Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

12. Z vlastní volby

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Lupina - 18.06. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/12/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

 
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

12. Z vlastní volby

 

Poznámka ke kapitole: Z minulých komentářů vím, že někteří z mých čtenářů dávají přednost tomu, aby vše bylo důkladně vysvětleno, a opravdu nemají rádi nezodpovězené otázky. No, vy lidi mě budete NENÁVIDĚT za tuto kapitolu. CHACHÁ! Vy, kdo máte rádi zvraty a záhady, to je kapitola pro vás. Prostý fakt je... tohle mě praštilo mezi oči a jaký to bude mít význam pro budoucnost, o tom mám jen mlhavou představu. Takže prosím, nečekejte ode mě moc vysvětlení, protože je nemám. Albus mě bere na tuto jízdu s vámi, nikdy jsem neměl tak dobře napsanou postavu a začínám se cítit jako Mary Shelleyová!*

 

Komentujte a komentujte, jestli chcete. Ale buďte jemní!

 

Tu noc se Albusovi zdál sen.

Nejdřív nechal strýčka Charlieho sbalit se a stihl projít bránou, než se na noc zavřela. Jakmile se dostal zpátky do sklepa, přepadla ho únava. Popřál všem dobrou noc a šel rovnou do postele.

***

Ve snu tábořil se strýčkem v jeho stanu u pavilonu a nedařilo se mu usnout. Ne že by postel byla nepohodlná; v lepším lůžku Albus ještě nespal.

Stan představoval v rezervaci Charlieho stálý domov, takže měl všechny vlastnosti domu. Albus spal v jedné z několika ložnic. Tato slabě voněla po jasmínových květech, které si teta Audrey pěstovala do léčivých lektvarů. V zásuvce našel průkaz totožnosti ošetřovatele draků vystavený na jméno N. Tedescu; záhadou mu bylo, že když předtím ukládal hůlku, průkaz s fotografií tam neviděl.

Strýček George vždycky žertoval, že Charlie si nikdy nepřivedl domů přítelkyni proto, že je upír. Možná, že je to pravda.

Albus o tom chvíli přemýšlel, než zavrtěl hlavou. Ne, jeho strýček měl pravděpodobně raději draky než děvčata. Obrátil se na bok a snažil se usnout, ale k ničemu to nevedlo. Nakonec to vzdal.

Přes pyžamo si oblékl župan, nazul tenisky, do kapsy strčil hůlku a vyšel z teplého stanu do chladné noci.

Nebyl si jistý, kam jde, dokud se neocitl v polovině cesty do pavilonu.

Stadionem ze tří čtvrtin zalitým světlem měsíce prošel k bedně. Strýčkovo kouzlo bylo soustředěno v ní, ale on se nehodlal dívat na iluzi draka, chtěl prostě přemýšlet.

Kdo jsem?

Ta otázka se vynořila z temných zákoutí jeho mysli. Když si připomněl dnešní ráno, hněv se znovu objevil.

Bylo to tak známé, ale nedokázal si vzpomenout, kdy předtím byl tak naštvaný.

Nebo aspoň kdy takto jednal.

To je ono! Odtud to znal. Léta žertíků, škádlení a neúcty, léta ničení jeho věcí, léta, která se po něm jeho starší bratranci vozili a strýcové stáli kolem a bavili se tím.

To pocházelo z let, kdy byl obětí.

Nerozrušilo ho, že strýček na něj poslal draka, chápal jeho důvody.

To, co mě rozčiluje, je jeho domněnka, že to může udělat.

Albus vždycky všechny nechal, ať se po něm vozí, a pak jim to ani neoplatil, protože prostě neměl to srdce to udělat. Chtěl jen, aby ho nechali na pokoji.

Proč mě nenechají na pokoji?

A teď byl mezi Mrzimory. Byl v koleji na dolním konci společenského žebříčku. Byl v koleji, jejíž nejznámější člen byl mučedník. Nebylo snadné být Mrzimor. Nebyli považováni za nejinteligentnější, nejodvážnější, nebo nejmazanější. Nebyli vnímáni jako zastrašující nebo nebezpeční.

Jsi jezevec.

Kdo to je jezevec?

Orli byli do výšin prudce stoupající velkolepé bytosti, které podněcovaly zázraky.

Lvi byli mocní a silní, na cokoli divoce útočili.

Had byl samotářské stvoření, žijící ve světě nočních můr, udeřil v tajnosti a byl všeobecně vnímán jako nebezpečí.

Kdo to je jezevec?

Jezevci byli mírumilovní tvorové, žijící pospolitě v houfu, usilovně pracující, budující si pro sebe místo; na nikoho neútočili, nikomu neubližovali. Pokud byl jezevec donucen se bránit, byl jedním z nejhouževnatějších a nejkrutějších bojovníků v celé zvířecí říši. Vždycky outsider, ale nikdo na něj nezaútočil beztrestně a bez postihu. Pokud jsi vyprovokoval jezevce a donutil ho bránit sebe nebo svou rodinu, se zlou ses potázal!

Albus cítil, jak mu na rtech rozkvétá úsměv. Moudrý klobouk měl pravdu.

Jsem jezevec.

Rozhodl se přímo tam, v měsícem ozářeném pavilonu. Počínaje touto nocí bude Mrzimorem až do morku kostí.

Ne tím, čím se Mrzimor stal, ale tím, čím by mohl být.

Chystal se být skutečným Mrzimorem, který miloval klid, hleděl si svých věcí, byl oddaný svým přátelům a tvrdě pracoval; ale chystal se být i tím, komu bys nikdy nechtěl zkřížit trasu.

Tato cesta nebude snadná.

Ale když nastane chvíle, kdy musíte volit mezi tím, co je správné a tím, co je snadné...

Ubližovat druhým bylo snadné. Brát si to, co chcete, být prohnaný a nikdy nemyslet na následky, to bylo snadné. Být intelektuálský a nikdy neprožívat emoce, být nedotčený druhými lidmi a jejich nepříjemnou situací, to bylo snadné. Být vždy troufalý a pokaždé získat všechnu slávu, to bylo snadné.

Být mírumilovný, jemný, myslet na ostatní, dělat věci, kterými se nechce zabývat nikdo jiný, ustoupit do pozadí, když je to nutné, ale ujistit se, že nikdo neublíží vám nebo vašim blízkým a milovaným? To bylo těžké.

Je to těžké, ale správné.

Albus vytáhl hůlku; pro jednou neměl strach z moci, již cítil uvnitř, nebo možnosti, že ho zraní a ovládne. Dotkl se čela její špičkou a ocitl se s ní v těsném duchovním kontaktu. Byla to vzácná hůlka s šupinou chiméry, krásně vyřezávaná rukama, jež možná nepatřily člověku, a byla v jeho ruce. Zvolila si jeho. A v tu chvíli v temnotách si ji konečně zvolil i on.

Čekal ve tmě, dokud se strýček Charlie neprobudil a nešel ke krbu postavit konvici na čaj. „Musím si s tebou promluvit,“ řekl.

Strýček málem vyskočil z kůže. „Zbláznil ses, kluku? Nemůžeš takhle děsit svého ubohého strýce!“

„Prosím, je to důležité,“ řekl Albus.

Když se strýc usadil, pokynul mu, aby přišel blíž a řekl, co ho trápí.

 „Strýčku Charlie, rozhodl jsem se, že ti nemůžu nechat jen tak projít to, cos mi včera provedl.“

Starší muž vypadal uraženě. „No, vždyť to fungovalo, měl bys mi být vděčný.“

Albus se ujistil, že mu hledí přímo do očí, když řekl: „Nikdy bys to neudělal nikomu jinému.“

Charlie si posměšně odfrkl: „Nikdo jiný se nebojí zatraceného koštěte!“

Projednou Albus neustoupil. „Měl jsem strach z létání, protože mě někdo málem zabil na koštěti, když mi bylo šest! Byl jsi u toho! Navštěvoval jsi mě u svatého Munga! Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem se uzdravil! Pořád si myslíš, že jsem méněcenný, protože jsem se bál?“

Strýc o tom chvíli přemýšlel. „Nikdy jsi neplakal.“

Albus cítil rozpaky ze změny tónu. „Cože?“

Charlie si vymnul ospalost z očí, než opětoval Albusův pohled. „Přemístil jsem tvoje polámané tělíčko ke svatému Mungovi, a ty jsi nezaplakal, ani jedinkrát. Chtěl jsem si vzít Jamese a Freda někam stranou a stáhnout jim kůži ze zad, ale máma mi řekla, že už se cítí dostatečně zle.“ Rozčilením mu zhrubl hlas. „Tak jsem zjistil, že nikdy nebudu chtít být otcem. Fakt je, že kdybych byl jejich tátou, ocitli by se vedle tebe, pili by Kostirost a celé tělo by měli magicky znehybněné. Ani v těch největších bolestech jsi neplakal. Proto mě zklamalo, když jsi už znovu neletěl. V nitru jsi velmi tvrdé dítě, Albusi, tam, kde je to důležité. Ten blok musel být tvým rozhodnutím. Nemám o tobě špatné mínění. Chtěl jsem jen, aby sis uvědomil, že můžeš zvládnout draka, který po tobě jde. Nikdy bych do tebe neřekl, že ho zaženeš a půjdeš po mně!“ řekl Charlie a vybuchl smíchy.

Albus se k němu připojil. „Přesto, nemůžu to jen tak nechat být.“

Charlie se škádlivě usmál. „A co s tím uděláš, maličký Albíčku?“

Albusovi zahrál na rtech lstivý úsměv. „Myslím, že bych měl mamce poslat sovu, aby věděla, že už umím létat. Bude chtít podrobnosti. Kolik jich dostane, to je na tobě.“

Strýc Charlie se opravdu zasmušil. „To bys mi neměl dělat! Tvá mamka mě zabije, a udělá to hodně nápaditě!“

Albus na něj bezvýrazně pohlédl: „Neměl bych?“

Charlie si Albuse pár minut měřil očima. Souboj vůlí probíhal v intenzivním tichu. „Co za to?“ zeptal se konečně.

„Potřebuji koště na famfrpál.“

 „Přenechám ti to ožehnuté Tisíciletí.“

„To nové, na kterém jsi letěl, bude stačit.“

„To je drahé koště, synku.“

„Vždycky můžu poslat sovu taky babičce.“

Charlie se na Albuse zamračil, a pak se usmál a s předstíraným znechucením potřásl hlavou. „Ty slizký malý vyděračský prevíte!“

Albus se opřel s rukama založenýma za hlavou. „Každý, kdo dokáže vytvořit iluzi draka s tolika podrobnostmi, zvládne taky přeměnit koště do mrzimorských barev.“

Charlie se usmál: „Ještě něco, vaše výsosti?“

„Mé jméno vryté do násady nesmazatelným kouzlem bude stačit. Zlatými písmeny.“

„Celé jméno?“

„Proč ne?“

Charlie se láskyplně usmál na synovce; v pohledu měl respekt, který tam předtím nebyl. „Víš, že manévr, který jsi zvládl na tom koštěti, draka vyvedl z míry?“

Albus se uvolnil po stresu z konfliktu. „Jo?“

Charlie se znovu usmál. „Tohle jsem viděl udělat jen jiného draka. Létáš jako drak, synku.“

Albus mu pohlédl do očí. „Ne, pane. Létám jako jezevec.“

***

Albus se probudil ve své bradavické posteli. Zůstal ležet ve tmě, zvažoval situaci, přemýšlel o svém snu. Byl neuvěřitelně živý a skutečný. Tak děsivý.

Takhle se opravdu cítil? Jako oběť, která už nebude ustupovat a nenechá si všechno líbit? A ty řeči o Mrzimoru. Jak to všechno věděl? Podvědomě poslouchal, když Rose neustále klábosila o kolejích v Dějinách Bradavic?

To, jak mluvil se strýčkem Charliem, bylo další téma k zamyšlení. Skutečně by se mohl takto postavit dospělému? Jak mu vyhrožoval, jaké požadavky na něj kladl – byl by opravdu schopný vydírat?

Vylekal se, když Scorpius rozhrnul závěsy na jeho posteli s otázkou: „Už jsi vzhůru?“

„Teď už ano,“ zabručel Albus. Vyklouzl z postele a téměř jako ve snu se oblékl a šel do Velké síně se Scorpiusem a Rose. Naslouchal jejich veselému hašteření a nemohl si pomoci, ale pořád musel přemýšlet.

Co ten sen opravdu znamenal?

Znamenal, že nebyl jen mladší syn Harryho Pottera, chlapec, který se všeho bojí a má záchvaty paniky a úzkosti? Chlapec, o němž jeho vlastní bratr řekl, že bude mít žaludeční vředy před dosažením patnácti let? Znamená to, že může očekávat něco jiného?

Jeho myšlenky přerušil přílet sov.

Celestina upustila balíček patřící Rose a pak ve strachu z odvety uprchla. Scorpius si oddechl úlevou, když, jak se zdálo, nedostal žádného Huláka. Albus se vrátil ke své kaši a z jakéhosi důvodu se mu tajně ulevilo.

Najednou se hladina hluku zvýšila. Albus vzhlédl jako ve zpomaleném záběru. Nějak věděl, co uvidí.

On jediný ve Velké síni nebyl překvapený, když k smrti unavená sova před něj upustila dlouhý předmět ve tvaru koštěte.

Odmávl pryč Rose a Scorpiuse a zvedl připojený vzkaz.

Albusi,

udělal jsem to v bezpečí domova v Rumunsku. Než jsem včera večer odešel z Británie, uvědomil jsem si, že pokud chci ještě někdy přijít domů, potřebuji, abys neřekl mamce a babičce, jak ses naučil létat. Tak přijmi tohle jako úplatek, a hodně štěstí!

S pozdravem,

strýček Charlie

P.S. Udělal jsem nějaké změny, věřím, že je oceníš.

Roztrhl balíček a našel úplně nový Nimbus Tisíciletí zakouzlený na černo s mrzimorsky žlutými proutky, s jeho celým jménem vyvedeným ve zlatě pod znakem na rukojeti. Albus si pomyslel:

Co se to se mnou děje?

 

Myšlenka pro tento den: Jezevec se ve srovnání s ostatními symboly kolejí (lev, orel, had) na první pohled jeví jako nejslabší ze všech. Ale z četby jsem se dozvěděl jednu věc. Jezevec na rozdíl od těch ostatních je pasivní zvíře, které musí cítit, že je zahnáno do rohu nebo ohroženo, než zaútočí. Ale pak tvar jezevčí čelisti zabraňuje jejímu vymknutí, takže jakmile se jezevec zakousne, nelze ji vypáčit a uvolnit se! Stručně řečeno, jezevec nezaútočí, dokud ho nevyprovokujete, ale jakmile k tomu dojde, bojuje až do konce! Nemyslíte, že to dělá z volby erbovního zvířete pro Mrzimor další příklad JK génia?

 

*Mary Shelleyová – britská spisovatelka 1. poloviny 19. století, autorka Frankensteina

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 12. Z vlastní volby (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 16.07. 2023
|
No ano, jezevec je vážně tvrďák. Je z křemene, nedá se z něj odhlodat svědomí, čest ani neúnavná práce. Patří do světa kouzelníků. Definitivně.
Děkuji za překlad, děcka.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 12. Z vlastní volby Od: maria - 19.10. 2015
dakujem

Re: 12. Z vlastní volby Od: solace - 08.09. 2015
Á, máme tu záhadu - prorocký sen alebo telepatické spojenie? Prípadne to bola skutočnosť? Uvidíme, ako to autor nakoniec vysvetlí. Som rada, že sa Albus stotožnil so zaradením Triediaceho klobúka a rozhodol sa byť sám sebou a nestrkať pred problémami hlavu do piesku. Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 08.09. 2015
Pevně doufám, že v dalších kapitolách nějaká vysvětlení najdeš :-) Tohle Albusovo přijetí se mi taky moc líbilo. Děkuji!

Re: 12. Z vlastní volby Od: arabeska - 24.06. 2015
To byla taková nádhera! Vůbec je to celé taková nádhera! Souhlasím s marci, slovo od slova, a myslím, že vše již bylo řečeno. Génia bych nepřičítala JKR, nýbrž tobě, denice. Děkuji za krásnou kapitolu, jsem ráda, že jsem si ji nechala na dnes, kdy mám čas na čtení. Jsem hrdá na to, že jsem z půlky Mrzimor! :))
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 24.06. 2015
Mám radost, že tě kapitola potěšila a přinesla ti trochu pohody. Všechna chvála patří Jimmi a Lupině, bez nich by to vypadalo úplně jinak :-) Děkuji, arabesko!

Re: 12. Z vlastní volby Od: JSark - 18.06. 2015
Že by vedel Albus vsugerovať ostatným konkrétny sen? To som fakt zvedavá. Mám rada záhady, ale vysvetlenia chcem väčšinou hneď, keď sa nevysvetlia, bývam nakrknutá. :D Jazvec... toto bude trochu od veci, ale keď sa povie "jezevec", ja si nemôžem pomôcť a vždy si spomeniem, ako váš súčasný prezident, keď ním ešte nebol, vyhlasoval, že je na Vysočine zalezený ako "jezevec v noře". To samé až tak zábavné nie je, ale jedna z našich geniálnych slovenských novináriek to preložila ako "jazvečík v nore". :D Vcelku mi ale pripadá "mierumilovný" jazvec trochu divná predstava, je to predsa mäsožravec, patrí medzi lasice tuším, takže určite bude niečo loviť a zabíjať. :)
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 18.06. 2015
Autor si vysvětlení snu pěkně šetří :-) Jezevčík v noře - to je geniální! Kdykoli se teď podívám na fotku presidenta, budu se chechtat :-D Ono zřejmě jak který jezevec, ten náš lesní je všežravec, uloví sice žížalu nebo myš, ale žere houby, kořínky, semena... A jestli jsi v dětství četla krásnou knížku Kennetha Grahama Žabákova dobrodružství, je tam jezevec vylíčený jako pokojné, o sebe se starající, ale v případě potřeby odvážné, nápomocné a autoritativní zvíře - z této tradice zřejmě JKR čerpala. Děkuji!

Re: 12. Z vlastní volby Od: Zuzana - 18.06. 2015
Žeby mal Albus veštecké sny? Ten sen sa mi strašne páčil. Akoby sa v Albusovi prebudil nejaký skrytý zmijozel. Bol poriadne prefíkaný, keď vydieral Charlieho. Ďakujem za preklad.
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 18.06. 2015
Albus se nezdá :-) Myslím, že se v něm naplno projevil pravý jezevec, Moudrý klobouk tady svou práci odvedl dobře. Strašně se mi tu líbí, že Molly zůstává tou pravou matkou rodu a všichni z ní mají vítr, i když je to žena zlatého srdce:-D Děkuji za komentář, Zuzano.

Re: 12. Z vlastní volby Od: Lupina - 18.06. 2015
Tak, je to tady! Záhada. A já si nepamatuji, o co(koho) přesně v tom snu šlo, jakto, že na něj Charlie reagoval a tak vůbec. A vím, že hned nám to autor neobjasní. Nezbývá, než vychutnávat si povídku, dokud se vše nedozvíme. Díky moc, denice :-)
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 18.06. 2015
Záhada nejzáhadovitější. A máš pravdu, autor si dává s vysvětleními docela načas:-) Taky moc děkuji!

Re: 12. Z vlastní volby Od: katrin - 18.06. 2015
Velice zaujimaveee :) Len maloktora poviedka ma donuti tak k zamysleniu ako toto na prvy pohlad kvazi neskodne rozpravanie o troch prvacikoch ;) Tesim sa na pokracko :)
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 18.06. 2015
Ono to ze začátku vypadalo tak neviňoučce - tři děti první rok ve škole - ale povídka má opravdu hodně vrstev a autor si s námi pěkně pohrává. Jsem ráda, že tě zaujal. Děkuji.

Re: 12. Z vlastní volby Od: Folwarczna - 18.06. 2015
Já jsem to tušila! Tušila jsem, že ten sen nebude jen tak. A charakteristika jezevce byla geniální.
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 18.06. 2015
Ten sen ještě Albusovi zamotá hlavu... A mám radost, že se ti líbila charakteristika jezevce, u nás je to takové opomíjené zvíře. Děkuji!

Re: 12. Z vlastní volby Od: marci - 18.06. 2015
Hmpf. Nepochybuji, že stvoření magického světa byl od JKR geniální počin. Ale tak nějak pochybuji, že všechny její myšlenky zhmotněné v kánonu byly geniální, a že při volbě jezevce o tom přemýšlela až tak do důsledků... kdyby měla takové sklony, přemýšlela by víc nad Zmijozelem, například. nicméně - geniální kapitola! Mám ráda zvraty a záhady, ale potřebuju vysvětlení! Pokud možno teď hned :) Co to bylo za sen? byl to sen? Jak to, že Charlie na ten sen reagoval? měl snad stejný? :) Otázky, otázky! jestli jsem se až dosud těšila na každý čtvrtek kvůli jezevcovi, teď si budu okousávat nehty netrpělivostí :) Díky, denice! Nádherný překlad :)
Re: 12. Z vlastní volby Od: denice - 18.06. 2015
Přiznám se, že o jezevci jako znaku koleje jsem začala přemýšlet až při této povídce, a až pak jsem si uvědomila, že v anglické literatuře pro mládež 19. století má jezevec tradici jako zvíře moudré, laskavé, ochotné pomoci a s vůdcovskou autoritou, takže pro děti anglosaské oblasti asi není taková neznámá, jako pro nás. Myslím, že JKR asi nad Zmijozelem přemýšlela, ale bohužel z nebelvírského úhlu pohledu ;-) Moc doufám, že v příštích kapitolách nejdeš aspoň nějaké odpovědi:-) Děkuji za milý komentář, marci!

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke