Of Kings and Queens - 14. kapitola
Napsala: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Poznámka autorky: (…) K téhle kapitole – LIDI! KECY JDOU DO KYTEK! OMFG!
Když Hermiona vkročila na dlážděnou cestu vedoucí k Manoru, zachvěla se. Bylo to tady vždycky tak chladné a zlověstné? Ne, že by byla odborník na staré budovy, to zrovna ne, ale z nějakého důvodu se jí tahle zdála konstantně ponurá. Draco šel vedle ní, tichý a ztracený v myšlenkách, ve tváři výraz hlubokého soustředění. Poznala, že se zaobírá něčím velice vážným. Bylo lepší to ticho nepřerušovat. Navíc mohla ten čas využít k tomu, aby se na onen bizarní oběd připravila.
Přiblížili se k černé bráně a Draco zvedl ruku, aniž by zpomalil. Brána se před nimi s vrzáním nakrátko otevřela, a pak jako kdyby změnila názor, zase se rychle zavřela. Draco položil Hermioně dlaň na kříž a provedl ji dovnitř.
"Ta brána má někdy svůj vlastní rozum," dodal na vysvětlenou a otočil se k ní. Usmála se na oplátku, přičemž si v skrytu vychutnávala vzájemný kontakt. Bylo to zvláštní, ale zjistila, že ji teď jeho dotek uklidňuje. V šestnácti by něčemu takovému nikdy neuvěřila.
"Neboj se," zašeptal. "Tohle místo není tak špatné, jak se zdá."
A jakoby na povel pronikl mezi mraky paprsek slunce, vzápětí následovaný dalším. Hermiona překvapeně vzhlédla.
"Myslela jsem, že bude jen pršet," řekla. "Rozhodně jsem nečekala, že uvidím slunce!"
"Dá se celkem s jistotou říct, že dnes můžeš očekávat neočekávané věci," zamumlal, když se přiblížili k vchodovým dveřím. Luskl prsty a Hermiona zaslechla, jak se něco odemklo. Draco, rytířský za všech okolností, jí otevřel dveře a nechal ji vejít první. Jeho ruka se téměř ihned zase vrátila na ono místo na jejích zádech, jako kdyby ji chtěl ujistit, že je jí stále nablízku.
"Moje matka si libuje v detailech," zašeptal jí do ucha. "Je to jen její zvyk, není důvod, aby ses tím znepokojovala. Můj otec má v oblibě chovat se chladně a odmítavě. Pro něj platí totéž."
"Dobře," řekla. "A co když mě prostě opravdu nenávidí?"
"To nebude problém, drahoušku," ozval se hlas.
Hermiona vzhlédla, tváře zrudlé studem, protože se cítila hloupě, že ji musela zaslechnout zrovna Narcisa. Ona i Lucius stáli u paty schodiště a vypadali navlas stejně, jak si je pamatovala z války.
Až na jednu věc. Narcisa se usmívala. Ženiny oči putovaly od Hermioniny tváře k jejím vlasům a pak dolů po těle až k pasu, kde odpočívala Dracova ruka. Její úsměv se nepatrně prohloubil.
"Jsem opravdu potěšena, že se s vámi setkávám za příjemnějších okolností, slečno Grangerová," pronesla Narcisa.
"Nápodobně," odvětila Hermiona a snažila se, aby se jí nezachvěl hlas. Nenechá se jimi zastrašit. Ne že by to vypadalo jako velký problém - široký úsměv Dracovy matky byl pro ni sice záhadou, ale také povzbuzením. Zato Lucius měl tvář naopak vytrvale zachmuřenou. Všiml si, že se na něj dívá, a krátce na ni kývl.
"Slečno Grangerová," řekl.
"Pane," odpověděla stroze a přikývla s tím nejmenším respektem, který dokázala posbírat.
Dracův palec jí jemně pohladil po páteři a ona bojovala s touhou přivřít slastně oči. Díky Kirké, že tam byl, jinak by se z ní stal jenom uzlíček nervů.
Bylo by hezké, kdyby znovu udělal tu věc s palcem. Čistě kvůli uklidnění, samozřejmě.
