Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Rise and Fall

Kapitola 4 - Jako děti

The Rise and Fall
Vložené: arabeska - 01.05. 2015 Téma: The Rise and Fall
sluccy nám napísal:

Comme des Enfants

originál: https://www.fanfiction.net/s/9667092/4/The-Rise-and-Fall

autor: Xeres Malfoy;  překlad: sluccy;  beta: arabeska

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Draco bral schody vedoucí do patra po dvou a se srdcem až v krku se zamknul ve svém pokoji. Okamžitě seslal na místnost tlumící kouzlo a z plných plic začal řvát. Byl to primitivní křik plný zlosti, nepochopení a znechucení, ale který mu přinesl úlevu už ve chvíli, kdy se mu poprvé vydral ze rtů. Udýchaný se svalil na zem zády ke dveřím a několikrát udeřil hlavou o dřevo.

Znovu si vybavil pohled Grangerové ve chvíli, kdy mu prozradila, že si raději zvolila zmizet ze života své rodiny, aby ji ochránila proti Voldemortovi. Pokud byla ona schopna něčeho takového, pokud byla ochotna podstoupit takovou oběť, aby mohla bojovat společně s Řádem, proč se on, Draco Malfoy, cítil tak neschopný? Možná měli nakonec pravdu, možná byl vážně jen zbabělec a slaboch.

Accio whisky,“ zamumlal svoji mantru a láhev vylétla zpod postele, aby se mu usadila v dlani. Přiložil si její hrdlo k ústům, ale zjistil, že je prázdná, že obsah vytekl, když mu předtím upadla, a vzápětí se cítil ještě hůř. Kdyby jen teď všichni mohli vidět toho velkého Draca Malfoye, jak sedí na zemi s chlastem v ruce, to by určitě zničilo jeho pověst u mnoha lidí… Kdyby na sebe shlížel sám, nejraději by se ukamenoval. Naplival by na sebe a rozbil by si nos.

Podíval se na prázdnou a zcela zbytečnou láhev ve svém sevření a popadla ho představa, že se mu vysmívá. Rozmáchl se a ze všech sil ji mrštil proti zdi, až se rozsypala skoro na písek. Svalil se na postel, a aniž by uklidil střepy, odstranil tlumící kouzlo.

Neodvažoval se totiž nechávat svůj pokoj pod tlumícími kouzly příliš dlouho. Když přišli první vězni, celé noci volali o pomoc, která nikdy nepřišla. Proto když byl ve svém pokoji, pravidelně izoloval zvuky z okolí, aby mohl spát. Ale jednoho dne se o tom otec dozvěděl, to když ho deset minut nepřetržitě volal z přízemí a nedostávalo se mu žádné odpovědi. Draco tehdy dostal jeden z největších výprasků ve svém životě. Když si poníženě zahojil rány, střetl se pohledem s matkou stojící ve dveřích. Přál si, aby ho sevřela v náručí, jako tehdy, když byl ještě malý a jeho otec běsnil vzteky. Ale ona se jen dívala na jeho ztrápený výraz a předtím, než tiše odešla, pokradmu setřela jedinou slzu, která jí stekla po tváři.

S hlavou zaplněnou bolestnými vzpomínkami upadl Draco do neklidného spánku doprovázeného nočními můrami.


*


Následující ráno se rodina Malfoyova shromáždila v plném počtu – pro změnu opět – kolem masivního dubového stolu ke snídani. Byla to bez pochyby jediná část dne, kterou Draco trávil ve společnosti svých rodičů, a právě tohoto okamžiku se obzvlášť obával. A hned jak se ho otec zeptal, jestli ve výslechu s Grangerovou pokročil, příšerně ho rozbolela hlava.

Už nějakou dobu jsem tam nebyl,“ zalhal zpoza svého šálku. Bolest se stupňovala, měl pocit, jako by se mu do hlavy zabodávaly hřebíky. Potřeboval by minimálně půl litru čistého alkoholu, ne tohle zatracené kafíčko s mlékem, které mu jako vždy povinně naservírovali.

Z jakého důvodu?“ zeptal se Lucius suše a zamračil se.

Ale Narcisa, která si všimla mrtvolného výrazu svého syna, ho nenechala odpovědět. „Copak se děje, zlatíčko, necítíš se dobře?“

Lucius převrátil oči, avšak jeho žena jej směle ignorovala.

Hrozně mě bolí hlava,“ postěžoval si Draco, potěšený, že se tak může vyhnout otcově otázce.

Narcisa se svižně zvedla a prošla podél stolu, aby se postavila vedle Draca. Přiložila synovi na čelo studenou dlaň a lehce se zamračila. „Ne, teplotu nemáš…“ zamumlala si sama pro sebe. „To je určitě jenom nějaká migréna, ale měl by sis jít raději lehnout.“

Draco se chystal zvednout, ale jeho otec nevypadal, že by se s tím hodlal smířit. „Narciso, moc ho rozmazluješ. Pokud se chce stát mužem, nemůže při sebemenší bolístce hned začít fňukat.“ Poté se otočil ke svému synovi. „Chci, abys sešel dolů a konečně přinutil tu malou špinavou holku zazpívat. Chci vědět, kde mají sídlo ty krysy z Řádu. A hned!“

Draco už se nadechoval k protestu, když v tom mu matka položila ruku na temeno. Tázavě se na ni zadíval. Něžně se usmála a naklonila se k němu, aby mu pošeptala pár slov. Poslala ho do pokoje a nemusela mu to říkat dvakrát. Vstal a za doprovodu Luciusova nesouhlasného pohledu odešel z místnosti. Narcisin úsměv povadl a čarodějka se usadila za stolem, rovná jako pravítko. Její manžel po ní šlehl rozzlobenýma očima. Zrovna chtěl promluvit, ale žena se k němu otočila a probodla ho vyloženě ledovým pohledem. Promluvila pomalým a nebezpečným tónem.

Stále na to zapomínáš,“ utrousila mrazivě.

Na co?“ zabručel Lucius. Nesnášel, když se jeho žena takto bouřila. Naštěstí se to nestávalo příliš často.

Že to jsou ještě děti.“

Věnoval jí překvapený pohled, a jelikož se nezmohl na kloudnou odpověď, Narcisa opustila místnost.


*


Draco zamířil ke kuchyním, kde na moment sledoval domácí skřítky při práci. Přišel sem, protože to bylo jediné místo, kam jeho otec nikdy nechodí. A taky aby našel nějaký alkohol, bolest hlavy totiž přerůstala do nesnesitelnosti. Aniž by věnoval jakoukoliv pozornost skřítkům, zamířil ke skříním, kde měly být vyrovnány lihoviny, a otevřel dvířka. Víno, víno a zase víno. Nesnášel víno.

Ani jedna pořádná láhev, co to má sakra znamenat?“ vrčel při prohledávání dalších polic.

Za jeho zády se ozval vystrašený malý skřítek: „Madam Narcisa udělila rozkazy, pane Draco…“ zapištěl skřítek, právě když se k němu Draco s hrozivým pohledem otočil.

Rozkazy?“ vyštěkl.

Skřítek pokýval hlavou a zašmátral v cáru, který mu sloužil jako oblečení, aby z něj vytáhl složený pergamen. Podal ho Dracovi. „A paní Narcisa říkala Blinkymu, aby pánovi Dracovi tohle dal, až pán Draco zase půjde shánět nové lahve.“

Draco skřítka sledoval se směsicí vzteku a ohromení. Rozložil pergamen a rozpoznal úhledné psací písmo své matky.

Uchop zodpovědnost do svých rukou

S veškerou láskou

N.

Draco sevřel rty. Takže i jeho matka, která vždy vynikala v tom, jak směle dokázala ignorovat vše, co ji příliš zneklidňovalo, si všimla jeho alkoholismu. To bylo pro Narcisu typické, chodit kolem horké kaše, místo aby to řekla přímo. Obrátil pozornost zpět k Blinkymu, kterého zřejmě k smrti děsila představa, že se mu Draco za dopis pomstí.

Blinky se moc omlouvá… p-pane Draco.“

Draco váhal, zda má cenu vyhrožovat. Ale jedno jeho já tušilo, že má matka pravdu. Opustil tedy kuchyň, aby se vzápětí přece jenom vrátil pro láhev vína. Z nouze čert i mouchy lapá… Poté zkontroloval, jestli je vzduch čistý, a místo do svého pokoje zamířil do podzemí.

Když vstoupil do Hermioniny cely s lahví červeného vína, dívka se sama sebe ptala, zda už se dočista nezbláznila.

Zdá se mi to, nebo chceš, abychom si dali skleničku a zahráli si karty?“ Neodpověděl a dopřál si několik loků přímo z láhve. Zašklebil se. Pro Merlina, tak příšerně nesnášel červené víno! Když neodpovídal, Hermiona vypěnila:

Dobře, pokud jsi mě přišel mučit, mohl bys mi to alespoň říct dopředu, abych se na to psychicky připravila…“

Na to si blonďák znovu pořádně zavdal. Hermiona si všimla, že se opět zaškaredil.

Proč to víno piješ, když ti nechutná?“

Draco si podrážděně povzdechl. „Ty taky nikdy neříkáš nic zajímavého a stejně ti to v blábolení nezabrání,“ odvětil ostře.

Hermioně pobouřením poklesla čelist. „Cože? Vždyť to ty jsi přišel do mojí cely! Proč jsi tady, když chceš být evidentně sám?”

Draco se zrovna chystal odpovědět, ale náhle se zarazil. Měla pravdu. Co tady vlastně pohledával? Proč si to nešel v klidu vypít do svého pokoje, teď tady v té chladné a zatuchlé cele akorát ztrácí čas. Pokrčil rameny. „Abych řekl pravdu, Grangerová… nemám nejmenší potuchy.”

Hermiona vyvalila oči a pomalu, obezřetně pokývla hlavou. „Dobře.“

Draca napadlo, že ho musí považovat za naprostého blázna, ale tu myšlenku vzápětí potlačil. Po tom všem už nezáleželo na domněnkách nějaké mudlovské šmejdky. Zpět do reality ho vrátil až její hlas.

Dáš mi taky trochu?“ zeptala se tiše. „Mám žízeň…“

Draco přimhouřil oči a zachechtal se. „Ani ve snu, Grangerová!“ Podíval se na etiketu na lahvi. „Margaux, ročník 1989, nepřichází v úvahu, abys z něj upila byť jedinou kapičku.“

Vždyť tobě ani nechutná! Šklebíš se při každém loku!” protestovala Hermiona.

Možná. Ale líbí se mi, že tě s tím můžu provokovat…“ odsekl a na chvíli se zamyslel. „Nebo dobrá, dám ti, ale abys dostala lok, musíš odpovědět na otázku.“

Hermiona se zamračila. „To záleží na druhu otázky… týká se to Harryho, Řádu, našich plánů nebo čehokoliv, co má něco společného s naším bojem proti Voldemortovi?“

Draco se na chvíli zamyslel. „Ne, aspoň pro tentokrát.“

Hermiona přikývla. „Dobře, ale nejdřív mě rozvaž.“

Draco po ní hodil podezřívavým pohledem, ale pak pokrčil rameny. Po švihnutí hůlky byla Hermiona volná, a když se blížila ke zmijozelovi, mnula si rozbolavělá zápěstí.

První otázka,“ začal vážně. „Jaké to je úplně zmizet ze života svých rodičů?“

Hermiona si povzdechla. „Už o tom nechci znovu mluvit.“

O tom teď nerozhoduješ Grangerová. Já to chci vědět.”

Chvíli se navzájem vraždili pohledy. „Je to strašné,“ ustoupila nakonec po chvilce ticha. „Ale jak jsem řekla už včera, bylo to jediné možné řešení.“

Ne,“ podotkl blonďák a zakroutil hlavou. „Mohla jsi klidně odejít s nimi a už nikdy se do Anglie nevrátit.“

Hermiona se uchechtla. „Já nejsem jako ty, Malfoyi. Nespokojila bych se s pouhým přihlížením tomu, jak ostatní bojují. Rvu se za to, aby kouzelníci a čarodějky z mudlovských rodin mohli žít mezi ostatními, aby nemuseli snášet urážky, bití a ponižování od lidí jako ty.“

Draco se zamračil. „I když tě to bude stát život?“

I kdyby mě to mělo stát život,“ souhlasila Hermiona. Poté natáhla ruku. „Tu lahev.“

Draco nahodil posměvačný úšklebek a podal jí víno. Dlouze se napila, ale když se zmijozel napřahoval, že si ji zase vezme, couvla. „Jedna otázka, jeden lok, Malfoyi. Tys položil dvě otázky. Mám tedy právo na dva loky.“

Mladý muž převrátil očima. „Ty s tím svým puntičkářstvím…“

Znovu se napila a pak se na něj zadívala. „Proč neodejdeš, Malfoyi?“

Neřekl jsem, že můžeš pokládat otázky…“ zaprotestoval a natáhl se po láhvi.

K čertu s tou tvojí pitomou hrou, Malfoyi. Toužím se tě na to zeptat už pořádně dlouho.”

Dracovy ruce klesly zpět k tělu. „A kam bych šel?“ odfrkl si hořce. „Všichni, které znám, patří k Pánovi zla. I kdybych se nějak vymanil, vím toho beztak až příliš na to, aby mě nechali na pokoji. Stejně by mě dostali a to by byl můj rozsudek smrti.”

Hermiona ho pozorně studovala. „My bychom tě mohli ochránit…“

Draco se chladně zasmál. „Jasně, už se vidím, jak stojím před svatým Potterem. Zdar, kámo, vím, že jsme se nikdy moc nemuseli, ale potřebuju tě, abys mi zachránil životPomátla ses, Grangerová.“

Hermiona si vzpomněla na Snapea. Kéž by si s ním o Malfoyově situaci mohla promluvit. Se svou dlouholetou špionskou dráhou by ho možná mohl přesvědčit, aby zradil Voldemorta a začal pracovat ve prospěch Řádu. Ale bylo vyloučené zmínit se o Snapeovi před Malfoyem, dokud nebude přesvědčená o jeho důvěryhodnosti. Po tom všem mohl klidně předstírat záchvaty deprese, jen aby ji obměkčil. A ona nechtěla riskovat vyzrazení krytí mistra lektvarů. Nejlepší bude ještě počkat.

Při tom zvuku klapnutí dveří na chodbě oba nadskočili. Někdo se blížil. Malfoy spěšně pokynul Hermioně, aby si sedla, a znovu ji kouzlem spoutal. Poté ukryl láhev vína do temného rohu místnosti a postavil se ke dveřím, aby viděl na nové příchozí. Blížili se čtyři Smrtijedi, v rukou čtyři černé provazy, na kterých byl připoután vězeň. Když procházeli kolem, Draco si všiml, že se ve skutečnosti jedná o vězeňkyni. O špinavou, rozcuchanou a bezvládnou vězeňkyni, jež, jak se zdálo, dokázala pouze nesrozumitelně vrčet. Draco nemohl uvěřit svým očím, když v ní poznal dívku, jejíž fotku otiskl Věštec před několika dny. Sestru Blaise Zabiniho.

Za jeho zády Grangerová sykla „co se děje, Malfoyi?“ ale on ji gestem umlčel. Sledoval Smrtijedy, jak za sebou dívku vlekli a kopali do ní, dokud nevklopýtala dovnitř sousední cely. Aniž by to potřeboval vidět, uslyšel, jak dopadla bezvládně na zem. Smrtijedi se rozchechtali a neodpustili si pár otřesných komentářů na téma, co všechno s takovou primitivní holkou udělají. Draco se rychle přitiskl ke zdi, když se vraceli kolem Hermioniny cely. Bylo to naprosto zbytečné, měl plné právo tu být, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jednal zcela instinktivně, jako by se v něm probudil pud sebezáchovy. Díval se skrz zamřížované okno ve dveřích, jak muži opouštějí chodbu, a když zmizeli z dohledu, konečně se odvážil pořádně nadechnout.

Tak řekneš mi, co se děje, nebo ne?“ Grangerová už ztrácela trpělivost.

Nevím…“ odvětil Malfoy a nepřítomně hleděl na konec chodby. Proč uvěznili Blaisovu sestru právě tady? Nebylo v žádném politickém zájmu ji sem zavírat a určitě nevěděla nic o venkovním světě, takže to nemohlo být ani kvůli výslechu. Ale k čemu jim tedy byla dobrá?

Nevíš, jestli mi to řekneš, nebo nevíš, co se děje?“ zuřila nebelvírka a zatáhla za své provazy. Draco se probral ze zamyšlení a věnoval jí posměšný pohled.

Tak trochu obojí, Grangerová.“

Hermiona ho upřeně pozorovala a pak si povzdechla. Jak ji jen ten jeho povýšený výraz dokázal vytočit!

Právě přivedli Zabiniho sestru. Dvojče,“ odpověděl stručně.

Tím Hermionu vyvedl z míry. „Zabini má sourozence? Odkdy?“

Draco obrátil oči v sloup. „No, pravděpodobně už od narození, vševědko.“

Nebelvírka podrážděně zamručela: „Víš moc dobře, jak jsem to myslela, pitomče.“

Bla bla bla, Grangerová,“ drze ji utnul. „Abych ale ukojil tvoji zvědavost, zdá se, že ji od narození drželi zavřenou ve sklepě, protože je to moták…“

Hermiona převrátila oči. „Páni, to je asi nějaká nová móda, zavírat lidi pod zem. U vás už se to rozmohlo…“

Blonďák ji sežehl vražedným pohledem. „Myslíš, že jsi v pozici, abys mohla žertovat, mudlovská šmejdko?“ vyplivnul zlostí, jelikož ťala do živého.

Horší už to být asi nemůže…“ zamrmlala Hermiona, ale zmlkla, přece jenom v té pozici skutečně nebyla. V nastalém tichu sledovala Malfoye, jak sahá po lahvi a otvírá dveře.

Kam jdeš?“ zeptala se, zděšená myšlenkou, že se znovu na několik nekonečných hodin ocitne sama.

Chci o tom zjistit něco víc…“ Ztuhl a s úšklebkem se k ní otočil. „Vlastně, proč ti vůbec odpovídám, Grangerová? Do mých příchodů a odchodů ti vůbec nic není. Hezký den!“ A zavřel dveře. Hermiona si povzdechla. Jedno setkání podivnější než druhé

Draco vylezl nahoru a pospíchal do haly. Na nikoho tam nenarazil. Čekal, že tu někoho najde, možná nějaké další vězně nebo Zabiniovy, ale nikde ani živáček. Sevřel rty. Něco nebylo v pořádku. Potichu vyšel do svého pokoje a jaké bylo jeho překvapení, když uvnitř našel sedět na posteli Blaise.

Zabini zvedl hlavu a pohled na starého přítele a do jeho očí mladým Malfoyem otřásl. Blaise měl vždy v očích malé ohníčky a i v těch nejhorších situacích mu v nich pohrávaly nezbedné jiskry. Ale ten zápal zmizel. Blaise jako by se nyní stal pouhým stínem svého dřívějšího já.

Ahoj…“ vydechl Draco, neschopný dodat něco dalšího. Zavřel dveře a opatrně se přiblížil ke svému příteli.

Tvoje matka mi řekla, že sis šel lehnout. Tak jsem šel nahoru, ale ty jsi tu nebyl…“ zachraptěl Ital tiše. „Kde jsi teda byl?“

Draco otevřel ústa, ale netušil, co má odpovědět. Zvedl tedy ruku, v níž držel víno, které před odchodem sebral, a ušklíbl se. „Zásoby došly…” oznámil, jako kdyby to vše vysvětlovalo. Blaise pokýval hlavou a natáhl ruku. Draco mu podal láhev a rozhodl se neupozorňovat na fakt, že z ní právě pila Grangerová. Zabini si pořádně přihnul a temně pronesl: „Vynikající. Doufám, že vaši budou takové odrůdy servírovat i dnes večer.”

Draco se zamračil. „Cože?“

Blaise se na něj zadíval, jako by právě spadl z nebe. „Dnes, tady, večírek, nový ministr. Hodně alkoholu.“

Sláva!

Perfektní, takže se budeme zase jednou ládovat, zatímco ostatní lidi, tvou sestru nevyjímaje, budou pod našima nohama trpět hlady. Nemůžu se dočkat,“ zabručel Draco.

Blaise se zamračil. „Jak jsi je mohl vidět, když jsi byl v kuchyni?“

Draco se zarazil „Já… já na ně narazil, když jsem se vracel.“

Nemusíš jít přes halu, aby ses dostal z kuchyně do svého pokoje, to bys měl vědět, je to přece tvůj dům,“ podotkl Blaise a znovu se napil vína.

Draco sevřel rty a vrhl po něm rozpačitý pohled. „Řekněme, že…“

Blaise se slabě usmál. „Víš, že ti vždycky budu krýt záda, brácho. Řekni mi… byl jsi s Grangerovou?“

Draco se na něj překvapeně podíval.

Potkal jsem včera v Příčné Thea. Říkal něco o tom, že se chceš stát bohem Grangerové nebo něco takového… to mě fakt pobavilo…“ ušklíbl se Blaise a vrátil mu láhev vína.

Draco si ji vzal, ale vyjevil se mu obraz Grangerové, jak z ní ještě před chvílí pila, a tak ji opatrně položil na zem, aby se jí nadále nemusel dotýkat.

Theodor toho nakecá…“

Taky říkal, že ji chráníš, i to je jenom povídačka?“

Draco ztuhl. Měl tedy pravdu. Theodor ho podezříval. Blaise vycítil kamarádův neklid a pochopil, že se debata začíná zvrhávat. Ocitli se na nebezpečné půdě. Pro kohokoliv jiného by tato konverzace neměla žádné důsledky, ale pro ně, syny Smrtijedů, bylo nebezpečí těchto slov až příliš reálné. Blaise se tedy rozhodl jednat. Říct něco, co vždycky chtěl, ale nikdy si netroufl.

Upřímně, Draco, pokud mi tady a teď ihned oznámíš, že se snažíš Grangerovou chránit, nebo hrát dvojitého agenta, nebo že se prostě chceš postavit proti Pánovi zla, protože už máš dost všech těch nesmyslů… podpořím tě, chlape, jsem v tom s tebou.“

Draco zadržel dech a oba chlapci se s divoce tlukoucími srdci mlčky pozorovali. Draco nemohl uvěřit tomu, co jeho přítel právě vyslovil. Bylo to zakázané. Kdyby taková slova zaslechl kdokoliv jiný, znamenalo by to pro ně okamžitou smrt. Šlo o slova zrádců.

Kam jsme se to kurva dostali,“ vydechl vyděšeně Draco.

Už je to venku, můžou nás zavřít oba.



*



S příchodem večera se Draco i Blaise museli chopit svých povinností, hlavně se pozdravit a prohodit pár pokryteckých slov s důležitými ministerskými představiteli, kteří přišli těžit z pohostinnosti Malfoyových. Když už měli tu těžkou dřinu za sebou, našli v zahradě Theodora s cigaretou v ruce. Jakmile uviděl své dva kamarády, vytáhl z krabičky další dvě a nabídl jim.

Parádní večírek,“ podotkl uštěpačně Theodor Dracovým směrem.

Povídej mi o tom,“ utrousil Draco hořce. „Musel jsem se plazit před osmdesáti kretény v oblecích. Nesnáším to.”

Blaise se rozesmál a Theo ho napodobil. Poté se otočil k domu. „Před chvílí jsem viděl Pansy s Millicent. Pansy tě hledala,“ poznamenal nenuceně.

Pro smilování,“ zasténal Draco. „Doufám, žes jí řekl, že jsem buď mrtvý, nebo na prázdninách v Jakartě.“

Theodor se uchechtl. „Ne, řekl jsem jí, že preferuješ knihomolky připoutané k židli.“

Draco ho sjel zkoumavým pohledem. „To myslíš vážně?“

Theo pokrčil rameny. „Možná ano, možná ne.“

Blaise nahodil posměšný úsměv. Pansy byla ten nejhorší ocásek, který kdy potkal, a Blaise každý den děkoval bohu za to, že si za objekt uctívání vybrala Draca a ne jeho. To by určitě nesnesl.

Dracooo?“ ozval se vysoký hlas odněkud zevnitř domu. Zděšeně to směšné zakvičení rozpoznali jako projev Pansy Parkinsonové. Všichni tři rychle přeskočili živý plot a plížili se až k mřížím, které ohraničovaly malfoyovské panství.

Rozjaření a pokrytí zrosenou travou sebou hodili na trávník, dobře skrytí za zídkou, a konečně popadli dech.

Pro Merlina, ta holka je naprostá chodící katastrofa,“ ušklíbl se Theodor a vykoukl zpoza zdi, aby se přesvědčil, zda je Pansy nesledovala.

Znovu propukli v hlasitý smích a poté nastalo ticho. Blaise si složil ruce za hlavou a pozoroval hvězdy. Toho večera tonulo okolí v tichu.

Kéž by celý život mohl být jako tahle chvíle,“ zamumlal Blaise a vdechoval vůni mokré trávy.

Přátelé se na něj podívali a veškerá radost rázem zmizela v nenávratnu.

Jak to myslíš?“ otázal se Draco, i když už předem věděl, co tím Blaise chtěl říct.

Smát se, dělat hlouposti, vysmívat se holkám… jako tisíce jiných dospívajících na téhle planetě. Zapomenout na válku, na mrtvé, na všechno. Prostě jen… být.“

Draco sklonil hlavu a neodpověděl. Theo se otočil na Blaise a jeho tvář vyzařovala upřímný soucit.

Je mi to moc líto, Blaisi… ta věc s tvojí motáckou sestrou… to je fakt děsivé.“

Blaise vydechl do tmy: „Díky, kámo.“

Rozhostilo se ticho. Draco zvedl pohled k nebi a užíval si nočního klidu a pokoje. Po několika minutách se ale Theodor plácl do stehen, až sebou oba přátelé cukli.

Tak kdo je připraven riskovat svůj život s hrozbou, že bude muset čelit Pansy, a půjde dovnitř najít něco k pití?“

Blaise s Dracem se ušklíbli. „Já ne,“ zachechtal se Draco. „Ani za nejlepší láhev na světě.“

Běž ty,“ pobídl Theodora Blaise. „Viděl jsi ji před chvílí a přežil jsi. Takže jsi z nás nejsilnější. My tu zůstaneme jako tvoje morální podpora.“

Theodor s povzdechem vstal a vytratil se jim z dohledu.

Věříš mu?“ zašeptal Blaise a sledoval Nottova vzdalující se záda.

Draco se na něj zadíval. „Ne, až příliš si to užívá.“

Blaise se zamračil. „Co si užívá?“

Draco pokrčil rameny. „Viděl jsi ho v den, kdy přivezli Grangerovou, vypadal, jako by měl druhé Vánoce. Byl krůček od toho, aby…“ sklopil zrak. „Tedy, je jako všichni ostatní. Má rád… tu moc.“

To ty taky,“ poznamenal Blaise. „V Bradavicích jsi neustále Grangerové omílal, že není nic víc než mudlovská šmejdka, že čistokrevní jsou páni světa a další tyhle kecy.“

Draco po něm hodil hroudu hlíny a Blaise se smíchem zaprotestoval.

To není totéž. Nikdy jsem jí nechtěl vyškrábat oči nebo ji uhodit nebo…“ Pod silou Blaisova obviňujícího pohledu Draco zmlkl. „No jo, dobře, možná jsem chtěl, ale udělat to doopravdy… to ne. Ale on…” ukázal směrem, kterým odešel Theodor. „On dokonce i naznačil, že kdyby mohl, klidně by ji znásilnil…”

Na Blaisově tváři se objevil zvláštní úsměv. „No a?“

Jak no a?“ zvolal Draco. „Vždyť je to nelidské, je to….”

To, co se stane valné většině žen uvězněných ve tvém podzemí,“ dokončil Blaise s nerozluštitelným úsměvem ve tváři. „Otázka zní, proč ti to tolik vadí u Grangerové, když jsi u ostatních nezvedl jediný prst?“

Draco na obranu otevřel ústa. „Ale… ale… já nevím! Protože… protože…“

Blaise se začal culit.

Okamžitě se přestaň takhle smát, vypadáš jako idiot,“ vyštěkl Draco a pohrozil mu další hroudou hlíny. „Co přesně tím chceš naznačit?“

Já? Nic!“ bránil se Zabini s oběma rukama nad hlavou.

Dokážeš být kolosální blb,“ zavrčel Malfoy a zarputile se mračil. „Grangerová si nic z toho nezaslouží, tečka. Dobře, je otravná, panovačná a domýšlivá, ale kdybychom měli znásilnit všechny lidi na zemi, kteří by odpovídali těmto kritériím, svět by byl jeden obrovský grupáč.“

Blaise mlčky pokýval hlavou.

A jsem to já, koho pověřili, aby se o ni postaral. Mohl jsem si zalézt do svého pokoje a všechny ostatní v klidu ignorovat. Ale ne ji.”

Jen bych rád podotknul, že jsi to ty sám, kdo se tady už pět minut bez přestání obhajuje,“ prohlásil ironicky Blaise. „Já už jsem dávno mluvit přestal…“

Draco zavřel ústa a šlehl po něm škaredým pohledem. Jen se na něj zubil.

Víš, co mi můžeš,“ zavrčel Draco.

A já tvou lásku opětuji, Malfoyi,“ opáčil a nepřestával se usmívat. Potom se podíval směrem k domu. „Theo se vrací,“ konstatoval. Vzápětí snížil hlas: „Žádný strach, Draco, tu tvoji lvici dostaneme ven.“

Není to žádná moje –“ spustil hlasitě Draco, než si vzpomněl, že se Theodor blíží.

Co není tvoje?“ zeptal se příchozí a položil mezi ně dvě láhve šampaňského.

Draco netušil, co odpovědět, ale Blaise hbitě přispěchal na pomoc. „Draco právě říkal, že to není jeho vina, že na nás Pansy pořád takhle dotírá. Viděl jsi ji někde?“

Draco za tu záchranu v poslední chvíli hodil po Blaisovi vděčným pohledem.

Zahlédl jsem ji,“ odpověděl Theo, bouchl jednu z lahví a špunt se ztratil ve tmě v trávě. „Potulovala se jako zbloudilá duše mezi salonem a tvojí ložnicí.“

Draco se zašklebil. Se svojí tvrdohlavostí bude určitě stát před jeho pokojem ještě dlouho po odchodu posledních hostů. Usoudil, že příprava na ni zasluhuje několik pořádných doušků.



*



Když se Draco konečně probudil, ležel na břiše, oblečený a ve své posteli. Neměl nejmenší ponětí, jak se tam dostal ani kde vzal vůbec sílu vyjít až do svého pokoje. Přetočil se a nohou narazil –

Ale ne, u Merlinových koulí, hlavně ať to není Pansy, hlavně ne Pansy!

Otevřel jedno oko a podíval se tím směrem. Nakonec se ukázalo, že to, co nakopl, byla Zabiniho tvář. Ten se rozvaloval přes celou postel a nohy mu v podivné pozici přečnívaly přes okraj matrace. Draco se nadzvedl a spatřil na zemi spícího Thea, kterému jako přikrývka posloužil perský koberec. Zabručel, když na budíku na svém nočním stolu zaznamenal pozdní hodinu. Potichu se zvedl, aby neprobudil své přátele, a sešel do jídelny. Matka tam seděla osamotě a čekala na něj. S těmi sevřenými rty mu připomínala McGonagallovou ve své nejhorší náladě.

Dobré ráno, drahý, co tvá nesnesitelná bolest hlavy?“ tázala se příkře a pokynula mu, aby se posadil.

Je to lepší…“ zamumlal, když si sedal.

Inu, to je překvapující…“ podotkla nespokojeně Narcisa a dále si mazala opečený chléb máslem. „Vzhledem k tomu, co všechno jste včera s kamarády vypili…“

Draca polil pot, jestli s Theem a Blaisem neprovedli pod vlivem alkoholu nějakou pitomost. „Teda… já vlastně nevím…“ vykrucoval se Draco, v hlavě úplně vymeteno.

Chudinka Pansy tě hledala úplně všude…“ začala znovu Narcisa o něco jemnějším, ale zato výsměšnějším tónem. „Vzala si velice… inu…“ hledala správná slova, „odvážné šaty. A to jen kvůli tobě.“ V Narcisiných ústech slovo odvážné nabývalo významů jako ‚vulgární‘ a ‚provokující‘. Draco se při té myšlence otřásl.

Matko, jestli je tvým cílem, abych se pozvracel, rozhodně jsi na dobré cestě,“ zasténal Draco s rukama pevně přitisknutýma k břichu.

Narcisa si zakryla rukou ústa a jemně se zasmála. „Tedy, Draco, toto není u stolování zrovna vhodné. Ale prosím tě, až příště uvidíš Pansy, popros ji, ať si oblékne něco, co zakryje alespoň zanedbatelnou část její hrudi. Přece jenom jsme slušný dům…“

Oba se na sebe šibalsky usmáli. Natáhl se, aby si vzal toast, když v tom jeho matka znovu promluvila.

Ach, ještě něco. Tvůj otec mě požádal, abych ti sdělila, že jelikož jsi nebyl tak úplně schopný, ujal se dnešního ranního výslechu sám…“

Draco se zarazil a toast pomalu vyklouzl z jeho dlaně na stůl. Podíval se na svou matku, úplně paralyzován, a jen co zaznamenal její zvláštní pohled, zvedl se, převrhl přitom židli a spěchal ze dveří.

Draco!“ zvolala Narcisa ještě předtím, než stihl stisknout kliku. Otočil se k ní a z pohledu, který po něm vrhla, pochopil, že se mu právě chystá udělit jednu ze svých lekcí. „Pokud nechceš, aby ostatní dělali tvoji práci namísto tebe, pak se zařiď tak, abys byl vždy schopný splnit si své povinnosti sám. Teď běž, jestli chceš tu dívku ušetřit.“

Draco zmateně vytřeštil oči. Ale nerozjímal ani o minutu déle a už sbíhal schody, které vedly do podzemí.

Ze zvuků ran, které k němu doléhaly z rozličných cel, ucítil v krku včerejší šampaňské. Přihnal se k cele Grangerové a rozrazil dveře. Jeho otec byl uvnitř, košili a ruce měl potřísněné krví a v jedné dlani se mu blýskalo ostří nože. Grangerová na židli plakala. Její tvář hyzdily dvě nové modřiny, ale především po nohách židle stékaly dva potůčky krve a na zemi tvořily malou kaluž.

Lucius Malfoy se při zvuku zavrzání dveří otočil a ušklíbl se, když spatřil svého syna rozcuchaného a oblečeného v tom, v čem včera usnul. „Ach, Draco, ty už jsi vzhůru? Upřímně, po tom večírku, který jste všichni tři absolvovali, jsem nečekal, že se z té opice vzbudíš ještě před večeří.“

Co to děláš?“ zavrčel Draco.

Lucius nevypadal, že by zrovna oceňoval jeho tón. „Dělám svou práci,” pokáral ho. „Či spíše dělám tvoji práci. Mezitímco ses ty vyspával z opice, řekl jsem si, že to tu trochu popoženu, s ohledem na tvé nulové výsledky.”

To je moje práce,“ zařval Draco a zabodl si prst do hrudi. „Jenom moje!”

Tak ji dělej!“ vykřikl Lucius a zatřásl se synem jako s hadrovou panenkou. „Jestli tu dnes ráno jsem, pak jenom kvůli tobě! Abych získal informace a uspokojil Pána zla, protože poslední věc, kterou potřebujeme, je, aby Pán zla považoval mého jediného syna za budižkničemu.“

Draco sevřel ruce v pěsti. „Věř mi, otče, že až dokončím svůj úkol, nikdo a Pán zla především mě nebude považovat za neschopného,“ zasyčel a pevně opětoval otcův pohled.

Lucius na něj ohromeně zíral. To, co spatřoval v synových očích, nevěstilo nic dobrého. Bez dalšího slova popadl ručník, který se válel na stole, usušil si ruce a s prásknutím dveří opustil celu.

Draco zůstal chvíli stát a snažil se uklidnit zběsilý tlukot srdce a hněv, který mu pulzoval žilami. Vzlyk Grangerové ho vrátil zpátky do reality. Pomalu se k ní přiblížil a pátral, odkud se berou pramínky krve.

Co ti udělal, Grangerová?“ zavrčel, hlas stále naplněný zuřivostí.

Hermiona popotáhla, ale nepřestávala vzlykat. Draco ji prudce chytil za ramena a pevně stiskl. Vyděšeně zaúpěla. „Odpověz mi, Grangerová, co ti udělal?”

Celá se třásla. „Moje ruce,“ tiše zavzlykala. „Vrazil… m-mi nůž pod nehty.“

Draco si před ní klekl a vzal její dlaň do své, aby prozkoumal rozsah zranění. Některé nehty byly nepřirozeně zvednuté a zbarvovaly se do fialové a černé. Když se dotkl jednoho z jejích prstů, Grangerová zavyla bolestí a začala znovu plakat.

Promluvila jsi?“ zeptal se tiše Draco, přesvědčený, že odpoví kladně. Ale ona jen zakroutila hlavou.

Ne. Nikdy se před Smrtijedem nesnížím, už jsem ti to jednou řekla, Malfoyi…“ zasténala žalostným hlasem. Ale tentokrát její tvrzení neznělo moc přesvědčivě.

Draco vytál hůlku a Hermiona nadskočila. „V pořádku, Grangerová, uklidni se. Trochu zmírním bolest. Ale musíš pochopit, že tě nemůžu úplně uzdravit, dobře? Můžu dočasně udělat něco s bolestí… ale zranění si musíš nechat, jinak by mě mohli podezřívat.“

Hermiona pokývla souhlasně hlavou a vydechla úlevou, když ucítila účinek jeho kouzla a bolest konečně polevila.

Děkuju… děkuju, Malfoyi,“ zašeptala a popotáhla.

Draco neodpověděl. Necítil se ve své kůži, když mu Grangerová děkovala. Tohle se mu nepodobalo a ona by si zasloužila daleko více. Spíš to byl on, kdo by jí měl poděkovat, že ho nevyzradila otci nebo kterémukoliv jinému Smrtijedovi.

Povzdechl si. A najednou se mu včerejší večer, smích jeho přátel a vlahá noc plná hvězd zdála strašně daleko. Příliš daleko.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: mami - 12.10. 2015
Blaise je asi jeden z normálnejších, aj keď Narcissa ma tiež prekvapila.

Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: Julie - 12.05. 2015
Děkuji velmi za překlad, opět to byl čtenářský zážitek. Sice temný, ale snad je tam kousíček naděje v dálce.

Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: solace - 05.05. 2015
V tejto kapitole ma Narcissa celkom príjemne prekvapila. Zato Lucius nie, ten si drží nastavenú latku. S Blaisom to vyzerá celkom nádejne a o Theovi momentálne neviem, čo si myslieť. Hermionu môžem iba ľutovať a zároveň obdivovať, ako to hrdinsky zvláda a dúfať, že Draco čoskoro vymyslí (s menšou pomocou z vonka), ako ju z tej šlamastiky dostať:-) Ďakujem za preklad.

Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: marci - 04.05. 2015
Parádní kapitola! Přečetla jsem ji jedním dechem... a pořád nevím, co si myslet - o Blaisovi, o Narcise... a nakonec i o Theodorovi. Směrem k Blaisovi projevil trochu lidskosti a je proklatě vnímavý... Rozhodně netypická dramionka, jen co je pravda. Díky, arabesko!

Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: denice - 02.05. 2015
Další kapitola, která se četla jedním dechem. Moc doufám, že Blaise je opravdu Dracův přítel, že to všechno není nějaký úskok a lest. Narcisa začíná být velmi zajímavá. Večírek, kteří si tři kluci udělali za křovím s ukradenými lahvemi alkoholu, byl ve vší mizérii jejich všedního života jako pramen čisté vody, tím horší bylo ranní vystřízlivění. Jsem strašně zvědavá, jakou roli bude mít v příběhu Blaisova sestra. Nesmírně se mi líbil Draco, který se postavil svému otci - a zvítězil. Díky.

Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: Zuzana - 01.05. 2015
To je dobré, že v tom Draco nie je úplne sám... aspoň dúfam, že to naňho Blaise nehrá aby ho dostal... Narcissa je jeho matka, tak verím, že ona ho má rada úprimne. A zrejme jej vadí, že mučia deti:( Lucius je krutý a ozajstný sadistický smrťožrút, je mi to ľúto. Dúfam, že Zabini s Dracom nejako oslobodia tých úbohých väzňov a pridajú sa na stranu rádu... Je mi strašne ťažko po tejto kapitole, ale aspoň je tu nejaká iskrička nádeje... Ďakujem za preklad:)

Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: Meiki16121993 - 01.05. 2015
Úžasný, úžasný úžasný !!! :) tohle je fakt skvělá dramione, úplně taková jiný atmosféra.... Jsem zvědavá, jak se bude příběh dále vyvíjet...je vidět, že Narcisa napříč tomu, že moc neprojevuje city, Draca miluje a přesně ví, co se mu honí v hlavě, myslím, že by mohla mít v příběhu nějakou roli v chránění Draca a poté i Hermiony :)

Re: Kapitola 4 - Jako děti Od: Lupina - 01.05. 2015
No páni, no páni, no páni!!! Jedním dechem jsem to četla, přerušená dcerkou s otázkou, na kterou jsem jen zavrčela, aniž bych odtrhla oči od textu. Blaise i Narcisa tady projevují jakousi lidskost? Neuvěřitelné, ale velmi potěšitelné. Jsem moc zvědavá, co pro nás autorka ještě nachystá, než Draco dostane svoji lvici ven. A než se dozvíme, co tam dělá Blaisovo dvojče. A než se Draco zbaví závislosti. Parádní jízda to byla. Díky děvčata, byl to zážitek :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Xeres Malfoy: ( Lupina )24.03. 2024Kapitola 31.
Xeres Malfoy: ( Lupina )21.01. 2024Kapitola 30.
Xeres Malfoy: ( Lupina )29.12. 2023Kapitola 29.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.12. 2023Kapitola 28.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.12. 2023Kapitola 27.
Xeres Malfoy: ( Lupina )19.11. 2023Kapitola 26.
Xeres Malfoy: ( Lupina )07.11. 2023Kapitola 25.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.10. 2023Kapitola 24.
Xeres Malfoy: ( Lupina )01.10. 2023Kapitola 23.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.09. 2023Kapitola 22.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.09. 2023Kapitola 21.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.07. 2023Kapitola 20.
Xeres Malfoy: ( Lupina )02.07. 2023Kapitola 19.
Xeres Malfoy: ( Lupina )18.06. 2023Kapitola 18.
Xeres Malfoy: ( Lupina )04.06. 2023Kapitola 17.
Xeres Malfoy: ( Lupina )27.03. 2023Kapitola 16.
Xeres Malfoy: ( Lupina )10.03. 2023Kapitola 15.
Xeres Malfoy: ( Lupina )12.02. 2023Kapitola 14.
Xeres Malfoy: ( Lupina )05.02. 2023Kapitola 13.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.01. 2023Kapitola 12.
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.08. 2017Kapitola 11 - Když čtivo dráždí
Xeres Malfoy: ( arabeska )13.06. 2017Kapitola 10 - Být člověkem
Xeres Malfoy: ( arabeska )21.03. 2017Kapitola 9 - Nevinnosti, vrať se
Xeres Malfoy: ( arabeska )26.02. 2017Kapitola 8 - Kdo pozdě chodí
Xeres Malfoy: ( arabeska )08.01. 2017Kapitola 7 - Srdeční potíže
Xeres Malfoy: ( arabeska )06.11. 2016Kapitola 6 - Ještě hlouběji
Xeres Malfoy: ( arabeska )04.06. 2015Kapitola 5 - Heuréka
Xeres Malfoy: ( sluccy )01.05. 2015Kapitola 4 - Jako děti
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.04. 2015Kapitola 3 - Žádný odstín šedé
Xeres Malfoy: ( arabeska )03.02. 2015Kapitola 2 - Mnohé dotazy
Xeres Malfoy: ( arabeska )20.01. 2015Kapitola 1 - Den v pekle
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )22.11. 2014The Rise and Fall - Úvod