Preklady fanfiction Harryho Pottera

That Weird Bubbling Noise

Ten zvláštní bublavý zvuk

Autor: Gibsos

Překlad: eryenie

Beta: Lupina

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Originál: https://www.fanfiction.net/s/10325075/1/That-Weird-Bubbling-Noise

Lenka L.

Rating: 9+     Kapitol: 1       Slov: 1 916

Shrnutí: Půl roku po závěrečné bitvě o Bradavice nervozita stále přetrvává a všichni každým okamžikem očekávají útok Smrtijedů. Takže přirozeně Hermiona rozhodne, že přes vánoční svátky všichni potřebují klid a odpočinek, a najde chatku, která jim ho poskytne. Koncem dovolené nicméně nastane situace, kvůli které nebude mít zdání, jak vlastníkům chatky vysvětlí vzniklé škody. 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Gibsos. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Ten zvláštní bublavý zvuk

„Co to bylo?“ zeptala se znenadání Ginny.

„Co co bylo?“ odvětil Harry.

„Nic jsem neslyšel,“ dodal Ron.

Ginny se zamračila. „Něco jsem slyšela. Přísahám. Byl to takový zvláštní bublavý zvuk…“

„Aha toto,“ ozval se z vedlejší  místnosti zasněný hlas Lenky Láskorádové. „To je pravděpodobně jenom řetězníček. Pokud nezahvízdáš, nezaútočí. Obvykle jsou velmi hodní.“

Hermiona si povzdychla. „Máš jenom slyšiny, Gin. Za to může válka, nakonec si na to ticho zvykneš. Jsem si tím jistá, nejde o nic nenormálního.“ Ginny se zakabonila, ale v diskuzi nepokračovala.

To Hermionu napadlo, aby šestice odjela na Vánoce někam na tiché místo bez přítomnosti kouzel, takže požádala rodiče, aby jí poslali informace týkající se chatky, kterou si pronajali v zimě před pár lety, a domluvila tolik potřebnou dovolenou. Všichni trpěli neustálým napětím a ona si myslela, že by jim to mohlo pomoci trochu se uvolnit. Paní Weasleyová byla naprosto proti; asi kvůli tomu, že už minulé Vánoce nevěděla, jestli jsou ještě naživu nebo ne. Ginny ji ale ujistila, že všichni zaskočí na rodinnou štědrovečerní večeři a nakonec ji udobřila.

Dorazili do dokonalé, malebné chatky obklopené oslepujícím bělostným sněhem, který padal z oblohy a pokrýval zem. Hermiona si na sebe vzala zodpovědnost za rozvrhnutí aktivit, které by rozvířily příjemně poklidné dny. Neville se rozhodl vynechat lekce lyžování, které se Hermiona pokoušela zorganizovat, a prvních pár dní strávil průzkumem rostlin v okolí, několik jich přesadil a odložil před dveře, kde si je potom při odchodu hodlal vyzvednout.

Rona rychle otrávily neustálé držkopády způsobené těmi „dvěma pošahanými proutky, které si mudlové přivazují k nohám“ a dovolenou trávil tím, že se pokoušel ostatní nalákat na partičku šachu. Ginny se okamžitě vypracovala v profesionální lyžařku a řítila se dolů z kopců esíčky okolo ostatních. Na Harryho dohlížela Hermiona, která se snažila, aby příliš nepadal nosem dopředu. Příležitostně se k nim připojila Lenka, když se vrátila zpět do reality z omámeného zíraní na koruny stromů.

Prvních pár dní se vydařilo pěkné počasí, a potom přišla sněhová bouře… Ráno poté otevřeli dveře a zjistili, že jsou až po jejich vršek zapadaní zmrzlým sněhem. Okna byla zablokovaná a bránila jakémukoli přirozenému světlu proniknout do budovy.

„Sněženka jarní!“ vykřikl Neville a pokusil se vyhrabat květiny, které si přesadil a umístil vedle dveří. „Potřebujeme ji pro lektvar odolnosti!“

„Mudlové nás pravděpodobně vyprostí,“ vzdychla Hermiona, „všichni okolo v horách musí být také zasněžení. Prostě to přečkáme.“

Neville celý den bezvýsledně prokopával tunýlek ke svým květinám. V chatě se měl rozhostit klid, ostatní se rozdělili do skupin a hráli Řachavého Petra a tchoříčky; Ron si konečně vybral soupeře pro kouzelnické šachy.

Ronova královna se zrovna posunovala dopředu, aby zničila Ginnyinu věž, když cosi najednou proplulo vzduchem. Šachová figurka se divoce rozhlédla kolem dokola ve snaze zjistit, co ji to zvedá do vzduchu, ale nic neviděla. „Pusť mě, já jsem královna!“ křičela.

„Co se to děje…?“

„Asi ještě nikdy neviděl šachové figurky se hýbat,“ řekla Lenka, „je neškodný.“

„Kdo je neškodný?!“ zeptal se Ron.

„Řetězníček. Obvykle neobývají příliš obydlené oblasti,“ informovala je objektivně. Ron k figurce pomalu natáhl ruku. „Nemají rádi, když se jich lidé dotýkají,“ upozornila Lenka.

A opravdu, když se Ron přiblížil moc blízko, šachová figurka prudce přelétla místností a zaryla se do zdi.

„Ach, tys ho vylekal!“

„Co to sakra je!“ vyjekla Ginny a vyskočila z křesla.

„Tak fajn, kdo to byl?“ zeptala se Hermiona.

Lenka se pro sebe usmála, ale nic neřekla.

Ginny beze slova opustila místnost a odešla do kuchyně. Vrátila se s obrovským pytlem mouky v náručí, který vytáhla z kredence. Nabrala z něj plnou hrst a vyhodila ji do vzduchu.

„Co to děláš, Gin?“ Neville ze svého místa u dveří kuchyně viděl, jak Ginny pytel vytahuje.

„My tu věc najdeme,“ řekla. „Právě to mrštilo šachovou figurkou do zdi.“

Neville zamrkal, ale obrátil pozornost zpět ke svému tunelu, díky kterému téměř dosáhl ke svým přesazeným květinám.

„Mohla bys mu tím podráždit oči.“

Ginny se na chvíli zarazila, ale nepřestala vyhazovat mouku do vzduchu. Opravdu se na chvíli objevil oválný útvar, proletěl místností a vpálil do zdi, kterou pokropil nějakou neonově zelenou tekutinou. Odrazil se a narazil do stropu, který pocákal zářivě růžově, a potom zamířil do kuchyně.

„Panikaří,“ zasmušila se Lenka.

„Jsem si… jistá, že pro to existuje naprosto rozumné vysvětlení…“ prohlásila Hermiona, ale už nevypadala tak přesvědčeně.

O chvíli později se z kuchyně vynořil Neville pokrytý oranžovým sajrajtem a v rukou svíral rostlinu v květináči. „Rozmačkalo to sněženku jarní…“

Celou podlahu místnosti pokrývala rozsypaná mouka, stolek byl převržený, na zdi maglajz…. A samozřejmě šachová figurka se pořád pokoušela vysvobodit se ze zdi. „Co kdybychom tomu na zbytek dne dali pokoj…“ navrhl Harry.

Když šli později všichni do postele, v chatce vládlo podivné napětí. „Bože, už zase slyším ten stupidní bublavý zvuk!“ zavrčela Ginny.

„Myslím, že já taky!“ řekl Neville.

„Určitě to je jenom hromadná halucinace!“ prohlásila Hermiona.

Ani ne o tři hodiny později Hermionu vytrhl ze spánku výkřik přímo u ucha. „Rone? Rone, co je?“ vyskočila z postele a tápala po vypínači na zdi. Světlo zamihotalo a odhalilo Rona, který vytahoval hůlku z nočního stolku a mířil jí na strop.

„Bylo tady… něco.“

„… něco?“ zopakovala Hermiona pomalu.

„Ano! Viselo to na stropě!“ zněl téměř hystericky.

„Nic nevidím…“

„Rone?“ zavolal někdo z druhé místnosti.

Hermiona si povzdychla a odešla; Ron odhodil pokrývky na postel a následoval ji ven.

„Ron si myslí, že něco viděl,“ vysvětlila Hermiona, když se všichni vytrousili ze svých ložnic.

„Já si nemyslím, že jsem něco viděl, bylo to tu! Proč mi nikdy nikdo nevěří?! Úplně stejně jako se Siriusem tehdy ve společenské místnosti!“

„Protože co by asi tak viselo ze stropu, Rone?“ odpověděla Hermiona rozhořčeně.

„Řetězníčci se často věší hlavou dolů, aby v ní zvýšili krevní oběh, když používají telepatii,“ ozval se Lenčin zpěvavý hlásek. Seděla v pyžamu v křesle vedle televize, kterou Harry přibalil, aby se měl v čem vrtat.

„No skvěle,“ prohlásil Ron chabě a také se posadil.

„Rádi odposlouchávají lidské sny,“ pokračovala. „Byl tmavě modrý se žlutými pruhy ve středu těla a měl špičaté uši?“

„Lenko-“

„Jo,“ řekl Ron se zřetelným překvapením v hlase, „byl.“

„Co?“

„Takže, uh, jak se toho teda zbavíme?“ zeptal se Harry znepokojeně.

„Nejspíš tu zůstal zasněžený s námi,“ odpověděla Lenka nevzrušeně. „Odejde, jakmile bude ten sníh pryč.“

„Takže jsme tu s tím zůstali trčet?“ zeptal se Ron.

„Prokristapána, nezůstali jsme tu trčet s ničím, neexistuje nic jako…“ Hermiona se pokusila ten výraz vyslovit.

„Řetězníček,“ napověděla Lenka.

„Správně. Řetězníček. Neexistuje.“

„Říkám ti,“ Ron se znovu postavil a rozhodným gestem pokynul směrem k Lence, „vypadají přesně tak, jak je popsala!“

„Tak proč je předtím nikdo neviděl? Proč jsme o nich nikdy neslyšeli?“

„Řetězníčky vidí většinou děti. Většina zaznamenaných pozorování jsou přisuzována představivosti potomků, ale táta měl toto léto rozhovor s Rolfem Scamanderem pro Jinotaj a ten říkal, že sbírá informace o pozorování řetězníčků.“

„Ach, namouduši,“ vzdychla Hermiona. Při vzpomínce na předešlou debatu se rozhodla, že je jediný způsob, jak všem dokázat, že neexistuje nic jako řetězníčci. Zhluboka se nadechla, napřímila se a co nejhlasitěji zahvízdala. Hned na to uslyšeli z Ronovy a Hermioniny ložnice výbuch.

Hermiona pohlédla na zavřené dveře, pak na Rona, a pak zpět na dveře. Přešla k nim, popadla kliku a otevřela je, protože Ron je předtím za sebou zavřel. Tiché zaskřípání otevíraných dveří doprovodil silný poryv studeného vzduchu a sníh. Ve stropě jejich místnosti zela obrovská díra. Do noci trčela roztříštěná dřevěná prkna a na opuštěné postele, nad kterými pravděpodobně výbuch nastal, jak naznačovaly chybějící kusy matrace, poklidně padal sníh.

„Ach, teď jsi ho úplně zaplašila,“ poznamenala Lenka.

„Aspoň víme, že už nás to nebude pozorovat ve spánku,“ zamumlal Harry. „A hele, teď už máme východ z chaty!“

Ron, oči vyvalené a ústa dokořán, jenom nepřítomně pokýval.