Autor: E. M. Snape Překlad: Lupina Beta: marci Banner: Vojta
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2027554/8/In-Blood-Only
Rating: 16+
Kapitola 8. Další příhoda s nitrobranou
Harry otevřel zakalené oči. Celý svět se mu rozmazával, takže automaticky sáhl po brýlích. Slepě šmátral po studeném dřevě nočního stolku, než mu je teplá ruka vtiskla do dlaně. Harry si brýle nasadil na nos a zrak zaostřil na postavu Severuse Snapea.
Vyjekl a celý se zakymácel šokem. Další výkřik následoval, když mu pohyb zabodl jehly do končetin a Harry v boji proti té agónii pěvně zavřel oči a zatnul zuby.
„Vypij to,“ pobídl jej Snape tiše a přitiskl mu chladný pohár ke rtům.
Harrymu tepalo tělo bolestí a nevyslovenými otázkami. V zoufalé touze po úlevě ten odporný lektvar vypil. Když mu žaludek vyplnilo teplo, klesl zpět do polštářů. Pomalu mizelo i to bodání a vracel se mu zrak; s mírným hučením v hlavě se uvolnil. Chvíli jen ležel, zcela zapomněl na skutečnost, že se mu nad postelí tyčí jeho nejnenáviděnější učitel, a blaženě upadal do omámeného oparu.
Pak se mu do mysli začaly vkrádat vzpomínky na předchozí den. Vyděšeně otevřel oči a vyčítavě je zaměřil na Snapea.
„Měl jste mě varovat, že se mi chystáte dát ten lektvar,“ stěžoval si Harry. „Nemusel jste mi ho podstrčit jako nějaký jed.“ Hlas měl ostrý a chraplavý a nevědomky si mnul hrdlo. V půlce pohybu se zastavil. S paží bylo něco… špatně.
Mrkl na Snapea a viděl, že jen zmateně vraští obočí. Pak se muž téměř jemně natáhl a vzal Harryho zápěstí do svých rukou. Pozorně je studoval, stáhl rukáv košile, načež jej zase vyhrnul.
„Co se děje?“ zamumlal Harry a tázavě se na svého učitele zahleděl.
Snape mu zápěstí pustil a posadil se na židli u postele. Nadále však zjevně zmatený studoval na břiše ležícího Harryho a v hlubokém zamyšlení si rukou mnul ústa.
„Snape?“
„Tiše, Pottere. Nemohu přemýšlet, když mě otravuješ.“
„Co se děje?“ dožadoval se Harry teď již silnějším hlasem. Pohlédl se na své tělo a ztěžka zvedl ruce, aby zjistil, na co se to Snape díval. Chvěly se námahou, ale jinak se nezdály…
Počkat.
„Ten váš zatracený lektvar mě scvrknul!“ zařval a s náhlým přívalem energie zuřivě odstrčil přikrývku, aby viděl i zbytek těla. Vykopl jednu nohu, pak druhou, a zděsil se. Mohl přísahat, že byly obě kratší! Kalhoty, co mu včera dosahovaly ke kotníkům, měl až pod paty.
„Nescvrknul tě, Pottere,“ Snape stále dumal nad tím dilematem. „Toto je tvá přirozená stavba těla. Zjevměnící zaklínadlo pouze zkreslilo tvé fyzické proporce.“
„Co se stalo s tím: ‚Všichni z mé rodiny narostli nejméně do sto osmdesáti centimetrů‘?“ ptal se Harry posměšně, ale cítil narůstající paniku. Už tak byl menší než průměr. Teď byl prostě malý.
„Zjevně jsi výjimka,“ ušklíbl se na něj Snape s obvyklou potměšilostí.
„To je skvělé,“ odfrkl si Harry a zuřivě se zasmál. „Prostě nádhera. Díky za vše, Snape. Fakt si toho vážím.“
„Ale no tak, Pottere,“ zavrčel Snape. „Jsi kratší jen o pět centimetrů, přinejhorším o sedm.“ Zamyšleně si klepal prstem o tvář. „Jen jsem něco takového prostě nečekal.“
„Možná váš lektvar nefunguje dobře,“ odsekl Harry.
