Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4

„Ale vždyť ho nenávidíš, Siriusi!“

Sirius vypadal, jako by se chtěl z ošetřovny vypařit - nebo alespoň na neodbytného Harryho seslat kletbu úplného spoutání. Místo toho se však snažil být trpělivý. Severus si pomyslel, že za tím musí stát ta učitelská praxe.

„Nesmysl. Jsme nejlepší přátelé. Vždycky jsme byli. Mohli bychom se teď prosím...“

„Ale jak je to možné?“ zaúpěl Harry.

Severusovi už došla trpělivost. Před dvěma hodinami seděl v pohodlném křesle před sálajícím krbem a nyní stál na ošetřovně, uprostřed noci a dohadoval se s šílencem, který stále nebyl ochoten uvěřit, že by ho kdokoli mohl mít rád. Dokonce i jeho smysl pro humor to nepovažoval za vtipné.

„Dobře,“ zasyčel. „To stačilo! Zakazuji vám jakékoli další připomínky k mému vzezření, k mé minulosti či k mému výběru přátel. Hezky se teď posadíte a vysvětlíte nám naprosto přesně, o co tu jde a co si myslíte, že o nás ještě víte. Pokud se budete i nadále zdráhat, dovolte mi připomenout vám, že já jsem Mistr lektvarů! Můžu vás zabít hned několika velmi nepříjemnými způsoby a věřte mi, že tato možnost se mi každou minutou jeví čím dál lákavější! Takže si sedněte! A mluvte!“

Zachytil děkovný pohled od Siriuse a káravý od Albuse. Co ho však opravdu dorazilo, byl výraz neskonalé úlevy, který se usadil na Harryho tváři, zatímco si pokorně sedal vedle Hermiony. A pak se dokonce usmál.

„Konečně,“ zašeptal jejím směrem, „něco povědomého.“

Nicméně Hermiona si pouze odfrkla. To bylo něco, čemu Severus rozuměl.

„Chovej se jako dospělý, Harry,“ řekla. „Mluvili jsme o tom, pamatuješ?“

Zakřenil se. „A já si pořád myslím, že dospělost je přeceňovaná, Hermiono. Takže mi trochu dopřej, hm?“

Její rysy změkly – což Severus ani za zlaté prase nemohl pochopit – a téměř mu oplatila úsměv.

„Ano, za normálních okolností,“ řekla tiše. „Ale Neville a Lenka tu nejsou, a i když je příjemná změna nemuset chvíli bojovat o holý život, nemůžeme si dovolit ztratit ještě více času. Teď už určitě ví o Gringottových a pokud si dá dvě a dvě dohromady...“

Atmosféra místnosti se změnila, jemně, ale přesto tak zásadně, že Severusovi chvíli trvalo najít původce. Harry.

Úsměv zmizel, narovnal se a jeho tvář, ještě před chvílí plná rozjařenosti, byla nyní napnutá soustředěním. Dospělost zjevně přišla bez sebemenšího varování.

„Máš pravdu,“ připustil Harry, tónem velmi podobným tomu, kterým mluvila Hermiona po prvním probuzení. „Pusťme se do toho.“

A Hermiona, která ještě před chvílí připomínala spíše matku, která trpělivě snáší všechny synovy neplechy, najednou vypadala mnohem mladší. Vydechla úlevou, trochu se uvolnila a pak opětovala Harryho pohled plný chladného odhodlání.

„Ředitelova kancelář?“ zeptala se.

„Jistě,“ souhlasil Harry. „Jako vždycky. Ty mluvíš. Já plánuju.“

Hermiona přikývla, vstala a otočila se směrem k řediteli.

„Nevidím důvod, proč nepokračovat v nějakém příjemnějším prostředí?“ zeptala se přívětivým tónem. „Také předpokládám, že členové řádu, pro které jste poslal Siriuse, jsou nyní již připraveni, a pokud jste v této dimenzi nepřistavěli k hradu nějaké další prostory, nejspíše čekají v ředitelně? Nemluvě o tom, že bych právě teď zabíjela za šálek silného čaje.“

Severus si uvědomil teprve nyní, když byl Albus přímo osloven, že ředitel doposud mlčel. I když byl obvykle přirozeným vůdcem v každé situaci, nyní dal hlavní slovo cizincům. Severus se mohl jen domnívat, že to udělal proto, aby mohl lépe zanalyzovat jejich chování.

Bohužel, ať byly závěry jeho pozorování jakékoli, zjevně mu daly důvod k úsměvu, a to tak širokému, že by se za něj nemusel stydět ani ten šílenec Harry. Dokonce naznačil poklonu směrem k Hermioně, nabídl jí rámě a naprosto šťastně přikývl.

„Bude mi ctí vám vyhovět, má drahá,“ řekl rozvážně. „Doprovodíte mne?“

Pohotově opětovala jeho úsměv a snad ještě bezstarostněji a s neočekávanou lehkostí přijala nabízené rámě.

Poté co dvojice vyplula z pokoje a Harry za nimi vypochodoval jako voják, Severus zachytil ozvu Albusova hlasu.

„Jsem si jist, že spolu budeme všichni tři báječně vycházet!“

_______________________________________

Samozřejmě že to nešlo tak hladce. Nejprve jejich pokroku zabránil Remus a náhlý - i když pouze chvilkový - odchod Harryho znovunalezené dospělosti. Viset někomu kolem krku a vykřikovat omluvy byl zjevně Harryho denní chléb. Naštěstí tentokrát stačilo, aby si Hermiona varovně odkašlala a brzy opět pokračovali do ředitelny.

I nadále však byli nuceni dělat přestávky na každém kroku a to kvůli dalším srdceryvným Harryho projevům („Jé hele, Hermiono, záchodky! Zajímalo by mně, jestli je tady Uršula! A postaral se někdo o chudáka baziliška?“) a divným Hermioniným otázkám („Takže, řediteli. Zaznamenali jste v posledních letech větší než obvyklé množství nevysvětlitelných zmizení?“) na které Albus odpověděl bez sebemenšího náznaku znepokojení.

Severus poslouchal a sledoval a myslel na Albusova mrazivá slova o tom, jak by se mohlo ukázat, že je Hermiona jejich zkáza a upřímně doufal, že alespoň v něčí hlavě toto všechno dává nějaký smysl - protože v jeho hlavě tedy určitě ne.

Již před hezkou řádkou let se stal Albusovým přítelem a členem Řádu, na neobvyklé a překvapující situace byl tedy docela zvyklý, avšak z událostí této noci a jejich možných následků se mu opravdu točila hlava.

Ale zdálo se, že Albus ví, o co jde, a že Sirius se náramně baví a je jen lehce ohromen. Severus se tedy rozhodl držet krok a zůstat v pozadí. Alespoň dokud zase nepřijde na přetřes jeho hábit.

Tohoto rozhodnutí se také držel přesně do chvíle, než vstoupili do ředitelny, kde uprostřed místnosti stály Minerva a Lily a jako obvykle o něčem zaníceně diskutovaly.

Bez delšího uvažování se Severus najednou ocitl mezi Lily a Harrym. Jakkoli si užíval pohled na Remuse a Siriuse, jak z nich někdo v zuřivém objetí vymačkává poslední zbytky dechu, nehodlal dopustit, aby nějaký labilní mladík ohrožoval jeho přítelkyně.

Nicméně se zdálo, že alespoň pro jednou je Harryho reakce méně než dramatická. Prostě jen hodně, hodně zbledl a popadl Hermioninu ruku v sevření, ze kterého si musela odnést pár modřin. Oči doširoka rozevřené, zíral na Lily s naprosto prázdným výrazem. A pak cosi zašeptal.

„Mami.“

Hermiona udělala malý krok vpřed a úkrok doprava a stanula přímo před svým společníkem, odrážejíc tak Severusův postoj.

„To není tvoje Lily, Harry,“ varovala jej tiše, ale Severusovi neuniklo, že její sevření bylo stejně tak křečovité jako jeho. „Okamžitě se uklidni.“

Naštěstí ji ten chlapec opravdu poslechl. Ohromen účinkem jediné věty a s trochu roztřesenými koleny, opustil Severus svoji ochrannou pozici.

A Lily, která nebyla přítomna u žádné z předchozích scén, si dala ruce v bok a zvedla jedno obočí.

„Kdokoli ten vtípek vypustil z pusy,“ řekla trpce, „nebylo to legrační. Kdybych měla syna, tak o tom vím.“

Harry sebou trhl a Hermiona ještě víc zmáčkla jeho ruku.

„Omlouvám se, tohle je opravdu dost zamotaná situace, ale on je opravdu váš potomek,“ vysvětlila zdvořile. „Jeho celé jméno je Harry Potter. James je jeho otec.“

Tentokrát už si Lily odfrkla.

„Co má ten pitomec Potter společného se mnou?“ dožadovala se odpovědi. Harry sebou trhl ještě víc. „Mohl by mi někdo laskavě vysvětlit, o co tady jde? Albusi? Severusi? Manželi, nejdražší? Přísahám, Remusi, jestli v tom máš prsty, okamžitě tě prokleju...“

Z Harryho teď vyšel krátký sten a Hermiona přesunula svůj stisk z jeho ruky na jeho rameno. Vypadal, že se bez ní vůbec neudrží na nohách.

„Propána,“ zašeptala, vyměnila si dosti nečitelný pohled s ředitelem a popadla svoji hůlku.

„Myslím, že trocha organizovanosti je teď na místě,“ zamumlala a mávnutím hůlky přivolala židli, na kterou se Harry tiše sesunul. Dalším pohybem utvořila z dalších židlí půlkruh s Albusovým stolem v čele.

V němém gestu všechny vyzvala, aby se posadili. Což neudělal nikdo, až na Albuse, který stále vypadal naprosto spokojeně. A vykouzlil pro každého šálek čaje.

„Takže, jen aby bylo jasno,“ řekla poněkud bez dechu Hermiona. „Jste vdaná za Remuse, že? Ne za S... Snapea?“

Harry znovu zasténal. Mělo mu to připadat naprosto směšné, ale místo toho Severus poprvé za celou tu dobu pochopil, jak se musí ti dva mladiství cítit. Byli násilně vytrženi z jejich vlastního světa, konfrontováni s lidmi, které zjevně v jejich vlastní dimenzi velmi dobře znali, ale kteří pro ně zde byli cizinci a nyní toho chlapce nepoznala jeho vlastní matka.

I když Lily a zatracený James Potter... Ta představa ho upřímně vyděsila.

Ačkoli neznala žádné podrobnosti, byla Lily natolik citlivá, že vycítila atmosféru a přizpůsobila se jí. Vrhla na dívku něco jako soucitný pohled a její rysy se trošku zjemnily.

„Ano,“ řekla jednoduše, místo aby se domáhala vysvětlení. „I když jsem se Sevem nějaký čas chodila, s Remusem jsme svoji již dvanáct let. Kdo jste vy, pokud se můžu zeptat? A proč si ten chlapec myslí, že jsem jeho matka?“

Tentokrát Harry nevydal ani hlásku, ale Severus viděl na jeho tváři slzy a rychle odvrátil zrak. Tohle nebylo ani trochu směšné.

Dívčin spodní ret se trochu třásl, ale podařilo se jí na Lily opravdu usmát.

„Jmenuji se Hermiona,“ řekla. Pak si sedla vedle Harryho a vzala obě jeho ruce do svých.

„Chceš na chvíli odejít?“ zašeptala. „Zvládnu to sama, Harry. Nemusíš se na ně dívat, jestli nemůžeš.“

Harry se otřásl, ale pak zavrtěl hlavou.

„Ne,“ odpověděl. „Nedělej si starosti, Hermiono. Pokračuj, prosím.“

Hermiona přikývla, zhluboka se nadechla, vzhlédla a znovu všechny vybídla směrem k židlím. Nikdo se neposadil.

„Dobře,“ řekla vysokým a nervózním hlasem. „Dobře. Než začnu - chodila někdy do Bradavic dívka jménem Hermiona Grangerová? Nejspíše začala studovat v roce 1991 a byla pravděpodobně zařazena do Nebelvíru?“

Zatímco na ni Severus zíral - ptala se sama na sebe? -, Minerva jí, po krátkém pohledu na ředitele, odpověděla.

„Skutečně zde studovala Hermiona Grangerová, ačkoli byla zařazena do Havraspáru, má drahá,“ odpověděla. „Bohužel vám však musím říci, že když byla v prvním ročníku, stala se nešťastná nehoda, ve které figuroval horský troll. I když jsme všichni dělali vše, co bylo v našich silách, nepřežila to.“

Dívka znovu krátce zamrkala. A Severus byl znovu ohromen. Pokud takhle reagovala na informaci o své vlastní smrti, nechtěl raději vědět, co by ji opravdu zneklidnilo.

„Dobře,“ řekla. „Myslím, že problém s našimi alternativními já je tedy vyřešen. To je dobré. Myslím.“

Znovu se zhluboka nadechla a zopakovala již dosti zoufale posunek směrem k židlím.

Vypadala mladší než předtím, ale možná to bylo jen tím, že teď Severus mohl s jistotou říct, že neměla více než devatenáct let. Její vlasy, kde nebyly spáleny, byly velmi kudrnaté a rozježené všemi směry a ani pytlovité vrstvy oblečení nemohly skrýt, jak byla hubená. Na pravé tváři měla hnědočervenou skvrnu a Severus měl temné podezření, že se jedná o krev.

Vypadala smrtelně unavená.

Severus se tiše usadil na nejbližší židli a poté pokynul Lily a Siriusovi aby následovali jeho příkladu. Remus byl vždy nejtaktnější z nich všech a již si bez vyzvání sedal.

Severus si uhladil hábit, chvíli váhal a pak se naklonil a nalil dívce šálek čaje. Opravdu vypadala, že by pro jeden umřela. Po dalším krátkém zaváhání přidal pár zázvorových sušenek a beze slov jí šálek podal.

Usmála se na něj.

„Dobře,“ řekla znovu, ale tentokrát již její hlas nebyl tak vysoký. „Myslím, že bychom se nyní mohli představit. Jmenuji se Hermiona Grangerová a tohle je Harry Potter. Přicházíme z jiné dimenze - což jsme vůbec neměli v plánu. V našem světě jsme téměř vše, co zbylo z odboje proti Voldemortovi a tady Harry je předpověděný Vyvolený. Oh, a taky je jeden z viteálů - máte ve vašem světě taky problémy s viteály?“

Ozvalo se zařinčení, jak, pravděpodobně úplně poprvé v historii, Albus Brumbál upustil šálek čaje a začal se dávit citronovým bonbonem.

_______________________________________

Pozn. autorky: V další kapitole nás čekají vysvětlení a spousta ‚šíleného kloboučníka Harryho‘. Začínám se o něj trochu bát.

Pozn. překladatelky: Autorka v poznámce naráží na postavu kloboučníka z příběhu ‚Alenka v říši divů‘. Vyrábí klobouky, které umí vytvořit portály do jiných světů.