"Oběd už je skoro hotový," řekla Narcisa. "Mohla bych navrhnout, abychom si předtím dali v zahradě čaj?"
"Jistě, matko," řekl Draco a spolu s Hermionou se vydal za Luciusem a Narcisou. Hermiona během chůze zachytila jeho pohled a snažila se nedat najevo své znepokojení nad tím, že je znovu v tomto starém domě. Mrkl na ni, i když zbytek obličeje zůstal netečný. Na oplátku se na něj usmála.
"Takže, slečno Grangerová," začala Narcisa, když došli k bílému zahradnímu stolu obklopenému stejnými židlemi. Čaj už byl přichystaný. "Lucius a já vám dlužíme velké díky za to, že jste Dracovi tak pomohla s jeho firmou. Už jsem ztrácela naději, že společnost bude jméno Malfoy někdy zase akceptovat."
"Není třeba mi děkovat," odpověděla Hermiona a přijala od Narcisy nabízený šálek. "Draco mi zachránil život. Vždycky budu připravená mu s čímkoliv pomoct."
"Draco se k vám nikdy dřív nechoval zrovna moc přátelsky, slečno Grangerová," podotkl Lucius chladně. "Není spíše pravděpodobné, že brzy začnete uvažovat o tom, že je váš dluh splacený a necháte ho, aby řídil firmu bez vás?"
Hermiona se naježila. "Odmítám nařčení, že bych mohla vzít do zaječích. Životní dluh je přece právě o tomhle: je na celý život. Nemám v úmyslu Draca opustit, pokud mě o to sám nepožádá, a upřímně, pravděpodobně bych ho neposlechla, ani kdyby to udělal."
Narcisa si zakryla ústa dlaní, aby schovala úsměv. Lucius ji probodl očima.
"Chápu," kývl. "Zdá se, že jste si tím velice jistá."
"Jsem si velice jistá, že dělám správnou věc. Jako vždy," odpověděla. "Možná si o mně tohle pamatujete, pane."
Lucius přimhouřil oči a Hermiona by přísahala, že ucítila, jak teplota okolí poklesla. "To vskutku ano," procedil mezi zuby.
"To by stačilo, Luciusi," zakročila Narcisa, teď už bez úsměvu a známek pobavení. "Slečna Grangerová je náš host a podle toho s ní bude zacházeno."
"Omlouvám se," řekl Lucius s nuceným úsměvem. "Takže, slečno Grangerová, Draco nám řekl, že jste firmu zbavila dluhů a napravila téměř všechny ostatní potíže. To je velmi působivé."
"Myslím, že to prostě potřebovalo pohled zvenčí," odvětila Hermiona a v duchu si připomněla, ať svůj hněv krotí. "Měla jsem několik cenných kontaktů a použila jsem je. Nebyla v tom žádná magie."
Náhle se všichni tři Malfoyové zachvěli a Narcisa se zamračila.
"Čekáme někoho, drahý?" obrátila se na Luciuse. "Někdo právě prošel našimi ochranami."
"Pokud vím, tak ne," odpověděl Lucius znepokojeně. "Ale bez našeho svolení nebude schopný dostat se do domu." Draco po Hermionině boku se napjal a všichni se ohlédli směrem k budově.
Narcisa zavřela oči a soustředila se. Hermiona ji se zájmem sledovala. Bylo možné, že by Narcisa měla něco jako vnitřní zrak? Rozhodně věděla, jak pracovat se svou intuicí. "Jde zadem. Za chvíli tu bude," řekla Narcisa. Hermiona si v duchu udělala poznámku, ať se jí později zeptá, jak to, že může sledovat pohyb osob. Taková fascinující schopnost. V blízkosti se ozvaly kroky a Hermioniny prsty pro všechny případy raději sklouzly k rukojeti hůlky. Soudě podle toho, jak byli Malfoyovi napjatí, asi v minulých letech neměli moc přátelských návštěvníků.
"Vím, že tu jsi, Hermiono Grangerová," ozval se rozzlobený ženský hlas. Hermiona si vyměnila s Dracem zmatený pohled. Někdo přišel za ní? Zpoza živého plotu vystoupila postava s očima planoucíma vztekem.
