Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

8. Mal-formace

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Jimmi - 21.05. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/6/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

8. Mal-formace

Poznámka autora: Musím komentovat jednu věc týkající se této kapitoly. Nebyl jsem schopný dokončit nekonečný den, protože na konci kapitoly se vyskytne významná událost, kterou jsem prostě nemohl tak uspěchat. Přečtěte si to a doufám, že mi porozumíte.

Díky za čtení... prosím, nezapomeňte mi dát vědět, co si o tom myslíte.

 

Když dorazili do Velké síně, Albus viděl, že je v průšvihu.

U dvou různých stolů večeřely dvě zřetelně odlišné skupiny lidí. První – jeho příbuzných – se usídlila u nebelvírské tabule. Vzrušeně mluvili, vedle Jamese byla dvě volná místa. Seděla tam taky Albusova mamka. Těsně po její pravé ruce viděl... strýčka Rona?

A opravdu, vysoký hubený muž s weasleyovsky rudými vlasy strnule zíral před sebe zuřivým pohledem, s ruměncem na tvářích a rudýma ušima.

Přes uličku Albus viděl skupinu svých přátel z Mrzimoru. Rose seděla vedle neobsazeného místa. Vypadala stejně zrudlá a rozzlobená jako její otec. Bylo naprosto jisté, že Albus právě zmeškal další slovní přestřelku mezi Ronem a Rose.

Stejně tak bylo jasné, že Albus bude muset volit.

Jako obvykle James situaci ještě zhoršil.

„Tady je!“ prohlásil hlasitě. „To je můj bratr. Říkal jsem ti, že měl jít do Nebelvíru!“

Začal oslavně povykovat a povzbudivě poklepal na volné místo vedle sebe.

Albus mohl vzteky puknout. Po všem tom popichování a žertících v loňském roce teď tvrdí, že jsem měl být Nebelvír?

Albusův táta měl ruku na jeho rameni. Musel cítit to náhlé napětí, protože ho ihned rozptýlil.

Postrčil Albuse směrem k Mrzimorům a řekl: „Jamesi, víš, že koleje sedí pohromadě. Kromě toho chci poznat Albusovy přátele.“

Jamese to šokovalo. Aby zakryl rozpaky, se zrudlou tváří sklopil oči do svého talíře.

Albus vydechl úlevou. „Díky, tati,“ zamumlal.

Viděl, jak matka vzhlédla a vyměnila si pohled s jeho otcem; pak přikývla a vrátila se k rozhovoru s Molly a Lucy, jako by se nic nestalo.

Strýc Ron však zíral na Albuse a jeho tátu s neskrývaným zděšením.

Rose sklouzla o místo dál a střelila po svém otci triumfujícím pohledem. Teď už nebylo sebemenších pochyb o tom, jak jejich hádka skončí.

Oba stoly a prakticky celá síň si šeptali a ukazovali. Albus s tátou tyto projevy ignorovali a usadili se. Albus, vyhladovělý kvůli zmeškanému obědu a ztrátě snídaně, se propracovával talířem pikantního dušeného hovězího, zatímco jeho táta žvýkal biftek a ledvinkový koláč.

Z hovorů u stolu ten nejhlučnější vedli Gas a Cormac. Gas otočený k nim ve své židli zády povídal tak živě o přítomnosti „Harryho Pottera“ ve Velké síni, že si nepovšiml svého hrdiny, sedícího těsně za ním.

Cormac se stále snažil dostat se ke slovu a něco naznačit, ale nedokázal přerušit dlouhý proud superlativů.

Albusův táta si po vyslechnutí některých z těchto prohlášení s Albusem vyměnil ironický úsměv a mrknutí.

Poklepal malému baculatému chlapci na rameno. „Prosím, podáš mi sůl?“

Gas se odmlčel jen na tak dlouho, aby svému sousedovi přistrčil slánku. Letmo na něj pohlédl, než se znovu obrátil k usmívajícímu se Cormacovi. Ztuhl. Otočil se zpět a zarazil se. „Ííík,“ vydal ze sebe. Obrátil oči v sloup a neprodleně omdlel.

Cormac ho jemně zachytil a s Harryho pomocí mu opřel hlavu o paže, které mu složil na stůl, když předtím odsunuli jeho talíř.

Cormac pobaveně pohlédl na Albusova tátu. „Že vy budete Harry Potter?“ Podali si ruce nad Gasovou bezvládnou figurou. Albusův táta řekl: „Podle Rosina popisu musíš být Cormac a tohle je Gas.“

Albus si konečně uvědomil, koho postrádal, když se prvně podíval k mrzimorskému stolu.

Obrátil se k sestřenici, polohlasně si mumlající: „Jsem v Mrzimoru a on má tu drzost trvat na tom, abych si s ním sedla k jinému stolu. Potřebuje se probrat. Nechápu, jak si ho matka mohla vzít.“

„Rose!“ křikl Albus.

„Co?“ utrhla se na něj.

„Kde je Mal-íček?“

Rose se přes rameno ohlédla na prázdnou židli, jako by si jí všimla teprve teď. „Nevěděla jsem, že se vypařil. Před chvílí dostal z domova sovu, odpověď na zprávu, že ho profesor Pharrel navrhl pro letošní rok na místo chytače.“

Albus potřásl hlavou, jako by si to chtěl ujasnit. „Řekla jsi, že má letos hrát famfrpál?“

Rose protočila oči. „Myslíš si, že jsi jediný, koho po té mele chtějí do týmu? Ty jsi někdy opravdu tupec. Něco jako tvůj strýc Ron.“

Albusovi klesla brada.

Otočil se k tátovi a viděl jeho omluvný pohled. „Chtěl jsem ti to říct později.“

„Že jsi mu řekl ne, tati?“ vyhrkl Albus.

Táta se usmál: „Tentokrát ti nebudu umetat cestičku, Ale. Už jsem se poučil. Zkoušky jsou příští úterý a vím, že to zvládneš.“

Albus zavřel oči a začal s dechovým cvičením. Soustředil se na pomalé nádechy a výdechy. Poslední věc, kterou dnes potřeboval, byl další záchvat paniky.

 

„Jsi v pořádku, synku?“

Albus na otce mrkl koutkem oka. „Když mě to bude nervovat, můžu to odmítnout?“ řekl s nadějí.

„Tentokrát ne. Na tento víkend jsme ti zajistili instruktora létání. Už několik let nás ujišťuje, že tě dokáže naučit létat za jedno odpoledne. Až doteď jsme ho o to nepožádali.“

Albus uslyšel mírné váhání v otcově hlase. „Proč ne?“

Táta se usmál: „Nechtěli jsme, abys měl celý život jizvy!“ odpověděl se smíchem.

„Tati, ty nepomáháš!“ vykřikl Albus a znovu se mu začala rychle zvedat hruď.

„Promiň,“ podal mu otec sklenici vody. „Neboj se, neublíží ti. Ví, že kdyby to udělal, tvá matka ho pomalu zabije, vzkřísí ho a ještě pomaleji zabije znovu.“

Oba se rozesmáli a uvolnili se.

Albus se zamyslel a o chvíli později vyhrkl: „Proč mě profesor Pharrel chce vyzkoušet do týmu? Nikdy mě neviděl létat.“

Otec, Rose i Cormac na něj nevěřícně pohlédli.

Jako obvykle se první vzpamatovala Rose:

„Albusi, ty prevíte! Perfektně jsi hodil camrálem a na víc než dvacet metrů jsi trefil něco velikosti zaťaté pěsti! Vážně tě překvapilo, že tě chtějí vyzkoušet na místo střelce?“

„Ale to jsem měl štěstí,“ zamumlal Albus.

Koutkem oka zahlédl, jak se Cormac napjal, ale když se k němu otočil, už na něm nebylo nic znát. Jen se trochu příliš soustředil na svůj talíř.

Albus se rozhodl. Odsunul se od stolu. „Tati, musím najít Scorpiuse.“

Rose po něm střelila pohledem. „Ne beze mě.“

Táta přikývl. „Stejně musím jít a uzavřít mír s příbuzenstvem.“ Než přešel k druhému stolu, podepsal ubrousek a podal ho Cormacovi pro Gase, až přijde k sobě.

Albus s Rose zamířili k masivním dvoukřídlým dveřím. Když míjeli Jamese, viděl, jak přimhouřil oči a ústy naznačil slovo: „Později.“ Albus mu vrátil zlostný pohled a naznačil: „Tak se ukaž.“

Sklep nebyl daleko, a oni se tam dostali v rekordním čase. Pár třeťáků hrálo šachy a u krbu se učili nějací páťáci, ale Scorpiuse nebylo nikde vidět. Albus běžel do ložnice, ta však byla prázdná, jen Scorpiusovo kotě dřímalo na posteli. Probudilo se na tak dlouho, aby na Albuse shovívavě pohlédlo, než se znovu uložilo k spánku.

Albus měl okamžik inspirace. Naklonil se tak, že měl oči v jedné rovině s kočkou. „Potřebuji, abys mi pomohl najít svého pána, Kube. Nevadilo by ti to?“

Kotě otevřelo oči a chvíli si ho prohlíželo, protáhlo se, zívlo a lehce packou kleplo do Albusova nosu.

Vzal to jako souhlas. Jemně podebral chlupatou kouli a nesl ji tak, jak to viděl dělat Scorpiuse.

Albus všeobecně neměl kočky rád, ale k této jediné cítil náklonnost. Koneckonců, měli společného přítele.

Když se vrátil do společenské místnosti, pohlédla na něj Rose tak, jak si zasloužil. „Jak nám ta kočka pomůže najít Scorpiuse?“

Albus pokrčil rameny a vyšli ven. Jakmile se dostali až k Velké síni, Kubova tlapka vystřelila vzhůru, ukázala jim směr.

Albus s Rose na sebe nevěřícně pohlédli. „Myslím, že půjdeme nahoru,“ uzavřel Albus.

Procházeli hradními chodbami, pronásledováni jistými pohledy, když se na každé křižovatce radili s kotětem. Ale stále pokračovali, celou cestu až na vrchol zvládli během několika minut.

Scorpius stál na Astronomické věži, opřený o cimbuří s bradou v dlaních se díval na zvlněné kopce v měsíčním svitu. Když zaslechl vetřelce, otočil se a studeně zazíral: „Byl bych rád, kdybyste vy dva šli pryč.“

Rose pokrčila rameny. „Už jsme tě někdy nechali samotného? Proč si myslíš, že s tím teď začneme?“

Albus pustil kotě na zem, to se vrhlo ke Scorpiusovi a vystřelilo mu do překvapené náruče. „Přinesli jsme ti přítele. Kdybys s námi chtěl mluvit, budeme zpátky ve sklepě.“ Albus zatahal Rose za rukáv a obrátil se k odchodu.

„Počkejte.“

Když se obrátili, Scorpius sjel zády po kamenné zdi do sedu. Kotě si tiskl k hrudníku a snažil se zakrýt tváře, náhle zalité slzami.

„Prosím, jen počkejte.“

Pomalu se vrátili a usadili se vedle něj tak blízko, že se dotýkali rameny.

Nikdo nic neřekl, ani Rose. Jen tam tak mlčky seděli.

Kub se naklonil a začal olizovat sůl Scorpiusovi z tváří, až ho tím rozesmál. Zdálo se, že mu to pomáhá se vzpamatovat.

„Promiňte, že jsem se tak zapomněl. Velmi nedůstojné.“

„Jo,“ souhlasila Rose, „nemůžeme dovolit, aby budoucí Pán zla hloupě vzlykal, že ne?“

Albus se do toho vložil: „Fakt, kámo, to není moc zastrašující.“

Lišácky se podívali na Scorpiuse a viděli, že se tiše směje. Rychle se k němu přidali.

Za pár chvil se ticho připlížilo zpět, ale v té chladné noci je hřálo.

Albus přerušil mlčení. „Můžu se zeptat, co stálo v tom dopisu?“

Scorpius chvíli váhal s odpovědí. „Řekli, že ne.“

„Ne?“ zalapala po dechu Rose. „Co myslí tím ne? Dnes jsi byl naprosto brilantní!“

Scorpius přijal kompliment s ironickým úsměvem. „Můj dědeček chce, abych byl brilantní ve Zmijozelu, jakmile se mu povede anulovat zařazování. Matka s ním táhne za jeden provaz. Táta je někde v Rumunsku, nikdy nevím kde, všechny sovy mi posílá dědeček. Není tu nikdo jiný, kdo by podepsal povolení. Je to nemožné.“

Albus o tom chvíli přemýšlel. „No, nebudu jediný z prvního ročníku, kdo bude letos hrát famfrpál. Náhodou znám někoho, kdo nemožné vždycky dokáže. Je to můj táta. Jestli to někdo zvládne, tak jedině on.“

Rose se naklonila přes Scorpiuse. „Jakmile skončí večeře, odletaxují se z ředitelny. Měli bychom si pospíšit!“

Vyběhli z věže, řítili se po schodech a doráželi na několik studentů, aby jim ukázali cestu. Ke dvěma chrličům dorazili dřív, než by to považovali za možné.

Heslo?“ zabručel jeden z nich.

Druhý najednou vyhrkl: „Felixi! Hele, to je syn Harryho Pottera! Co potřebuješ, mladíku?“

Albusovi, nezvyklému hovoru se sochařskou výzdobou, se podařilo říct: „Musíme si promluvit s tátou, než odejde.“

„Tak jen vzhůru!“ řekl. „Felixi, budeš tak dobrý a uvolníš jim cestu?

Felicisi,“ zakvílel ten druhý, „musí znát heslo, nemůžeme jen tak pouštět někoho nahoru!“

„Felixi, jak můžeš být tak tvrdohlavý!“

„Héééj, vždyť jsem z kamene!“

Ten, kterému se říkalo Felicis, mávl Albusovi. „Heslo je Zaire. Opravdu.“

Albus vykřikl: „Zaire!

Felix zabručel, ale odsunul se stranou a z podlahy se zvedly točité kamenné schody a začaly se pohybovat vzhůru. „Díky!“ zavolal Albus, když je míjeli.

„To nestojí za řeč, můj milý,“ řekl Felicis.

Felix jenom zabručel: „No jistě, vypadáš jako někdo, koho známe, prostě ti řekněme heslo, abys mohl jít nahoru a obrátit to tam vzhůru nohama!“

Došli k velkým dveřím do kanceláře a zařinčeli mosazným klepadlem.

„Ředitel momentálně není v kanceláři, jděte pryč!“ ozvalo se zevnitř znuděným hlasem.

Albus s ostatními dvěma na sebe pohlédli a opřeli se do dveří. Kancelář byla vymalovaná světle hnědou a zlatou barvou, v rozích rostly v květináčích exotické rostliny. Albus poznal několik starožitných přístrojů temné magie na podstavcích; nejdivnější bylo falešné magické oko, které se otáčelo a zaměřovalo na vetřelce. Minuli velké ozdobné slídivé kukátko a zlatý, drahokamy posázený lotroskop, když přicházeli po měkkém koberci k velkému stolu. Obklopovaly je portréty bývalých ředitelů, z nichž některé spaly.

„Předpokládal jsem, že studenti ovládají anglický jazyk. Bylo vám řečeno ‚není zde, jděte pryč‘.“ Ostatní portréty, které byly vzhůru, se na mluvčího mračily, ale nezdálo se, že by si toho všímal.

Měl dlouhé vlasy, nepoddajné jako žíně, bledou nažloutlou tvář, a jeho černé oči tázavě hleděly na studenty. Destička pod rámem hlásala „Severus Snape“.

„Ale no tak, Severusi,“ ozval se hlas protilehlého portrétu, „nesmíme být hrubí.“ Albusovi se zatočila hlava, když si uvědomil, že druhý portrét není nikdo jiný než Albus Brumbál. Poznal půlměsíčkovité brýle posazené na křivém nose a laskavé, třpytící se modré oči, známé z kartiček od čokoládových žabek.

Brumbál na ně chvíli hleděl. „Vy musíte být Albus Potter, vy Rose Weasleyová. A tento mladý muž má vzhled Malfoyova rodu.“

Všichni přikývli, ale promluvit nedokázali. Často se vám nepoštěstí povídat si s legendou. Zjistili, že je to trochu zdrcující.

„Tak, co od ředitele potřebujete?“ ptal se zdvořile Brumbál. Rose byla první, která našla hlas. „Snažíme se zastihnout strýce Harryho a tetu Ginny, než se odletaxují pryč.“

Brumbál se rozzářil. „No, vzhledem k tomu, že se ještě neodletaxovali, mám dojem, že zjistíte, že se vám podařilo dosáhnout cíle. Jen ještě pár minut počkejte.“

Pronikavé oči se zaměřily na Albuse. „Slyšel jsem, že jste měl mimořádný den, mladý muži.“

„A-ano, pane,“ povedlo se vykoktat Albusovi.

Brumbál ho chvíli studoval přes brýle. „Nu, doufejme, že zbytek vašeho pobytu v Bradavicích bude zahrnovat mnohem méně vzrušení.“

„Jak se zdá, tento Potterův gen způsobit potíže a pak hrdinsky konat, se u nich skutečně šlechtí,“ ozvalo se úsečné prohlášení Snapeova portrétu. „Zjišťuji, že mne to nepřekvapuje. S jeho otcem byly jen problémy, kdykoli vstoupil mezi tyto zdi.“

Albus viděl, jak Rosiny tváře zaplavuje ruměnec, a byl překvapený, že stejně tak i Scorpius dával najevo hněv. Nicméně když pohlédl na Brumbála, viděl, že starý kouzelník se usmívá. Téměř se zdálo, že na tuto příležitost čekal.

„Mladý pane Pottere, můžete laskavě sdělit portrétu mého kolegy své prostřední jméno?“

Albus pohlédl druhé namalované tváři do černých očí a snažil se neušklíbnout, když řekl: „Celé mé jméno je Albus Severus Potter.“

Když viděl, jak se portrét snaží po tom šoku dát se dohromady, řekl si Albus, že skoro stojí za to žít s takovým jménem po zbytek života! No, skoro.

„Můžeme si být jistí, že je to on?“ ozval se hlas jeho otce a dveře se náhle rozlétly.

Obrátili se a viděli Albusovu mamku a tátu v doprovodu profesora Pastorka.

Ten ztuhl, když spatřil studenty.

„Jak se vám třem povedlo dostat se do mé kanceláře?“ zeptal se vážně.

„Jeden z chrličů nám řekl heslo,“ zakoktala Rose.

Pastorek se viditelně uvolnil a povzdechl si: „Potřebuji nové chrliče!“

Všichni se usadili u krbu. Albus tátovi objasnil problém. Hluboce zamyšlený Harry se zeptal Pastorka: „Jak blízký příbuzný musí být ten, kdo podepíše povolení?“

Pastorek chvíli uvažoval. „Aspoň z přímé linie. Rodiče a prarodiče; je to otázka velké odpovědnosti.“

Zeptal se Scorpiuse: „Neslyšel jsem nic o vaší babičce. Jestli si dobře vzpomínám, byla docela shovívavá, pokud šlo o vašeho otce.“

Scorpius s překvapeným výrazem vzhlédl od svého kotěte. „Už nějaký čas se nám neozvala. Když se s dědečkem rozvedla, řekla, že se chystá cestovat. Poslední pohlednice od ní přišla z jižní Francie.“

„Rozvedla se? Lucius s Narcisou jsou rozvedení?“ zeptal se Harry zamyšleně. Náhle se rozzářil úsměvem. Albus si šťastně pomyslel, věděl jsem, že to zvládne!

Albusovi rodiče se na sebe znovu podívali, zdálo se, že myslí na totéž. „Bude chtít přijít?“ zeptal se táta. Mamka přikývla: „Když se zeptáš.“

„Pastorku, mohu použít krb pro příchod letaxem?“

Ředitel přikývl.

Albusův táta vytáhl malé zrcátko. Všiml si tázavých pohledů. „Napadlo mě to podle mudlovských přenosných telefonů. Bude to chvilku trvat.“ Poodešel a mluvil do zrcátka. Pak se vrátil: „Ještě chvilku.“

Obrátil se ke Scorpiusovi: „Pane Malfoyi, slyšel jsem vyprávění o tom, jaký jste letec. Který tým je váš oblíbený?“ Brzy se zabrali do rozhovoru o famfrpálu a leteckých tipech. Pastorek také občas prohodil poznámku a Kublaj jim gentlemansky dovolil škrábat ho za ušima. Už dlouho předtím si Rose začala tiše povídat s Albusovou mamkou.

Albusovy oči vyhledaly Snapeův portrét; pobavilo ho vidět, jak bledý muž zírá na jeho otce s výrazem nejvyššího zmatku. Brumbál   spokojeně rozprávěl s mužem, který držel u ucha naslouchátko.

Se zábleskem zeleného světla vykročila z krbu starší, přísně vypadající čarodějka s prošedivělými hnědými vlasy a aristokratickým držením těla. Začala si puntičkářsky oprašovat ze šatů popel.

Albus ji okamžitě poznal.

Scorpius se však otočil a zbělel jako stěna. „Teto Belo?“ vykoktal.

Andromeda Tonksová ho uraženě probodla pohledem. „Tak to rozhodně nejsem!“

To to dobře začíná, pomyslel si Albus.

 

Myšlenka pro tento den: Jak by Narcisa mohla zůstat s Luciusem po neutuchající hrůze roku relikvií smrti, a po následujícím zničení rodinné reputace? Jak Belatrixina smrt ovlivnila zbývající sestry Blackovy? 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 8. Mal-formace (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 15.07. 2023
|
Brďo, děcka, začíná mi z těch rodinných vazeb jít hlava okolo. Kouzelníci se mohou rozvádět a to jako odkdy? Není jejich svazek po naplnění a zrození potomka magií ztvrzen k nerozlučnosti - mimo sílu smrti?
Díky za překlad.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 8. Mal-formace Od: maria - 18.10. 2015
dakujem

Re: 8. Mal-formace Od: solace - 08.09. 2015
Pridávam sa k tým, ktorí si nemyslia, že by sa Narcissa s Luciusom rozviedla. V kánone na mňa pôsobili ako súdržný pár, pre ktorý je rodina na prvom mieste. Čakala som, že z kozuba vystúpi Narcissa, takže ma Andromedin príchod dosť zaskočil. Hádam Scorpiusa nenechá v štichu. Veľká vďaka za preklad, denice.
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 08.09. 2015
Souhlasím s tebou, Narcisa a Severus jsou pro mě vždycky dvojice, která drží spolu. Vůbec si ráda kouzelnický svět představuji jako místo, kde není prostor pro rozvrácená manželství. Děkuji.

Re: 8. Mal-formace Od: marci - 25.05. 2015
Opět kouzelná kapitola! Neskutečně mě pobavila Rose svými myšlenkami na otcovu adresu: "Potřebuje se probrat. Nechápu, jak si ho matka mohla vzít." :) Zcepenělý Severus také neměl chybu, ačkoli pochybuji, že by portréty ředitelů neměly tušení o jménech nových studentů :) A myšlenka na tento den? Myslím, že Narcisa by s Luciusem zůstala. Dokud mohla, nosila nos pěkně nahoru - stejně jako její manžel, a peklem si v závěru války prošli ruku v ruce. Ne, nemyslím si, že by se s Luciusem rozvedla. Mnohem bližší je mi představa, že s hlavou hrdě vztyčenou pozvedala rod z trosek. A Belatrixina smrt? No, Narcise se možná ulevilo - bydlela s ní pod jednou střechou. A Andromeda mi navzdory svému sňatku s mudlorozeným nepřipadala jako beránek. Řekla bych, že všechny sestry Blackovy byly pěkně tvrdé a možná se zbylé sestry začínají na Belu podobat víc, než by kdo řekl. Denice - nebudu se opakovat - tahle povídka je skvost a to v Tvém překladu dvojnásobný. Díky za dnešní kousek!
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 25.05. 2015
Rose je malá rozumbrada a něco ze svého otce má taky, takže není divu, že na sebe takhle narážejí. Severus pravděpodobně slyšel jen první křestní jméno malého Pottera, proto si ho Brumbál mohl takhle pěkně vychutnat. Měl štěstí, že už je mrtvý, z tohohle by ho asi ranilo :-) Taky si nedovedu představit, že by Narcisa Luciuse opustila. Jeli v tom spolu, nepředstavuji si ji jako ušlápnutou puťku, která se ukloní a udělá to, co manžel zavelí, spíš jako sesterskou bitevní loď. (Pár momentů v kánonu tomu nasvědčuje, i když se o ní JKR moc nerozepsala). Přesně tak, po válce pozvedala jméno, které nesl i její syn. A Andromeda? To chtělo velkou odvahu a samostatný úsudek, odejít od rodiny do nejistoty. Ty Blackovic sestry nebyly žádné chudinky, ale ženské ostré jako meč. Taky si myslím, že se Narcise ulevilo - z Belatrix, jaká byla jako děvče, už asi moc nezbylo, byla šílená, nevypočitatelná a koneckonců měla rychlou smrt. Pro rodinu byl určitě lepší tichý pohřeb, než by byl dlouhý a mediálně propíraný soud. Děkuji!

Re: 8. Mal-formace Od: arabeska - 25.05. 2015
Souhlasim s Jirkou, o Narcise vime z kanonu kulove. Mozna proto je tak vdecnou postavou ve fanfiction. Ale rozvod me opravdu zarazil. Prodpokladam, ze kouzelnicky rozvod nemuze byt nic snadneho, kdyz je kouzelniku tak malo. Na Andromedu se tesim! A nase nove trio samozrejme ohromne jako vzdy. Denice, slovy Jimmi, jsi neskutecna, vis to? DIKY!
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 25.05. 2015
Moc ráda si Narcisu představuji jako Luciusovu oporu - asi tak, jako když v sedmém díle Voldemort sebral Luciusovi hůlku, manželka se pod stolem dotkla jeho zápěstí a tím mu dodala sílu a rozvahu. Myslím, že ti dva vždycky a za každých okolností prostě drželi spolu. Vzpomínáš na tu nádhernou scénu, kdy Narcisa odvádí Draca a Lucius kryje jejich ústup? Děkuji!

Re: 8. Mal-formace Od: Lopata - 23.05. 2015
Miluju miluju miluju tuhle povídku! Už po první kapitole jsem měla tušáka, že to bude bomba, tak jsem skočila na origoš a hltala a hltala... a pak jsem si přečetla "The Day that Changed Everything" a najednou mi přišlo strašně líto, že "AP and the Black Badger Society" je nedopsaná a zřejmě taková i zůstane, protože autor píše skvěle a příběh má takový obrovský potenciál, že mi z toho pomyšlení naskakuje husí kůže. Omlouvám se, že nekomentuji každou kapitolu zvlášť, překlad je nádherný a rozhodně by si to zasloužil, ale nechávám si jich vždycky víc najednou... Děkuju za úžasnou práci, kterou s touhle povídkou odvádíte, výsledky si moc užívám :)
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 23.05. 2015
Děkuji za úžasný komentář a jsem moc ráda, že čteš, i když jsi mezitím stihla přečíst originál. Taky je mi líto, že autor nedopsal druhý díl a skončil, zdá se, v tom nejlepším., ale už asi opravdu není šance, že by ho dokončil. Ale jsem upřímně vděčná i za tohoto Jezevce ,stejně jako Jimmi a Lupině, že mi ho nechaly a ještě mi tak velkoryse pomáhají a povzbuzují mě. Moc doufám, že se ti bude líbit i překlad dalších kapitol :-)

Re: 8. Mal-formace Od: kattyV - 23.05. 2015
Moc díky za překlad. Tahle povídka mě vyloženě těší. Z různých důvodů - ten, že deglorifikuje Nebelvíry je jeden z nich. Rozumný Harry další. Severus se spadlou bradou - tak tohle si obzvášť užívám, doufám, že s tímto motivem bude autorka ještě pracovat. Jediné, co mě zarazilo - jak si mohl Scorpius splést Andromedu s Belou? Vím, že si byly podobné, ale Scorpius snad věděl, že je Belatrix mrtvá. Nikdy se s ní nepotkal. Mohl ji sice znát z portrétů, ale... tohle mi nějak nedává smysl. Nejspíš mi těžko odpovíš, jak to vlastně autorka myslela. Nebo je to jasné a jen já jsem nedovtipná?
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 23.05. 2015
Ano, povídka je úžasná v tom, že se zamýšlí, kdo jsou vlastně studenti Mrzimoru a proč nejsou takoví outsideři, jak jsou obvykle líčeni. Severuse jsem si užila taky :-) Z kánonu se matně pamatuji, že Harry si po útěku od Dursleyových spletl Belu s Andromedou, odlišovala je snad jen barva vlasů a milý pohled Andromedy. Můžu jen hádat, protože vysvětlené to není a autor neaktivní, ale možná, že v takové vypjaté situaci si jedenáctiletý kouzelník mohl v prvním překvapení myslet, že teta, o níž jen slyšel, že zemřela před jeho narozením (a asi ji znal jen z portrétů nebo fotografií), mohla zůstat naživu. Ale to je jen spekulace, asi to zůstane záhadou. Děkuji za komentář, kattyV .

Re: 8. Mal-formace Od: Jimmi - 21.05. 2015
Pekná kapitola, Harry je úžasný. Fakt, chcem nejakú poviedku, kde je takýto... a kľudne aj s Hermionou. Parádny preklad, si neskutočná, vieš to, že?
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 22.05. 2015
Harry je tu dokonalý táta, Albus má opravdu štěstí. Děkuji - a že je to z velké části tvoje a Lupinina zásluha, to jistě víš ty, že?

Re: 8. Mal-formace Od: Jirka - 21.05. 2015
"Jak by Narcisa mohla zůstat s Luciusem"? Hm, docela snadno. kánon nám neříká vlastně nic o skutečné povaze Narcisy a jen málo o opravdové povaze Luciuse. Kolik z jejjich chování byly společenské pózy, jak moc hnusný a zlý doopravdy Lucius byl a kolik těchto vlastností s ním vůbec Narcisa sdílela, nevíme. Záleželo Narcise víc na sobě nebo na rodině? Vlastně nevíme ... Domyslet si lze cokoliv a pokdu tento příběh uvažuje, že Narcisin vnuk je víceméně normální, musí být v jeho rodině o něco víc dobrých a normálních vlastností, než většinou čekáme :-).
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 22.05. 2015
Mě rozvod docela překvapil, protože Narcisu si moc ráda představuji jako milující a milovanou manželku a oddanou matku, která pro rodinu udělá vše. Ale máš úplnou pravdu - z kánonu se vlastně o ní dá zjistit hodně málo. Jestlipak se o jejich manželství zmiňuje Rowlingová v nějakém pozdějším rozhovoru? To by mě opravdu zajímalo. Děkuji za podnětný komentář!

Re: 8. Mal-formace Od: Zuzana - 21.05. 2015
Chudera Andromeda :) podobá sa na šialenú Bellu:D to to na staré kolená dopracovala. Neviem si predstaviť, že by sa Narcissa s Luciusom rozviedla, oni dvaja mi vždy pripadali na taký ten pár "na veky vekov, v dobrom aj v zlom". Albus s Rose sú super kamaráti, to ako im mačiatko ukázalo cestu bolo rozkošné. Som rada, že Scorpiusa nenechali samého a Harry zase hviezdil. V tejto poviedke ho mám snáď najradšej zo všetkých doteraz prečítaných. Ďakujem za preklad.
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 22.05. 2015
Andromeda byla Belatrix velmi podobná už v kánonu, podle Rowlingové si ji spletli i tam při útěku od Dursleyů, jen barvu vlasů a milý výraz v očích je odlišoval, jestli se na to dobře pamatuji. Kotě je bezvadné. A máš pravdu, Harry je hvězda - a ještě to dokáže :-) Děkuji, Zuzano!

Re: 8. Mal-formace Od: JSark - 21.05. 2015
Super kapitolka. Jednoznačne najúžasnejší boli ale tí chrliči, ešte aj tie mená. A Severus. :DD
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 22.05. 2015
Chrliče se povedly. Kdopak je asi tak zkazil? Mám teorii, že to byl náš jistý oblíbený nudící se intrikán... Děkuji!

Re: 8. Mal-formace Od: katrin - 21.05. 2015
Ha, vravela som si, ze sa ich pokusia dostat do timu :) oboch :) Dufam, ze sa pride na to, kto je za toto vsetko zodpovedny, lebo sa mi to nepozdava.. A taktiez som zvedava na Medinu reakciu :)
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 22.05. 2015
Když se chlapci tak předvedli, tak dostanou šanci :-) Kdo za to může - tak na viníka si ještě počkáme... Ale Andromeda se předvede v plné síle už v příští kapitole. Děkuji za komentář, katrin.

Re: 8. Mal-formace Od: Lupina - 21.05. 2015
Jak píše Folwarczna - ještě normálnější Harry, než jsme čekali. Moc se mi líbí, že z něj autor nedělá debila, ale skutečného otce svým dětem. Líbí se mi ten náznak s Cormakem ;-) a uzemněný Severus. Ten je až sladký :-D Vtipná scénka s chrliči odlehčila atmosféru. Zdalipak si je Pastorek nechá vyměnit? Díky moc za další skvělou kapitolu, denice :-)
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 22.05. 2015
Uzemněný Severus - to vystihuje všechno. Jen mi vrtá hlavou, jak se intrikánovi Brumbálovi povedlo to před ním tak dlouho tajit a ani se nepodřeknout :-) A něco mi říká, že chrliče jsou pod špatným vlivem jistého bývalého ředitele :-) Děkuji, čarodějko!

Re: 8. Mal-formace Od: Folwarczna - 21.05. 2015
Musím přiznat, že každá kapitola mě zas a znovu překvapí tím, jak se vyvine jinak, než bych předpokládala. Dnes např. ještě normálnější Harry, než jsme doufali :-) Těším se na další.
Re: 8. Mal-formace Od: denice - 22.05. 2015
Ano, Harry tady září. A myslím, že ho budeme mít ještě raději :-) Děkuji za komentář.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke