Severusův chladný hlas ji vtáhl zpět do přítomnosti a k jejímu úkolu.
„Už nikdy v životě se nezúčastním žádného dalšího tréninku přežití!“ vyštěkla Hermiona naštvaně a zabrala tak, že loď vyklouzla ze zajetí rozbouřených vln.
Je to vaše ruka, slečno Grangerová?
„Slečno Grangerová, ihned dejte tu ruku pryč!“ vyštěkl Severus.
„Ale pane, to-“ protestovala Hermiona.
„Chcete, abych to zopakoval?“
„Pane, myslela jsem…“ namítala.
„Ruce pryč!“
Po tomhle už Severuse slyšeli všichni kolem.
„Nemohl jste to říct o něco tišeji?“ zašeptala Hermiona. „Všichni se na nás dívají.“
„To je mi jedno! Pokud okamžitě nedáte tu ruku pryč, nebudu schopen ručit za to, co se stane!“ zasyčel na ni Severus.
„Ale já tam tu ruku musím mít, pane.“
Severus obrátil oči v sloup. „Fajn, nechte si ji tam.“
Hermiona se zasmála: „Nemohl jste se nad tím zamyslet předtím, než jste mě požádal o tanec?“
Duchové, zvolal jsem
Severus hlasitě zasténal. Bylo mu zle – akorát tak na zvracení. Co jsem komu udělal, pomyslel si zoufale. Ať už je konec! Prosím!
Ze všeho toho křiku mi tuhle krev v žilách. A ta blikající světla!
Severus Snape se změnil v třesoucí se klubíčko podrážděných nervů – jediné, po čem toužil, bylo odejít.
A náhle se rozhostilo ticho.
Někdo mu poklepal na rameno. „Pane? Můžete otevřít oči.“
Severus je opatrně otevřel, uvolnil sevření na madle a lehce potácivě se postavil.
Albus a jeho idiotské nápady!
„UŽ NIKDY VÍC!“ zařval a s už ne tolik zastrašujícím zavlněním hábitu se vzdálil od horské dráhy.
Sbližování
„Ne, pane,“ prohlásila Hermiona. „Nemyslím, že je to dobrý nápad.“
Severus Snape ji obdaroval výjimečně rozezleným pohledem. „A jak to, že to víte zrovna vy?“
„No,“ začala Hermiona, „protože mně se kdysi stalo to samé. Je to opravdu trapné.“
„Aha,“ ušklíbl se Severus. „Tak to mě skutečně zajímá.“
Hermiona jeho poznámku úspěšně ignorovala. „Pokud nebudete stát v klidu, mohlo by to mít vážné následky,“ řekla velice znepokojeným tónem.
„Konkrétně?“ vyzvídal Severus a zdvihl provokativně obočí.
„Opravdu to chcete vědět?“ zamručela Hermiona, když mu prsty ohmatávala vestu napjatou k prasknutí.
„Mluvte, slečno Grangerová.“
„Musel byste si ten utržený knoflík přišít sám.“
Správná technika
„Ne tak silně, profesore,“ zaúpěl Harry. „A nemačkejte tolik. Podívejte, jak to dělá Hermiona.“
Severus protočil oči v sloup. „A tohle má být zábava?“
Uvolnil sevření a nejistě pohnul prsty. „Takhle?“ zeptal se.
„Ne úplně takhle.“ Hermiona se postavila a upravila jeho stisk, dokud nebyl zcela spokojená. „Tak, teď by to mělo jít. Zkuste to znovu,“ vybídla ho.
Harry se při pohledu na učitelovu soustředěnou tvář usmál. Na začátku se cítil trochu nepříjemně a trapně, ale postupem času ho to přešlo, uvolnil se a skutečně si to užíval.
Koho by napadlo, jaká může být zábava učit Severuse Snapea jíst hamburger?
Poprvé
„Ale fuj, lepí se to,“ Hermiona se zatvářila jako na vrcholu absolutního znechucení. „To jsi mi nemohl říct, že se to bude tak lepit?“
„Proč?“ ušklíbl se Severus. „Myslel jsem, že ti o tom poreferovala tvoje matka.“
„Ne, ne o tomhle! Možná neočekávala, že budu kdy provádět takovou nepřístojnost!“
„Není nic lepšího než získávání nových zkušeností.“
Hermiona si odfrkla. „Klidně bych přežila bez této zkušenosti.“
Severusův úšklebek se rozšířil. „Doporučuji ti pokračovat tam, kde jsi před chvílí skončila.“
„Ale tohle je naposledy,“ vyštěkla Hermiona. „Příště si najdi někoho jiného, kdo bude ochutnávat ty tvoje skvostné melasové dortíky.“
Zajímavý objekt
„A co s tím mám teď dělat?“ zeptal se Severus.
„Nasadit si to, samozřejmě!“ odpověděla klidně Hermiona.
„Nasadit?!“
Podezřívavě pozoroval tu elastickou gumovou věc, kterou se mu právě podařilo rozbalit. Severus ji tak dlouho roztahoval, až se materiál stal výrazně průhlednějším.
„Opatrně!“ okřikla ho Hermiona. „Pokud se to roztrhne, už to nebude k ničemu.“
„Jen mudlové mohli přijít s tak idiotským nápadem,“ vyprskl Severus.
„Mudlové nebo ne, jestli si to odmítáš nasadit, nedovolím ti pokročit dál.“
„A ty mi v tom hodláš nějak zabránit?“ ušklíbl se kouzelník.
„Já rozhodně ne, ale plavčík. Není dovoleno vstoupit do bazénu bez koupací čepice.“
Společenské hry
„Tohle je zakázané,“ vynadala mu Hermiona. „Vrať to zpět.“
„Proč?“ domáhal se a složil ruce na hrudi. „Ty mě vážně dostáváš, ty potrhlá vševědko.“
Severus teď seděl v křesle celý shrbený jako nasupené, trucující dítě. Hermiona ho koutkem oka sledovala a snažila se potlačit široký pobavený úsměv.
„Jsi vážně nesnesitelný morous, víš,“ odbyla ho. „No tak, Severusi, nech si tu svoji tvrdohlavost na jindy. Je to přece jen hra.“
Zdráhavě se znovu nahnul ke stolu.
„Možná,“ zasáhl Brumbál, „bys měl-“
„Zmlkni, Albusi!“ sykl Severus. „Až budu potřebovat prostředníka při hraní Člověče nezlob se, dám ti vědět.“
Hry
„Rychleji,“ pobízela ho Hermiona. „Prosím, Severusi, rychleji!“
Severus jí vyhověl.
Vnímal, jak omotala ruce kolem jeho krku ještě pevněji, a její stehna ho tlačila do podbřišku.
Zřejmě stárneš, chlapáku, pomyslel si, zatímco lapal po dechu. Velice dobře si uvědomoval, že takovou rychlost už moc dlouho nevydrží. Nohy se mu začínaly třást a tep uháněl jako o život.
„Prosím, Severusi,“ vydechla mu do ucha úpěnlivě.
Ještě jednou zvýšil rychlost, než se všechno kolem ponořilo do černočerné tmy. Když se probudil, díval se přímo do Hermioniných ustaraných hnědých očí.
„Tohle byl poslední závod v plné polní, kterého jsem se kdy zúčastnil,“ zaskřehotal.
Předehra
Severusův dlouhý prst klouzavě, mučivě pomalu přejel po okraji pochvy.
„Ach bože,“ zasténala Hermiona. „Prosím, pane. Rychle, pospěšte si!“
Snape se ušklíbl a jeho prst i nadále pokračoval v ladném kroužení. Miloval tyhle hry na kočku a myš.
„Trochu trpělivosti, slečno Grangerová. Copak vám nikdo neřekl, že předehra je jako třešnička na dortu?“
„Prosím, pane,“ žadonila, až se jí nedostávalo dechu. „Už to nevydržím.“
Severus zaslechl v jejím hlase to zoufalství a všiml si, že se jí začíná třást pravá ruka.
Rozevřel svůj černý hábit, přehodil ho přes židli, zaujal příslušnou pozici, vytáhl rapír z pochvy a vykřikl: „Do střehu!“
Dobrá rána
Severus se naprosto ztracen v myšlenkách procházel po břehu Černého jezera a četl si v knize o správném použití ropušího jedu při vaření lektvarů. Když tu ho zčistajasna trefilo něco mokrého přímo do tváře. Vrcholně znechucen odstranil smotaný kus hadru z ubohé knihy, na kterou dopadl poté, co jej praštil do obličeje.
„Kdo to byl?“ zeptal se nebezpečně a šlehl pohledem po hloučku prváků. Hned na to na ně zavrčel: „Já čekám.“
Nakonec vystoupil dopředu jeden klučina a bázlivě se přiznal: „Já, pane.“
„Jméno a kolej!“ vyštěkl Severus. „A napíšu vašemu otci.“
Chlapec polkl. „Severus Snape mladší ze Zmijozelu… tati.“
Nějaké otázky?
„A tudíž by mělo být možné zkombinovat vzájemně se vylučující efekty těchto dvou ingrediencí,“ zakončil Severus Snape svou, jako obvykle prostou a stručnou, přednášku o užití srdečníku a náprstníku při vaření lektvarů.
Svrchu pohlédl na třídu plnou sedmáků, jejichž tváře vykazovaly více či méně – spíše méně – pochopení probíraného učiva.
„Máte nějaké otázky?“ zeptal se úsečně. Několik ubohých studentů sebou polekaně cuklo.
Severus se posměšně ušklíbl. Znenadání však Neville Longbottom zvedl poněkud třesoucí se ruku. „Promiňte, pane. Nepochopil jsem správné použití mateřídoušky úzkolisté v alkoholizačních lektvarech.“
„Pane Longbottome,“ pronesl Severus. „To není otázka, ale prosté konstatování faktu. Ještě nějaké otázky?“
Pohádky
„…no a pak… sem dal tý vopici na zadek,“ prozradil Hagrid Harrymu a Ronovi. Bylo naprosto zřejmé, že oba chlapci visí na každém jeho slově.
Severus Snape, který ta slova náhodou zaslechl, ztuhl na místě jako přibitý. Jeho už beztak bledá kůže ještě více zesinala a na tvářích se objevily červené skvrny.
„Hagride!“ vykřikl Severus. „Mluvíte se svými studenty. Jak jste se před nimi mohl tak snížit?“
Ron a Harrym svorně zařvali smíchy. Severus je obdaroval výhružným pohledem.
Hagrid, lehce vyvedený z míry jejich reakcemi, se zakoktal: „A-ale p-profesore, proč…? Jenom sem jim pověděl, jak sem si vochočil King Konga.“
Snapeovy kalhoty
„Slečno Grangerová, strčíte mi konečně tu ruku do kalhot?“ sykl Snape.
„A-ale já…“
„Máte snad obavy, že byste se mohla dotknout něčeho, kvůli čemu už by se vám nikdy nedostalo klidného spánku?“
„Ne.“
Hermiona však i přesto nadále působila dojmem, že kdyby dostala šanci, utekla by z té místnosti na hony daleko. Snape obrátil oči v sloup.
„Nečeká tam žádná nástraha, žádný had, tak na co čekáte?“
„Ale pane, když…“
„Slečno Grangerová, odhoďte konečně tu svou falešnou pýchu stranou a prohledejte mi ty kalhoty!“
Hermiona zdráhavě přivolala kalhoty ze šatníku a prohledala mu kapsy, aby našla poznámky o Paracelsusových teoriích.“
Radosti otcovství
Severus nervózně bubnoval prsty o chladnou, netečnou stěnu.
Pořád se nic nedělo. Absolutně vůbec nic. A to byste si mysleli, že dvě hodiny jsou dostatečně dlouhé na to, aby přišlo dítě na svět. On by se s klidem spokojil s pouhou jednou hodinou, bohatě by mu to stačilo.
Mezitím se hodinová ručička posunula o další čárku, ale stále se absolutně nic nedělo. V Severusovi pomalu rostla a sílila netrpělivost, a tak začal nervózně přecházet v kruzích po místnosti.
„Pane profesore?“ Cizí ruka jemně zatřásla jeho ramenem. Severus s úlekem procitl.
„Ano?“
„Gratuluji vám, pane. Vaše žena právě porodila zdravá čtyřčata.“
Kdo si počká, ten se dočká
Severus Snape jen stěží ovládal nesnesitelně silné nutkání schovat obličej do dlaní. Nikdy v životě by to nepřiznal, ale na malou chvíli uvažoval, že se snad začne i modlit.
Uvažoval, jestli by něčemu mohla pomoci nitrobrana, ale dokonce i ta by ve spojení s takovým idiotem představovala příliš velký risk.
Severus podezřívavě sledoval každý sebemenší pohyb jeho ruky, každou ampulku, kterou zvedal ze stolu, a množství jejich obsahu, které opatrně vléval do kotlíku.
Uplynulo dalších pět minut, aniž by se přihodilo něco smrtelně vážného.
Čas konečně vypršel.
Severuse polila ohromná úleva.
Neville Longbottom uspěl v NKÚ, aniž by způsobil výbuch.
Citronové dropsy
„Citronový drops, Severusi?“
Oslovený muž procítěně zavrčel. Albus mu s těmi svými citronovými dropsy už zase brnkal na nervy. Pokaždé, když byl on, Severus Snape, mistr lektvarů a bradavický profesor, přinucen přemístit se do ředitelovy kanceláře, Albus mu zkrátka musel z té hromady kyselých cukrátek jedno nabídnout.
Severus žil v jistém přesvědčení, že během souboje s Grindelwaldem Albuse trefily jedna či dvě Nepromíjené kletby a zanechalo to na něm následky.
Takže se jako pokaždé zhluboka nadechl. Ale nedokázal se vyhnout ostré poznámce: „Se vším respektem, pane, nemůžete už přijít s něčím novým?“
„Inu, drahý chlapče,“ usmál se Albus, „limetkový drops?“
Čajový dýchánek
„Ne!“
„Ale pane, vždyť…“
„Řekl jsem naprosto jasně ne, slečno Grangerová.“
Hermiona mu věnovala zlostný pohled. Jen ať si je tvrdohlavý – to ona dokáže taky.
„Proč to ani nezkusíte? Jsem si jistá, že by vám to nezpůsobilo žádnou újmu,“ naléhala Hermiona.
„Za koho mě máte, slečno Grangerová? Za někoho, kdo mění své názory jako ponožky? Řekl jsem „ne“ a to platí!“
„Pane, ale…“
V Severusovi se vzteky vařila krev. Slečna Grangerová vykazovala značně obtěžující tendenci chovat se povýšeně a až otravně tvrdohlavě. Ztratil trpělivost.
„SLEČNO GRANGEROVÁ! Za žádných okolností, rozumíte, za žádných okolností nikdy nebudu pít svůj čaj s cukrem!“
Postelový společník
„Tak co si myslíš o mém návrhu?“ Severus zamžoural na Hermionu, která ležela vedle něj v jejich společné posteli.
Hlasitě polkla. „Severusi, myslel jsi to vážně?“ zeptala se s náznakem posměchu v hlase.
„Ano,“ odpověděl. „Namítáš snad něco?“
„Ne, copak jsem někdy odmítla vyzkoušet v posteli něco nového?“ řekla tiše. „Ale tvůj návrh se mi zdá, no…“
„Co myslíš tím no?“ Severusův pohled se změnil v nedůvěřivý.
„No znamená no… no,“ usmála se. „Prosím, nechápej mě špatně, Severusi. Mám ráda tvého dobrodružného ducha, co se týče našich sexuálních aktivit,“ zčervenala. „Ale co přesně bychom měli v posteli dělat s medvídkem?“
Jak se udržet zdravý
Severus nevěřícně zkoumal sbírku roztodivných žaludů na varhanech v Brumbálově kanceláři. Nebyl si jistý, zda se má cítit podrážděně nebo pobaveně, ale ve skleněné misce na vrchu varhan pokrytých žaludy skutečně plaval a vířil ve vodě kondom.
„Pane?“ promluvil Severus. „Proč jste umístil ten… objekt na své drahocenné žaludy?“
„No není to úžasné?“ rozzářil se Albus. „Před pár měsíci jsem narazil na tento balíček na zemi v Příčné ulici. V instrukcích stálo, že to stačí umístit na žalud, udržovat ve vlhku a vyhnou se vám díky tomu všechny neduhy. A víte co, neměl jsem rýmu celou zimu!“
Jacomo (a arabeska se naprosto ztotožňuje): A v tuhle chvíli mě sbírali zpod stolu :-))))))