Preklady fanfiction Harryho Pottera

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží JJ Rust. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Poznámka překladatelky: Milá denice. Protože jsi úžasně komentující čtenářka, protože ses obětavě pustila do závěrečného čtení revidované Honby a protože ses zapáleně zařadila mezi naše překladatelské řady, nemohla jsem jinak než přeložit pro Tebe tuto povídku.

Všechno nejlepší k narozeninám!

Rodinné shledání

Harry Potter se zarazil a zíral skrz sklo. Mysl jej katapultovala časem o dobrých dvacet let zpátky. Zase byl desetiletým klukem, který tvář tiskl proti jiné tabuli skla a sledoval jiného obrovského hada… hada, který s ním opravdu mluvil a pak utekl poté, co Harry ve vzteku nad tyranským bratrancem Dudleym nějak dokázal, že zmíněné sklo zmizelo.

„Harry?“

Zasněný hlas jej vrátil do přítomnosti. Otočil se od krajty tmavé k ženě s dlouhými vlasy v barvě špinavé blond. V uších se jí houpaly ředkvičkové náušnice a oblečená byla do šatů se vzorem, který připomínal vybuchující duhu.

„Vypadal jsi hodně vzdáleně,“ usmála se na něj Lenka Potterová.

„Promiň, jen jsem se zamyslel. Vlastně zavzpomínal. Víš, že naposledy, když jsem byl v mudlovské zoo, mi bylo deset? A neskončilo to zrovna nejpříjemnějším zážitkem mého života.“

„Vesmír zná způsoby, jak věci napravit.“ Lenka se k němu něžně přitiskla. „Tvá poslední návštěva zoo příjemná nebyla, takže tato bude.“

Harry si nemohl pomoct a usmál se, ostatně jako vždy, když došlo na podivnou logiku jeho manželky.

Samozřejmě - že má pravdu, se ukazovalo častěji než případná mýlka.

„Tati!“ Celým oddělením plazů londýnské zoo se nesl dětský hlas. „Pojď se podívat. Koukni, jaká zubiska má.“

Harry a Lenka přišli k malému dítěti s hustými tmavými vlasy. To právě rozšířenýma očima sledovalo kajmana, který s otevřenou tlamou odpočíval v malém bazénku.

„Páni, tati. Vsadím se, že s těma zubama by překousl trolla vejpůl.“

„Ale prosím tě,“ ozvala se hubená zrzavá dívenka stojící vedle Jamese Pottera. „Vždyť by do tlamy nedostal ani trollí nohu, natož aby celého překousl na dvě poloviny. A kromě toho, má mamka říká, že aby kajman neotevřel tlamu, stačí ho držet za čenich.“

„Vševědko,“ James na Rose Weasleyovou vyplázl jazyk.

„Rosie, nezačínej hádku předváděním se, kolik toho víš.“ To se přiblížil Ron v závěsu s Hermionou.

„Já prostě nechápu, jak může být James nadšený takovým prckem. A kromě toho, draci jsou zajímavější.“

Ron se s pousmáním otočil k Hermioně. „Celá mamka.“

„Víš, ale ty v tom máš prsty,“ odsekla mu.

James zavrčel a rozeběhl se pryč, aby se připojil k Rosinu bratru Hugovi, který stál vedle terária s ještěry. Harry se rozhlédl oddělením plazů po dcerce Calliope. Našel ji s dcerou Ginny a Dennise Creeveyho, Colleen, jak se znechuceně šklebí na mambu černou.

„Hugo, koukni!“ ukazoval James na akvárium plné vody na konci chodby. „Kajmanky dravé! Poběž.“

Chlapci vystřelili kolem několika lidí a mířili k želvám.

„Jamesi, Hugo,“ zavolal Harry. „Neběhejte.“

Chlapci, jak se dalo čekat, utíkali dál. Harry se už už chystal pokyn zopakovat, když James vrazil do velmi zavalitého chlapce s tmavými vlasy.

„Jamesi,“ zabručel Harry a zamířil k synovi.

„Promiň.“ James se na chlapce omluvně usmál.

Harry se nadechl, aby synovi vynadal.

Ale předběhl ho jiný hlas.

„Ty! Ano, ty, ty malý nezvedenče! Co to mělo znamenat? Skoro jsi srazil mého drahého vnoučka!“

Známý ostrý hlas zarazil Harryho na místě. Pokusil se přesvědčit sám sebe, že se mýlí. To nemůže být ona. Ne zrovna dnes.

„Harry?“ zeptal se Ron překvapeným, tichým hlasem. „Není to…“

Otázka se sama zodpověděla dřív, než ji mohl dokončit. Žena, která se objevila na dohled, přibrala od té doby, co ji Harry viděl naposledy. Také v jejích vlasech převládala šedá víc než dřív.

„Kde máš rodiče?“ Žena se naklonila nad Jamese, který na ni zíral bez mrknutí oka. „Chci si promluvit s tím, kdo byl tak nezodpovědný, že nechal svoje děcko lítat tady jako šílené!“

James se chvěl, když se k němu ta ženská přiblížila.

„To jsem já… teto Petunie.“

Petunie Dursleyová zalapala po dechu. Polkla a přinutila se otočit. Ve tváři se jí objevily vrásky překvapení, ale i hněvu. Na řadu dlouhých, tichých vteřin se do Harryho zavrtala pohledem.

„Petunie, drahoušku,“ zachraptěl další hlas. „Co je to tu za povyk? Kdo, k čertu, jste…“

Harry se pohledem přesunul z tety Petunie na podsaditého muže s hustým knírem a šedými vlasy. Muži se chvěla čelist, když v nevíře zíral na Harryho.

„Ty,“ prakticky zasyčel tlusťoch.

„Ano. Já. Jak se máš, strýčku Vernone?“ Harry vycítil, že se kolem něj shlukli Lenka, Ron, Ginny a Dennis.

Strýc Vernon se zhluboka nadechl a zašklebil. „Takže. Ten Voldyčijak tě nakonec nezabil.“

„Jsi zklamaný?“

„Měl byste Harrymu poděkovat, pane Dursley.“ Ginny jej provrtala ocelovým pohledem. „Ve skutečnosti zabil Voldemorta on. Kdyby to neudělal, můžu vám garantovat, že mudlovský svět by pod jeho nadvládou trpěl stejně jako ten náš.“

Dennis důrazně přikývl na prohlášení své ženy.

Strýc Vernon zavrčel a očima střelil mezi Harryho a ostatní. „Další tví zrůdní kamarádi? Už vás nudí bublající kotlíky a mávání hůlkou? Musíte chodit mezi normální lidi?“

„Máme stejné právo tady být jako vy.“ Hermiona oblažila strýce Vernona jedním ze svých patentovaných zamračení, tím, které Harry viděl mnohokrát za časů Bradavic, když on a Ron odkládali domácí úkoly na poslední chvíli.

„A to vám dává právo nechat svá děcka bláznit a skoro zranit mého chudáčka vnoučka?“ Teta Petunie si držela buclatého chlapce u boku a hladila ho po vlasech.

„Vašeho vnoučka?“ Ron loupl okem po chlapci, který zíral na svoji babičku. „Myslíte tím, že Dudley se fakt reprodukoval? To je ale odporná myšlenka.“

„Ronalde!“ Hermiona jej dloubla do břicha… silně.

„Na Timothym není nic odporného!“ Teta Petunie si vnuka přitiskla pevněji k noze. „Vy na druhé straně…“ pohlédla na Jamese, a pak na Harryho. „Ano, vidím podobu. Nemůžu uvěřit, že na světě běhá další jako ty. Dobrý bože, jaká ženská by si tě chtěla vzít?“

„No, to budu já,“ s éterickým úsměvem ve tváři se Lenka k tetě Petunii téměř vznášela. „Ještě jsme se napotkaly. Jsem Lenka Potterová. Je hezké, že vás konečně poznávám.“

Napřáhla k tetě Petunii ruku.

Petuniina tvář nabrala křídově bílou barvu. „Držte se dál ode mne,“ odvrátila se od Lenky a ochranitelsky popadla Timothyho, „a mého vnuka.“

Lenčin pohled se přesunul od Petunie k Timothymu. Rozzářila se a nadšeně mu zamávala: „Ahoj, Timothy.“

Timothy pomalu pozvedl ruku. „Ahoj…“

„Timothy, nedotýkej se jí.“ Petunie násilím vnoučkovi odvrátila hlavu pryč od Lenky.

Strýc Vernon se na Lenku zamračil a přidusal k Harrymu. „Drž tuhle svoji… manželku dál od našeho vnuka. Nepotřebujeme, abyste mu ona nebo ty nacpali hlavu všemi těmi vašimi nesmysly.“

Lenka ladně proplula k Vernonovi naprosto slepá k jeho vzteku. „Ale jejdanánku. Zdá se, že vás posedly zlovolice záludné.“

„Co?“ Tvář strýce Vernona se zkroutila, jako by jej urážela pouhá Lenčina existence.

„Zlovolice záludné. Rády lidi podpichují a živí se jejich hněvem. Jak dlouho už u vás trvají problémy se vztekem, pane Dursley?“

„Zkus odedávna,“ nedokázal odolat Harry.

Vernon se na něj zamračil, Lenka ale hned pokračovala. „Vlastně bych vám měla říkat strýčku Vernone, když jsem si vzala vašeho synovce.“

„Nemůžete mi říkat strýčku!“ Vernonova nafouklá tvář zrudla do odstínu Ronových nebo Ginnyiných vlasů. „Už tak je dost špatné, že máme v rodině jednu zrůdu. Nepotřebujeme další.“

Harry se hněvem přímo zatřásl. Ať se propadne, jestli tady bude jen tak stát a nechá tuto starou hroudu tuku urážet svoji nejmilovanější ženu.

Už se nadechoval, když promluvila Lenka. „Ano, Harry mi vyprávěl o dětství u vás. Rozhodně mi neznělo příjemně, nutit Harryho žít v přístěnku a nechat vašeho syna neustále jej šikanovat. Říkám si, jestli na něj vlastně nežárlíte.“

„Nežárlíme?“ zopakoval Vernon jedovatě. „Proč bych žárlil na něj?“ Namířil Harryho směrem pohled plný odporu. Harry se na něj jen zamračil. Už mu nebylo deset. Byl bystrozorem. Zabil Voldemorta. V žádném případě se nenechá zastrašovat strýcem Vernonem.

„No,“ pokračovala Lenka, „jako kouzelník dokáže neuvěřitelné věci, které žádný mudla nezvládne. Ale to není důvod na něj žárlit. Ačkoli nemůžete provádět kouzla, jsem si jistá, že máte talent na něco, co Harry nemá. Tak například podle obvodu vašeho pasu bych soudila, že máte neuvěřitelný talent k jídlu.“

Harry si připlácl dlaň na ústa a sotva potlačil smích. Všiml si, že zubící se Ron se odvrátil.

„Anebo na Harryho žárlíte,“ Lenka pomalu naklonila hlavu z jedné strany na druhou, jak si měřila ohromeného strýce Vernona, „protože Harry je tak štíhlý a fit a vy, no, abych byla zdvořilá, nejste.“

Vernonova ústa se pohybovala, aniž by vydala hlásku.

„Jak se opovažujete urážet mého manžela, vy… vy vyšinutá ani nevím co.“ Ramena tety Petunie se hněvem zvedala a klesala.

Lenka, stále se svým snovým úsměvem na tváři, se otočila k ní. „Neměla to být urážka. Jen prosté pozorování. Vlastně bych pro vaše dilema měla řešení.“

Otočila se a oči upřela na Dennise Creeveyho. Harry zvedl obočí a přemýšlel, co Lenka od Ginnyina manžela může chtít.

„Dennisi, ráda bych věděla, jestli můžeš zkontaktovat svoji sestřenici Sally.“ Lenka přes rameno pohlédla na Vernona a Petunii. „Víte, je instruktorka jógy. Chodím k ní na hodiny už tři roky. Zkusil jste někdy jógu? Je báječná, vždycky se po ní cítím jako znovuzrozená. Měl byste za Sally zajít, aby vás ji naučila. Nejenom, že by to zmírnilo váš hněv, také byste něco zhubl.“

Strýc Vernon vycenil zuby a zhluboka se nadechl. Prst o velikosti klobásky namířil na Lenku. „Teď mě poslouchejte, vy podivínko. Nevím jak u vás, ale ve skutečném světě slušný člověk nesedí na podlaze, neprotahuje se a nekvílí u toho jako nějaký zatracený neužitečný hippík!“

„Ach, ale zpěv je na tom to nejzábavnější. Pojďte, ukážu vám to.“

Lenčina drobná ručka popadla Vernonovu velkou tlapu. Zavřela oči a zaklonila hlavu.

„Óóómm… Óóómm… Óóómm…“

Ginny se zachechtala a zabořila obličej do Dennisova ramene. Celé Dennisovo tělo se otřásalo hysterickým záchvatem. Harry se držel za břicho, jak se nekontrolovatelně řehtal.

„Sakra, co to s váma je?!“ Strýc Vernon vytrhl ruku z Lenčina jemného sevření.

Lenčina víčka se rozevřela. Své stříbřité, vypoulené oči zamířila na Vernona. „A je to. Necítíte se lépe? Počkejte. Ale drahoušku, vy jste ve tváři ještě brunátnější. Proč jste nezpíval?“

Rozlícený Vernon se rozhlédl po oddělení plazů. Pár lidí na ně divně zahlíželo. Obrátil se zpět k Lence a tlumeným, ale rozzuřeným hlasem podotkl: „Zírají na nás lidi. Dokážete si vůbec představit, co si musí myslet?“

Harry se řehtal ještě víc. Strýc opravdu nezná moji ženu.

„No, pokud by se chtěli přidat a připojit se k nám, ráda bych je přivítala.“

Strýc Vernon trhl svojí velkou hlavou směrem k Harrymu. „Udělal jsi to schválně. Použil jsi nějakou tu svoji kouzelnickou hatmatilku, abys zjistil, že jsme tady, a tys tak mohl přivést s sebou tuhle šílenku…“ prstem ukázal na Lenku, „aby nás ztrapnila!“

Harry se tolik smál, že ani nemohl odpovědět.

„Vydržte chvilku.“ Jakkoliv neuvěřitelné, Lenčiny oči se vykulily ještě víc. „Asi znám důvod vašeho chronického vzteku. Je to vážně prosté.“

„Jo, tohle by mělo být skvělé.“ Ron sevřel Harryho rameno. Oba se napjali a čekali na Lenčino odhalení.

„Nemáte dost sexu.“

Harry a Ron se zajíkli a rozchechtali zároveň. Hermioně spadla čelist prakticky až na zem. Ginny a Dennis se s hysterickým záchvatem zhroutili na podlahu.

„C-c-co?“ Vernon vypadal zmatený, jako by jej někdo praštil do obličeje kriketovou pálkou. Teta Petunie jen tak tak, že neomdlela.

„Ale ano. Vy a teta Petunie trpíte velkým množstvím stresu a vzteku, ale nijak jej neventilujete. Noc vydatného milování by to mohla vyřešit. Proč myslíte, že se Harryho temperament od odchodu z Bradavic tolik zlepšil? Milujeme se alespoň…“

Harry si nahlas odkašlal. „Nemyslím, že musíme zacházet do detailů, miláčku.“

„Kurec-palec, Harry,“ ozval se Ron, „utnul jsi ji v nejlepším, proč?“

Vernonova tvář se zkřivila. Pak pevně zavřel oči a jeho velká hlava se zachvěla. V té chvíli Harrymu jeho strýc připadal jako sopka s nohama.

A jako sopka vybuchl.

„CO ZA ZRŮDU JSI MI TO, SAKRA, PŘITÁHL DO RODINY! JAKÁ BLÁZNIVKA BY PROBÍRALA SEXUÁLNÍ ŽIVOT NA VEŘEJNÉM MÍSTĚ!“

Lenku ten výbuch vůbec nevyvedl z rovnováhy. „Strýčku Vernone, myslím, že byste měl znovu zkusit ten zpěv. A taky pamatujte na dýchání. To je velmi důležité. Nádech nosem, výdech ústy.“ A předvedla mu to.

„Babi, ona je srandovní,“ zahihňal se Timothy Dursley stále svíraný ochranářskou tetou Petunií.

„NENÍ SRANDOVNÍ!“ Jak strýc zuřil, prskal kolem sliny. „JE VYŠINUTÁ! NENÍ NORMÁLNÍ! NEPŘEJU SI, ABYS NĚKDY ZNOVU MLUVIL O NÍ NEBO O TĚCH OSTATNÍCH ZVRHLÍCÍCH!“

„Promiňte, pane,“ pupkatý muž v modré uniformě ochranky přistoupil ke strýci Vernonovi. Dva stejně odění muži dorazili o chvíli později. „Musím vás požádat, abyste, prosím, snížil hlas a přestal urážet naše hosty.“

„Neříkejte mi, co mám dělat. Jsem penzionovaný viceprezident…“

„Pane, je mi jedno, čeho jste byl viceprezident. Nemohu vás zde nechat hulákat a kazit den ostatním.“

„Já kazím… tihle lidi kazí den mně!“ Ukázal na Harryho a ostatní. „Proč nevyvedete ven tyhle a nenecháte normální lidi, jako jsem já, užívat si svůj den.“

„Správně. To je ono. Pane, obávám se, že vás musím požádat, abyste odešel.“

Harry přešel ke zdi, opřel si o ni hlavu a otřásal se stěží potlačovaným smíchem.

„Nevíte, kdo já jsem!“ Vernon si dupl nohou. „Nechám vás vyhodit! Budu žalovat tohle místo!“

„Pane, pojďte se mnou, nebo zavolám policii a budete zatčen.“

Harry plácl do zdi a ještě víc se rozesmál.

„Sundejte ze mě ty pracky!“

„Pane, neztěžujte to,“ varoval jej muž z ochranky.

Ti tři strážní utvořili šik kolem Vernona a mířili s ním k východu.

„Vernone! Vernone, drahý!“ Petunie spěchala za svým manželem a táhla Timothyho za sebou. Na odchodu se zastavila a zamračila na Harryho. „Zatraceně, tohle všechno je tvoje chyba! Doufám, že se už nikdy neuvidíme!“

Harry se otočil a smál se jí přímo do obličeje.

Petunie navztekaně vyrazila pryč a Timothy se snažil udržet krok.

„Ahojky, Timothy. Strýčku Vernone. Teto Petunie. Možná bychom si letos mohli poslat pohled k Vánocům.“

„DRŽ SE DÁL OD MÉ RODINY, TY BLÁZNIVÁ MALÁ COURO!“ řval Vernon, zatímco se jej ochranka snažila protlačit dveřmi. „S TÍM VAŠIM SPOLKEM NECHCI MÍT NIC SPOLEČNÉHO!“

„Strýčku Vernone, nezapomeňte dýchat a zpívat. To vám pomůže uvolnit se.“

Vernon stále hulákal, i když se dveře za jeho zády zavřely. Petunie běžela za ním a hulákala na ochranku, ať ho pustí.

O pár vteřin později do oddělení plazů vběhl plešatící mudla a zamířil k Harrymu.

„Ochranka mě právě informovala o zdejší výtržnosti, pane,“ potřásl Harrymu rukou. „Jsem náměstek ředitele londýnské zoo a rád bych se omluvil za nedávné události.“

„Děkuji, ale není třeba si s tím dělat starosti. Jen se trochu vymkl kontrole rodinný spor. Omlouvám se.“

„Ale prosím vás, není třeba se omlouvat. Tady, dovolte mi vám dát toto.“ Náměstek ředitele sáhl do kapsy a vytáhl hrst papírů. „Tady máte volné vstupy do zoo při vaší příští návštěvě. A… padesátilibrový dárkový poukaz do našeho dárkového obchodu.“

Lístky a certifikáty podal Harrymu, Lence, Ronovi, Hermioně, Ginny, Dennisovi a jejich dětem. Děti poskakovaly, jásaly a děkovaly náměstkovi ředitele.

„To je to nejmenší, co mohu udělat. Prosím, užijte si zbytek dne v londýnské zoo.“

Mudla se usmál a zamířil pryč.

Harry vzhlédl od dárkového certifikátu k Lence, která zírala směrem, kterým odešli Vernon a Petunie. V mysli si přehrál scénu, v níž jeho strýce v záchvatu odváděla ochranka.

A to vše jen proto, že Lenka byla Lenkou.

„Doufám, že si mé rady vezme k srdci a začne s jógou,“ obrátila se Lenka k Harrymu. „Vím, že mu to pomůže. Snad do toho zapojí i Timothyho. Je to takový sladký chlapec. Je dobré, aby se děti zapojily už brzy…“

Harry popadl Lenku za ramena, přitáhl si ji a dlouze a vášnivě ji políbil. Bylo mu jedno, jestli je někdo sleduje. Neodtrhl rty od jejích, dokud mu plíce málem nepraskly.

„Už jsem ti řekl, že jsi ta nejbáječnější žena na světě?“ Harry se široce usmíval a hleděl do Lenčiných velkých očí.

Úsměv mu vrátila. „Jsi tak sladký.“

Harry ji objal, zavřel oči a tvář zabořil do zvlněných vlasů své ženy.

Lenka měla pravdu. Tento výlet do zoo byl mnohem příjemnější než ten poslední.

Konec