Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ballet Slippers

originál: https://www.fanfiction.net/s/9404953/1/Ballet-Slippers

autor: Emullz

překlad: arabeska

Autorem příběhu je Emullz, která nereagovala na žádost o překlad. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.

Bill Weasley, Ginny Weasleyová

family

1000 slov

přístupné 13+

PP: Elzičko, vílo naše, sice se zpožděním, ale přece. Doufám, že sis narozeniny řádně užila. Všechno nejkrásnější!

Patronovo zaklínadlo. Harry jim ho vysvětlil, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě – vybavit si tady a teď svou nejšťastnější vzpomínku. Ze všech lidí zrovna on měl mít šťastných vzpomínek nejméně. Jenže přesně takový byl. Vždy plný dobra.

„Tak jo, máte všichni připravené šťastné vzpomínky?“

Znejistěla jsem a zamračeně se v myšlenkách probírala uplynulými roky v Bradavicích. Chvíle s přáteli a četná vítězství naší koleje nestačily. Ano, tehdy jsem byla šťastná, ale cítila jsem, že musím zapátrat po chvílích s rodinou, protože ať jsem Bradavice milovala sebevíc, nikdy jsem se v nich necítila tak šťastná jako v Doupěti se svými nejbližšími.

Vybavila jsem si zimní dny strávené s Ronem, Fredem a Georgem, ale nakonec jsem je zavrhla. Během školních dnů jsem až příliš postrádala ostatní bratry.

Pak mě to ale praštilo. Moje šesté narozeniny. Samozřejmě, přesně tehdy. Byl horký a dusný srpen a já se řítila se schodů v noční košili plné volánků, jelikož jsem usoudila, že ranní oslavy vyžadují špetku parády.

Toho roku jsem našla na stole tři dárky místo dvou a vzpomínám si, že jsem byla přesvědčená, že do šťastnějšího dne se už nikdy v životě neprobudím, a že tři dárky na narozeniny jsou neslýchané.

Posadila jsem se ke stolu, způsobně si rozložila ubrousek do klína a čekala, až do kuchyně sejdou i ostatní. Postupně se začínali objevovat. Percy, potom taťka, pak Bill s Charliem a Ron a nakonec i dvojčata. Mamka vyšla z kuchyně s obřím talířem slaniny a vrchovatě naloženým tácem vaflí.

„Všechno nejlepší, sluníčko,“ pronesla láskyplně a já jsem se zářivě usmála, když jsem si vidličkou nandala na talíř první vafli.

„Vydrž, Ginny, čeká na tebe překvapení,“ zazubil se Charlie a mamka se znovu objevila s půl kilem vanilkové zmrzliny a podala mi ji.

„Naber si, kolik jen chceš, a pošli ji dál, beruško,“ řekl taťka. „Doleva, ne doprava.“ George pobouřeně vykřikl, když jsem kýbl zmrzliny poslala směrem, který mi taťka poradil. Jelikož seděl o dvě místa dál, vedle taťky po mé pravé ruce, bral můj čin jako napadení své osoby. Také měl pravdu.

„Ostatní jen kopeček,“ varovala sourozence mamka a pohrozila jim druhou naběračkou na zmrzlinu, než se posadila ke stolu.

Nadšeně jsem se pustila do vaflí, a protože jsem zpracovávala zmrzlinu co nejrychleji, abych se dostala ke slaninovým závitkům, přivodila si trojnásobné zmrznutí mozku.

„Hotovo, mamko, už je čas na dárky?“ odložila jsem vidličku a hřbetem dlaně si otřela ústa.

„Božínku, Ginny, nemůžeš ani počkat na ostatní? Nestačí ti, že máš jeden navíc, ty je chceš okamžitě.“ Fred se na mě zaškaredil a vrátil se ke své vafli.

Oči se mi zaplnily slzami a shlédla jsem ke zbytkům zmrzliny na talíři.

„Zavři tu nevymáchanou klapačku,“ okřikl ho Bill. „Má dneska narozeniny a tys ji rozbrečel.“

Prudce jsem zamrkala a vzhlédla. Fred vypadal v rozpacích. „Já nebrečím,“ protestovala jsem a pro jistotu ještě několikrát zamrkala. „Vůbec ne,“ dodala jsem tvrdohlavě, když se na mě Ron pochybovačně podíval.

Percy začal nesmyslně žvanit o tom, jak se ukázalo, že druhý ročník byl mnohem lepší než první, dokud všichni konečně nedojedli. Celou dobu jsem nespustila oči z dárků, jako bych je mohla otevřít jen silou mysli.

„Tak do toho, Ginny, opatrně,“ uchechtl se taťka a podal mi první balíček. Roztrhala jsem papír a objevila uvnitř kasičku ve tvaru růžového prasátka. Zatřásla jsem s ní a s úžasem zaslechla cinkání.

„Už jsou v ní dva svrčky. Aby sis mohla něco koupit,“ řekla mamka a zálibně sledovala široký úsměv na mojí tváři.

„Další, další,“ naléhala jsem a počkala, dokud mi nepodají druhý dárek. Se stejným zápalem jsem roztrhala papír a moje nezměrné úsilí odhalilo červenou šálu. Ačkoliv byl srpen, omotala jsem si ji kolem krku a natěšeně se natáhla po třetím balíčku.

„Tenhle,“ podal mi ho Bill, „je ode mě.“

S úsměvem jsem k němu vzhlédla a tentokrát jsem papír trhala s nejvyšší opatrností. Pozor, honilo se mi hlavou, tenhle je od Billa.

Když papír spadl na zem, zalapala jsem po dechu a v tu ránu už jsem si začala stahovat ponožky.

Byl to starý, obnošený pár růžových baletních střevíčků.

Zamilovala jsem si je.

„Ach, Bille,“ mamce se zamlžily oči. Pokusila jsem si je nazout na příliš malé nohy, ale nepodařilo se. Rozhlédla jsem se po stole a nacpala si do střevíčků ubrousky, které jsem ukořistila v nejbližším okolí, a když jsem potom shlédla na svou noční košili a na své baletní střevíčky, zahihňala jsem se.

Zvedla jsem ruce vysoko nad hlavu a zatočila se, až jsem málem spadla na zem. Bill mě chytil, postavil na nohy a znovu se mnou zatočil.

Ostatní bratři vymetli a umyli talíře a odešli ven hrát si se zahradními trpaslíky nebo se proletět na koštěti, ale Bill a já jsme zůstali v kuchyni a tančili.

Tancovala jsem ve svých baletních střevíčcích a Bill stál na bosých nohách, já se svou rudou šálou a on v odrbaném tričku, a když jsem zvedla hůlku, myslela jsem na rodinu kolem stolu a na zmrzlinu v taťkových rukou a na to, jak patnáctiletý Bill sledoval svou šestiletou sestru tančit.

A když jsem vyslovila Expecto Patronum, vůbec mě nepřekvapilo, že ze špičky hůlky vytryskl kůň a přehnal se přes místnost. Šťastně se promenádoval a tančil stejně jako moje šestileté já v baletních piškotkách.

„Výborně, Ginny!“ zvolal Harry a došel k místu, odkud jsem okouzleně sledovala tančící hříbě. „Na co jsi myslela?“

„Na domov,“ odvětila jsem zkrátka. „A na pár bot.“