"Stacey McLorrowová," řekla Hermiona a v její hrudi došlo ke zvláštnímu posunu. Úzkost, kterou z pobytu na Manoru cítila, nejistota, nervozita, všechno to bylo pryč. Teď cítila jen tupou zuřivost vůči osobě, která sem vnikla. Skutečnost, že Stacey zaťala své drápy do Rona, ale nebyla tím, co Hermionu dráždilo... Šlo o to, že té výhody využila, aby zničila Draca. To bylo naprosto nepřijatelné. "Co tě sem přivádí?"
"Ty víš zatraceně dobře, co mě se přivádí, ty záludná mrcho," vyhrkla Stacey a vzduch okolo ní jiskřil vzteky. "Právě jsem obdržela ty tvoje nesmyslné oficiální papíry."
"Oficiální papíry?" řekl Draco a otočil se na Hermionu.
"Nehraj si na hloupého, Draco," ušklíbla se Stacey. "Nepochybuju, že jsi to byl ty, kdo jí řekl, aby to udělala."
"Udělala co, ty blbá krávo?" zeptal se rozzlobeně. "A co si sakra myslíš? Že si sem můžeš jen tak přiskotačit a urážet Hermionu?"
"Draco s tím nemá nic společného, Stacey," řekla Hermiona klidně. "Shromáždila jsem dokumenty, zaplatila právníka, napsala pár dopisů a budu tě jménem Trebaxu podle zákona žalovat."
"Můžu prosím dostat vysvětlení?" těkal Draco pohledem mezi oběma ženami.
"Ano, myslím, že jsme na to všichni zvědaví," řekl Lucius. Vypadal, že je situací, která se před ním odehrávala, podivně zaujatý.
"Je to ve skutečnosti jednoduché. Stacey použila nelegálně získané informace, které obsahovaly Dracovo a Blaisovo duševní vlastnictví," sdělila jim Hermiona věcně. "Byla jsem schopná vysledovat data zaznamenaná v té hračce a spojit je přímo s plány, které ukradla. Ron za svoji roli v tomhle všem zaplatí samostatně, ale pokud jde o Stacey, Trebax ji žaluje za každý cent, který na flexibilních košťatech vydělala, a ještě za další škody."
"My ji žalujeme?" hlesl Draco v úžasu.
"Ano, žalujeme. A vyhrajeme. Existuje spousta případů, které už pro tento druh krádeže vytvořily precedent. Jsme zcela v právu."
"Brilantní," kývla pochvalně Narcisa.
"Nejste a nevyhrajete!" vykřikla Stacey. "Jak se opovažuješ pokoušet se mě trestat za to, že jsem dobrá v podnikání. Jen jsi na mě naštvaná, že tvůj bývalý snoubenec teď patří mně!"
"Dobrá v podnikání?" zasmála se Hermiona suše. "Můj průzkum mi říká, že flexibilní košťata byla tvým jediným zdrojem příjmů v posledních dvou letech. Ty nejsi dobrá v podnikání - ty nejsi dobrá ani v krádežích." Stacey nad Hermioninou upřímností poklesla čelist. "A pokud jde o Rona, Stacey, je mi líto, že tě připravím o iluze, ale nejsem smutná, že jsi s ním. Myslím, že si jeden druhého zasloužíte. Byla doba, kdy jsem si myslela, že bychom se oba mohli navzájem udělat šťastnými, a nikdy jsem se víc nemýlila. Asi se všechno děje z nějakého důvodu."
"Ach, ty máš ale pozitivní zenový přístup!" protočila Stacey oči. "Myslíš si, že jsi něco extra jen proto, že jsi sbalila svého smrtijedského šéfa."
"Co? Že jsem sbalila Draca? Jak jsi na to přišla?" zamračila se Hermiona.
"Ale no tak," ušklíbla se Stacey. "Opravdu mi chceš tvrdit, že jste se spolu nezapletli? Všichni v Anglii o tom mluví. Viděla jsem fotku v novinách."
"Já jsem ji držel!" protestoval Draco, naštvaný že se musí znovu obhajovat, a rozzuřený, že byl nazvaný Smrtijedem. "Nebylo jí dobře!"
"Blbost!" odsekla Stacey, která se začala znovu vzpamatovávat. "Já jsem ty vaše lži prokoukla. Nedostanete to, co jsem tak těžce vybudovala. Trebax měl už dávno padnout. Styď se, že pomáháš Smrtijedům, Hermiono! Měla bys být chytřejší!"
"Draco přestal být Smrtijed, když válka skončila!" odsekla Hermiona. "Styď se, že jsi mu jeho opětovné zapojení do společnosti tak ztížila! Nebo nechceš podpořit ty, kteří změnili názor?"
"Ty si myslíš, že změnil názor? Nenech se vysmát! Máš pěkně zamlženo! Copak nevidíš, co se děje? Ron mi řekl, jak o tobě tenhle mluvil předtím, než ho zmlátil na kaši. Řekl, že jestli ti Ron ještě někdy ublíží, spáchá vraždu. Tohle ty bráníš? Násilnického čuráka s vlastnickými sklony?"
"Je to pravda?" vykulila Hermiona oči na Draca a po těle se jí začal šířit pocit horka.
"Ano," hlesl nejistě. "Nechtěl jsem tě naštvat, tak jsem o tom nemluvil."
"Chápu," řekla tiše. "A to gesto oceňuji."
"Vážně?" vydechl s úlevou.
"Vždyť se na sebe podívejte!" vykřikla Stacey. "Nemůžete mě přesvědčit, že nejste spolu. A posezení s dvěma staršími Smrtijedy? Copak je v plánu dál... pozve tě Lucius na oběd?"
"Pozor na tón, mladá dámo," upozornil ji Lucius příliš klidným tónem, než aby se to nedalo brát jako výhružka. "Slečna Grangerová je náš host."
"Jdi do prdele," odplivla si Stacey. "A tvá rodina taky. Vím dobře, co jste zač. Říkáš, že nejsi s Dracem, Hermiono? Pak ti nejspíš nebude vadit, když udělám tohle!"
Stacey pozvedla hůlku a otevřela pusu, ale dál se nedostala. Hermiona se pohnula tak rychle, že ani Draco, Narcisa nebo Lucius nebyli schopni během té doby sáhnout po hůlce. Hermiona v mžiku odzbrojila Stacey, srazila ji k zemi a tyčila se nad ní s nohou na dívčině krku. Výraz Hermioniny tváře byl nezvykle temný a její hůlka mířila na Staceyino srdce.
"Jakou kletbu jsi na něj chtěla použít?" zeptala se s rukou třesoucí se hněvem. "Plánovala jsi zábavu nebo bolest? Odpověz mi!"
Stacey neodpověděla, oči měla vykulené strachem a z úst se jí díky tlaku, který Hermiona vyvíjela na její krk, ozývaly jen přidušené zvuky. Snažila se vykroutit, ale Hermiona ji držela příliš pevně.
"Přišla jsi, kam tě nezvali, chrlíš tu na mě hrozby, urážíš Malfoyovy, vyslovuješ obvinění, která nejsou pravdivá, a pak zkoušíš ublížit Dracovi? Co přesně jsi doufala, že ti to přinese?"
"Seru na tebe," zachroptěla Stacey.
"Já budu srát na tebe, až se budeš vypořádávat s následky svých činů," řekla Hermiona." Příště se uvidíme u soudu. A pokud se na Draca znovu byť jen špatně podíváš, najdu si tě. Rozumíš?"
Stacey přikývla, nakolik jí to Hermionina bota zabodnutá v krku dovolila.
"Dobře," řekla Hermiona a sundala nohu. "A teď zmiz."
Dívka se vyškrábala na nohy a utíkala pryč, až za ní vlály vlasy. Tichou zahradou se rozléhalo drsné kašlání.
Hermiona pozorovala, jak utíká. Tělem se jí rozléval adrenalin, až se jí trochu roztřásly ruce. Co... co to bylo? Kde se to v ní vzalo? Otočila se zpět ke stolu a najednou jí naplno došlo, že na ni Draco, Narcisa a Lucius zírají. Do prdele. Jak má tohle vysvětlit? Nutkání ochránit Draca před útokem Stacey převzalo kontrolu nad všemi jejími ostatními instinkty a ona jednala bez přemýšlení. Musí vypadat jako úplně pomatená. Oči jí těkaly z tváře na tvář. Draco vypadal naprosto v šoku. Lucius měl typický výraz zamyšleného zamračení. Narcisa se zdála... ohromená?
"Sakra," zašeptal Lucius.
"Omluvte mě," řekla Hermiona, v hlase se jí ozvalo zaváhání. "Potřebuji jen chvilku."
Rychle se otočila na podpatku a rozběhla se do domu, rozhodnutá najít si klidné místo, aby si utřídila myšlenky. Co to proboha udělala? Jistě, Stacey byla výjimečně odporný druh mrchy, ale Hermiona se nikdy k nikomu nechovala takhle agresivně. Byla nemocná? Něco bylo rozhodně jinak. Nedokázala svou novou osobnost udržet v patřičných mezích. Něco s ní bylo moc moc špatně.
Draco pozoroval její obrat a útěk, a pak náhle prudce vstal, rozhodnutý ji následovat. Narcisa ho zastavila.
"Posaď se, Draco," řekla. "Potřebuje být chvíli sama."
"Potřebuje mě," řekl a vzápětí sebou trhl, když mu došlo, jaká slova mu vyšla z úst. "Potřebuje mou pomoc," objasnil.
"Právě teď potřebuje hodně věcí," prohlásila Narcisa pevně. "Jednou z nich je čas na přemýšlení."
"Vím o tom lektvaru," vyčetl jí. "Vím, co jsi udělala."
"Pak musíš také vědět, že nemám v úmyslu jí nijak ublížit," odpověděla se zdvižením obočí. "Prostě jsem její závislost odstranila z cesty. Neměl bys být naštvaný kvůli tomu, že jsem udělala něco užitečného."
"Ale proč jsi to udělala?" zeptal se frustrovaně. "Proč ses pustila do pomoci osobě, kterou jsme všichni dovolili při minulé návštěvě tady mučit? To nedává smysl!"
Narcisa pohlédla na Draca poněkud káravě, aby dala jasně najevo, že tohle je pro ni bolavá záležitost. "Myslím, že víš proč, Draco. Protože mám podezření, že ona už pro nás není cizí člověk. A teď si sedni."
Naštvaně poslechl, protože jednoznačně zápasil se skutečností, že Hermiona je v domě sama.
"Ten lektvar mohl být cokoliv," odsekl. "Mohla zemřít. Nemáš ani tolik slušnosti, abys mi řekla, co jsi udělala."
"Neřekla jsem ti to, protože bys mi přednášel o vměšování. A co se týče toho lektvaru, proč ho tedy vypila? Je to chytré děvče," opáčila Narcisa.
"Protože si myslela, že je ode mě," zamumlal Draco.
"Tušila jsem to," odpověděla Narcisa spokojeně. "Bezvýhradně ti důvěřuje."
Lucius těkal pohledem mezi svou ženou a synem, pak si povzdechl a zamíchal si čaj. Nejprve se zmýlil v té dívce a teď se jeho syn a manželka hádali. Takhle to zkrátka nepůjde. Vzhledem k závažnosti situace mají k prodiskutování důležitější věci. Zřejmě bude muset někdo tu propast překlenout.
"Takže mi řekni, synu," pronesl konverzačním tónem, předstíraje, že tato debata je naprosto normální. "Už ses do té dívky zamiloval?"
Draco neodpověděl, jen stočil zrak zpět k domu. Lucius si jeho mlčení vyložil jako souhlas.
"Cítí ona k tobě to samé?" zeptal se a sáhl po kostce cukru.
"Ne."
"Určitě?"
"Naprosto."
"Ta dnešní malá ukázka by mohla naznačovat něco jiného," poznamenal Lucius a ostražitě na syna pohlédl.
"Ráno mluvila o randění s muži," řekl Draco. Znělo to sklíčeně. "S muži, ne se mnou."
"Nemožné!" zatvářila se Narcisa uraženě.
"Drahá, prosím," přerušil ji netrpělivě Lucius. "Myslím, že je jasné, že i když je slečna Grangerová ovlivněna gregalesovským rysem, ještě není ve stejné fázi jako Draco."
Dracovi poklesla čelist a vyvalil na svého otce oči. "Ty víš o tom rysu?"
"Draco," pohoršil se Lucius, "proč si myslíš, že jsme se s matkou brali tak mladí? V jednu chvíli jsem byl čistokrevný kultivovaný mladík a vzápětí jsem byl připravený vyrvat střeva jakémukoliv kouzelníkovi, který by se dotkl byť jen jediného vlasu na hlavě tvé matky."
"Ale... ale..."
"Ano, ano, je to velmi vzácné," mávl Lucius odmítavě rukou. "Když mi tvoje matka řekla o svém podezření ohledně vás dvou, měl jsem značné pochybnosti, ale obávám se, že nemohu popřít, že ty a slečna Grangerová vykazujete tytéž příznaky."
"Ha!" zachechtala se Narcisa pyšně. Lucius obrátil oči v sloup.
"Dneska ráno se jí začaly měnit vlasy," přiznal Draco tiše. Narcisa zalapala vzrušeně po dechu.
"Synku, synku," zvedl Lucius obočí. "Opravdu ses jí dostal pod kůži. To bylo rychlé."
"Na tom nezáleží," řekl Draco a složil hlavu do dlaní. "Nikdy to nebude akceptovat. Nikdy nebude akceptovat tuhle... tuhle záležitost."
"Jak to?" zamračil se Lucius.
"Ty ji neznáš tak jako já. Je tvrdohlavá - pořádně tvrdohlavá. Nikdy se mnou nebude chtít být jen proto, že nás spojuje nějaký podivný magický rys. Nesnáší, když nemá situaci pod kontrolou."
"Myslím, že nechápeš, jak Gregales funguje," řekl Lucius. "To není jen záležitost volby. Vezme dva lidi, kteří už jeví tendenci zamilovat se jeden do druhého, a spojí jejich osudy. Ty by ses do slečny Grangerové stejně zamiloval, Draco. Ten rys jen věci urychluje."
"Ona to tak vidět nebude," řekl Draco. "A k tomu, co jsi zmínil - jak by to vůbec bylo možné? Hermiona a já jsme se ve škole navzájem nenáviděli. Po válce jsme se ignorovali. Co je to za nesmysl s tou tendencí zamilovat se do sebe? Až donedávna jsme měli pouze tendenci na sebe kašlat."
"Tvoje matka a já jsme se ve škole také nenáviděli," řekl Lucius a napil se čaje. "Myslela si, že jsem vyhlášený egoistický maniak."
"No, taky jsi byl, drahý," poznamenala Narcisa s pohledem sklopeným ke svým nehtům.
"A já jsem si myslel, že je to rozmazlená, svéhlavá, nerozvážná..." - Narcisa vyslala směrem k Luciusovi jedovatý pohled - "královna."
"Roztomilé," podotkl Draco, kterého to navzdory jeho starostem pobavilo.
"Stačí, když řeknu - aniž bych se pouštěl do nějakých sentimentálních detailů - že ten rys měl naprostou pravdu ohledně naší kompatibility. Tvá matka a já jsme, navzdory tomu, co jsme si dřív mysleli, náramně sehraný pár."
Narcisa poslala Luciusovi láskyplný úsměv, jednoznačně potěšená změnou v konverzaci.
Draco se zamračil. To, co jeho otec popisoval, vlastně znělo hodně jako to, co se dělo mezi ním a Hermionou.
"Snažím se říct, synu, že nezáleží na tom, jaký jsi měl dřív se slečnou Grangerovou vztah, z nějakého důvodu jsi teď objevil její skutečný potenciál. Uvědomuji si, že ty jsi mnohem dál, ale ona jen potřebuje trochu víc času. Mít kontrolu je v pořádku, ale někdy osud směřuje k nevyhnutelnému závěru."
"Ale to je právě ten problém," zavrtěl hlavou Draco. "Hermiona nechce nevyhnutelný závěr. Dovede ji to k šílenství. Potřebuje mít pocit, že do toho má co mluvit."
"Celá tahle posedlost kontrolou souvisí s jejím problémem s drogami, Draco?" zeptala se Narcisa.
"Matko!" rozzlobil se Draco. "No tak! Tohle bylo důvěrné!"
"Nezvedej na mě hlas," obořila se. "Navíc to není až tak velké tajemství. Otec to ví."
"Ale Cisso, je přirozené, že Draco cítí nutnost ochraňovat tajemství své životní družky," řekl Lucius. "Je rovněž přirozené, že slečna Grangerová touží mít nějaký vliv na svůj vlastní život."
"Prosím, neříkejte jí to," zaprosil Draco. "Podívejte, mám plán, dobře? Nemusí to zjistit. Budu se jí normálně dvořit. Pozvu ji na večeři, dopřeju nám možnost znovu se beze spěchu poznat. To se jí bude líbit. Jestli se do mě zamiluje, musí to být její rozhodnutí. V opačném případě propadne panice."
"To je ztráta času," odfrkla si Narcisa. "Když jsem se dozvěděla o gregalesovském rysu, nemohla jsem se dočkat svatby s tvým otcem. Bez působení závislosti na její systém jí nic nezabrání v rychlém postupu a snaze vzít si to, co je po právu její."
"Ale Hermiona se od tebe hodně liší," namítl vážně a modlil se, aby ho rodiče pochopili. "Potřebuje, aby věci jednou proběhly normálně. Všechno, co se od války stalo, probíhalo ve stresu. Její rodiče zmizeli a nebyli nikdy nalezeni. Její nejlepší kamarád se odstěhoval. Její snoubenec ji podváděl. Nic nešlo správně. Zatraceně, potřebuje pauzu. Poslední věc, kterou chce slyšet, je to, že nemá pro zbytek své romantické budoucnosti na výběr."
"Je silná, Draco," řekla Narcissa přezíravě. "Jsem si jistá, že je víc než schopná to zvládnout."
"Možná jsi promeškala posledních pět let jejího života, matko, ale její schopnosti zvládání situace poněkud utrpěly," zavrčel Draco. "Vím, co potřebuje, a říkám vám... Nesmí se o tom rysu dozvědět. Zatím ještě ne. Nebudeme o tom debatovat, pokud ji nechcete vystrašit a zahnat na útěk. To byste chtěli? Chtěli byste vyzkoušet odhodlání téhle konkrétní nebelvírky? Všichni bychom ji ztratili. Nemáte ponětí, s čím se potýkáte."
"Drahá," oslovil Lucius Narcisu, která se začala tvářit znepokojeně. "Možná má Draco pravdu. Není na škodu nechat věci probíhat trochu pomaleji, i když známe výsledek. Ta dívka toho hodně prodělala. Jestli potřebuje určitou kontrolu, měli bychom věřit Dracově intuici a nechat ho, ať si to udělá po svém. To znamená neříkat jí o tom rysu, nespěchat, netlačit na ni."
Narcisa sklouzla pohledem k domu a kousla se zevnitř do tváře.
"Co se děje?" zeptal se Draco, který si všiml náhlé matčiny nervozity.
"Pokud je všechno, co říkáš, pravda, pak ji musíš co nejrychleji najít, Draco," prohlásila Narcisa.
"Proč?" Draco vyskočil na nohy, připravený dát se do běhu. "Je v nebezpečí?"
"Ne, ale právě jsem si uvědomila, kam se zatoulala. Mluví s mým portrétem."
* * *
Ukázka z další kapitoly:
"Dobrou zprávou je, že závislost je pryč a vaše tělo a mysl se může stoprocentně zaměřit na Draca," spustil portrét vesele a přetrhl tak Hermioniny myšlenky. "Když budete chtít, můžete se klidně vzít už příští týden. Zanedlouho nebudete schopná bez něj být. Samozřejmě zůstanete tady na Manoru jako všichni Malfoyové. Svatba se může konat v zahradě. Vaše děti budou kouzelné. Ach, to bude prostě nádherné..."
Poznámka překladatelky:
Omlouvám se, ale příštích několik dní jsem bez internetu, takže další kapitola zřejmě nebude přesně za týden. Ale v "čekárně" vidím takové pěkné volné okénko 17.2., takže...
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |