Preklady fanfiction Harryho Pottera

Vendelín, který nikdy nebyl

V původním znění The Wendell That Wasn't

Napsala – opalish    Přeložila – LadyF    Obetovala – holloway

Přeloženo se souhlasem autorky.

Postavy a kouzelný svět Harryho Pottera patří JKR a spol. Tato povídka nevnikla za účelem zisku.

Skutečný příběh o tom, jak děti Harryho a Ginny přišli ke svým jménům. Za všechno může vlastně Snape. Humorná povídka.

Harry neměl pochyb, že ho mohl stihnout osud horší než mít v domě ducha Severuse Snapea, ale upřímně si nedovedl představit jaký. A to nikoli z nedostatku snahy.

„Belatrix,“ řekl pochmurně průhlednému návštěvníkovi, „dokonce i Belatrix by byla lepší než vy.“

Snapeův přízrak mu věnoval chladný pohled. „Váš vděk mne dojímá. Co na tom, že jsem položil život za…“

„Tak. Dost,“ zavrčel Harry. Přehodil si přes hlavu peřinu, ale bylo mu to málo platné. „Nemůžete jít strašit někam jinam?“ naříkal, ovšem tlumeným hlasem.

„Věřte mi, Pottere, že kdybych měl v tomto ohledu na vybranou, tak bych se takovému utrpení dobrovolně nevystavil. Zdá se, že se jeden druhého jen tak nezbavíme.“

Dvě těla – jedno hmotné, druhé nikoli – se synchronizovaně zachvěla.

„Můj život je jedna velká komedie,“ konstatoval Harry.

„To můj posmrtný taky,“ zabručel Snape.

-

„Víš co?“ přemýšlela nahlas Ginny, která ležela v Harryho objetí s hlavou opřenou o jeho hruď. „Když jsem si tě brala, opravdu jsem netušila, že si beru i Snapea.“

Harry zavrčel.

„Výmluvný jako vždy,“ komentoval to Snape, který hnízdil v jejich okně a záměrně se díval všude, jen ne na ně.

„Jděte se bodnout, Snape,“ zanotovali Harry s Ginny jednohlasně a vyčerpaně.

„Je milé vědět, že má oběť ve vás dvou vzbuzuje tak hluboký pocit úcty,“ vyčítal Snape.

„Jste mizera. Posedlý, umaštěný, mrtvý mizera, který se odnikud nedokáže posunout vpřed, evidentně ani z mé ložnice,“ odsekl Harry. Ginny byla mírně zaskočena – většinou, když si Snape hrál na mučedníka, anebo byl obzvláště nepříjemný, ho její choť prostě ignoroval. Naštěstí se Snape častěji uchyloval k trucování na půdě, což plně vyhovovalo všem zúčastněným (kromě malého Teddyho, který Snapea doháněl k zoufalství, protože byl fascinován jeho nosem a nadšeně se ho pokoušel napodobit při každé příležitosti).

„A vy jste nevyzrálý, bezohledný, nezodpovědný a arogantní odpad společnosti,“ opáčil Snape dotčeně.

Ginny si povzdechla.

-

„Téměř se bojím zeptat, jak hodláte pojmenovat svůj plod?“ nadhodil Snape a zdvihl jedno transparentní obočí. Ginny láskyplně pohladila zakulacené bříško. Právě se vrátila od svatého Munga, kde konečně potvrdili, že to bude chlapeček.

„Říkal jsem si, že možná Fred,“ odpověděl Harry pomalu a posadil se na gauč vedle manželky. Snape pochopitelně zůstal stát, ruce zkřížené na hrudi a na tenkých, stříbrných rtech slabý úšklebek.

Ginny se smutně usmála. „Myslím, že to už má zamluveno George,“ řekla a ihned pookřála. „Víš, co se mi vždycky líbilo? Ivanhoe.“

„Ivanhoe?“ zopakovali Harry a Snape ve stejnou chvíli, téměř totožným tónem. Ginny se zamračila.

„No dobře, tak Ivanhoe možná ne. Nebo ne jako křestní. A co Vendelín?“

„Pottere,“ prohlásil Snape se škodolibou radostí, „soudím, že vaše žena je dostatečným trestem za všechna příkoří, kterých jste se na mě kdy dopustil. Vendelín Ivanhoe Potter. Ano, prosím.“

Harry zbledl, když si představil chudáčka malého Vendelína Ivanhoea, jak je celé dětství pořád smutný a osamělý a šikanovaný a jak v pubertě píše příšerné, zamindrákované básně o životu plném příšerné bolesti a samoty, ke kterému ho odsoudili rodiče, když se mu rozhodli dát ono příšerné jméno. Všechno to znělo příšerně.

Ginny probodla smrtícím pohledem nemilého ducha usídleného v jejich domácnosti. „Jó, tak vy si se mnou chcete hrát, Snape,“ promluvila mrazivým tónem, „v tom případě, co říkáte na… James. James… Sirius. James Sirius Potter.“

Snape zkoprněl. „To byste neudělala…“

„Má to docela šmrnc,“ prohlásila s krutým úsměvem. „Jen si ho představte, maličkého Jamese Siriuse, jak tady vyrůstá se svým legračním, průhledným kamarádem.“

„Vás stvořil sám ďábel, ženská,“ odvětil Snape ledovým hlasem. „Nuže dobrá. Vzdávám se. Pojmenujte svého fakana, jak chcete, zdržuji se komentáře.“

„Jasně,“ Harry si oba měřil zvláštním pohledem. „Takže… Vendelín Ivanhoe to asi nebude, ne že by to nebylo, ehm, pěkné jméno, ale…“

„Ó, to nebyl vtip,“ oznámila Ginny radostně. „Bude to James Sirius Potter.“

Snape se pokusil praštit hlavou o zeď, ale prošla skrz. Harry si odkašlal. „A já k tomu asi nemám co…“

„Ne,“ zarazila ho Ginny.

-

„Nechte mě hádat,“ řekl Snape sarkasticky. „Remus Vendelín Ivanhoe Dobby Potter.“

„Jste opravdu zlý člověk,“ pokáral ho Harry, přestože se mu na tváři usadil úšklebek. Malý James ho vzápětí dloubl do oka při snaze uzmout tatínkovi brýle. Ginny to považovala za spravedlivý trest pro muže, který se jí vysmíval spolu se Snapem. Její chytrý chlapeček očividně už nyní věděl, kterého z rodičů podpořit v případě krize.

„MacDougal Artur,“ prohlásila a poposedla si, aby jí výše zmíněný MacDougal přestal intenzivně tlačit na měchýř.

„Éhm,“ reagoval Harry.

„U Merlinovy brady, to snad nemyslíte vážně, ženská.“

„Co je špatného…“

„Éhm.“

„Co je špatného na jménu MacDougal Artur Potter?“

Ginny zlobně zírala. „No,“ vyprskla, „má někdo z vás lepší nápad?“

„Napadlo mě třeba Albus,“ zkusil to Harry a zakolébal Jamese ve své náruči. Ten se šťastně zahihňal a posléze věnoval ošklivou grimasu Snapeovi, který mu pohled opětoval s upřímnou záští v očích.

„Váš potomek je zplozencem ďábla a musí zemřít. Utopte ho dřív, než nás stihne jeho vražedný, ničivý hněv.“

„Buďte hodný,“ napomenul ho Harry automaticky.

„Albus,“ opakovala Ginny zamyšleně. „Není to morbidní, pojmenovat oba syny po zesnulých? Co myslíš?“

„S jedním zesnulým bydlíme,“ podotkl Harry cynicky. James ho zatahal za bradu, a tak ho odměnil zářivým úsměvem. Snape je sledoval s pochmurným výrazem, mumlaje si pod nehmotným nosem cosi o Jamesích a Potterech a stupiditě a zlovůli batolat. Ginny měla neblahé podezření, že byl pouze uražený tím, že Harry věnuje pozornost někomu jinému. Po emocionální stránce byl profesor sám batole – považoval jejich pozornost výhradně za svou a zoufale žárlil na Jamese, který mu ji v podstatě kradl.

„Víte,“ oslovila Ginny Snapea poté, co vyslechla obzvláště nelichotivou poznámku o Jamesově duši (či spíše jejím nedostatku), „teď už jste vlastně sám Potter, takže byste možná měl s těmi nadávkami trochu brzdit.“

Výraz zděšení na jeho tváři byl téměř komický. „To zajisté nejsem!“

„Ale vždyť je to tak,“ přesvědčovala jej Ginny sladce. „James a malý Albus budou přece vyrůstat s podivínským strýčkem Snapiem.“

Harry zesinal. Snape vypadal jako každý jiný muž čelící vyhlídce na věčnost strávenou v nepředstavitelné trýzni, jenom více průsvitný.

„Víte co,“ pokračovala nemilosrdně, když v úrodné půdě jejích myšlenek vyklíčil geniální nápad, „v zájmu ctění rodinných hodnot a tak… ano, to je přesně ono. Albus Severus Potter. Co ty na to, Harry?“

„Ehm.“

„A vy, strejdo Snapie?“

„Ehm,“ pokusil se Harry ozvat znovu, naléhavěji.

„Vy ohavná, zákeřná ďáblice, k čertu s vámi,“ vypěnil Snape.

„Čeltu,“ pípnul James, plně ozbrojen schopností batolat vybrat si k zopakování nejméně vhodné slovo z celé věty. Ginny se dmula pýchou.

„Můžeme mu říkat Sevík,“ dodala, jednoduše proto, že byl Snape mizerný spolubydlící.

„Netušil jsem, že ho tak moc nenávidíš.“ zamrkal Harry. Tvářil se, jako by mu bylo Snapea trochu líto, ale on měl odjakživa měkké srdce.

„Harry,“ spustila trpělivě, „každičký den mého těhotenství se zákeřností komentoval mou váhu. Ošklivě nadává Jamesovi. Ošklivě nadává nám. Kdykoli přijde na návštěvu Ron, hází po něm věci – no dobře, zrovna to je celkem prča. Ale i tak. Vyrostla jsem s dvojčaty a Percym a on je otravnější než všichni tři dohromady, a to ani nemá tělo.“

„Ale… je opravdu moudré, abychom ze jmen našich dětí dělali nástroj pomsty?“ ptal se Harry, jako vždy nepřístojně morální v nejméně vhodnou chvíli.

„Přesně tak,“ souhlasil Snape s divokým pohledem. „To není ani trochu přiměřené…“

„Ale vždyť to není pomsta,“ opáčila Ginny samolibě. „Je to pocta mrtvým, Snapie.“

Snape se po ní vrhnul, avšak jeho ruce pouze propluly jejím hrdlem a přiškrcení bylo neúspěšné. „Hej,“ protestoval Harry náležitě, ač možná ne zcela upřímně (Snape se je ostatně pokoušel škrtit v docela pravidelných intervalech). „Nesahejte na moji ženu.“

„Kdyby duchové směli spáchat sebevraždu,“ prohlásil Snape pohřebním tónem, „neváhal bych ani vteřinu. Ani vteřinu.“

„Stlejda Snejpísnejpísnejpí. Ta.“

„Podvratné sémě ďáblovo.“

„Snejpí-píí-píííí.“

„Jůů, Harry, hele, jak se na sebe mračí! Jsou tak roztomilí.“

„Ehm.“

-

„Jmenovat se bude Lily,“ zavelel Snape a Ginny pokrčila rameny.

„Lily Nymfadora zní pěkně,“ souhlasila.

„V žádném případě,“ ozval se Harry. Rozvaloval se na podlaze, jednou rukou lechtal Jamese, kdežto druhou si jemně tiskl k hrudi Ala. James se s chichotem ošíval, zatímco Al ospalýma očkama a s palcem v ruce sledoval místnost.

„Co…“

„Jedno jméno,“ stál si Harry na svém, neoblomně a poněkud zoufale. „Aspoň jedno, které nebude připomínat mrtvého. Nic víc nechci.“

„Lily Hermiona?“ navrhla Ginny váhavě.

Harry po uvážení zavrtěl hlavou. Al na něm spokojeně slintal. „To asi ne. Ale… chybí nám nějaká pěkná aliterace. Většina kouzelnických rodin přece nejméně jednu má. Belatrix Blacková, William Weasley, Lenka Láskorádová, Severus Snape…“ Vytratil se mu hlas a obočí vyletěla vzhůru. Ginny uhádla, co ho napadlo, a souhlasila.

„Takže Lily Lenka?“

„Samozřejmě,“ hudral Snape. „Samozřejmě, že ji musíte pojmenovat po fantasmagorickém šílenci.“

„Prvorozeného syna jsme pojmenovali po kolosálním pitomci a po uprchlém trestanci. Druhému jsme dali jméno po manipulativním parchantovi, který dopomohl k moci Grindewaldovi, a po pedantském, umaštěném smrtijedovi,“ shrnula Ginny. „Opravdu vás překvapuje šílenec?“

Snape se pohrdavě ušklíbl. Ginny přimhouřila oči, když ji Lily Lenka kopla, zřejmě v pomstě za onu aliteraci. Al si vytáhl palec z pusy na dost dlouho, aby zvolal: „Stlejda Snejpí.“ Všichni zdvořile předstírali, že netrnou hrůzou při pohledu na Snapeův strnulý, nepatrný, téměř laskavý úsměv.

„Aby bylo jasno, Gin,“ oznámil Harry, „až se bude tvoje rodina příště zajímat, proč aspoň jednou nenechám naše děti pojmenovat tebe, vysvětlíš jim to ty. Už mám po krk toho, jak se mi tvoji bratři snaží diskrétně vysvětlit, že jsem majetnický a sobecký uzurpátor jmen.“

„Odpovím jim, že jsi bez milosti zamítl můj návrh na prostřední jméno pro naši dceru,“ odvětila Ginny s úsměvem.

„Ďáblice“, zamumlali Harry a Snape současně.