Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

8. kapitola

Still Delicate
Vložené: Jimmi - 07.01. 2016 Téma: Still Delicate
TinaStylinson nám napísal:

Still Delicate

Překlad: TinaStylinson, VikiVosahlova, zuzule, arabeska

Autor: padfoot4ever

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?psid=260113

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří  uživatelce Dominika.Del. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.

 Poznámka: Ahoj všichni (tedy alespoň ti, co na tuhle povídku ještě nezanevřeli), je mi už trapné pořád se jenom omlouvat, že skoro osm měsíců nebyla kapitola, ale kapitola byla přeložená už dlouho, jenom mi blbnul mail a emaily mi chodily bez příloh. Doufám, že si tuhle kapitolu užijete tak jako já a samozřejmě Vám všem přeji krásné prožití svátků! :)

(Devátou kapitolu už mám v Dokumentech, jenom ji nějak překontroluju a pošlu.)

 

Prochází se po obývacím pokoji a kouká se na věci. I když jsem ho nepozvala dovnitř, už tu je. Prohlížím si místnost a pátrám po stopách magie. Ollie zůstala ve svém pelechu, ale vrčí na Briana s očividným pohrdáním- konec konců, hafoni nemají rádi mudly. Kdybych jí nepřikázala, aby zůstala na místě, byla by v téhle době už zakousnutá v jeho mančestrových kalhotách. Kromě toho, jsem si pořádně jistá, že mu přijde divné, aby měl Jack Russell vidlicovitý ocas.

"Potřebuješ něco?" ptám se, neobtěžujíc skrýt svojí očividnou hrubost. Jeho zjevení se tu není jen trapné, je kompletně nevhodné. Jsem také čím dál tím víc nervózní ohledně Mimbuluse Mimbletonia na římse krbu a pohybujcích se fotek v koutě. Jen doufám, že si toho nevšiml.

"Jak jsi vůbec zjistil, kde bydlím?"

"Vyhledal jsem si to ve školních záznamech," pokrčí rameny, jakoby to bylo naprosto normální, že něco takového udělal.

"No, to je úplně normální," suše odpovím.

"Měl jsem vědět, že mi s tím jménem lhala," řekl, "Myslím, že záležitost se 'Susannou Ryan' byla dost uvěřitelná, ale mohla jsi přijít s něčím víc realistickým než Scorpius."

Nedokážu lhát, když jsem unavená. "Vlastně–!"

"Scorpius, který si vzal Daisy," pokračuje. "Nebydlí náhodou v Sezamové ulici?"

Nemůžu přijít na to, jestli byl sarkastický. Očividně netrvá dlouho poznat člověka. Nemám nejmenší tušení, kde je Sezamová ulice, protože mám bordel ve jménech ulic, ale nerada bych, aby to věděl. Zeměpis je jednou z mých mnoha slabin. "Eh, ne, oni bydli v Holdenově ulici..." Couvnu, když mě obdaří pohledem. Nechápu to.

"Podívej, jen jsem myslel, že bych mezi námi vyčistil vzduch," říká Brian vážně, rukou tak nějak nervózně probíhajíc skrze své vlnité hnědé vlasy.

"Vzduch je čistý," odpověděla jsem okamžitě, "a mimochodem, já nebyla jediná, kdo lhal ohledně jména, Richarde."

"Technicky jsem o svém jménu nelhal," říká mi, "mé jméno je Richard Brian McDonald, jen mi každý říká Briane, protože jméno mého táty je také Richard."

"Dobře, je sice hezké poslouchat o rodinné historii, ale mám práci, kterou musím udělat," říkám nezdvořile, "takže chtěl jsi mi něco?"

Pozvedne svá obočí. A já se cítím jako mrcha. Jako kdybych neměla celý den dostatečně stresující zjištěním, že oba můj syn a můj... Scorpius... mají dyslexii, opravdu nepotřebuji, aby si sem nkráčel a nutil mě cítit se špatně v mém vlastním domě.

"Opravdu jsem si s tebou užil povídání na Nový rok," říká. Téměř jsem si odfrkla, ale zvládla jsem si v tom zabránit. Nemyslím si, že jsem slyšela víc do očí bijící lež od té doby, co mi Molly pověděla, že váží jen třicet šest kilo. "jen jsem přemýšlel, jestli bych chtěla..."

"Podívej, Richarde - nebo Briane, nebo jakkoliv si to říkáš," zvedla jsem ruku, abych zabránila jeho přerušení mého přerušení, "nehledám vztah, ačkoliv si uvědomuji, že jsi slušně vypadající chlap, opravdu mě nepřitahuješ."

"Ale –"

"A jsem si jistá, že jsi velmi milý člověk," pokračuji, "a jsem si jistá, že bys byl velmi dobrým přítelem, ale myslím si, že by bylo lepší být přáteli - zrovna teď jsem k tobě přitahovaná asi jako k plátku chleba."

"Skončila jsi?" ptá se a já kývnu uvědomujíc si, že jsem možná byla trochu drsná - zase. "Nechystal jsem se tě někam pozvat. Bez urážky nebo tak něco, ale nejsi můj typ."

"Co tady potom děláš?" Ptám se podrážděně.

"Mám pro tebe informační balíček o dyslexii," říká vytahujíc hnědou obálku ven z tašky, "a jen jsem ti chtěl dát vědět, že kdybys o tom chtěla mluvit - nebo o čemkoliv, opravdu - mé číslo je na obálce." Podává mi balíček. "Spěchala jsi ven ze školy tak rychle, že jsem neměl šanci ti ho předat." Dívám se na něj podezřívavě. Za dvaadvacet a půl roku života na této planetě jsem si uvědomila, že muži nikdy nejsou milí, pokud k tomu nemají důvod. A docela jistě nedávají své číslo jen proto, aby si mohli popovídat.

"Kde je háček?" Mračím se.

"Není tu žádný háček," krčí rameny, "jen jsem přátelský. Pověz mi, jsi vždycky takhle upjatá?"

"Jsi vždy tak přátelský?" Vyprskla jsem odpověď. Už jsem to říkala předtím, znám jedinou přátelskou osobu, nepočítám Daisy, která se nepočítá za opravdového člověka. Prostě neumím vycházet s lidmi, kteří jsou milí.

"Jop," usmívá se, "žádné háčky. Slibuji."

*

Je pravda, že leden je ten opravdu nejvíc depresivní měsíc v roce, ale je tu jeden den v lednu, na který se těším od té doby, co se James dostal do famfrpálového týmu Kudlejských Kanonýrů - každoroční Vánoční večírek. Ano, je to 22. ledna, ale nikdo doopravdy neví, kdy se Ježíšek narodil, nebo snad jo? Měli bychom to slavit každý den, máme tři sta šedesát pět (někdy šedesát šest) šanci, abychom se trefili.

V každém případě, tento rok pořádá James večírek ve svém "apartmá". Miluji tyhle večírky hlavně proto, že jsou pozváni jen sympatičtí členové rodiny spolu s výjimečně nádhernými týmovými hráči (a naneštěstí jejich výjimečně krásnými ženami a přítelkyněmi) a nějakými dalšími Jamesovými přáteli. Nechala jsem Aidana u mamky s tátou předtím, než jsem zamířila k Alovi a Jenny, abych se připravila na párty. I Jenny je kvůli té párty rozrušená, i přes skutečnost, že je těhotná a zasnoubená. Jen proto, že je na těhotenstvím vyvolané dietě neznamená, že nemůže podívat na menu neobsahující kyselinu listovou.

Vzala jsem na sebe i pozvání Laury, i když to nejspíš není ten nejlepší nápad vzhledem k její minulosti s Jamesem. Ona a Jenny spolu také všeobecně nevycházejí. Ach no, možná pár ran padne, když začne být večírek trochu nudný

"Začínám být tak tlustá!" stěžuje si Jenny, jen co se vynoří ze svého pokoje v černých šatech.