Snapeova tvář potemněla. „Můj lektvar je perfektní. Mé lektvary jsou vždy perfektní.“ Vstal a začal přecházet po místnosti. „Jediný můj příbuzný nemá tak žalostnou figuru jako ty, to musím přiznat… Ale také jsem až donedávna neměl žádného příbuzného v Nebelvíru.“
Harry zabořil tvář do polštáře, poněvadž nehodlal poslouchat další slova. Byl podrážděný, v depresi a zatraceně rozhněvaný. Ať už si Snape říká cokoli, nemusí to, sakra, poslouchat… Nepotřebuje slyšet, jak Harry Potter v mnoha směrech zostudil hrdou linii Umaštěnců. Se svým štěstím přijde o rodinný vzrůst, ale získá vše od toho zatraceného zobákovitého nosu, až po značné množství rodinné mastnoty ve vlasech.
„Zjevně jsi velmi unavený,“ poznamenal Snape klinicky. „Což jsem čekal. Teď spi a toto probereme později.“
Harry zvrátil hlavu nazad. „Ne díky. Už jsem si tenhle týden užil dost vašich urážek i bez zesměšňování mé výšky. Jen zařiďte, abyste tohle dokázal změnit, až budeme příští týden sesílat nové kouzlo vzhledu.“
Snape na něj další chvíli hleděl. Zhluboka se nadechl a po chvíli vzduch vypustil, jako by mu na rtech právě zemřela nějaká otázka, ale když se na něj Harry zvědavě podíval, už mířil ke dveřím.
ooOOoo
Po dni stráveném zotavováním se z následků užití onoho lektvaru se Harry sotva hýbal, dokázal se jen dovléct k jídlu a pak zpět k posteli a celou dobu jej zaplavovala omámená strnulost. Trpěl depresí. Snape byl jeho otec, zmenšil se o několik centimetrů, uvízl tady v tom příšerně nudném panství, Remus mu nepsal, Tonksová si bude myslet, že je malý, Sirius byl pořád mrtvý, Voldemort se pořád chystal jej zavraždit, ředitel mu lhal a Snape byl jeho zatracený otec.
Mistr lektvarů se bezprostředně nesnažil pokračovat ve zlomení kouzla vzhledu, přesto Harry vždy raději podezřívavě přičichl ke svému pití. Snape vypadal téměř na pochybách, zda kouzlo rušit; jako by se bál dalšího negativního výsledku. Před podáním lektvaru si byl jistý, že Harry bude, tak jako Snape, vyšší než replika Jamese Pottera. Zdálo se, jako by bral coby osobní urážku, že jej zase trumfl James Potter. Během těch krátkých chvil, které trávili v jedné místnosti, Harry Snapea nejednou přistihl, jak jej pozoruje přimhouřenýma, černýma očima, jako by se snažil odhalit nějaké velké spiknutí páchané proti němu a připravované jeho delikventním synem.
Jednoho dne jej Snape překvapil tím, že deaktivoval obrany a dovolil mu vstoupit do knihovny panství. Harry si užil jedno vítězné odpoledne výzkumem tématu, které mu tanulo na mysli od chvíle, kdy zjistil, že je příbuzný té ženské, co zabila Siriuse. Nicméně když jej Snape večer přišel vyzvednout, podezřívavě se na Harryho podíval a seslal nějaké kouzlo rozsvěcující nadpozemským světlem knihy, jež Harry četl. Stačil jen jeden pohled na Spřízněné a příbuzenské kletby, aby Harryho vykázal z knihovny, popadl jej za paži a vytáhl zpět do jeho pokoje.
„Nechtěl jsem proklít vás!“ protestoval Harry, když mu Snape práskl dveřmi před obličejem. Zkusil kliku; zase měl uzavřený vstup do chodby.
Ten večer jej domácí skřítka Minky dovedla k večeři, kde čekal Snape jako nějaký přerostlý černý netopýr a posuzujícím pohledem provrtával Harryho kůži.
„Posaď se, Pottere,“ pokynul k Harryho obvyklé židli na druhé straně dlouhého stolu. Chlapec si všiml, že na něm neleží žádné jídlo.
Nervózně se posadil.
Snape vstal a obešel Harryho židli, což chlapci pouze znepokojivě připomnělo policejní výslech.
