Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen krví spojeni

Jen krví spojeni - 42

Jen krví spojeni
Vložené: Lupina - 21.10. 2015 Téma: Jen krví spojeni
Lupina nám napísal:

Autor: E. M. Snape                Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2027554/42/In-Blood-Only

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 42. Vše pro Harryho

Neznepokojovalo ho zpomalené myšlení nebo vkrádající se necitlivost v končetinách – znepokojovala jej bolestná ztráta brýlí. Chyběla mu uklidňující váha na kořeni nosu. Věděl, že i když otevře oči, nebude moci prohlédnout okolí. Bylo to děsivé poznání, ještě horší než fakt, že je přivázaný k židli s rukama krutě stočenýma za zády.

Harryho lákalo protáhnout si prsty, aby přemohl necitlivost, která se šířila rukama od zápěstí nahoru, ale najednou si to rozmyslel. Zakoušel samé hranice sebekontroly ve snaze o regulování dýchání, o klidný dech i přes hrůzu, která mu tiskla hrdlo. Slyšel kroky na dosah ruky – šoupavý zvuk, který se slabě rozléhal v chladném, vydýchaném vzduchu. Nechal oči zavřené, protože věděl, že mu zrak neposlouží, jen zhluboka dýchal a snažil se vymyslet způsob, jak utéct. Lucius mohl také klidně čekat, až se vzbudí, aby jej mučil, nebo i zabil.

Ale zase, proč by čekal, až se Harry vzbudí sám od sebe?

Čekal na něco jiného. Ale na co?

Nebo na koho?

Harrymu se rozbušilo srdce. Snažil se o možnostech moc nepřemýšlet.

V dálce najednou někdo netrpělivě zafuněl. Harry téměř nadskočil a málem se tak prozradil.

„Na co čekáme?“ ptal se nervózní hlas Draca Malfoye. „Proč ho prostě nevezmeme k Pánovi zla a neskončíme to?“

„Protože to si On nepřeje,“ odpověděl ten Luciusův chladně. „Stejně jako si nepřeji poslouchat další patetické kňučení nehodné Malfoye.“

Harry se málem ušklíbl, když si vzpomněl, jak jen před pár hodinami (byly to hodiny…?) Lucius brnkal na strunu rodinné pýchy, aby Draca zmanipuloval svým směrem. Teď ji používal k plísnění.

A Draco skutečně ztichl. Otcova uštěpačnost zjevně popíchla synovu hrdost.

Harry si uměl představit, jak si ten nablýskaný aristokrat měří svého syna těma nelítostnýma, pohrdavýma očima. Lucius nyní zřejmě dával najevo svoji nelibost nad Dracovým pokusem o zradu.

Jak se ti to líbí, Draco? napadlo Harryho bez soucitu – nezapomněl, jak jej druhý chlapec prodal. Kdybys přešel k Snapeovi, alespoň by tě Lucius za to rozhodnutí respektoval!

No, vybral si. A Harry byl rád, že se kvůli tomu mohl vztekat; to mu aspoň pomáhalo ignorovat tu neovladatelnou, živočišnou paniku, která číhala na okraji vědomí.

„Co tedy On chce?“ pokračoval Draco.

Jeho zvědavost a nervozita ho zřejmě přiměly riskovat otcův hněv.

Lucius si dlouze a útrpně povzdechl.

„Co myslíš, ty hňupe? Chce zjistit obsah té věštby. Domnívá se, že ji ten staroch Potterovi prozradil… Jakmile se ji dozví, bude vědět, jak jej zničit.“

„Takže proto se nepřetrhl, aby ti poděkoval,“ poznamenal Draco uštěpačně. „Musí ještě zuřit, když posílá –“

„DOST!“ zařval Lucius. Pak hlasem klesl zpět do obvyklých kultivovaných, rozvážných tónů. „Projeví svoji přízeň v pravý čas, až bude Potter mrtvý. Je jen opatrný. A pokud jde o jeho… volbu nitrozpytce–“

Harrymu najednou srdce poskočilo nadějí. Mohlo by to být…?

sám jej navrhl.“ Chvíle ticha. „Překvapuje tě to, jak vidím.“

V Luciusově hlase zazněl úsměv a Harryho sevřel strach. Jestli šlo o Snapea a Lucius mu dovolí sem přijít, nemohlo to být z dobrého důvodu.

„Nerozumím,“ řekl Draco. „Proč jsi žádal –“

„Protože, můj imbecilní synu, takové štěstí tě nepotká –“

Harryho tváře se dotkl chladný prst. Potřeboval každý kousek sebeovládání, aby sebou netrhl.

„– každý den a mám v úmyslu je plně využít. Pokud to znamená pomoci nepřátelům, abych je získal jako přátele, udělám to. Pokud to znamená zničit je, protože zůstávají nesmiřitelnými protivníky –“ Harry přes víčka téměř viděl Luciusův nebezpečný úsměv, „no, pak to udělám ještě raději.“

„A proto ode mne chceš –“

„Ale samozřejmě,“ pronesl Lucius hedvábně. Vzápětí podotkl: „Vypadáš nesvůj.“

„Snape není pitomý. Pozná –“

„Pak si zaštiť mysl. Před šesti hodinami ses do toho hrnul –“

„Řekl jsem ti, že jsem se už rozhodl –“

„– Pak by nemělo být příliš těžké to zvládnout znovu… Nemusí ti věřit, Draco… Ve skutečnosti spoléhám na to, že ti věřit nebude. Jsem si jistý, že alespoň na začátku podle toho bude jednat, předstírat, že je podvedený. A to je vše, co od něj chci.“

Harry cítil z Malfoye sálat temné, samolibé uspokojení.

„Z našich obvyklých her udělám představení. Severus nemusí být oklamán, nemusí být chycen do pasti. Sám také nemusí dělat téměř nic… S přízní Pána zla na naší straně nikdo nezasáhne… A jediné, co potřebuji, Draco, je okamžik, kdy poleví v obraně.“

Lucius se uchechtl, jako by byl potěšený sám sebou.

„I ten největší kouzelník nevyhnutelně mrká, můj synu. Jediné, co Severus musí udělat, je jen na okamžik – zavřít oči.“ Luciusovy kroky se přiblížily k Harrymu a pak dech muže pohladil chlapce po tváři. Jen taktak, že sebou Harry necukl.

„A pak jej dostanu.“

Ta slova Harryho rozechvěla. Nevěděl, co Lucius pro Snapea zamýšlí, ale nechtěl, aby k tomu dostal příležitost. Jen kdyby –

Vzduch najednou rozčíslo vzdálené prásknutí přemístění.

„Ach, zdá se, že náš host je tady,“ komentoval to Lucius. „Běž si po své práci, Draco. Víš, co máš dělat.“

Harry byl rozervaný mezi nadějí a strachem, jestli dorazil Snape. Cítil blaženou úlevu, protože Snape by jej mohl zachránit. Ale děsilo jej, co na jeho otce chystá Lucius –

– Jehož další slova jej utopila v mrazivé hrůze.

„Ach, Belatrix – to je dobře, že přicházíš.“

ooOOoo

Našli jsme jeho hůlku.“

Severusem se prohnalo zamrazení, když si prohlížel jedenáct palců cesmínového dřeva s perem z fénixe nevinně odpočívající na ředitelově stole. Bystrozorové ji objevili pár minut po začátku hledání.

Věděl, co to znamená.

„Severusi?“ zeptal se Lupin odněkud zezadu. „Co si myslíš?“

„Myslím,“ pravil Snape stále pohledem přikovaný k hůlce, „že už máme svoji odpověď.“

Zvedl ji a držel před sebou, jako by šlo jen o další hůlku, jako by tato nic neznamenala.

„Chlapec je mrtvý.“

„To nevíme –“

Snape zatnul zuby a bojoval s nutkáním vlkodlaka proklít. „Ten malý idiot je mrtvý.“

„To nevíme,“ trval na svém Lupin. „Mohl zajít do lesa –“

„Zajít do lesa?“ Snape se ušklíbl a střelil po něm jedovatým pohledem. „A jediný prostředek obrany si schoval do křoví?“

Lupin sebou trhl.

„Samozřejmě,“ řekl Snape kousavě, „jsem docela zapomněl, že ty jsi byl jeho učitelem obrany proti černé magii!“

Věděl, že útoky na Lupina situaci nepomůžou, ale na jisté úrovni si vychutnával úzkost, kterou jeho slova vyvolávala. Otřást vlkodlakovým nechutným optimismem mu poskytovalo alespoň nepatrné uspokojení, chvilkově přinášelo úlevu.

„Dovol, abych tě připravil o iluze, Lupine,“ pokračoval Snape nemilosrdně. „Mám jeho hůlku v ruce, protože jej útočník odzbrojil. Nenech se zmást – jestli ještě žije, tak jen proto, že jej Pán zla chce nejdříve mučit, aby mu prozradil tajemství Řádu, a pak jej popraví. Ten kluk je mrtvý – nebo velmi brzy bude!“

Lupin vypadal zničeně. Snapeovy rty se při tom pohledu zkroutily do hořkého úsměvu.

Brumbál si musel ihned uvědomit, že Severus se chystá na Lupinovi ventilovat svoji frustraci, a rozhodl se v té chvíli prosadit svoji uznávanou autoritu.

„Nic takového ještě není jisté, Remusi,“ konejšil jej Brumbál, „a Harry je vynalézavý. Přežil už horší –“

Jmenuj jedno, pomyslel si Snape temně a dumal o hůlce v ruce.

„– A mnozí jej podceňují, ke své vlastní škodě. Co se nás týče, použijeme všechno, co máme… Ještě ho domů dostaneme, Remusi.“

Toho idiota Brumbálův tón uklidnil. Snape neskrýval skepsi, jelikož věděl, že jde o prázdná slova útěchy. Brumbál neřekl, že kluka domů dostanou živého, a to záměrné opomenutí jej fascinovalo.

Mazaný starý bastard. Jak ho nenáviděl.

„A teď, jestli nás omluvíš,“ pravil Brumbál jemně a pokynul Lupinovi, aby je nechal soukromě si promluvit.

Ten bledý, vyčerpaný muž se na ně zdráhavě podíval, ale námitka mu zemřela na rtech. Vyvlekl se z kanceláře, jako by měl nohy z olova, a Brumbál za ním kouzlem okamžitě zavřel dveře.

Pak ředitel vrátil pohled ke Snapeovi. Severus se ani nepohnul. Ve spáncích mu silně bušilo, vidění se mu zúžilo na hůlku v ruce. Bledé klouby zbělely, ale ani za nic nedokázal pěst uvolnit.

Prostě to byl normální den a teď tohle.

Jen před hodinou zjistili, že Harry chybí… jedna hodina, která vše změnila. Kluk nedorazil na přeměňování a Weasley se na ředitele vrhl v panice, že Harry nebyl ráno v ložnici. Ten náhle smrtelně bledý pitomec plácal cosi o tom, že si byl jistý, že se Harry ukáže na hodině… Byl si tak jistý! Nevěděl!

Pro Severuse to znamenalo jediné – Harry chyběl celou noc a nikdo to nezjistil. Neměli to jak zjistit.

Mohli jej zavraždit už před hodinami.

Nechtěně se v myšlenkách vrátil k vlastním aktivitám té bezesné noci – připravoval antibiotické sérum; četl pitomý román; dal si zatracenou sprchu. Jeho syna – unesli…? Mučili…? – a během celé té doby se Severus utápěl v depresích při představě známkování těch ohavností, co studenti nazývali esejemi.

Teď se mu ta vzpomínka vysmívala.

Možná jej ze všeho nejvíc nefrustrovala jen jeho nevědomost – ale celá ta naprostá bezmoc; v okamžiku, kdy obdržel Brumbálovu zprávu, vyslal žádost o předvolání… On jako jediný ze Smrtijedů měl tu schopnost a vždy jej to naplnilopocitem moci. Ale občas – jako v tomto nesnesitelném případě – Pán zla na žádost o předvolání neodpověděl. Severus zíral na Znamení zla, čekal na jakoukoliv reakci a nikdy dřív v něm ta kompletní nepřítomnost pálivé bolesti nevyvolávala takovou hrůzu jako teď.

Buď Pán zla nevěřil, že mu Snape má co říct, nebo jej příliš zaměstnávalo mučení nového vězně. Jen na to Severus pomyslel, v krku se mu zvedala žluč.

„Severusi,“ vytrhl jej z myšlenek Brumbálův hlas, „zvážil jste všechny možnosti, proč jste ještě nebyl předvolán?“

Snape zavřel oči; věděl, na co se ho ptá. „Předpokládám, že odkazujete na možnost získání informací o mně z mysli toho chlapce?“ Otevřel oči a podivný úsměv mu zatahal za tenké rty. „Ano, moc dobře vím, že Pán zla si už teď může být vědom skutečnosti, že jsem otcem Harryho Pottera… a mnohonásobně prokletý zrádce.“

„Jestli vás předvolá,“ sledoval jej Brumbál pozorně, „může to znamenat vaši popravu.“

Snape se hořce usmál na chlapcovu hůlku. Hůlku, kterou jeho syn postrádal. Hůlku, která znamenala, že je jeho syn naprosto bezbranný. Bezmocný.

„Ano, to je velmi pravděpodobné.“ Až s ním skončí.

„Vymyslel jste už nouzový plán?“

Snape se na něj poněkud nevěřícně podíval. Ani na chvíli jej nenapadlo zabývat se plánem pro zajištění vlastního přežití. Jistá jeho část byla ohromena, že se ředitel vůbec ptá.

„Ne,“ odpověděl Snape a šokoval jej záblesk obav v Brumbálových očích. Najednou mu došlo, že i ve strachu o Harryho – chlapce, kterého tak vroucně miloval – se ředitel bojí také o Severuse.

Ta představa jej jaksi rozzuřila. Teď se bude zajímat. Teď, když bylo všechno ztraceno!

Severus k němu nikdy dřív necítil nenávist silnější než v tomto okamžiku.

„Nemám žádný nouzový plán. Ale co na tom záleží?“ Vrhl na Brumbála nepěkný úsměv. „Jestli je vaše věštba přesná a jeho smrt bude znamenat zkázu pro nás všechny… No, mě to rozhodně trápit nebude.“

„Severusi –“

„Jestli je mrtvý – já jsem skončil!“ procedil Snape nenávistně. „Nechte ho, ať mě popraví. Ať si ponoří svět do pekelné jámy, je mi to jedno! S tímto končím – a končím s vámi!“

Brumbál se zhluboka nadechl, aby něco řekl, ale Snape jej přerušil.

„Nic neříkejte,“ pokračoval nenávistně. „Je to vaše chyba.“

Brumbálovi se ve tváři objevilo cosi jako ublíženost a Snapeovi poskočilo srdce radostí, než pokračoval na vlně nadšené zlosti: „VŠECHNO je to vaše vina!“ Bolest a vztek si našly své zdůvodnění: „Všemu tomuto jsem mohl předejít, kdybyste mi ho neukradl!“

Ta nečekaná slova Brumbála překvapila. Severus se otočil; kypěl vzteky a v této chvíli se mohl soustředit na jediné – na všechny ty hnusné emoce, které v něm vřely.

„Byl jste si tak jistý, že?“ Hlas ho svým chvěním zradil, ale pokračoval dál a přál si, aby mohl Brumbála proklít do horoucích pekel. „Věděl jste, co by se stalo, kdyby byl můj – nikdy bych vám svého syna nedal!“

Vtom mu myšlenky naplnily mlhavé představy, scénáře, které se mu míhaly hlavou během těch pár posledních měsíců, aniž by nějak zapůsobily. Teď mu vyletěly z úst jako smrtící zbraň v rukou muže, který se zbavil veškerého strachu.

„Vzal bych ho do nějakého zastrčeného koutu země… někam daleko od vás… Kdyby ON přežil, pak bych jej uchlácholil – vychoval bych svého syna, aby mu slintal na hábit – aby byl jeho nejvěrnějším Smrtijedem, než bych ho kvůli synovi zradil!“

Viděl to před sebou – tu existenci, kterou mu Brumbál ukradl – a srdce mu nad tím běsnilo.

„Nikdy byste svého drahého zlatého chlapce neviděl tak zničeného – ty schopnosti, kterých by dosáhl – a já bych k tomu dal souhlas, než bych ho zradil! Nikdy bych neriskoval jeho krk… ne mého synakvůli nikomu!

Snape se opět otočil, chtěl vidět Brumbálovu nenáviděnou starou tvář, až po něm hodí své obvinění.

„A vy jste to věděl! VŽDY jste to věděl!“

Ale jestli ho Severusova slova zasáhla, to z výrazu nepoznal. A za to jej nenáviděl ještě víc, protože i teď se cítil ve svém vzteku jako spodina, jako nehodný. I teď věděl, že jeho slova jsou pouhá lež.

Protože jakékoliv by byly podmínky, jakoukoliv cestou by zamířili, Harryho skutečná povaha by se ukázala.

Pokud mu ani týrání u těch mudlů a tíha jeho osudu neukradly ten jeho nechutně vznešený a ryzí charakter, pak by jej ani Severus před ním neuchránil. Harry by vždy byl hrdina. Harry by vždy bránil slabé. A Harry by při tom vždy i umřel.

Šlo o hořkosladkou pravdu, protože Severus věděl, že konečně začal mít rád někoho, kdo prakticky ztělesňuje ty vlastnosti, kterými vždy pohrdal – šlechetnost, soucit, sebeobětování. A teď hrozilo, že bude ten chlapec navždy ztracen, a Severus nedokázal říct, jestli to on sám přežije.

Přemýšlel, jak svět dokáže být krutý, když se obrátí vzhůru nohama.

„Mnoho věcí jsem tehdy nevěděl, Severusi,“ řekl nakonec Brumbál tiše; hlas měl naplněný smutkem a najednou jako by zestárl. „Kdybych věděl, mohl jsem jednat zcela jinak.“

Snape neunesl pohled na něj. Rychle uhnul očima, aby snad neprozradil víc, než už se stalo.

„Jestli můj syn umírá,“ pravil tiše, sotva ta slova dokázal vyslovit, „končím.“

Brumbál téměř neznatelně přikývl. Modré oči vyjadřovaly tolik smutku, že Snape poznal, nakolik mu starší kouzelník rozumí.

ooOOoo

Toho dne se hodiny vlekly jak století. Snape přežíval v odtikávajících vteřinách, vědom si pouze stínů tančících po zdech podzemí a prázdnoty, kterou cítil, a která jej bude pronásledovat do konce života.

Až v prvních hodinách večera přišlo předvolání, a ne jen pro Severuse samotného, ale pro všechny věrné. Jeho otázky teď budou zodpovězeny a on se děsil odpovědí stejně tak, jako po nich toužil. Velké shromáždění nebylo dobrým znamením. Neodvažoval se doufat v nic než v to nejhorší – ve zprávy o potupné smrti Chlapce, který zůstal naživu, a oznámení brzké smrti zrádce. Nakonec to bude nekonečně méně bolestivé než chovat naděje, které se ukáží planými.

Do posledního kousku svého bytí se cítil otupělý. Už se o Harryho nemusel bát, věděl, že teď už je chlapec pravděpodobně mrtvý. Nebál se ani o sebe, znal rozsah toho, co už možná ztratil.

Ke Snapeovu šoku však setkání probíhalo naprosto obyčejně – jako by si na prahu svého triumfu Pán zla chtěl jen potvrdit pevnou ruku nad svými vojáky. Nemilosrdnýma červenýma očima hleděl na shromáždění svých maskovaných následovníků v hábitech. Když vyvstala otázka Potterova všeobecně známého zmizení, bezkrevných rtů se dotkl úsměv:

„Harry Potter už nám nedělá starosti.“

Celou tu dobu Snape zkoumal svoji společnost, přemýšlel, kdo z nich ví o osudu toho hocha. Rychle všechny přepočítal a zjistil, že dva chybí. S maskami však nedokázal odhalit identity nepřítomných.

„Zůstaň pak chvíli, Severusi.“

Ta slova nočním vzduchem zasyčela. Snape poslechl a s poskočením srdce zadoufal, že se brzy něco dozví o stavu svého syna. Místo toho byl podroben výslechu o dění v Bradavicích po chlapcově zmizení. Jak to Brumbál vzal? Jak reagovali studenti? Co na to říkají jeho mladí Smrtijedi? Další otázky a pak náhlé propuštění, které jej zanechalo bez odpovědí.

Dokonce i jeho zaobalené dotazy se setkaly jen s oním záhadným tvrzením – že chlapec už není problémem.

Snape se nakonec musel stáhnout s pocitem strašlivého selhání. Sotva opustil přijímací komnatu Pána zla, když ze stínů vyklouzla postava a zastavil ho mladý hlas.

„Profesore Snape!“

Severus byl v pokušení chlapce srazit, nebo jej alespoň zranit. Teď pro Draca Malfoye neměl použití. Už ne.

„Draco,“ pozdravil jej hlasem tak prázdným, jak se sám cítil. Chlapec odložil masku, aby odhalil bledý, ustaraný obličej. „Jaké překvapení.“

Nepřiměl se nazvat to ‚příjemným‘ překvapením.

Draco se neklidně rozhlédl. „Měli bychom mluvit tady? Mám něco – soukromého, co chci s vámi probrat.“

Draco se významně podíval na ty Smrtijedy, kteří se hemžili na dohled a kteří se ještě nepřemístili.

„Toto místo se mi docela líbí.“ Snapea ten dokonale nacvičený pokus o intriku nezaujal.

„Podívejte –“ naléhal Draco, „tady s vámi nemůžu mluvit. Ne tady – kde nás můj otec může najít.“

Před pár dny by po té příležitosti skočil. Teď jej nechávala chladným.

„Ani za mák se nezajímám o vašeho otce. Jestli si se mnou přejete mluvit, pak mluvte.“

Přesto se mu nohy rozešly, téměř proti jeho vůli, a nakonec stál chlapci tváří v tvář v uzavřené soukromé komnatě.

Bez dalšího zaváhání se Draco pustil do svého příběhu. Chlapec ani nevykazoval neklid – ani se neujistil, zda někdo neposlouchá za dveřmi – a Severus se pro sebe ušklíbl nad jeho bezstarostností; prozradil se a Severusovi jasně dokázal, že strach z otce byl jen zástěrkou pro Snapea.

Co mi dnes Lucius chce nabídnout? pomyslel si Snape temně. Už považoval za nepravděpodobné, že by Lucius mohl za Harryho zmizení; stál příliš nízko v řadách Pána zla, aby mu byl svěřen takový úkol, a vylákat někam Harryho by nikdy nedokázal. Ale možná si to může poslechnout. Možná Luciusův pošetilý syn posbíral víc poznatků, než se zdálo.

Draco se pustil do svého vymyšleného příběhu – příčinou všeho je jeho otec. Draco se na něj hněval. Nedávno celý zoufalý zjistil, že Lucius zavraždil jeho matku. Věděl, že Snape je Luciusův nepřítel, a chtěl po něm pomoc s odplatou –

Slova se v Severusově hlavě slila do bezduchého bzučení a otravnosti. Takže Lucius provádí svůj tah. A používá Draca. Neuvědomil si, že se smrtí Harryho Pottera už nebude Severusovi hrozbou. Nevěděl, že Snape už nemusí chránit Septimuse.

Koneckonců, nebylo třeba ochraňovat mrtvého syna.

To pomyšlení jím projíždělo jako ostří nože. Jako by přišel o dech.

„– pomoci vám a…“ Draco se odmlčel a jen bledé oči prozrazovaly jeho neklid, když se Snapeova tvář zkřivila hořkým, neznámým výrazem. Vyděšený otcovým hněvem, pokud do toho Snapea nedokáže zatáhnout, si Draco se znepokojenímuvědomil, že absolutně netuší, jak to Snape bere.

„Pane profesore –“ v Dracovi narůstalo zoufalství. „Vy mě vůbec neposloucháte! Říkám vám, že je to důležité!“

„Důležité?“ zopakoval Snape sžíravě. „Upřímně, nevidím nic důležitého na patetickém kňučení.“

Patetickém.

Draco sebou škubl, jako by dostal políček, a jeho pokožka nabrala nepříjemný odstín šedé. Ke Snapeovi zvedl oči rozpálené hněvem, že je opět považován za ‚patetického‘, a hrůzou z přijetí, které jej od otce čeká, pokud zde selže… Poté, co jednou provždy vsadil na Luciuse.

„Fajn, neposlouchejte mě!“ vykřikl Draco. Snape chvíli čekal, že propukne v pláč. „Budete litovat – už brzy si budete přát, abyste mě poslouchal!“

Otočil se, aby utekl, ale až po vyslovení oněch fatálních slov, která vše odhalila.

Snape přišpendlil zrak na chlapce a otupělost, která jej celého prostupovala, se najednou přeměnila do ostrého, smrtícího soustředění.

Už brzy.

Něco se brzy stane, cosi Luciuse učiní hrozivějším…

Což musí být jen něco, co jej postaví na vysoké místo v oblibě Pána zla!

Ta slova mu v mysli drnčela a on se hnul kupředu jako blesk, chytil Draca za kůži na krku a vytrhl jej z jeho zamýšleného úprku.

„Co to –“ vyjekl Draco, když si jej Snape otáčel obličejem k sobě.

„Co jsi tím myslel?“ zavrčel Severus a třásl s chlapcem natolik, že tomu padala hlava dopředu a dozadu. „Už brzy budu litovat – co se brzy stane?“

„Pusťte mě!“ křičel Draco a snažil se vykroutit z mužova sevření. Byl vyšší a trochu těžší než Harry, ale Snapeovi jeho vztek dodával sílu, které se mladík nikdy nemohl vyrovnat. „PUSŤTE MĚ!“

Pak si vzpomněl na hůlku, ale Snape mu ji vytrhl z prstů a hodil do dálky. Draco se opět pokusil o útěk, ale muž si jej přitáhl a volnou rukou chlapci sevřel krk. Pak stiskl.

Dracovy oči se rozšířily hrůzou tak, že mu málem vyskočily z důlků; škrábal a drápal – dokonce Snapea nakopl do holeně – ale Severus jako by nic necítil.

„Tvůj otec ho má, že?“ zašeptal Snape hrozivě. „Tvůj otec dostal Pottera!“

Dracovy oči se protočily, jako by měl omdlít, a Snape jím hrubě mrštil o zem.

„Odpověz.“

Chlapec se krčil na všech čtyřech, chvěl se a lapal po dechu.

„ODPOVĚZ!“

Šlehl hůlkou do vzduchu a Draco vykřikl bolestí. Nevěřícně zvedl ruku k tváři, kde mu zubatý červený řez poznamenal bledou kůži. Chvíli nechápavě zíral na prsty zbarvené krví a pak ulpěl vyděšenýma očima na Snapeovi.

„Proč to děláte?“

Snape se přiblížil. Vystrašený Draco vykřikl a stáhl se před tím šílencem.

Snape zvedl hůlku, když se Draco pohnul směrem ke dveřím.

Crucio.“

Chlapec se pod kletbou na zemi zmítal a křičel bolestí. Snape se přiblížil a jako nelítostný mučitel sledoval hocha, jenž byl kdysi jeho chráněncem, jak trpí těmi nejkrutějšími mukami ze všech.

Když kletba skončila, Draco vzlykal. Stočil se do klubíčka a nepřipomínal nic jiného než vyděšené dítě, kterým také byl.

„Proč to děláte? Proč tohle děláte?“ blábolil znovu a znovu a třásl se, když se Snape přiblížil.

„Tvůj otec má Pottera, že?“

„Ano, má ho!“ vykřikl Draco žalostně.

Snape ztuhl, téměř tomu nemohl uvěřit.

„Proč se staráte?“ kňučel Draco. „Proč mi to děláte?“

Severus tomu až do té chvíle skutečně nevěřil; byla to jen ta nejmenší stopa… k Dracově smůle byla jediná, kterou měl.

Ale stačila.

V uších mu burácela krev. Lucius získal Harryho. ho.

A zdá se – ještě živého. Ukrytého.

Ukrytého.

Draco vykřikl, když jej Snape popadl za vlasy a vytáhl na kolena.

„Kde je teď tvůj otec?“

Draco plakal, rukama se snažil vypáčit Snapeův stisk. Zaječel, když Snape švihl hůlkou a způsobil mu šrám na druhé tváři.

„Kde je teď tvůj otec?“ syčel Snape výhružně. „Ty musíš být jeho strážce tajemství – to je jasné! Nikomu jinému by nevěřil!“

Než si uvědomil, co se děje, Draco nějak dokázal otočit hlavu a kousnout Snapea do ruky – silně. Překvapený Severus instinktivně pustil.

Draco se vyškrábal na nohy a vyrazil ke dveřím.

Snape jej rychle následoval a dohnal jej v hlavním sále. Chlapec běžel ke vzdáleným Smrtijedům.

„POMOC! POMOZTE MI! JE –“

Snapeova kletba srazila křičícího chlapce k zemi. Rychle sejmul svoji masku, aby snad některého ze Smrtijedů nenapadlo, že je moudré zasáhnout a získat si přízeň Luciuse Malfoye záchranou jeho syna.

Jakmile jej vzdálení Smrtijedi, kteří už vykročili, poznali, okamžitě se stáhli. Ostatní si s posměšným smíchem scénu užívali.

Draco to užasle sledoval – očividně jej nikdy ani nenapadlo, že mu přátelé jeho otce nepomohou.

Snape se k němu přibližoval, černé oči upřené na chlapce v temném triumfu.

„Co jsi čekal, ty pitomče?“ posmíval se mu tiše, jak zaznamenal Dracův šok. „Skutečně jsi věřil, že zasáhnou a přede mnou tě zachrání? Opravdu ses chvíli zabýval klamem, že se starají o to, co se s tebou stane?“

Draco tam stál, třásl se, a když se Snape ještě přiblížil, znehybnila jej hrůza, jako by viděl nějakou příšeru ze staré pohádky.

„Tady už není Brumbálovo území, hochu,“ zašeptal Severus. „Nehrajeme příjemnou hru pro pobavení. Teď jsi Smrtijed, Draco. Strach je naše odměna. A mě se bojí mnohem víc než tebe.“

Draco se zakymácel ve snaze neomdlít.

„Je, myslím, nejvyšší čas…“ řekl Snape se zlomyslným úsměvem, „seznámit tě s tím tvým proč…“

ooOOoo

„Co uděláte mému otci?“

Po pěti minutách kletby Cruciatus mohl Draco jen šeptat.

Snape nedokázal říct, proč se ráčil odpovědět, proč kluka nepřekročil a prostě neodešel, když už znal místo pobytu jeho otce.

Snad zdráhavá míra respektu. Nečekal, že kluk vydrží tak dlouho.

„Prosím –“ úpěl Draco a zvedl ke Snapeovi žebrající oči. „Co mu uděláte?“

„Proč se ptáš? Myslel jsem, že to je zjevné,“ odpověděl Snape chladně. „Zabiju ho.“

„Ne.“

Teď chlapce skutečně překročil, aby jej zanechal zhrouceného a v troskách, a zamířil k přemisťovacímu bodu.

Zastavil ho slabý stisk kotníku.

„Ne. Prosím!“

Snape Dracovu ruku skopl, ale on ještě víc stiskl, jak našel rezervní sílu. Vyrazil kupředu, oběma rukama obtočil Snapeovu nohu a přitáhl si ji téměř k hrudi.

„Prosím, nezraňte ho,“ žadonil Draco chraplavě. „Udělám cokoliv, jen jej nezraňte, prosím –“

Vydal výkřik hrůzy, když Snape varovně zvedl hůlku, ale k Severusovu překvapení – a zdráhavému obdivu – se nepustil.

„Prosím, ne,“ zaúpěl opět Draco a oči se mu plnily slzami. „Je vše, co mám.“

Snapeova hůlka klesla zpět k boku a v krku mu narostl knedlík nad zničeným šedým pohledem toho dítěte – pro něj nebyl víc než děcko. V hrudi se mu pohnul téměř neznámý pocit lítosti.

„Nemůžu ho ztratit…“ Draco silně vzlykal a bořil tvář do Snapeova hábitu. „Nemůžu ho ztratit… Už mi zbyl jen on!… On je vše, co mám!“

Severus zavřel oči a nenáviděl se za tu nevítanou lítost. Lucius dnes zemře. Už neexistuje jiná možnost.

Ale Draco nemusel žít svůj život s vědomím, že zradil svého otce jeho vrahovi.

Obliviate.“

Na to kouzlo neměl dost zkušeností – okamžitě poznal, že se něco zvrtlo a chlapcova mysl se pod náporem jeho síly zlomila.

Draco Malfoy teď na něj zíral a jeho oči postrádaly jakýkoli výraz chápání.

Snape nakoukl do nechráněné mysli, přímo do chlapcových myšlenek – zvědavost nad tímto podivným, tmavovlasým mužem… zmatení, proč tomu cizinci objímá nohu…

Zvědavost, zda tento cizinec je jeho otcem…

„Ne, nejsem tvůj otec,“ pravil Snape stroze a snažil se zbavit stisku toho hocha.

Bylo to nutné.

Ta myšlenka však přinášela jen malou útěchu, a když odcházel, stále cítil v zádech ty nechápavé šedé oči… Ale bylo to pro Harryho.

Vše bylo pro Harryho.

A svědomí jej už víc netrápilo.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jen krví spojeni - 42 Od: margareta - 15.01. 2016
No vida, taky řešení. Draco je v klidu a až na další celkem z obliga. Snape ho taky mohl klidně zabít! Proč na něho ale nepoužil legiliments? Teď si to rozdají skuteční machři! Už mi nezbývá, než to vydržet! Díky, čtu dál!

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: GinnyWesley789 - 24.11. 2015
Jsem ráda, že si Severus uvědomil, že má Harryho rád:) Těším se, až zničí Malfoye;) Díky:)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Liz - 15.11. 2015
Po minulé kapitole je mi Draca teď líto.

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: mami - 02.11. 2015
To mu nebodaj uškvaril mozog?

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Jacomo - 28.10. 2015
No tak teda jo. Severus JE Smrtijed. A unesli mu syna. Ale stejně jsem si myslela, že bude k Dracovi milosrdnější. Že si nebral servítky před Brumbálem a před Remusem, to jsem chápala, ostatně si to ti dva pitomci zasloužili, ale ten cruciatus a obliviate bylo silné kafe. Chudák Dráček :-( A to nejhorší - Merline, co má ten Lucius za lubem? Děkuju za krásnou, i když velice bolavou kapitolu a honem utíkám k dalšímu kousku.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 29.10. 2015
Myslím, že on ale musel použít Cruciatus. Potřeboval zjistit místo Harryho pobytu a rychle. A to šlo jedině mučením. Ne že bych to omlouvala. Ale chápu. A to obliviate ještě autorka dovysvětlí. Děkuji moc za komentář, Jacomo :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: miroslava - 24.10. 2015
Tak nevím, nebude mít nakonec Severus hned dva syny naráz? Teď , s absolutním výmazem paměti, by Draco mohl být méně otravný.... Mě by se to fakt líbilo. ( A Harry by ho do rodiny určitě rád přibral.) Děkuji za skvělý překlad, čarodějky.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 25.10. 2015
No, taky mě to napadlo. Jak to však autorka vyřeší, se dozvíme až v poslední kapitole. Já děkuji za komentář, miroslavo :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: sisi - 23.10. 2015
Velmi krvelačné toto společenství smrtijedů. Nikdo nehne prstem pro záchranu dítěte, každý chrání jenom to své. Jakoby mi začalo být líto Draca. Oh, samozřejmě, že je mi ho líto už mnoho let,že má takového otce. Ale je to jediný otec, kterého má. Opravdu divná válka. Nesnáším, když jsou trhány rodiny na kusy. Dík za překlad.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 23.10. 2015
Věru, Smrtijedi nejsou zrovna přátelská skupina. Ale Draco už byl označen, takže na něj asi jako na dítě nepohlížejí. I když i bez Znamení by mu nepomohli. Ne tato smečka. Každá válka trhá rodiny. Bohužel. Jen doufejme, že my ji nezažijem, že si o ní budeme jen číst. Díky za komentář, sisi.

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Julie - 22.10. 2015
Vím, že Seveus těžko mohl jednat jinak, potřeboval z Draca pravdu o tom, kde je Harry nějak dostat. Stejně je mi Draca trošku líto... Moc se mi líbilo, jak to Severus nandal Brumbálovi. Brumbál má možná Harryho svým způsobem rád, ale hlavně je pro něj zbraň. Severus má k němu pravý otcovský vztah a ochrání ho za každou cenu. Nedokážu si sice představit, jak z toho ti dva vyváznou, ale věřím, že ano. Děkuji moc za překlad. S napětím očekávám další kapitolu.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 23.10. 2015
No, rozuzlení nás čeká už jen během dvou kapitol. Poslední je jen takové uzavření osudů našich hrdinů. Takže už nás toho moc nečeká :-( A Brumbál? No, ten se asi bude muset smířit s tím, že nad Chlapcem, který zůstal naživu už nebude mít moc. O to už se Severus postará :-) Díky za komentář, Julie.

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: maria - 22.10. 2015
dakujem

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Zuzana - 21.10. 2015
Severus je strašne krutý, ale kvôli Harrymu odhodlaný na všetko. Draco si o niečo podobné koledoval. Je mi ho ľúto, ale trest si určite zaslúžil... aj keď nemyslím, že až takýto. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 23.10. 2015
No, tak nějak. Draco byl sice hajzlík, ale až toto... No, neměl Harryho předat otci, to jej jasné, ale totální restart mozku je fakt drsný. Třeba k němu autorka ještě bude laskavá... to se uvidí na konci. A Severus je zde opravdu Smrtijed. Až mrazí :-) Díky za komntář, Zuzano.

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: amick - 21.10. 2015
Z popisu Severusových pocitů až mrazí v zádech. Ale jsem ráda, že vše vyříkal Brumbálovi. Lucius si proti Harrymu pozval Bellu, ale co když se plete, co když to byla špatná volba ? Severus jako Smrtijed je nepřekonatelný - Lucius asi nemá šanci, ale těším se jak nám jejich střet autorka popíše a jak to vy, milé dámy, fantasticky přeložíte. Draca je mi kupodivu docela líto, snad ho čeká nový začátek. Díky za překlad.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 23.10. 2015
Co se týká Draca, v tomto okamžiku jsem mu ten nový začátek přála. A v poslední kapitole se dozvíme, jestli se mu ho dostane... A mezitím budou dvě kapitoly, kde se naši hrdinové budou potýkat nejen s Luciusem, ale i s Belou. A střed to bude parádní! Doufám, že překlad to kouzlo nezmenší :-) Díky moc za mil komentář, amick :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Marti - 21.10. 2015
Já myslím, že ať by Draco dopadl jakkoli, vždycky by byl ten prohrávající. S jeho slabošskou povahou a pokřivenou výchovou od Luciuse by nikdy nezapadl ani na jednu stranu. Možná je vymazání paměti skutečně pro něj to nejmenší zlo ze všech možných. Uvidíme, jak nám to autorka podá. Nakonec je mi ho tak nějak líto, přeci jen je to zpackaný mladý život. A Severus byl impozantní, je jak dravá šelma bránící své mládě. Myslím, že konfrontace s Luciusem bude stát za to. Těším se!
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 23.10. 2015
Tento Draco to opravdu nevyhrál. Možná ano, výmaz paměti mohl být tím nejlepším řešením, Ale ještě se k Dracovi vrátíme v poslední kapitole. Nakonec možná zjistíme, že špatně nedopadl :-) Ano, Severus je šelma! :-) Děkuji za komentář, Marti :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: denice - 21.10. 2015
Snape přežíval v odtikávajících vteřinách, vědom si pouze stínů tančících po zdech podzemí a prázdnoty, kterou cítil, a která jej bude pronásledovat do konce života. - Úžasná věta. A kdybych nevěděla, že Harry žije a přežije... Fantastická scéna s Brumbálem, na místě toho starce bych se nechala fénixem zanést pěkně vysoko nad moře a pak se pustila. Severus byl majestátní ve svém hněvu a bolesti. Teď to všechno vyslovil naplno a už pro něj není cesty zpět. Draco je jen malý příklad toho, co se stane, když se mu někdo postaví do cesty. Třes se, Luciusi, tohle nemůžeš vyhrát - ale na jejich střet se opravdu těším. Draca je mi opravdu líto, ale myslím, že kdyby nepřišel o paměť, stejně by zešílel. Jen nevím, kdo se o něj postará. Otec určitě ne a Smrtijedi? Už se ukázalo, že je jim zcela lhostejný. Díky.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 21.10. 2015
Byla jsem ráda, že Severus to všechno Brumbálovi hodil do tváře. Tak mu dobře, dědkovi manipulátorskému! Jo, Draco asi skončil nejlíp, jak mohl. Ale i tak... A kdo se o něj postará? Tak to se dozvíme v závěru. Moc děkuji za komentář, denice :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: prodavacka - 21.10. 2015
Zdravím Lupino, vůbec si nedovedu představit , jak se z toho ti dva ve zdraví dostanou Prodavačka
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 21.10. 2015
No, bude to dramatické :-) Díky za komentář, Prodavačko :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: scully - 21.10. 2015
A kruciš,Lucius si k Harrymu přizval Bellu. To pro Harryho vůbec nevypadá dobře. V minulé kapitole jsem doufala,že se Severus Dracovi pořádně pomstí,ale dnes mi ho bylo líto. Opravdu to pro něj nemohlo dopadnout dobře s Luciusovou výchovou. Kompletně smazaná pamět je pro něj možná i dobrá věc,bude moci začít znova. Severus se přepnul do smrtijedského režimu,pro záchranu Harryho udělá cokoliv.Doufám,že Luciusovi pořádně natrhne prd... Moc děkuju za krásný překlad a budu se těšit na příští týden.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 21.10. 2015
Jojo, Lucius a Bella na scéně. Draco chudák dopadl. V jakém stavu bude se dozvíme v poslední kapitole. Autorka tu vymazanou paměť viděla jako dobrou, Já se přiznám, že si nejsem jistá. Ale pravda je, že by žil s tím, že zradil otce. A vzpíral by se pomoci. A vůbec. V tomto příběhu to takto prostě mělo být. :-) Díky moc za komentář, scully :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: luisakralickova - 21.10. 2015
Severusova smrtijedská stránka vystrčila opět růžky.Díky za kapitolu, těším se na další.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 21.10. 2015
Ano, Smrtijed v režimu zachraň syna opravdu nezná slitování. Díky za komentář, luiso :-)

Re: Jen krví spojeni - 42 Od: anizne - 21.10. 2015
No teda, Severus začíná mít Harryho rád, super. Draco si určitě bude se Zlatoslavem rozumět, dostal, co si zasloužil. Těším se na příští kapitolku, jak Severus zničí Malfoye. Děkuju za počteníčko.
Re: Jen krví spojeni - 42 Od: Lupina - 21.10. 2015
Spíš myslím, že Draco je oběť výchovy svého otce. Ale pravda, v tomto věku už si mohl uvědomit, že předhodit Pottera otci bude to samé, jako by jej sám zabil. Severus už pomalu pracuje na Luciusovu zničení :-) Díky za komentář, anizne :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

E. M. Snape: ( Lupina )11.11. 2015Jen krví spojeni - 45 (Závěr)
E. M. Snape: ( Lupina )04.11. 2015Jen krví spojeni - 44
E. M. Snape: ( Lupina )28.10. 2015Jen krví spojeni - 43
E. M. Snape: ( Lupina )21.10. 2015Jen krví spojeni - 42
E. M. Snape: ( Lupina )14.10. 2015Jen krví spojeni - 41
E. M. Snape: ( Lupina )07.10. 2015Jen krví spojeni - 40
E. M. Snape: ( Lupina )30.09. 2015Jen krví spojeni - 39
E. M. Snape: ( Lupina )23.09. 2015Jen krví spojeni - 38
E. M. Snape: ( Lupina )16.09. 2015Jen krví spojeni - 37
E. M. Snape: ( Lupina )09.09. 2015Jen krví spojeni - 36
E. M. Snape: ( Lupina )02.09. 2015Jen krví spojeni - 35
E. M. Snape: ( Lupina )26.08. 2015Jen krví spojeni - 34
E. M. Snape: ( Lupina )19.08. 2015Jen krví spojeni - 33
E. M. Snape: ( Lupina )12.08. 2015Jen krví spojeni - 32
E. M. Snape: ( Lupina )05.08. 2015Jen krví spojeni - 31
E. M. Snape: ( Lupina )29.07. 2015Jen krví spojeni - 30
E. M. Snape: ( Lupina )22.07. 2015Jen krví spojeni - 29
E. M. Snape: ( Lupina )15.07. 2015Jen krví spojeni - 28
E. M. Snape: ( Lupina )08.07. 2015Jen krví spojeni - 27
E. M. Snape: ( Lupina )01.07. 2015Jen krví spojeni - 26
E. M. Snape: ( Lupina )24.06. 2015Jen krví spojeni - 25
E. M. Snape: ( Lupina )17.06. 2015Jen krví spojeni - 24
E. M. Snape: ( Lupina )10.06. 2015Jen krví spojeni - 23
E. M. Snape: ( Lupina )03.06. 2015Jen krví spojeni - 22
E. M. Snape: ( Lupina )27.05. 2015Jen krví spojeni - 21
E. M. Snape: ( Lupina )20.05. 2015Jen krví spojeni - 20
E. M. Snape: ( Lupina )13.05. 2015Jen krví spojeni - 19
E. M. Snape: ( Lupina )06.05. 2015Jen krví spojeni - 18
E. M. Snape: ( Lupina )29.04. 2015Jen krví spojeni - 17
E. M. Snape: ( Lupina )22.04. 2015Jen krví spojeni - 16
E. M. Snape: ( Lupina )15.04. 2015Jen krví spojeni - 15
. Fan Art: ( Lupina )08.04. 2015Harry Snape
E. M. Snape: ( Lupina )08.04. 2015Jen krví spojeni - 14
E. M. Snape: ( Lupina )01.04. 2015Jen krví spojeni - 13
E. M. Snape: ( Lupina )25.03. 2015Jen krví spojeni - 12
E. M. Snape: ( Lupina )18.03. 2015Jen krví spojeni - 11
E. M. Snape: ( Lupina )11.03. 2015Jen krví spojeni - 10
E. M. Snape: ( Lupina )04.03. 2015Jen krví spojeni - 9
E. M. Snape: ( Lupina )25.02. 2015Jen krví spojeni - 8
E. M. Snape: ( Lupina )18.02. 2015Jen krví spojeni - 7
E. M. Snape: ( Lupina )11.02. 2015Jen krví spojeni - 6
E. M. Snape: ( Lupina )04.02. 2015Jen krví spojeni - 5
E. M. Snape: ( Lupina )28.01. 2015Jen krví spojeni - 4
E. M. Snape: ( Lupina )21.01. 2015Jen krví spojeni - 3
E. M. Snape: ( Lupina )14.01. 2015Jen krví spojeni - 2
E. M. Snape: ( Lupina )07.01. 2015Jen krví spojeni - 1
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )30.10. 2014Jen krví spojeni