Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

11 věcí

Kapitola jedenáctá: Dobré a špatné zprávy

11 věcí
Vložené: arabeska - 17.06. 2015 Téma: 11 věcí
arabeska nám napísal:

11 THINGS

AUTOR: WickedlyAwesomeMe 

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4776175/1/11_Things

PŘEKLAD: arabeska

BETA: Violeta

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Hermiona se usmála na svůj odraz v zrcadle a odhalila bílé zuby. Poté, co se ujistila, že mezi nimi nezůstalo nic nevítaného, s povzdychem se otočila a se zíváním vyšla z koupelny, zatímco si protahovala paže. Už měla dávno po večerce. Tolik se zabrala do čtení své oblíbené knihy, že si ani nevšimla, že se ručičky hodin už dávno přehouply přes jedenáctou.

Prošla kolem pootevřeného šatníku, z něhož vyčuhoval cíp lékouzelnického hábitu, zastavila se a skříň zavřela. Když si vzpomněla na dobu, kdy pracovala u svatého Munga, tvář jí rozzářil úsměv. Vzpomněla si i na Jamese Moore, který ji stále chodíval navštěvovat. Někdy spolu zašli na snídani, oběd nebo večeři. Někdy se k nim připojil Draco. Naštěstí se oba tolerovali a přestali se hádat každých pět minut jako malé děti.

Uvědomila si, že Draca neviděla už týden. Trochu si o něj dělala starosti. Sedmkrát mu poslala sovu, ale ani jednou neodpověděl. Chtěla se přemístit k němu domů, ale měla tolik práce, že to podruhé ani nezvážila. Poslala ale vzkaz Narcise a překvapilo ji, když se dozvěděla, že Draco onemocněl.

Ozval se zvonek a čarodějka nadskočila úlekem. „Páni, kdo jde na návštěvu uprostřed noci?“ Zazubila se, když ji napadlo, že je to Draco, a pospíchala dolů po schodech.

Z opěradla gauče popadla červený župan, přehodila si ho přes ramena a poté, co jej pečlivě zavázala, rozrazila vchodové dveře. „Fret…“ nedořekla, protože hned jak se rozkoukala, mozek na ni zařval, že to „rozhodně není Draco“. „Doktore Noblemane!“ zvolala, když se vzpamatovala. „Co vás sem přivádí? Už je po jedenácté.“

Doktor vypadal pochmurně a rozhlížel se po okolí, až měla Hermiona pocit, že se snaží vyhnout jejímu pohledu. „Smím dovnitř?“

Jsem já ale pitomá,“ uchichtla se pro sebe. „Promiňte, to bylo ode mě neslušné. Samozřejmě, pojďte dál.“ Ustoupila z cesty, aby mohl doktor vstoupit do chodby. „Prosím, posaďte se,“ pokynula k pohovce. „Dáte si něco k pití? Kávu, čaj, džus? Mám všechno.“

Mudlovský lékař zvedl ruku, aby ji umlčel. „Ne, děkuji, slečno Grangerová. Posaďte se, prosím, potřebuji s vámi probrat něco důležitého.“

Hermionu to překvapilo. „Dobrá,“ usadila se do křesla naproti němu, hlasitě polkla a ucítila, jak jí na čele vyrašil pot. „O-o co jde?“ vzhlédla a okamžitě se setkala s jeho modrýma očima. „Má to… něco společného s mojí rakovinou?“

Lékař sevřel rty. „Popravdě řečeno ano,“ odpověděl rozvážně.

Hermiona zamrkala a nepřítomně zaťala ruce v pěsti. „O co přesně jde?“ otázala se nervózně.

Nobleman se zhluboka nadechl a najednou začal působit velmi staře a ostražitě. „Je mi to nesmírně líto, slečno Grangerová,“ pronesl tiše. Téměř prosebně.

Cože? Co to znamená?“ naléhala zoufale a v koutcích očí se jí objevily slzy. „Měla jsem jeden záchvat kašle! Jenom jeden! Umřu dřív?“

S povzdychem opatrně zavrtěl hlavou. „Ne, slečno Grangerová, tak to není.“

Hermiona vytřeštila oči. „Co tím myslíte? Už je březen, pane doktore. Symptomy už se začínají projevovat, i když je samozřejmě skrývám před Dracem. Únava, nevolnost a ten záchvat kašle…“

Zalovil v kapse a vytáhl obálku. Hermiona koutkem oka zachytila, že je na ní její jméno. „Pamatujete, proč se vaše výsledky zpozdily, slečno Grangerová?“

Ano,“ přikývla pomalu. „Kvůli velkému povyku… vypukl požár a vy jste museli nejdřív dostat všechno pod kontrolu.“

Přesně tak.“ Mlčky dívce podal obálku. Roztřesenou rukou ji sevřela. „Byla to hektická doba. Šlo o rozsáhlý požár, slečno Grangerová. Opravdu rozsáhlý. Všichni z nás pracovníků i pacientů zpanikařili. Vyběhl jsem z ordinace, hned jak jsem zaslechl požární alarm.“ Podíval se jí do hnědých očí. „Tehdy jsem zrovna zalepoval obálku s vašimi výsledky.“

Hermiona opatrně otevřela dopis, který stále ještě pevně svírala.

Před vámi jsem měl ještě další pacienty,“ pokračoval. „A překvapivě jednou z nich byla i jiná Hermiona, která mě navštívila těsně před vaším vyšetřením.“

Hermioně se zadrhl dech v hrdle, zatímco shlížela na slova na papíře. „To ne…“ zvedla hlavu, aby se na doktora nevěřícně podívala, a po tvářích jí stékaly slzy.

Je mi to skutečně líto,“ řekl upřímně. „Vůbec nemáte rakovinu plic, slečno Grangerová. Ve skutečnosti jste v nejlepším pořádku. Před několika dny se ke mně vrátila ta druhá Hermiona, Hermiona Masonová, na další kontrolu.“

Hermiona nahlas vzdechla.

Ukázalo se, že má plicní karcinom. Zrovna jsem obdržel výsledky z laboratoře,“ pověděl jí vážně. „Včera se u ní začaly projevovat symptomy. Překvapilo ji, co se s ní děje. Od ledna byla přesvědčená, že jí nic není. A tak ji zpráva, že má rakovinu, upřímně zaskočila.“

Znovu k ní s omluvným pohledem vzhlédl. „Uvědomil jsem si, že jsem jí předložil špatné výsledky,“ zašeptal. „Uvědomil jsem si, že jsem tím pádem musel dát špatné výsledky i vám. Musel jsem ve spěchu, při útěku před požárem, omylem zaměnit obálky. Jste zcela zdráva a naprosto v pořádku, slečno Grangerová.“

Znovu sevřel rty a ztěžka se nadechl. „Kdy jste si pro tu obálku přišla, měl jsem vás rovnou poslat na CT, ale odešla jste dřív, než jsem se k tomu dostal. Nemohl jsem vám zavolat, protože můj starý notebook s vašimi kontaktními údaji shořel. Když jsem vám řekl o špatných výsledcích, už jsem měl nový počítač.“

Rozhostilo se ticho. Zvenku byli slyšet jedině cvrčci.

A potom, znenadání, propukla Hermiona v pláč.

Doktor Nobleman k ní znepokojeně přešel a zlehka se dotkl její paže. „Omlouvám se, slečno Grangerová. Je mi to tolik líto.“

Hermiona udeřila pěstí do područky a zanaříkala: „Nemám rakovinu!“ Tiše škytla. „Můj bože… já nemám rakovinu…“

Přesně tak, nemáte,“ zamumlal lékař a ve snaze ji uklidnit ji pohladil po ruce.

Vy… vy…“ drmolila, „vy jste mě přesvědčil, že mám rakovinu! Věřila jsem vám, že umírám! Dokonce jsem si k sakru sestavila seznam věcí, které chci před smrtí udělat. Myslela jsem, že umírám, když jsem se začala cítit unaveně! Myslela jsem, že už se můj život blíží ke konci!“

Pan Nobleman ji opatrně objal. „Upokojte se, slečno Grangerová,“ šeptal, „velice mě to mrzí. Skutečně. Ale jsou to pro vás dobré zprávy, nemýlím-li se.“

Energicky pokývala hlavou. „Ano, ano, dobré zprávy,“ vzlykla. Pak sebou najednou trhla a odtáhla od něj hlavu. „Draco!“ zvolala. „Musí to vědět!“ Postavila se a hnala se do ložnice. Zmateného a provinilého mudlovského doktora nechala za zády.

Ten si s povzdychem promnul kořen nosu. Potom se postavil i on a vyšel z Hermionina domu, přesvědčený, že teď už jej nebude potřebovat.

Asi bych měl jít do důchodu,“ zamrmlal a hluboce vydechl. „Už jsem na taková dramata moc starý. Mám za sebou dost chyb. Důchod bude nejlepší způsob, jak zabránit dalším.“

*

Draco přecházel přede dveřmi jako lev v kleci. Znovu se ocitl před nemocnicí, kde byla Hermiona na kontrole. Jen tentokrát spočíval rozdíl v tom, že to nebude Hermiona, koho budou vyšetřovat. Bude to on.

Nebyla s ním. Trpělivě by čekala na jedné z laviček a frustrovaně by sledovala Draca rázujícího sem a tam, ale ne, před pár minutami se Draco rozhodl, že ji tady nechce. Takže byl tady, zpátky v oné mudlovské nemocnici. Sám. S rukama vraženýma hluboko do kapes mudlovských kalhot a nervozitou vrytou do tváře.

Cítil se provinile, že nepožádal Hermionu, aby šla s ním. Jenže se bál, jak by zareagovala, až by se dozvěděla, proč se sem ve skutečnosti vydal.

Včera v noci, v tichu a tmě, jej popadl kašel. Snažil se ho ztlumit, aby nikoho neprobudil, a právě tehdy si uvědomil, jak dlouho už nebyl na žádné prohlídce.

Krev…

Ta Draca vyděsila, ať se to snažil sebevíc popírat. Ale spatřit po záchvatu kašle na kapesníku krev nebylo normální.

Draco byl lékouzelník a mudlovská onemocnění a choroby nikdy nepatřily mezi jeho silné stránky. Měl pocit, že to, co ho právě postihlo, je mudlovského původu.

Náhle se dveře rozrazily a na prahu stanula lékařka ve středním věku s brýlemi. Docela mu s tím svým přísným pohledem a aurou serióznosti připomínala jeho bývalou profesorku, Minervu McGonagallovou.

Vy musíte být pan Malfoy,“ pronesla úsečně a vážně. „Máte deset minut zpoždění, již jsem nepředpokládala, že se ukážete. Překvapuje mě, že vás nacházím před svými dveřmi. Právě jste dorazil?“

Draco se plaše pousmál a hlasitě polkl. Radši zatloukej, pomyslel si a pomalu přikývl. „A-ano… omlouvám se, že jdu pozdě. Ve městě byla zácpa… znáte to.“

Doktorka Lucia Montgomeryová vypadala, že mu ani za mák nevěří. Přesto mu však ustoupila z cesty a pokynula směrem do ordinace.

Draco opatrně překročil práh, a jakmile vstoupil dovnitř, začal se rozhlížet jako ztracené dítě.

Inu, na co čekáte?“ vyštěkla lékařka. „Posaďte se.“

Ano, ano, promiňte,“ vyhrkl a sedl si na židli totožnou s tou v ordinaci doktora Noblemana. Praštil se při tom do ruky a cukl sebou. Otok, který se mu objevil na paži před pár dny a kvůli kterému pokaždé vrážel do šatní skříně, o sobě stále dával vědět.

Tak,“ začala doktorka Montgomeryová a posadila se do svého pohodlného křesílka.

Draco zíral. Jak jsou doktoři schopní sedat si do pohodlných křesel, zatímco jejich pacienti musí trpět? Doktorka sáhla po jeho složce a začetla se do ní. „Hmm… Draco Malfoy… dvacet pět let… internátní škola ve Skotsku… druhý nejlepší v ročníku, působivé.“ Pobaveně se na něj podívala, když se blonďák široce usmál. „A kriminalista?“

Draco se ušklíbl. Vzpomněl si na Hermioninu lež, když měl do dotazníku zadat svoje povolání. „Ano,“ řekl. „Jsem kriminalista.“

Hmm…“ Znovu projela poznámky a po chvíli k němu znovu vzhlédla. „Důvod vaší návštěvy je kontrolní krevní test, je to tak?“

Přikývl. „Ano, přesně.“

A váš důvod?“ otázala se lékařka.

Draco zřetelně polkl a promnul si šíji. „Vykašlal jsem… vykašlal jsem…“ Odmlčel se, aby se zhluboka nadechl, a odhodlaně jí pohlédl do očí. „Vykašlal jsem krev.“

Doktorku to ani v nejmenším nepřekvapilo. „Aha,“ prohlásila s posledním pohledem do složky. Potom se zvedla a otevřela jednu skříňku, odkud vytáhla injekční stříkačku s děsivě ostrou jehlou, kterou před několika měsíci použili na Hermionu, a přistoupila k němu.

Napíchla mu žílu a odebrala vzorek krve. Potom sáhla po vatičce a přitiskla ji na ranku, která teď svítila na jeho bledé paži.

To je vše,“ prohlásila. „Vaše výsledky budou hotovy jak nejdříve to bude možné. Zavolám vám, abychom si domluvili další schůzku.“

Draco se zvedl a kývl na ni. „Děkuji, paní doktorko,“ potřásl jí rukou, otočil se a vyšel z ordinace.

*

Doktorka Montgomeryová zavolala Dracovi po třech dnech a požádala jej, aby ji přišel navštívit. Ihned. A tak se hned přihnal.

Se sevřenými rty se zhluboka nadechl. Ať už jsou jeho výsledky jakékoliv, přijme je celým srdcem i myslí. Ale přesto si držel palce. Doufal, že to vůbec nic neznamenalo. Že se na kapesníku objevila krev jenom kvůli nějakému zkaženému jídlu, které nedopatřením snědl. „Vždycky kašleš krev po zkaženém jídle?“, přemítal, když stiskl kliku.

Znovu se ocitl v doktorčině ordinaci. Žena seděla za stolem na své židli a vzhlédla, jakmile zaslechla Dracovy kroky. „Pane Malfoyi, jaké překvapení. Očekávala jsem, že budete mít opět zpoždění.“

Za tamto se omlouvám,“ zamručel a poposedl na židli. „Opravdu za to mohla doprava, přísahám.“

Doktorka Montgomeryová mávla rukou, že už na tom nezáleží, a odsunula všechnu rozdělanou práci na hromadu. Jediná věc, která jí zůstala v ruce, byla bílá obálka. S Dracovými výsledky. Podobala se obálce, kterou měl pro Hermionu doktor Nobleman.

Takže…“ začal blonďák a nervózně si pohrával s prsty. „Jak zní verdikt?“

Lékařka si žalostně povzdychla a podala mu jeho výsledky. „Je mi to líto…“

Ačkoliv ani nedořekla větu, Draco už věděl, že je s ním něco špatně. Okamžitě mu došlo, že slova vytištěná na papíře v obálce, kterou právě teď svíral, znamenají velice zlé zprávy. „Něco zlého, že?“ zeptal se, podivně otupělý a klidný.

Hůř,“ upřesnila doktorka. „Mnohem hůř.“ Narovnala se v zádech a pozorně na něj pohlédla. „Máte rakovinu, pane Malfoyi. Stále ještě nevím kde, tudíž vás okamžitě objednám na CT. To nám pomůže nádor lokalizovat.“

Rakovina. Zhoubné onemocnění, které se brzy rozšíří po celém těle. Rakovina. Nejobávanější slovo v současných slovnících. Rakovina. Smrtelná choroba, která se usídlila v plicích Hermiony Grangerové.

Rakovinu,“ zopakoval bezduše. Nemohl tomu uvěřit. Byl lékouzelník, u Merlinových gatí! Věděl, že čistokrevné čarodějky a kouzelníci byli jen vzácně postiženi rakovinou. I když… to neznamenalo, že o čistokrevných zasažených tou podělanou nemocí neexistovaly žádné záznamy.

Je mi to líto,“ řekla doktorka a lehce položila dlaň na jeho ruku. Draco si všiml, že na moment její přísný výraz roztál a nahradil jej přátelský pohled, kterým mu připomněla jeho matku. „Toto je pro vás opravdu šokující zpráva, pane Malfoyi, je mi to moc líto.“

Draco se zhluboka nadechl. „Jak dlouho?“

Promiňte?“

Jak dlouho budu žít?“ otázal se tiše.

Doktorka Montgomeryová sevřela rty do tenké linky. „To záleží na výsledcích vyšetření, ale průměr se pohybuje kolem šesti měsíců.“

Šest měsíců, pomyslel si a začínaly mu vlhnout dlaně. „Šest měsíců.“

Ano,“ postavila se, sáhla po složce a zpříma se na něj podívala. „Následujte mě, prosím, pane Malfoyi. Odvedu vás na radiologii.“

Draco přikývl a roztřeseně ji následoval ven z ordinace.

*

Ve své ložnici, usazený v čele postele, si Draco bezvýrazně prohlížel výsledky tomografie. Opíral se o pelest a nedokázal odtrhnout oči od černobílého obrázku svých plic. Na té pravé byla černá tečka, malý tumor, který se mu bezostyšně vysmíval. Sice maličký, přece však rakovinný.

Takže Draco Malfoy měl rakovinu plic.

Radiolog byl překvapený, že tomografie nádor objevila. Tvrdil, že odhalit plicní karcinom v raném stádiu se podaří jen zřídka. Což znamenalo jediné; že Dracův nádor už je v pozdější fázi.

Doktorka Montgomeryová mu také vysvětlila, že existují tři stádia rakoviny plic. V prvním se karcinom objeví v plicích, ve druhém se rozšíří po celé hrudi a ve třetím napadne celé tělo. Řekla mu, že je v pozdější fázi druhého stádia. Aby mu to potvrdila, ukázala mu další obrázky různých částí jeho hrudi, kde se skvěl nespočet menších tumorů.

Léčí se těžce,“ pověděla mu a Draco jí poděkoval, protože s ním jednala férově. Dokonce mu řekla, že pokud se do měsíce rakoviny nezbaví, dosáhne třetího stádia. Toho terminálního.

S povzdychem odložil obrázky z dohledu. Už tady byl zavřený týden. Hermiona mu posílala vzkazy, ale na žádný neodpověděl. Dokonce mu napsala i Narcisa, ale té jen odpověděl, že je mu tak špatně, že ani nevytáhne paty z domu. Čekal, až jednoho dne vpadne Hermiona do jeho ložnice, aby se přesvědčila, že je v pořádku. Ale samozřejmě, jeho kamarádka měla vždy co na práci. Určitě je zaneprázdněná.

Hermiona… tak teď měli rakovinu plic oba. Podivné. Draco dokonce zvažoval možnost, že by rakovina plic mohla být infekční. Ale doktorka mu řekla, že rakovinné bujení v něm číhalo už nejméně rok. Symptomy se podobaly jiným nemocem a objevily se teprve před měsícem. Zaskočilo jej, když zjistil, že ta ztuhlost krku a otok na ruce, kterého se nemohl zbavit, byly příznaky. Paní Montgomeryová mu také řekla, že pouhých pět procent ze sta pacientů s rakovinou plic trpí ztuhlostí šíje a otoky končetin jako hlavními symptomy.

Draco si povzdychl. Vždy měl za to, že nějaká ztuhlost nebo opuchliny nic neznamenají. Netušil, že jsou známkou toho, že něco zlověstného přebírá vládu nad jeho tělem.

Doktorka Montgomeryová ho ujistila, že tyto příznaky nejsou téměř vůbec známé, a že by se proto neměl vinit za to, že je neodhalil dřív.

S dalším povzdychem si Draco lehl a přitáhl si přikrývku až k bradě. Zíral na strop a hlavou se mu honila jediná myšlenka – umírá.

Doktorka ho sice ujistila, že stále existuje šance na vyléčení, ale zároveň mu řekla, že léčba je těžká. Pouhá desetiprocentní pravděpodobnost remise. A tak zdvořile odmítl chemoterapii.

Ne proto, že by cítil beznaděj, kdepak. Důvod ležel v nejhlubší části jeho srdce. Zemře brzy, stejně jako Hermiona. A jakkoliv to bylo prazvláštní, cítil se díky tomu šťastně. Život bez Hermiony Grangerové by byl mnohem těžší než srovnat se s karcinomem. Tak proč by ji neměl následovat?

Na sebevraždu ani nepomyslel, to ne. Ale rakovina byla perfektní příležitost, jak s Hermionou zůstat navždy. Věděl, že i kdyby byl zdravý a ona zemřela, žil by dál s myšlenkou na ni a čekal by, až budou opět spolu. Věděl však, že by to čekání bylo nesnesitelné. Přesně na tohle myslel už dřív; život bez Hermiony je jako nechat se užírat rakovinou.

Obrátil se na posteli a podíval se k oknu. Dlouze zívl, než se mu na tvář zformoval nepatrný úsměv. Zrovna zavíral oči, když v tom se prudce rozrazily dveře. Draco se tak lekl, že se okamžitě posadil.

Vetřelec rozsvítil a na moment tím Draca téměř oslepil. Ale jakmile jeho zrak přivykl jasnému světlu, poznal Hermionu. V jejím oblíbeném pyžamu.

Draco!“ zvolala, kvapně k němu přešla a sedla si k němu na postel. „Mám skvělé zprávy! Merline, budeš štěstím bez sebe!“

Pobaveně zvedl obočí. „Vážně, Hermiono? Proč to nemohlo počkat do zítřka?“

Ne! Nemůžu se dočkat, až ti to řeknu!“ prohlásila jako u vytržení. Potom jí ale úsměv pohasl, když si všimla, jak vypadá zblízka. „Ale nejdřív… jak je ti?“ Zvedla pravou ruku a jemně mu ji přitiskla na čelo. „Narcisa mi poslala sovu, že prý jsi nemocný. Omlouvám se, že jsem nepřišla dřív. Ale vážně, jsi v pořádku?“

Zazubil se na ni. „Nikdy mi nebylo líp,“ ujistil ji a prohrábl jí vlasy. „Taky jsem člověk, Grangerová. Občas jsem nemocný.“

Brunetka na něj vyplázla jazyk. „Jenom jsem se ptala,“ odsekla.

Jo, jo,“ zamručel. Potom se znenadání zamračil, položil jí ruku na tvář a palcem ji pohladil pod okem. „Plakala jsi,“ zkonstatoval. „Proč, něco se stalo?“

Hermiona energicky zavrtěla hlavou. „Vůbec ne. To byly slzy štěstí.“

Ha?“ zvedl obočí. „Jestli nechceš, abych umřel zvědavostí, tak povídej.“

Čarodějka se zeširoka usmála a zvedla tři prsty. „Můžeš třikrát hádat.“

Draco obrátil oči v sloup. „Na to jsem moc vyčerpaný,“ znovu zívl. „Mluv, Bobře. Jsem unavený.“

Hermionin úsměv trochu pohasl. „Fajn.“ Nejdříve stiskla rty k sobě a rozhlédla se po pokoji, než jí oči přistály znovu na něm. K jeho překvapení se v nich odráželo ryzí štěstí. „Před pár hodinami za mnou domů přišel doktor Nobleman.“

Zvedl obočí. „Cože? V tuhle dobu?“

Přinesl mi důležité zprávy, Draco,“ upozornila ho. „Kdyby mi dal na výběr, raději bych si jeho oznámení poslechla dnes v noci než ráno.“

Oznámení?“ zeptal se.

Hermiona zvážněla. „Nejsem nemocná, Draco.“

Znovu protočil oči. „Nepřipadá mi, že bys měla horečku, Grangerová.“

Zavrtěla hlavou a tvář jí pomalu rozkvetla úsměvem. „Ne, ne takhle nemocná, Fretko.“ Vytáhla z kapsy šortek obálku a ukázala mu ji. „Doktor Nobleman řekl, že mi dal špatné výsledky výšetření. Řekl mi, že jsem… naprosto zdravá. Evidentně prohodil moje výsledky s těmi, které patřily jiné pacientce s rakovinou plic. Tehdy, když vypukl ten požár a on dával dohromady obálky. Přišel na to, když se ona pacientka vrátila do jeho ordinace, kde přišel na správnou diagnózu.“

Draco ztuhl a šedé oči upřeně zabodl do krásky před sebou. „C-cože?“ zadrhl se, než si odkašlal.

Draco.“ Teď už se na něj zářivě zubila. „Nemám rakovinu. Neumřu. Zatím, samozřejmě. Ale stejně, nemám rakovinu plic. To jsou skvělé zprávy, ne?“

Aha,“ vyrazil ze sebe a prudce zamrkal. „Jo. Skvělé zprávy. Super.“

Hermionin úsměv zmizel, jako když utne, a nahradilo ho zmatení. „Nejsi… nejsi za to rád?“ zeptala se, zaskočená jeho reakcí. „Vážně… jsem myslela, že touhle dobou už mě budeš objímat.“ A pak ho obdařila dalším úsměvem.

Draco musel uhnout pohledem. Koutkem oka si ale všiml Hermionina nechápavého výrazu.

Opravdu jsi v pořádku?“ zeptala se šeptem. Váhavě mu položila ruku na tvář a otočila hlavu, aby mu znovu viděla do očí. „Podívej se na mě, Draco. „Jsi v pohodě?“

Zamrkal, než jí opětoval pohled. „Co se děje?“ zeptala se a z hlasu jí tryskala starost a znepokojení. Ruka se jí zatoulala k jeho šíji, aby ji konejšivě promnula. „Draco, chováš se divně. Co se děje? Neříkej mi… že nejsi rád, že s tebou budu moct strávit víc času.“

Hermiono,“ promluvil konečně. Zoufalým, ztrápeným tónem. „Já… jsem rád, že budeš žít. Merline, nemáš ani ponětí, jak jsem za to šťastný.“

Hermiona se pousmála.

Ale…“

Úsměv povadl.

Ale…“ Odmlčel se, aby nabral dech a podíval se jí přímo do očí. „Tohle musíš vědět.“

Co?“ Ucítila nenadálý strach.

Byl jsem… minulé pondělí na lékařském vyšetření. Proto jsme se neviděli,“ začal.

A co potom?“

Pak… pak mi doktorka Lucia Montgomeryová odebrala krev,“ pokračoval téměř neslyšně.

Proč jsi za ní šel?“ vyzvídala podezíravě a ustrašeně. „Jsi lékouzelník. Určitě okamžitě poznáš, co ti je. Určitě-“

Kašlal jsem krev,“ skočil jí do řeči.

Nato Hermiona zkameněla a poklesla jí čelist. „Tys… co?“

Vykašlal jsem krev,“ zopakoval. „Proto jsem šel na prohlídku. Kašlání krve rozhodně není normální… ani mezi kouzelníky.“

A-a výsledek?“

Draco uhnul pohledem směrem k oknu. „Tři dny poté mi přišly výsledky. Našli mi… rakovinu.“

Hermiona vytřeštila oči. „Ne…“

Udělali mi tu CT věc,“ mluvil dál, stále rozhodnutý se na ni ani nepodívat. „Díky tomu odhalili, že je to v plicích. Mám karcinom plic. Ale ty karcinogeny, nebo jak že se to jmenuje, jsou rozšířené po celé hrudi. Doktorka Montgomeryová řekla, že se to stěží vyléčí, takže jsem odmítl podstoupit chemoterapii.“

Rozhostilo se ticho. Hermiona zírala na Draca, který zase odhodlaně zíral z okna. A pak se rozesmála… tiše a nervózně.

Apríl!“ zvolala a nepřestávala se napjatě smát. „Je sice teprve březen, ale stejně je to dobrý vtip, Malfoyi.“

Prudce k ní zvedl hlavu, setkal se s jejíma hnědýma očima, zamlženýma hnědýma očima, a tiše řekl: „Není to vtip, Hermiono.“

Hermionina přetvářka se zhroutila a brzy se jí v koutcích očí začaly shromažďovat slzy. „Přestaň, Draco. Už to není vtipné.“ Usilovně mrkala, aby zahnala slzy.

Poslouchej, Hermiono,“ zašeptal a položil jí ruku na rameno. „Já si ne-“

NE!“ vykřikla a setřásla jeho ruku. Když se zvedla, po tvářích jí stékaly slzy. „Ne. Ne! To je absurdní… směšné! Ne!“ Dala se na ústup, klouby pravé ruky mezi zuby, jako by jí to mělo pomoci přestat hystericky vzlykat.

Draco se zvedl a pokusil se k plačící čarodějce přiblížit, ale ona zvedla volnou ruku a zastavila ho. Sledoval, jak si odtáhla pěst od úst a pak se svezla do jediného volného rohu v místnosti pod oknem. Kolena si přitiskla k hrudi a zabořila do nich hlavu. Tehdy se pustila do pláče. Hlasitého, srdceryvného, trochu tlumeného.

To není fér!“ křikla nezřetelně. „Není, Draco. Není to fér!“

Jeho klidná maska se definitivně roztříštila a do tváře se mu místo ní vtiskla bolest. Lámalo mu to srdce. Na chvíli byl docela rád, že má rakovinu, protože jakmile Hermiona zemře, brzy se za ní vydá i on, aniž by se musel sám zabít. Ale teď, když zjistil, že vůbec není nemocná, měl obrovskou chuť proklít Merlina za to, že musí být nemocný on.

Pomalu se svezl na koberec, jen pár centimetrů od ní, sedl si se zkříženýma nohama a opřel si hlavu o zeď. „Je mi to líto,“ zašeptal a zavřel oči. „Je mi to tak líto.“

Jsi jako oni,“ vyprskla s tváří dosud schovanou mezi koleny. „Opustíš mě stejně jako oni.“

S povzdychem otevřel oči a se znepokojením a zamračeně na ni pohlédl. „Tak teď víš, jak mi bylo, když jsem se poprvé dozvěděl, že máš… „máš“ rakovinu,“ pokusil se o žert. Hermionu to rozplakalo ještě víc. „Hermiono,“ přisunul se k ní blíž, avšak stále se jí nedotýkal. „Myslel… myslel jsem, že ta rakovina byla způsob, jak ten nahoře vyslyšel moje prosby.“

Ty chceš mít rakovinu?!“ vyjekla, napřímila se a zabodla do něj zrudlé oči.

To bylo ale předtím, než jsem zjistil, že jsi zdravá!“ prohlásil obranně. „Bože, Grangerová, vážně si myslíš, že chci, abys mě opustila? Musím být s tebou. Chci být s tebou. Potřebuju to!“

Čarodějka vzlykla a podívala se jinam. „A teď schválně. Jsi úplně vedle!“ vykřikla a zatnutou pěstí udeřila do podlahy. „To ty opustíš mě!“

Draco znovu zavřel oči. Koneckonců měla pravdu. Opustí ji. Možná brzy. Nevěděl, jestli by s ní měl souhlasit, že se k ní chová nefér, vždyť se kruci o žádnou rakovinu neprosil! Ale stejně měla pravdu. Stejně jako Harry Potter a Ronald Weasley, i on ji opustí.

Pohnul se, tentokrát před ni, a bez váhání si ji přitáhl do náruče. „Pššt, lásko, nebreč prosím,“ šeptal jí do ucha a dlaní jí přejížděl po zádech, aby ji utišil.

Hermiona v pěstech pevně svírala jeho tričko a hlavu mu zabořila do ramene. „Nemůžeš umřít,“ zamumlala. „Nemůžeš umřít a opustit mě… prosím, neopouštěj mě i ty.“

Políbil ji na čelo a otřel jí slzy z tváří, a když se jí potom podíval do očí, ucítil v páteři elektrický výboj odvahy. Neměl ponětí, jak se to stalo. Věděl jenom, že jestli jí to neřekne teď, ztratí tím svoji poslední šanci. Zvláštní, jak ho k tomu donutila zrovna nemoc. A tak se zhluboka nadechl, hleděl jí do očí a smířil se s tím, že je čas stát se na chvíli – i když se mu z toho znechuceně zvedal žaludek – nebelvírem. „Hermiono,“ láskyplně ji pohladil po tváři, „chceš vědět něco ještě absurdnějšího, než že mám rakovinu?“

Hermiona jen sevřela rty a její pláč neustával.

Draco těžce vzdychl a setřel jí palcem slzu „Grangerová… Bobře… Hermiono,“ začal a ta jména, kterými ji celých šest let častoval, mu vehnala úsměv do tváře. „Miluju tě. A ne, ne tou bratrskou láskou… ani přátelskou… Miluju tě. Jsem do tebe zamilovaný. Už… pár let.“

Hermiona vyvalila oči a prudce zamrkala. Překvapeně se snažila v jeho pohledu najít známky pobavení a unikl jí vzlyk, když nenašla ani sebemenší. Jen smutek. A lásku. „Já to věděla,“ otřela si hřbetem dlaně oči.

Věděla?“ zaskočila ho její slova.

Draco, vážně si myslíš, že jsem si nikdy nevšimla těch náznaků?“ tiše popotáhla. „Už… už se známe celé roky. A určitě víš, že Hermiona Grangerová vždycky všechno analyzuje. Určitě víš, že si všímám věcí, které ostatní přehlížejí.“

Blonďák se pousmál. „Miluju tě,“ řekl ještě jednou a palcem ji hladil po tváři. „Tak strašně moc. A… co ty?“ V tu chvíli zněl nejistě a zranitelně jako provinilé dítě, které čeká, co mu poví matka na to, že snědl sušenku ještě před večeří.

Hermiona zavřela oči a zamručela: „J-já-“

Co?“ naléhal a jeho hlas zněl chraplavě. „Co, Hermiono? Řekni mi to. Prosím, potřebuju to vědět.“

Opět oči otevřela a zahleděla se do jeho šedých. Ale potom zlomeně vydechla a uhnula pohledem. „Já… nemůžu.“

Proč?“ Pevně, ačkoliv stále jemně, jí sevřel rameno.

P-prostě nemůžu,“ zavzlykala a schovala tvář do dlaní, které jen stěží tlumily pláč.

Draco jí se zvláštním odhodláním odtáhl ruce od obličeje, naklonil se a zajal její rty svými. Nejdříve to Hermionu překvapilo, a tudíž nereagovala, ale brzy zase ona překvapila jeho a polibek mu opětovala.

Ovinul jí paže kolem pasu a přitáhl si ji blíž. Hermiona jej objala kolem krku a skrz políbení se konečně podělili o všechno to sexuální napětí, které mezi nimi sílilo.

Polibek by sladký. Jen kvůli Hermioniným slzám chutnal trochu slaně, ale tak jako tak byl báječný… čirá blaženost.

Draco si ji přitiskl ještě blíž, pokud to vůbec bylo možné. Jejich první dva polibky se daly pokládat za nehodu, něco, co nepředpokládali. Ale tenhle… třetí, ten byl nepopsatelný. Zkrátka nádherný. A ovšemže magický.

Ale potom se Hermiona jemně odtáhla a přerušila jejich líbezné spojení. Draca to zprvu omráčilo, potom se pokusil ukrást si další dotyk jejích rtů, ale ona se náhle postavila a ustoupila od něj.

Půjdu… domů,“ zadrmolila. Kvůli tomu nekontrolovatelnému pláči bojovala se slovy.

Ne, nechoď, prosím,“ postavil se i Draco a pomalu k ní přistoupil. Bál se, že kdyby k ní vyrazil příliš rychle, lekla by se a o to víc by chtěla odejít.

Dobrou, Draco,“ zašeptala a pomalu se vydala ke dveřím. To ji ale Draco popadl za ruku a otočil ji, aby jí viděl do očí.

Hermiono,“ začal a ignoroval její pokus vykroutit se z jeho sevření. „Hermiono, prosím.“ Čarodějka se přestala vzpouzet a poraženecky vydechla. Zahleděla se na něj. „Jenom něco potřebuju zjistit.“

Řekla jsem, že nemůžu-“

Ne, tohle ne,“ zakroutil hlavou. Celkem se ho dotklo, že na jeho předchozí otázku neodpověděla. Koneckonců, odpovídání na otázky byla obvyklá zdvořilost. „Chci vědět… co je tvůj první cíl. Neřekla jsi mi to, vzpomínáš?“

Hermionu to zřejmě zaskočilo. Tohle nečekala. Ale potom shlédla na koberec. „Záleží na tom?“ zeptala se šeptem. „Proč bych to měla dělat, když v brzké době neumřu? Můžu to nechat na jindy.“

Draco jí prstem zvedl bradu, aby se mu dívala zpříma do očí. „Mně na tom záleží. Pamatuješ? Slíbil jsem ti, že ti pomůžu ten seznam dokončit.“

S obezřetností zavřela oči. „Můj první cíl,“ otevřela oči, „je… že se chci vdát.“

To Dracovi vzalo vítr z plachet. Ale potom se mu na rty vkradl úsměv. „S tím ti můžu pomoct.“

Ne, nemůžeš,“ uhnula pohledem. „Nemůžeš mi pomoct.“

Ale můžu,“ protestoval. Znovu na něj pohlédla. „Víš, Hermiono, taky jsem si sestavil takový seznam.“

Zvědavě zvedla obočí.

Jmenuje se „Jediná věc, kterou chci udělat, než umřu“. A chceš vědět, která věc to je?“ Úsměv se mu rozšířil.

Hermona přikývla a tentokrát se vymanila z jeho stisku. Zřejmě uvolnil sevření.

Draco jí věnoval láskyplný pohled. „Chci si vzít Hermionu Grangerovou.“

Hermiona vytřeštěnýma očima sledovala, jak si rozepnul řetízek na krku a do ruky mu sklouzl prsten a jak si klekl a oddaně k ní vzhlédl. Cukla sebou, když ji něžně uchopil za ruku.

Řekl jsem ti, že tě miluju už roky, Hermiono,“ promluvil. „A uznávám, že jsem tě chtěl požádat o ruku už před třemi lety, ale nikdy jsem se k tomu opravdu nedokopal. Já vím, byl jsem zbabělec. To proto jsem byl ve Zmijozelu a ne v tom vašem hrdém Nebelvíru.“ Zesílil stisk, když si všiml, že se jí po tvářích řinou nové slzy. „Legrační, že jsem přiznal, že tě miluju, a v ten samý den tě žádám i o ruku. Tohle musí být ta nejméně romantická žádost o ruku, o jaké jsi kdy slyšela nebo četla. A taky ten nejubožejší monolog, o jakém jsi kdy slyšela nebo četla. Ale je to tak. Sebral jsem všechnu odvahu, protože se obávám, že kdybych to neudělal teď, už bych nemusel dostat další šanci.“

Hermiona zavřela oči a její dech ztěžkl.

Hermiono Grangerová, uděláš ze mě po zbytek mého života toho nejšťastnějšího muže na Zemi a vezmeš si mě?“ zašeptal Draco. Téměř neslyšně, ale samozřejmě, že Hermiona jej slyšela.

Otevřela oči, z nichž stále kanuly slzy, a další věc, kterou si Draco uvědomil, bylo, když si klekla k němu na zem a pevně ho objala kolem krku. „N-na tohle jsem… čekala celou dobu!“ vzlykla a zahrnula jeho tvář polibky.

Rysy se mu uvolnily úlevou a zeširoka se usmál. „Znamená to ano?“ otázal se už radostí bez sebe.

Hermiona usilovně přikývla. „Ano… ANO!“ zvolala. „Ty blbečku! Proč mě žádáš až teď? Čekala jsem na to tak dlouho. Bože, dokonce jsem si celou dobu i myslela, že je ten prsten pro mě!“

Vyvalil oči. „Ty sis ho všimla.“ Nevěřícně ji od sebe odtáhl na délku paže. „Všimla sis ho a nikdy ses nezeptala.“

Proč bych měla? Myslel by sis, že doufám, že mě chceš požádat o ruku… že jsem beznadějná… cokoliv… myslel by sis…“

Blábolíš, Hermiono,“ zazubil se.

Jasně, já vím a je mi to jedno, ale t-uuch.“ Nedostala šanci doříct větu, protože ji Draco s tím škádlivým úsměvem políbil.

Merline, myslel jsem, že jsi úplně bezradná v tom, co ke mně cítíš,“ začal. „Nikdy by mě nenapadlo, že ten bezradný jsem tady byl já. Žil jsem v tom, že mi nikdy nebudeš moje city opětovat.“

Hermiona jej s úsměvem políbila na čelo.

Se zasténáním se opřel hlavou o její rameno a pevně ji objal. „Na tohle jsem čekal,“ zašeptal.

Já taky,“ zabořila obličej do jeho vlasů. „Čekala jsem na to a teď mám strach, že to brzy skončí.“

Neříkej to,“ zaprosil trochu tlumeným hlasem. „Budoucnost je nepředvídatelná. Prostě si budeme spolu užívat přítomnost.“

Slzy v plné síle znovu udeřily a Hermiona ho těsně sevřela. „Nechci tě ztratit.“

Dracovou jedinou odpovědí byl kašel, který jím začal zmítat. Hermiona se od něj vyděšeně odtáhla a zapátrala v kapse po kapesníku. Jakmile ho objevila, přitiskla ho k blonďákovým rtům.

Zlehka ho hladila po zádech. „V pořádku,“ šeptala tiše. „No tak, Draco, dýchej.“

Kašel brzy zeslábl. Draco si odtáhl Hermionin kapesník od úst a čarodějka se musela odvrátit.

Zmačkal kapesník v pěsti, popadl hůlku a kus látky vzplanul, až docela zmizel. „Promiň,“ pronesl, když si všiml bolesti vryté do její tváře.

Hermiona mu opětovala pohled, potom se zvedla a napřáhla k němu ruku. „Pojď, asi bude nejlepší, když si půjdeš lehnout.“

Draco mlčky přikývl, lehl si zpět na velkou postel a Hermiona ho zabalila do červené přikrývky.

Tak teď zase zabaluješ do peřiny ty mě,“ řekl Draco, když sledoval svou snoubenku. „Předtím to byla moje práce.“

I přes slzy se zachichotala. „Jo.“ Sáhla po plyšovém bobrovi a položila ho vedle něj. Vysloužila si tím od Draca úsměv. „Raději půjdu.“

Úsměv mu pohasl. „Nezůstaneš tady?“

Hermiona se na chvíli zamyslela, než se znovu usmála. „Dobře. Jenom řeknu Jinky, aby připravila pokoj pro hosty-“

Ne,“ zasmál se tiše. „Měl jsem na mysli, jestli nezůstaneš tady. V mojí ložnici.“

Aha,“ taky se rozesmála. „Tak jo.“

Draco se posunul doleva, aby jí udělal místo, a Hermiona si vlezla k němu pod přikrývku. Vzápětí ji objal a Hermiona se k němu s úsměvem přitiskla a schovala tvář do jeho hrudi.

Nemůžu uvěřit, že jsem s tebou zasnoubená,“ zamumlal mu do trička její tlumený hlas.

Blonďák se uchechtl a políbil ji do vlasů. „To ani já. Dobrý pocit. Být zasnoubený s někým, koho miluješ.“

Něžně se usmála a zašeptala: „Miluju tě.“

Draco si v tu chvíli uvědomil, že to ještě nikdy nevyslovila. A tak jí odtáhl hlavu od svého hrudníku a krátce ji políbil na rty. „Já tebe taky,“ řekl a Hermiona se uculila. „Já tebe taky.“

Zavřela oči a znovu se zavrtala k jeho hrudi.

Dobře se vyspi, lásko. Dobrou noc.“

Hermiona mu vtiskla polibek na hruď a spokojeně si povzdychla. „Ať tě blechy štípou celou noc.“

A s tím oba usnuli.

Spolu.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Ach tak sladko lepkavé...idem to preložiť niečim pikantnejším... Inak 1 za preklad, ktorý sa číta jedna báseň!

Pripomnelo mi to Esmeraldu- kdyz chudera nase zelena konecne mohla videt, oslepl jeji milovnik. Autorka ocividne nasla naopak zalibeni v rakovine. No... nejak nemam srdce na to byt uprimna, protoze preklad byl opravdu hezky. Co se povidky tyce- vlastne si za to muzu sama, mel me varovat uz uvod a prvni kapitola. Ale zvedavost a tak trochu fascinace nad tim, kolik pokrivene Mary Sue autorka do kazde kapitoly zaimplementuje mi nakonec vzdy nedaji :-). Presto dekuji, hadam, ze preklad stal hodne nervu ;-).
Gift, teď jsi mě tedy rozesmála. Úplně se vidím, jak jsem před pár dny stála při betovací pauze u okna a říkala si, že je to přesně jako Esmeralda :D :D Jak již psala výše arabeska, bylo to náročnější a drobátko (drobátko hodně) jsme si zarýpaly :)), ale přeložila to opravdu krásně, zastávám názor, že je díky arabesčiným pevným nervům překlad hezčí než originál.

Už toho moc z povídky nechybí, co? Říkala jsem si, jak to autorka navlékne, aby to skončilo tak, jak to skončí (jo, četla jsem konec). Na můj vkus trochu moc zvratů v jedné kapitole, ale četlo se to krásně. Jsi hvězda, arabesko. Děkuji :-)
Já mám takovou chuť vyjádřit se ke kvalitě angličtiny, písemného projevu, charakterům postav, (neexistující) logice... ale neudělám to. I když jsme to s Violetou ve wordu zatřískaly postřehy typu "tak ona se s ním zasnoubí a pak řekne, že radši půjde?!" No comment... Už zbývá jenom epilog, dělá na něm eryenie v OP. Ten má asi 30 stran, to už nedám. Radši tu Isolation. Ale díky Lupinko, líp už to snad přeložit nešlo :D
Ano, přesně, on se jí týden neozve, ona sice vyšle pár sov, ale kein Stress, i když zjistí, že je nemocný. Prostě kámoška až za hrob...také mám chuť pokračovat, ale zachovám dekórum :D Ale arabeska překládá skvěle (i toto :D) a já jsem moc ráda, že se mohu trošičku podílet a děkuji za trpělivost!

Prehľad článkov k tejto téme:

WickedlyAwesomeMe: ( eryenie )07.08. 2015Epilog
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )17.06. 2015Kapitola jedenáctá: Dobré a špatné zprávy
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )06.06. 2015Kapitola desátá: Hroby
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.10. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )29.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )22.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )06.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.08. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )11.03. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )25.01. 2014Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )15.09. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )30.08. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )12.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.07. 2013Kapitola pátá: KŘIČ!
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )28.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )21.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )14.06. 2013Kapitola třetí: Historie Bradavic, druhé vydání
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.06. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )31.05. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )24.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )10.05. 2013Prolog - druhá část
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )04.05. 2013Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Florence )26.04. 2013Úvod k poviedke