„Proč ses do té knihy díval, Pottere?“
„S vámi to nemá co dělat,“ opáčil Harry a v obranném gestu si zkřížil ruce na prsou. „A nechápu, proč by to měla být vaše věc.“
„Je to má věc,“ ozval se Snape zpoza jeho ramene, „protože jsi to zjevně dělal s nějakým záměrem. Pottere, šlo o temné kletby. Předpokládal jsem, že si budeš dělat domácí úkoly.“
„Byl jsem jen zvědavý,“ prohodil Harry bezstarostně. „Víte, knihovna Smrtijeda a tak, možnost, že je kolem spousta zvráceností.“
Snape se teď zastavil v jeho zorném poli, rty tenké, rozzlobeně přitisknuté k sobě. Harry vrhl na muže troufalý pohled, kterým jej vyzýval k zahájení hádky. Koneckonců, dostal se k těm knihám jen proto, že je Snape vlastnil.
Jako by si náhle uvědomil Harryho hru, Snapeovými rty proběhl chladný úsměv dravce. „Pottere, Harry…“ opravil se, „máš naprostou pravdu.“ Jeho jméno ze Snapeových rtů vždy znělo jako skrytá urážka. „Koneckonců to není má věc.“
Harry ztuhl. Snapeův tón v něm vyvolal neklidné brnění a nějak věděl, že se ten chlap rozhodl pro krutější způsob útoku.
„Právě mě, Harry, napadlo, že jsme přestali s tvými hodinami nitrobrany.“
„Nepotřebuju je,“ odsekl Harry a zlostně se na Snapea podíval. Poznal, že ten chlap jen hledá záminku, aby mu vydrancoval mysl.
„Nepotřebuješ ji? Myslíš tím, že jsi nitrobranu zvládl sám?“ zapředl hedvábně Snape a vytáhl z kapsy hůlku. „Pokud tomu tak je, proč nevystavit tvoje schopnosti malému testu?“
„Nerozumíte tomu!“ vystartoval Harry a těkal očima ze Snapeovy hůlky na jeho tvář. „Jizva mě nebolí. Vůbec. Nemám žádné vize. Vůbec. V létě to všechno přestalo. Nitrobrana to vždycky jen zhoršila a nechci riskovat, že se to vrátí do loňského stavu!“
Snape na něj dlouze zíral s výrazem, jako by mu představovali vesnického blázna. „Ty ses opravdu obludil myšlenkou, že Pán zla s tebou skončil?“ zeptal se tichým, nebezpečným hlasem.
„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl Harry naléhavě. „Ale ty loňské hodiny vše jen zhoršovaly. Nechci, aby se moje jizva znovu ozvala. Nechci nic měnit, takhle je to docela dobré.“ Nevědomky si jizvu promnul.
„Docela dobré?“ vyplivl Snape ta slova jako urážku a rychle vykročil, snad aby se mohl nad Harrym tyčit. „Docela dobré nebude uspokojivé, až se Pán zla pokusí opět tě posednout! Možná jsi zapomněl, jak jsi před ním zranitelný, Pottere, ale ujišťuji tě, že on ne!“
„Tohle není o něm,“ pronesl Harry drsně a rozvztekleně se podíval do stejně rozvzteklených Snapeových očí. „Vy to jednoduše chcete udělat, protože chcete zjistit, co jsem vyváděl s tou knížkou.“
Snape se ušklíbl. „Pottere, budeš tady dva týdny. Budu mít dostatek příležitostí, abych ti podstrčil další lektvar a zjistil vše o tvém zájmu o řečenou knihu.“ O krok ustoupil a studoval Harryho jako zvláštní druh hmyzu. „Chtěl jsem tě vyhlídkou na výuku nitrobrany jen znervóznit, ale teď vidím, že bude zcela nezbytná.“
„Vy nemyslíte, že nepřítomnost vizí o něčem vypovídá? Že mě jizva nebolí?“ dožadoval se Harry.
Snape si přejel dlouhým, bílým prstem po rtech. Harry se zavrtěl, když ten chlap pozoroval tmavou ofinu zakrývající onu jizvu. „To zvláštní je,“ připustil nakonec. „Docela mě překvapuje, že už Pán zla vaše spojení nevyužívá.“
Harry si opět promnul čelo.
V tom okamžiku Snape ustoupil na svoji stranu stolu a posadil se. K Harrymu poslal poslední, zvláštní pohled. „Ale určitě se najez. Budeš potřebovat energii.“ Tlesknul a na stole před nimi se objevila večeře.
Harry si ani neuvědomoval, jaký má hlad. Dychtivě sáhl po pečeni a jen co vzhlédl, zjistil, že jej Snape pozoruje přivřenýma, podezřívavýma očima.
„Co?“ zeptal se netrpělivě. Bylo mu nanic z toho, jak divně se na něj Snape dívá, když si myslí, že si Harry nevšímá okolí.
„Máš zdravou chuť k jídlu,“ poznamenal Snape zvláštním tónem.
„Jo.“ Harry přejel očima po Snapeově vyzáblé postavě. „Jídlo je fakt dobrá věc, Snape. Někdy byste to měl zkusit.“
Ve Snapeových černých očích problesklo podráždění a Harry skryl úšklebek za dýňovým džusem.
ooOOoo
„Jedna… dvě… tři… Legilimens!“
Harry ucukává před rukou Umbridgeové, která tápe v ohni… Cedric Diggory na něj zírá prázdnýma očima… Belatrix Lestrangeová se směje a Sirius propadá závojem…
Když se Harrymu vrátilo vědomí, choulil se na podlaze a v kloubech mu tepala bolest. Dech se přeměnil do panického lapání a mysl odmítala opustit ten strašlivý obraz Siriusovy smrti.
„Pro Merlina, Pottere,“ zavrčel Snape nad ním. Vypadal rozzuřený a krátce dýchal. „Nemyslel bych si, že je možné ještě se zhoršit. Tvá neschopnost zjevně nezná mezí.“
Harry se dál krčil na zemi a bojoval se slzami, které se mu draly do očí. Jak dlouho to bylo, kdy sám od sebe myslel na Siriuse? Snape dnes večer už alespoň půl tucetkrát útočil na jeho mysl a pokaždé, bez ohledu na to, jak se Harry snažil, jeho myšlenky nevyhnutelně zabloudily zpět k Siriusově pádu do smrti. Loni jeho obranu proti učitelovým vniknutím oslaboval hněv. Letos Snapea do jeho mysli vedl smutek.
Zaslechl seshora dlouhý povzdech a s trochou překvapení zjistil, že mu Snape podává ruku, aby Harrymu pomohl vstát. Když na něj Harry jen nechápavě zamrkal, Snape ruku stáhl.
„Vstávej!“
Harry se vytáhl na roztřesené nohy.
„Zkus to ještě jednou, Pottere. Poslední dva pokusy jsem musel ukončit já. Uvidíme, jestli mě dnes alespoň jednou odrazíš. Vyčisti si mysl. Oprosti se od všech emocí.“
Harry zavřel oči a pokusil se vyprázdnit si myšlenky. Zvedl proti Snapeovi hůlku a roztřeseně přikývl.
„Připrav se… Legilimens!“
Strýc Vernon zatlouká poštovní schránku… Remus jej tahá z pódia. „Nemůžeš dělat vůbec nic, Harry… nic… Je pryč.“… Z druhé strany hřiště jej sleduje velký černý pes… Koktá omluvu, ale Tonksová jej hladí po tváři. „Nevadí mi to.“…
Harry pocítil okamžik paniky a téměř Snapea odrazil, ale ten zatlačil silněji.
… Tonksová prsty hravě prohrabuje Harryho vlasy. Svůdně se usmívá a on se blíží, aby ji políbil…
Se zběsilou naléhavostí se pokusil vyhnat Snapea ze své mysli, ale mocné Legilimens se drželo této vzpomínky a Harry se svíjel, když se před jeho očima odvíjela dál.
… „Lháři!“ hlas má chraplavý a zadýchaný proti jeho rtům. „Už jsi to dělal!“ Harry se uličnicky zazubí. „Přirozený talent. Jako… hadí jazyk.“ Tonksová se zasměje a pomalu jej dotlačí na záda. „Když je řeč o přirozených talentech…“
„POTTERE!“
Kouzlo bylo zrušeno tak rychle, že Harrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, že je se Snapem a ne na Grimmauldově náměstí s Tonksovou.
Snapeova chladná, panovačná postava se nad ním tyčila s temným, zuřivým výrazem ve tváři.
Tonksová.
Na Grimmauldově náměstí.
A kurva.
Snape si klekl, aby se podíval přímo do Harryho očí. „Pottere, co jsem to, sakra, právě viděl?“