marci
In Which Shagging cough Love conquers all
originál: https://www.fanfiction.net/s/10385297/1/
autor: Bertram Wooster
překlad: arabeska
Autorem příběhu je Bertram Wooster, která souhlasila s překladem. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.
Drarry, Snarry (preslash)
humor/parodie (oprava: PARODIE - ergo můžeš, Lupino!)
1000 slov
přístupné 13+
PP: Teď mě jen mrzí, že to není delší, skrývá se v tom plno nevyužitého potenciálu. Když jsem to četla, já prostě musela! Marci, všechno nejkrásnější k narozkám! :))
*
„Jsme vzhůru nějak brzy, ne, Pottere?“
„A co, půjdeš si stěžovat tatínkovi, fretko?“
„Óch! To byla zabijácká stěra! A kde je mimochodem Lasičák s tou svou šmejdskou přítelkyní? Nějak jste se nepohodli?“
„Vodpal, Malfoyi. A proč jsi vůbec tady?“
„Copak nechápeš, Pottere? Kempoval jsem před nebelvírskou společenskou místností, protože jsem na tebe čekal. Jakožto hrdina kouzelnického světa toho máš očividně hodně na srdci a noci trávíš bezduchým potulováním po hradě, abys zahnal úzkost. Zřejmě jsem si já, Draco Malfoy, tvůj úhlavní nepřítel ze Zmijozelu (kteréhož společenská místnost sídlí mimochodem v podzemí…), jako jediný tohoto faktu vědom. Evidetně si ti druzí, se kterými sdílíš ložnici již téměř pět let, ničeho nevšimli, což patrně značí, že jsou z celého toho nebelvírismu tak natvrdlí, že kdyby Grangerová neodstartovala svůj kroužek, nikdy by si ani nepovšimli, že máš děsivé noční můry a nemůžeš spát.“
„Éhm… Cože?“
„To je v pořádku, mohu uvolnit část toho tlaku, který nosíš na bedrech, způsobeného všemi těmi problémy – konkrétně insomnii – pomocí toho, že tě ulíbám do bezvědomí, po čemž už ani jeden z nás nebude schopen odolat své nejniternější zášti (rozuměj vášni), již cítí k tomu druhému, pročež se zaručeně bezmyšlenkovitě upícháme do komatózního stavu. Poté budeš konečně spinkat jako mimino, ježto po píchání se mnou v tobě vyspějí všechny dosud nepoznané či nedostatečně vyvinuté schopnosti, jako by ses automaticky stal mistrem nitrobrany.“
„Jsi si jistý, že jsi v pořád -“
„Želbohu po naší píchačce budeš pociťovat určité obtíže srovnat se s tím, žes mi odevzdal svou nevinnost. Takže v průběhu několika dalších kapitol, během kterýchžto se mi budeš vyhýbat pomocí neviditelného pláště svého otce a Pobertova plánku (ani se neobtěžuj ptát, jak to vím – patrně proto, že jsem vždy a za každých okolností až absurdně sexy, jasnozřivý a taky všemohoucí), budeš pro nás dva něco jako menší zádrhel.
Tyto kapitoly sehrají nesmírně důležitou úlohu, jelikož autorovi poskytnou dostatek prostoru žvanit o tom, jak neuspokojení oba jsme. Sexuálně samozřejmě.
Nicméně po týdnech, kdy spolu nepromluvíme (čtenáři si uvědomí, že v posledních pěti kapitolách nebyla žádná „akce“, a tak jich pár příběhem zavrhne), se mi konečně podaří „přepadnout“ tě ve sprše po famfrpálovém tréninku a ty se během otevřené konfrontace zlomíš a vyslovíš se ze svých citů. Potom se ti vroucně podívám do hlubokých zelených, mandlových očí (kteréžto, jak autor důsledně opakovaně zdůrazňuje, kdyby snad náhodou někdo zapomněl, jsou jako oči tvé matky) a ty pohlédneš do mých jiskřivých (nebo blikotajících či blýskajících se, pokud se autor vyžívá v aliteracích) bouřkových očí. Následuje stručná poznámka o tvých rozcuchaných černých vlasech, jež jsou naprosto směšně sexy, a nyní, když se autorovi podařilo úspěšně popsat, jak zhola nepopsatelně sexy oba jsme – plynule přejdeme k polibku. A zajisté (ach, jak překvapivé, že?) k píchání.
Načež přejdeme k píchání znovu, jelikož fan fiction se zřejmě nikdy nenasytí našimi píchačkami.
Nicméně tentokrát to pro tebe znamená něco „víc“, takže teď víš vše o nitrozpytu, věštění z čísel a starodávných runách. Já se stanu věštcem, neboť by vůči mně nebylo fér, aby sis přivlastnil všechny „síly“. (A už dávno jsem přirozeně poloviční víla, autor to zapomněl zdůraznit, ale alespoň jsou si toho nyní čtenáři vědomi a tudíž schopni dostatečně porozumět tomu, jak neuvěřitelně sexy jsem. Pro případ, že by si to tupá část čtenářů dosud neuvědomila…)
Oba se staneme zvěromágy, ty budeš bazilišek a já nepochybně drak. V těch podobách můžeme píchat taky, ačkoliv to už by bylo lehce zneklidňující. Načež se oba samozřejmě zázrakem naučíme mluvit plynulým hadím jazykem, protože si autor myslí, že je to „krutopřísný“.
Během následujících několika kapitol pokračujeme ve vzájemném upíchávání se do nevědomí po celé škole (protože teď, když jsme konečně našli pravou lásku a všechno to kolem, Brumbál, ten starý moula, přikázal, aby se všechno vyučování dočasně pozastavilo) tak moc, že Voldemort prostě padne mrtvý k zemi jen z toho přívalu vší té lááásky, která při každém našem píchání rezonuje po okolí jako výbuch energie. (Ani autor sám zřejmě není dostatečně schopen vyjádřit, jak je pro nás píchání nezbytné.) Takže jistě konečně chápeš, že řešení všech tvých problémů spočívá v píchání se mnou, a z tohoto důvodu proto navrhuji, abychom k němu bez dalších okolků přistoupili.“
„Vlastně jsem měl právě namířeno do podzemí rozdat si to se Snapem…“
„…“
„…“
„Huch. Jak trapné. Špatná povídka. Nebo jsem možná byl poslán do alternativní dimenze? Někdy je těžké udržet krok…“
„To je fuk. Můžeš se k nám přidat, když budeš chtít. Vsadím triko, že jemu to vadit nebude… A mluvit hadím jazykem by bylo super! Dokážeš si představit Brumbálův výraz?“