"Jenny, ty jsi co, těhotná šest týdnu?" zeptám se. "Věř mi, ještě nevypadáš tlustě." Vypadá vyděšeně. To je sranda. "Počkej, až ti naroste zadek - nikdy už nebude jako dřív. A otečou ti prsty. A také kotníky. A budeš mít obrovská prsa - a ne v dobrém slova smyslu-"

"Nech toho!" pláče. "Není to tak hrozné, že ne Rose?" Nejsem si jistá, jestli si ji mám dál dobírat. "Chci říct, na konci toho tě čeká jako dar nádherné dítě - všechna ta bolest za to stojí, viď?"

"No, myslím, že v dlouhodobém horizontu," řekla jsem jí. "Ale nebudeš si to myslet, až ten spratek začne křičet ve čtyři hodiny ráno, vysávající všechnu tvoji energii –"

"Přestaň s tím," odeskne Jenny.

Setkáváme se s Dom a s Laurou před odjezdem k Jamesovi. Když dorazíme, večírek už je v plném proudu. James posílil vánoční dekorace a lidé tancují na vánoční hudbu. Je to tak smutné. Jak jsem očekávala, všichni pěkní členové týmu jsou spárovaní s ženami-modelkami, které pravděpodobně nemají dvě mozkové buňky, které by do sebe narážely. Ošklivější členové týmu se snaží sbalit kohokoliv, kdo by o ně měl zájem.

"V pořádku, lásko?" Taylor Harman, jeden z těch nejošklivějších členů v týmu - ne, na světě- ke mně přistoupil, jen co jsem vešla do dveří. "Polibek pod jmelím?"

"Tebe bych nepolíbila ani pod vlivem anestetik," řeknu mu a nechám Dom a ostatní, aby mě odtáhli pozdravit Jamese. James stojí na konferenčním stolku, na sobě má špičatou kouzelnickou čapku, zpívá nějakou otřesnou vánoční koledu skupině svých přátel, kteří ho povzbuzují.

"Zrzko!" zakřičí James, seskočí ze stolu a hrne se ke mně. "Přišla jsi! Myslel jsem, že se mnou nemluvíš." Už zavání alkoholem a to je teprve půl deváté.

"Nemluvila jsem, " řeknu mu. "Ale řekla bych, že život je příliš krátký na to, nosit v sobě zášť."

"Svatá pravda," souhlasí. "A jen abys věděla, myslím si, že Daisy je blbka." Jedna moje část ho podezřívá, že to řekl jen proto, abych byla šťastná, ale i tak vrhnu své ruce kolem něj a obejmu ho. Opravdu mi Jamesova neomalenost chyběla.

"Pozvala jsem Lauru," řeknu mu.

"Pozval jsem Scorpiuse," odvětí.

Proběhne mezi námi tichá a vzájemná dohoda, že se nepovraždíme. Ne, že by mi vadilo, že Scorpius přijde - vlastně jsem doufala, že tu bude - jde o to, že ta jeho stíhačka bude s ním. James vyrazil pozdravit Ala a Jenny. Laura předstírá, že se na něj nedívá, ale já vím, že ano. Dělá úplně to samé, co já, když předstírám, že se nedívám na Scorpiuse.

"Rád tě tu vidím," pronese za mnou povědomý skotský přízvuk. Ta věc s bušením srdce se už vážně stává trapnou. Poslouchám tento hlas léta a vždy na mě působí stejně.

"Pane Malfoyi," pozdravila jsem ho. "Svařené víno?" Podává se tu jen vánoční pití. Občas se o Jamese bojím, opravdu ano.

"Ne, díky," řekne Scorpius. "Slíbil jsem Daisy, že nebudu pít."

Oh, Merline. Zajímalo by mě, kde schovává svůj bič.

"Páni, ta tě drží zkrátka," podotkla jsem usrkávaje ze svého vína.

"Zítra večeříme s jejími rodiči, musím si udržet čistou hlavu," vysvětluje, dívá se trochu rozpačitě. Nemůžu si pomoct, ale mračím se. Odkdy dělá Scorpius to, co mu někdo řekne? Je to tvrdohlavý idiot - přesně to on je. Nemyslela jsem si, že to může někdo změnit.

"Zlatíčko, nezapomněl jsi zamknout zadní dveře?" My o vlku a Daisy za dveřmi, dala svoji rukou Scorpiusovi kolem pasu. "Ach, ahoj Rose."

"Ahoj," odpovídám a dám si docela velký doušek vína. Nalévám si další sklenici vína.

"Jop, zamknul jsem," říká jí Scorpius a obtočí kolem ní svou paži. Snažím se, abych se nepozvracela. Říká mu Zlatíčko. Je to horší než když jsem našla v podkroví řetízek patřící tátovi na kterém stálo "Mému miláčkovi" - nemohu uvěřit, že by mu mamka dala něco tak nechutného. Musela být opilá. Nebo možná ho našla v nějakém kanále. Dopíjím svou skleničku vína a naliju si další.

"Eh, Rose, neměla bys trochu zpomalit?" Scorpius vypadá poněkud znepokojeně. Trochu.

"Jsem v pohodě," říkám mu, "Neotravuj."

"Neotravuju," argumentuje.

"Vždycky otravuješ," odvětím.

"Dobře!" Daisy nás přerušuje předtím, než mi to Scorpius může oplatit. "Pojďme toho nechat, jo?"

"Fajn," říká Scorpius.

"Fajn," odpovím.

Důstojně se postavím, neschopná snést více z pana a paní Malfoyových. Zatímco procházím, popadnu nějaké další víno. Dom si povídá s Tony Plattem, náhradním střelcem, jehož přítelkyně se dnes v noci nemohla účastnit. "Má chlamydie!" Řekla mi to již dříve Dom, nadšeně. Opravdu netuším, proč by ji něco takového mělo podněcovat k rozhovoru s jejím přítelem.

Al a Jenny odcházejí brzy. V poslední době se chovají jako pár starců. Bývala s nimi legrace. Tedy, ne ten druh legrace, ale rozhodně více legrace, než je s nimi teď. Trávím noc povídáním si s Laurou, která předstírá, že ji ani v nejmenším neobtěžuje fakt, že je v bytě Jamese Pottera - pardon, apartmánu. Jsem si docela jistá, že on je osobou, ke které si přísahala nikdy více se nepřiblížit.

"A její vlasy jsou víc jako pochcaná sláma* než blonďaté," blábolím k Lauře, vyjadřujíc tak mé vnitřní myšlenky ohledně Daisy. Po pár skleničkách vína mé myšlenky již více nejsou vnitřní. "Vím, že mé vlasy jsou zrzavé, ale mohla bych si je obarvit, víš. Mohla bych si je obarvit na jakoukoliv barvu duhy."

"Jop," odpovídá Laura znuděně.

"Třeba na červenou...nebo oranžovou... a nebo na růžovou –"

"Růžová není barvou duhy," říká mi, "a tvé vlasy už jsou červeno-oranžové."

"No dobře - tak zelenou! Vidíš, Teddy může mít jakoukoli barvu vlasů, jakou chce. Chci Teddyho vlasy. Dřív jsem chtěla Teddyho, ale teď chci už jenom jeho vlasy," říkám. Je pěkné dostat to ze sebe.

"Rose, jsi opilá," říká mi Laura, "tohle je poprvé, kdy se vedle tebe cítím jako ta rozumnější."

"Nejsem opilá," protestuji. Nesnáším, když mi lidé říkají, že jsem opilá, když nejsem. "Ty jsi opilá."

"Dojdu ti pro sklenici vody, jo?" říká mi a pak kráčí směrem ke kuchyni.

Stejně, dokonce kdybych byla opilá, a to já nejsem, nejsem na tom zdaleka tak špatně jako většina lidí na téhle párty. Každý je alespoň trochu podnapilý. Nemůžete si užívat vánoční večírek uprostřed ledna bez toho, aniž byste byli alespoň trochu pod parou. Scorpius a Daisy tančí, ale ne jako ostatní lidé kolem, tančí ploužák. Můžu říct, že to není Scorpiusův nápad, protože nenávidí tanec a očividně nic není už Scorpiusovým nápadem. Očividně, když se s někým oženíte, splynete myslí s někým jiným a ztratíte všechny názory a myšlenky. Nikdy se nevdám. Dávám si další drink - Laura se s mou vodou ještě nevrátila. Jasně, měla bych si dát více vína.

Pomalu ale jistě začínají lidé odcházet. Jsem příliš unavená, abych se v tomhle stádiu postavila. Dom se líbá s Tonym Chlamydií, v myšlenkách děkuji, že se ještě nepřesunula do ložnice. Doufejme, že má trochu rozumu. Daisy také odchází, ale Scorpius s ní nejde. Vidím ho si s ní u dveří popřát dobrou noc a poté se vrací zpátky dovnitř.

"Jsi v pořádku?" ptá se mě Scorpius unaveně, zapadajíc vedle mě na pohovku.

"Ano," odpovídám, "Proč bych neměla být?"

"Měla jsi toho docela dost," říká.

"Ne, neměla," říkám a pohladím ho na hlavě. Má tak jemné vlasy. Chtěla bych si k nim přičichnout.

"Dobře, nemělas," šklebí se, "Jsi naprosto v pořádku."

"Miluji tě," vyhrknu. Něco mi říká, že budu litovat, že jsem to vyslovila. "Miluji tě nejvíc na světě." A tohle.

"Dobře," směje se, "Také tě miluji." říká pobaveně.

"Ne, já tě doopravdy miluji," říkám, poplácávajíc z nějakého důvodu jeho koleno. "Já tě opravdu miluji."

"Rose," dívá se na mě těma očima. Těma očima, které chci vyrvat ven a schovat si je v krabici, abych se na ně mohla dívat, kdykoliv bych chtěla. Je to divné? "Jsi opilá."

"Ty jsi opilý," odpovím, "Ale stejně tě miluji."

Napůl se na mě směje. Sedím si tu, vylévám si své srdce a on se na mě jen usmívá! "Jsi ztracený případ, Rose Weasleyová," potřásá hlavou, "Bež se vyspat."

"Scorpiusi!" mračím se. Proč to nechápe? "Scorpiusi, Scorpiusi! Scorpe! Scorp-E!"

"Rosie Rose, odpovídá, snažíc se pokračovat v této nové "kolika různými způsoby můžu říct tvé jméno" hře. "Říkáš pěkné blbosti, když jsi opilá, víš to, že?"

„Ty říkáš hodně blbin, když jsi střízlivý," odpovídám, "Ale hádej co?"

„Co?"

„Miluju tě."

„Jsi vážně uplně na sračky, viď?" zasměje se, „Vezmu tě domů."

Letaxem se dostaneme zpět do mého bytu, což je po několika sklenkách vína velmi vtipný zážitek, ale ne tak vtipný pro Scorpiuse, dokážu si představit, jak se mě musí držet, aby se ujistil, že vystoupím ze správného krbu. Vyklopýtáme ven do mého obývacího pokoje zatímco z nás padají saze a popel. Obvykle bych to uklidila, ale právě teď mám náladu akorát tak na postel.

„No tak, pojď do postele," říká mi Scorpius, „a vypij nějakou vodu, mohla by zmírnit zítřejší kocovinu."

„Jsem v pořádku!" říkám mu, „Nejsem tak opilá, jak si myslíš že jsem."

Vede mě do mé ložnice a vše, co nemohu udělat, je políbit ho a stáhnout ho s sebou do postele. Odkopávám boty a zalézám pod přikrývku, aniž bych se obtěžovala se svlékáním. Přivolá sklenici s vodou a nechává ji u postele. Pak si vedle mé postele kleká a jemně mi hladí vlasy.

„Rose?" ptá se tiše, kontroluje, zda jsem ho ještě kompletně nepřestala vnímat.

,,Hmm?"

„Vyspala ses s tím chlápkem na Nový rok?"

„Ne," říkám mu, můj hlas je tlumený polštářem, „Spala jsem jen s tebou."

Políbí mě na čelo, postaví se a přemístí se pryč.

*

Bolest. Ostré světlo. Bolest. Taková bolest! Proč je po ránu slunce tak zatraceně jasné? Je leden. Předpokládá se, že bude mizerně. Předpokládá se, že bude zataženo a deštivo. Posadím se na posteli uvědomujíc si, že mám na sobě stále zelené šaty, které jsem si vzala včera v noci na tu -

Sakra.

Ach ne. Ne, ne, ne, ne! V žádném případě bych určitě... myslím tím, nemohla jsem...

Neřekla jsem Scorpiusovi, že ho miluji, že ne?

Měla bych být pod zámkem. Jsem nebezpečná pro společnost. Chodím si kolem a vykládám ženatým mužům, že je miluji. Už nikdy nebudu znovu pít. Nikdy víc. Nikdy. Dokonce ani vodu ne pro případ, že by ji někdo s něčím říznul.

Vylezu z postele a kontroluji hodiny - je po poledni. Žádný div že je jasno. Potřebuji si o tom okamžitě popovídat s Jenny, předtím než začnu nad věcmi příliš přemýšlet a nakonec exploduji. Bude vědět, co říct. Nedostávám od ní žádnou odpověď, tak zkouším Dom a Lauru, ale od nich také žádná odezva. Dokonce zkouším Lily a Molly, ale očividně nikdo nechce zvednout svůj zatracený telefon! Vyčistím si mysl, zoufale se snažím vzpomenout na přesná slova, a co je důležitější na Scorpiusovu reakci na ně. Loknu si lektvaru na kocovinu, co tu Dom nechala před několika měsíci, který pomáhá s mou bolestí hlavy ale ne s únavou.

Zkouším znovu volat holkám, ale bez odezvy. Dokonce zkouším Gladys a Lindu. S kým si k čertu můžu pokecat? Rozhodně je nemožné, abych se s tím vyrovnala sama. Jsem nezdravě vybavená pro takový druh situací! Mám tendenci příliš dramatizovat cokoliv a udělat pořádného velblouda i z toho nejmenšího komára. Kde je Jenny? Je jediná, kdo mě může přivézt zpátky na zem!

Pak jsem spatřila hnědou obálku na stole; tu samou hnědou obálku, kterou mi dal Brian McDonald, se svým telefonním číslem na zadní straně. Kousnu se do prstu a chvíli se na ni dívám. Opravdu si o tom potřebuji s někým promluvit. Přecházím a tam a zpět. Bude si myslet, že jsem cvok, když mu zavolám. Opravdu bude.

Ale řekl přeci, že kdybych si chtěla o čemkoliv promluvit...

Předtím než jsem si uvědomila, co dělám, jsem zvedla sluchátko a vytočila číslo. Přesto všechno, na Silvestra byl opravdu dobrým společníkem.

„Haló?"

„Eh, je tam Brian?"

„Jo..."

„Ahoj.. tady Rose Weasleyová..."

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 8. kapitola Od: maria - 12.01. 2016
dakujem

Re: 8. kapitola Od: Jacomo - 09.01. 2016
Jé, to jsem ráda, že je Rose zpátky. Nevím proč, ale tahle ztřeštěná, upovídaná, praštěná holka mě strašně baví a už mi moc chyběla. Díky a těším se na další kapitolu.

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce