Chapter 3 - Wedding and Firewhisky
originál: https://www.fanfiction.net/s/5168945/3/Diary-of-a-Weasley-Kid
autor: ChocolateRosePetals; překlad: arabeska; beta: ladyF
23. srpna, 14:49
Můj pokoj
Milý Deníčku,
asi mi prasknou plíce!
Ble, to by byly stěny plné krvavého sajrajtu, co? Fuj, hnus!
No každopádně, byl jsem zrovna v ložnici rodičů a hledal kravatu, když vešel táta. Pokoušel se dopnout hábit.
Vtipné bylo, že proklínal ten ubohý hábit se slovy „Proč mi nesedí?“ a „Před dvěma lety mi ještě byl!“ a v ruce přitom držel dvě koblihy s polevou.
A jelikož jsem ten nejdražší synek, musel jsem samozřejmě vyjádřit svůj názor.
Já: No, tati, možná by ses do něj nasoukal, kdybys neměl v ruce dvě koblihy!
Táta: Ty drzoune! Mluv se mnou s respektem!
Já: Ale o to se snažím, tati! Tak jo, co třeba takhle. Existuje jasný, obrovský důvod, proč ti ten hábit není. Však víš, kolosální důvod.
Táta: Přestaň žvanit a vystřel!
Potom po mně hodil botu, protože jsem se začal smát, když mu odlétly tři knoflíky od košile. Jeden z nich se odrazil od stěny a cvrnknul mu do hlavy.
Hmm, asi bych měl zavolat na linku bezpečí. Jsem přesvědčen, že by se po dětech neměly házet boty. Kde je ten telefonní seznam?
Stejný den, 15:01
Obývací pokoj
Milý Deníčku,
telefonní seznam se mi nedaří najít. Taťka ho musel zase schovat. No, co se dá dělat. Na tom nezáleží. Sociálka by si mě stejně ani nevšimla. Řekli by: „Co je zač to kudrnaté plýtvání prostoru?“
Ze všeho toho smíchu mě už docela bolí plíce. Rose říká, že s takovým smíchem nikdy nebudu mít holku.
Rose: Hugo, zníš jako buldozer! Není divu, že na tebe holky neletí.
Já: Víš, Rose, není moje vina, že pro některé lidi je jednoduché někoho dostat. Musíš být hodně přesvědčivá a jednoduchá! Víš, co myslím tím jednoduchá, že jo?
Ha! Odkráčela s nosem ve vzduchu. Vyběhla do schodů, asi aby se ještě víc namejkapovala. Já si jdu sehnat obživu.
Stejný den, 15:25
Kuchyně
Milý Deníčku,
začíná mě bolet hlava. Myslím, že mi Roxanne ty copánky moc utáhla. Hmm, ale odraz ve lžíci dosvědčuje, že vypadám fakticky líp.
No páni, právě přišla mamka a ani nemá v ruce knihu!
Vlastně vypadá dost hezky a mladě. Škoda, že taťka vypadá staře. Lidé si budou myslet, že je jeho vnučka. Obdivně jsem na ni hvízdl.
Jak ošklivé. Rozhlíží se po místnosti, aby našla zdroj toho zvuku. Ani po minutě pořád neví. Nakonec jsem na ni prostě zamával a pak mě poznala. Myslím, že mi to působí bolest!
Ne, to jsou jen ty bublinky z limonády, co jsem právě vypil.
Svatební hostina, 19:34
Pod stolem
Milý Deníčku,
kdokoli vynalezl stůl, zaslouží si košík muffinů. Měl bych mu jeden poslat.
Inu, důvod, proč jsem tady, Deníčku, je ten, že taťka spolu s dalšími dvěma strýčky ze sebe dělají totální pitomce. Trochu přebrali vína a teď předvádí mudlovské tance.
Myslím, že je to makaróny. Hmm, vypadá to šíble. Zkusím je napodobit.
Svatební hostina, 19:39
Pod stolem
Milý Deníčku,
právě jsem se praštil zespoda hlavou do stolu. Po tomhle dostane vynálezce jenom okoralé muffiny.
O pár stolů dál vidím Ala a Jamese. Nemám ponětí, proč se schovávají. No vážně, jejich taťka je docela při smyslech, jen se trochu líznul.
Haló, jejich taťka ze sebe nedělá totálního blba! Ne, ten mluví tiše s lidmi i dětmi. Tak proč se pro všechno na světě schovávají jako já? Měl bych po nich hodit kámen.
Svatý hipogryfe! Taťka se právě pokusil o rozštěp. Deníčku, zdůrazňuji, že pokusil. Pár strýčků se snaží dostat ho na nohy. Nedaří se jim to, tak spoléhají na magii. Dobře mu tak!
Aha, zjistil jsem, proč jsou Al s Jamesem pod stolem. Snaží se nahlédnout hostům pod šaty. Al si všiml mého pohledu a mrkl na mě. Potom na mě začal artikulovat.
Al: Hugo, viděl jsi Rose? Tvoje máma ji hledá.
Já: Promiň, neumím odezírat.
Al: (povzdychl si) Přestaň dělat troubu, vím, že umíš.
Já: Vytratila se asi před hodinou s nějakým týpkem.
Al nesouhlasně mlaskl a odplazil se najít svého bratra. Kdežto já tady pořád sedím a držím se za hlavu. Myslím, že mám otřes mozku.
Tak tu tak sedím a držím se za bolavou hlavu.
Pod stolem polepeným žvýkačkami.
A píšu do svého mužně růžového deníčku.
Svatební hostina, 22:27
Pod stolem
Milý Deníčku,
vypadá to, že je po hostině. Strýček George odpálil asi tak tunu rachejtlí a podařilo se mu spálit plátěnou střechu na troud.
Vlastně to bylo docela působivé. Právě sleduju mamčiny potíže s taťkou. Vykřikuje nesmysly jako „Párty neskončí, dokud to neřeknu já!“ a „Afterparty u mě doma!“ Pitomý tlustoprd.
Už vidím Rose. Rychle políbila toho týpka a odběhla pomoct mamce. Ten kluk vypadá podezřele červeně.
Náš dům, 22:46
Můj pokoj
Milý Deníčku,
afterparty právě začala.
Náš dům, 22:51
Můj pokoj
Milý Deníčku,
před chvílí jsem se rychle vyplížil z dosahu toho humbuku. Dole je asi tak padesát lidí. Taťka tancuje s mamkou v obýváku na stole. Strýček Percy začal sršet jiskry z hůlky.
Měl bych zavolat policii. Dole protéká příliš alkoholu na to, aby to bylo ještě legální. Ale asi nezavolám, protože telefon je dole.
Úžasný, někdo teď křikl na taťku: „No tak, Rone! Buď kámoš a ukaž, kolik panáků ohnivé whisky vypiješ!“ Zní to jako strýček Bill nebo Darryl z taťkovy kanceláře.
Teď slyším počítání, jak do sebe taťka obrací panáky.
Za dvě minuty už je na čísle deset. Nakonec po deseti minutách skončil na šedesátém osmém panáku. Ach a přestal proto, že se pozvracel. Dav se směje a povzbuzuje strýčka George, aby to taky zkusil.
Je mi z toho všeho špatně, měl bych jít do postele.
Stejný den, 23:23
Moje postel
Milý Deníčku,
jen tak uvažuju, kolik toho exne, než se pozvrací.
Stejný den, 23:23
Moje postel
Milý Deníčku,
páni, nový rekord: osmdesát tři!