Albus Potter and the Year of the Badger
Albus Potter a Rok jezevce
Originál: https://www.fanfiction.net/s/4256837/19/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger
Autor: Bartimus Crotchety
Překlad: denice
Beta: Jimmi a Lupina
Banner: Inverarity
19: Podivnější a podivnější
Poznámka autora: Tento týden jsem diskutoval sám se sebou. Po sedmi dnech psaní bylo tohle všechno, co jsem dokázal vyplodit. Chtěl jsem dopsat něco jen na vyplnění místa a příští týden to zkusit znovu, ale když jsem si po sobě přečetl, co jsem napsal, uvědomil jsem si, že i takto krátká kapitola má svůj půvab. Přidejte k tomu, že moje vánoční kapitola bude mít číslo dvacet, což je další milník, rozhodl jsem se do toho jít a publikovat. V podstatě je to jeden den života mých bradavických studentů, jen taková legrácka. Nicméně zrychluje děj. Doufám, že to shledáte příjemným a zasluhujícím si svou vlastní kapitolu.
Komentáře? Pište, pište!
Okamžitě začali s úvahami o totožnosti „záhadného kouzelníka“.
Albus si myslel, že by mohla nastat chvíle omráčeného ticha, možná vyjádření pochybností nad jeho bujnou fantazií, dokonce měl v hlavě připravené argumenty, ale Rose se Scorpiusem to vzali jako rébus, jako by to byl nějaký školní úkol.
Scorpius řekl: „Profesor Pharrel? Je to podivín a vede Mrzimor, to ho doporučuje.“
„Ne,“ odporovala Rose. „Za prvé je příliš líný a bez motivace. Za druhé jsem ho viděla na profesorské tribuně, když Cormaca napadli Imperiem, nemohl odtamtud vidět do tunelu.“
„Flint? Je to cvok, jakého jsem ještě neviděl.“
„Komentoval s Viktorií, a to je práce na plný úvazek!“
Scorpius i Albus souhlasili.
„Proč to neřekneme profesorům?“
Scorpius se na ni usmál způsobem, který ji obvykle popíchl: „Víme, že osoba, která za tímto stojí, musí být zaměstnanec; jak si můžeme být jistí, že jich v tom není namočených víc?“
Rose se kousla do rtu. „Jsme v úzkých, že?“
Albus cítil, jak ho ta poznámka neuvěřitelně zahřála u srdce. Řekla‚ ‚jsme v úzkých‘, ne ‚jsi v úzkých‘. Ani o tom nepřemýšlela. Proč jsem jim to neprozradil dřív?
Scorpius se na chvíli odmlčel, jako by se o něčem rozhodoval. „Vzhledem k tomu, že Albus všechno řekl, mám tu něco, co jsem vám dvěma ještě tajil.“ Sáhl do brašny, vyňal na několikrát složený kus pergamenu, rozložil ho a přisunul k nim. Pak se odhodlaně pustil do svých vajec na slanině.
Albus s Rose na sebe pohlédli. Albus podržel pergamen tak, aby mohli číst oba zároveň:
Můj drahý synu Scorpiusi,
těšila jsem se, že tě o prázdninách uvidím, ale po poradě s tvým otcem jsme se rozhodli, že chceme-li snížit hladinu dědečkova stresu, bylo by nejlepší, abys strávil svátky v Bradavicích.
Tvůj otec si přeje, abych tě ujistila, že to neznamená, že tě doma nechceme, a profesor Flint ho ubezpečil, že shledáš Vánoce v Bradavicích velmi příjemnými. Obávám se, že budou příjemnější než na Malfoy Manor.
Vím, že nechápeš, co se právě teď děje, ale rozumíš, že tvůj otec i já máme na srdci tvé nejlepší zájmy. Další svátky budeme trávit spolu. Prosím, buď v této záležitosti Malfoyem a vytěž z ní co nejvíc.
Tvoje dárky ti pošleme na vánoční ráno a budeme na tebe myslet.
Trváme na tom, že zůstaneš v Bradavicích a nepřijmeš žádná pozvání. Pokud tak učiníš a tvůj dědeček to zjistí, zkomplikuješ věci ještě víc, než už jsou. Víš, že má své způsoby, jak to udělat.
Se vší láskou,
matka.
Albus dočetl dopis a podíval se na Scorpiuse, aby viděl, jak to přijímá. Jeho přítel nasadil ono chladné, aristokratické chování, které znemožňovalo to poznat.
Scorpius si vzal pergamen zpět a složil ho. „Zpátky k tomu, o čem jsme mluvili,“ řekl tónem, kterým nepřímo naznačil, že téma je uzavřené.
Albus pod stolem dloubl Rose v naději, že by jednou mohla pochopit náznak.
Zírala na Scorpiuse a pak se zdálo, že jí to došlo. „No, víme, že ten, kdo okouzlil potlouky, pravděpodobně seslal Imperius na Cormaca a omráčil Lilith. Nevíme proč. Proč tě tví rodiče nechtějí doma na prázdniny? Myslím opravdu!“
Albus zasténal a sklonil hlavu, aby v zoufalství praštil čelem o stůl.
„Albusi, zlatíčko, nech toho. Zadřeš si třísku,“ slyšel říkat Rose.
Nemohl si pomoci, rozchechtal se. Vzhlédl; Rose se Scorpiusem se smáli taky.
Po zbytek dne přicházela se způsoby, jak by Scorpius mohl přesvědčit své rodiče, že by přece jenom měl jít domů.
Scorpius jen obracel oči v sloup.
Sešli se na zamrzlém jezeře, kde si starší studenti zakouzlili Repellentus na podrážky a bruslili, zatímco Hagrid na druhé straně jezera poblíž lodi profesora Kruma rozbíjel led mohutným kladivem, takže obří oliheň mohla vyplavat na hladinu. Weasleyova dvojčata Molly a Lucy rychlobruslily kolem některých pomalejších dětí, vyfukovaly bubliny a vzájemně závodily.
Nakonec se ukázal i důvod náhlého zájmu Dominique o famfrpál; bruslila ruku v ruce s Graysonem Woodem, na tváři bláznivě šťastný výraz. Uviděla je a zamávala na ně.
Albuse, Scorpiuse a Rose najednou začaly bombardovat sněhové koule. Rychlý pohled potvrdil, že útočníky jsou James, Fred a Fergus Finnegan s několika staršími Nebelvíry, jejichž jména neznali. Rose s Albusem si vyměnili pohled a začali opětovat palbu. Scorpiusovi s jeho chytačskými reflexy se povedlo chytit pár koulí ve vzduchu a poslat je zpátky. Častěji ale koule ze sněhu vyráběl a házel Albusovi, který je bleskurychle metal po vzdálených útočnících s nepříjemnou přesností, takže některé donutil k ústupu.
Byli v menšině, a to nebylo dobré, když tu náhle obrovitá sněhová koule prosvištěla kolem nich vzhůru kopcem. Fred, George a Fergus vyvalili oči, když viděli sněhový balvan. Povedlo se jim na poslední chvíli se mu vyhnout, smích je odzbrojil. Albus se otočil a uviděl Cormaca a Gase zapojit se do boje. Těsně předtím vyráběli ze sněhu kouzelníka a právě dokončili základnu; tu pak Cormac vrhl do kopce.
Jak silný je? Uvažoval Albus.
Boj ještě chvíli pokračoval, ale pak ohlásili zastavení palby a všichni zamířili dovnitř pryč ze zimy. Albus pozval Nebelvíry do sklepa. Odpoledne strávili pitím horké čokolády a pojídáním svačinky, kterou jim přinesli šťastní domácí skřítkové. Albus pak předvedl všem, ne jen rodině, proč strýček Ron hrál kouzelnické šachy pořád jenom s ním.
Jeho malí slonovinoví vojáci se na jeho příkaz hnali přes hrací pole a s přesností a disciplínou ničili nepřátelskou armádu. Nejblíže k sesazení Albuse se přiblížil Scorpius, když jeho jezdec přicválal z boku a ohrozil Albusova krále. Nicméně to bylo těsně předtím, než k němu Albus přivedl svou přísnou, zuřivě vyhlížející královnu z opačné strany hrací plochy a ta zlomyslně roztříštila jeho malou hlavu.
Všichni, kdo fandili Scorpiusovi, s hrůzou zasténali, Albusovi příbuzní přitom na sebe vědoucně pohlédli.
Pak začali hrát Řachavého Petra, hru, při níž byl Albus zranitelnější.
Fred, který až do té doby nikdy nenavštívil společenskou místnost Mrzimoru, byl uchvácený tím, jak útulné tu všechno bylo. „Vy lidi si tady ale žijete!“
„No, nevím. Hodilo by se okno nebo dvě,“ odpověděla Rose.
Nebelvíři, v jejichž věži se nacházela spousta okenních tabulek, se na sebe podívali.
„Věř mi,“ řekl Fergus, „že v téhle zimě vám nic nechybí!“
Fred si vytáhl další kartu a položil ji před sebe.
„A v létě do všech těch oken praží slunce, takže ve věži je docela horko. Většina těch okenních rámů je starší než Hagrid, nejdou otevřít, a nějaký génius je umístil na věž, která je celý rok nejvíc vystavena slunci.“
James se zahihňal. „Myslím, lidi, že se jmenoval Godric? Jo, to je ono.“ Zachechtal se, když po něm Fergus hodil černožlutý polštář.
Druhý den ráno se Rose se Scorpiusem střídali ve vymýšlení teorií, kdo by mohl být ten „tajemný kouzelník“ odpovědný za útoky. Když jim došly nápady, přeli se o Scorpiusových plánech na nastávající prázdniny, dokud se jim Roarkovou laskavostí nedostalo dalšího Denního věštce.
Albus ho otevřel a uvnitř našel vzkaz od táty.
Řekni Scorpiusovi, že hledám, kudy se to dostalo ven tentokrát.
Trojice dala hlavy dohromady, aby přečetla článek, jehož se týkal vzkaz.
Další zprávy z jezevčí nory
Od Nity Holoubkové
Vzbudilo mou pozornost, že v sobotním famfrpálovém zápasu Mrzimor porazil favorizovaný Havraspár. Scorpius Malfoy polapil zlatonku před budoucí nadějí Holyheadských harpyjí Lilith LeBlancovou. Tento mladík se zdá být jednou ze zářících hvězd této sezóny na bradavickém hřišti! Jeden si říká, že je lepší než předchozí chytač z prvního ročníku, sám Harry Potter. Zdroje potvrzují, že všechno, co Scorpius musí udělat, je ukázat se při dalším zápasu a bude mít rekord, protože Chlapec, který zůstal naživu, strávil poslední hru svého prvního ročníku v nemocničním křídle na úvodním ze svých mnoha pobytů tam.
Jsem si jistá, že všichni mí čtenáři se ke mně připojí s pochvalnými výkřiky Scorpiusovi, a budou myslet na talentovaného chlapce, který tráví osamělé prázdniny ve škole.
Albus s Rose pohlédli nejdřív na sebe a pak na „talentovaného chlapce“.
Scorpius vypadal rozhodně špatně. „Nikdy jsem neřekl ani slovo nikomu jinému než vám! Jak na to přišla? Dědeček nebude rád.“
Albus vzhlédl a viděl postaršího puštíka se zářivě červeným Hulákem v drápech razit si cestu ke Scorpiusovi.
Jak tak Albus sledoval Scorpiuse, který za Ševelissimem pořád ještě snášel řvaní svého dědečka, nemohl si pomoct, ale musel si lámat hlavu, zda záhadný kouzelník stojí i za tímto únikem?
Myšlenka pro tento den: V mém příběhu se vyskytují míšenci. Obdržel jsem v tom směru nějaké dotazy. Zatím tu jsou:
Cormac: 1/2 leprikón
Lilith LeBlanc: 1/4 bánší
Freya Bast: není míšenka, je částečně proměněný člověk
Vrčizub: celkově skřet
Hemophilias: celkově upír
Počet míšenců 2
J.K. Rowlingová mě poráží. Zkontrolujme si to:
Filius Kratiknot: „krapet“ skřet
Rubeus Hagrid a madame Maxime: 1/2 obři
Fleur Delacourová: 1/4 víla
Sečtení poloviční krve… páni, počítáme Delacourovy? Udělejte si obrázek!
Kouzelníci mají zřejmě rádi exotiku! Jo a mimochodem, bánší je něco stejně podobného člověku jako víla, a někteří si to myslí i o Celestině Warbeckové , kvůli jejímu nádhernému zpěvu. Jsem si tím jistý! Takže se mi zdá pravděpodobné, že jedna může být babičkou Lilith.
Jaké míšence byste měli rádi ve světě HP? Možná mě nějaký návrh zaujme tak, že o něm napíšu v následujícím příběhu a můžete navrhnout i jeho jméno! Není to vzrušující?