Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3. Kolikrát musím říci ne!

Když se Hermiona vrátila, našla Draca sedět za stolem a listovat hlavní účetní knihou. Nemohla pochopit, kde vzal tu drzost! Jak si mohl dovolit slídit v jejích soukromých věcech.

„Malfoyi!“ snažila se sebrat mu knihu, ale byl příliš rychlý, a odtáhl ji tak, že na ni nedosáhla. „Hned to polož! Je to důvěrné!“

„Kdo je ten Joshua? Otec dítěte?“

„Nejsem těhotná!“ Hermioně náhle probleskla myslí frustrace a hněv způsobené tím, že ztrácí už pět minut svého času s Malfoyem. „Myslím to vážně, Malfoyi. Dej mi ji zpět.“

Draco vstal a podal jí účetní knihu. „No není tohle skvělé, Grangerová? Myslím, že obchod je v pořádku, jak se zdá, ale proč dlužíš tomuhle Joshuovi všechny ty peníze?“

„Starej se o svoje věci!“ chňapla po knize, popadla Draca za ruku a táhla ho ke dveřím. „Teď jsi vážně na odchodu!“

„Ještě jsem ti neřekl, co jsem chtěl…“ řekl a nechal se odtáhnout na půl cesty k východu, než se vzepřel. Hermiona s ním nedokázala hnout a dupla si v pocitu naprosté marnosti.

„Je mi jedno, co chceš! Nenávidím tě a nenávidím tvůj přístup. Nechci s tebou obchodovat! Nehodlám s tebou znovu prožívat šest pekelných let v Bradavicích!“

„Ale prosím tě! Přestaň být tak zatraceně teatrální!“

„Já nejsem teatrální! Jak se opovažuješ veplout sem, říkat mi, co mám dělat, čmuchat v mých soukromých obchodních papírech a pak mít tu drzost a komentovat je?“ zaťala pěsti. Právě teď skutečně zatoužila praštit jednou z nich do jeho pohledné tváře.

„Opovažuji se, protože pokud se chystáme začít spolu obchodovat…“ začal Draco.

„Cože? Obchodovat spolu?“ Hermionin hlas zněl nevěřícně. „Já bych s tebou nezačala obchodovat, ani kdybys byl poslední člověk na světě!“

Chvíli ji pozoroval, než se zasmál. „Měla jsi být herečkou! Poslouchej, Grangerová, mám nabídku, kterou nemůžeš odmítnout,“ řekl a zvedl obočí, „nabídku, která ti pomůže zbohatnout. Navíc bys mohla spolupracovat se mnou!“

Hermiona už toho měla dost a v téměř instinktivní reakci k němu přiskočila a začala mu pěstmi bušit do hrudi. Ruce ji bolely, ale ona stejně pokračovala. Po chvíli, kdy strnul překvapením, ji zachytil za zápěstí a znehybnil. Pak ji odtlačil zpět, až měla záda opřená o jeden z regálů. Stál těsně u ní, cítila jeho vodu po holení. Stále rozzlobená zírala na jeho rameno, ale pevně ji držel a ona byla bezmocná.

„Ihned mě pusť! Nemůžeš sem přijít a postrkovat mnou! Už nejsme ve škole a žádám, abys se mnou jednal s respektem!“ ztišila hlas, ale význam jejích slov byl jasný. Draco na ni chvíli zíral, pak pustil její ruce a odstoupil od ní. Zvedl ruce nad hlavu.

„To ty jsi mě tloukla, vzpomínáš? Říkal jsem ti, že tě potřebuji, vážím si tvých dovedností – proč si myslíš, že jsem tady, a ne v jiném obchodě?“ zeptal se Draco a hleděl na ni zpod svých řas.

„No, musíš pracovat na provedení!“ odpověděla Hermiona. „Teď chci, abys odešel.“

Draco pokrčil rameny. „Fajn! Tak si nech ujít životní příležitost!“

„Fajn!“ štěkla Hermiona. Bez dalších řečí došel ke dveřím, otočil klíčem a zmizel.

“““““““““““““““““““““““““““““““““

Hermiona se vrátila z nákupu nějakých zásob. Našla všechny tři prodavače věnovat se zákazníkům, kterých byl plný obchod… Podívala se na Ginny, jež obsluhovala starší manželský pár. Zdálo se, že je v dobré náladě, ale byla trochu bledá. Hermiona odnesla nákup dozadu a pak se vrátila do prodejny, aby pomohla obsluhovat lidi postávající kolem. Byla stále zaneprázdněná, a když minula doba oběda, dala všem pauzu. Ona sama už padala hlady. Rozhodla se, že bude rozumné udělat si přestávku teď, když má v úmyslu zůstat v práci dlouho, protože musí uklidit nové zásoby.  Procházela Příčnou ulicí, hřála se v teple jarního slunce, zastavovala se a nahlížela do výkladů.  Vtom spatřila blížit se nezaměnitelné světlé vlasy. Zabočila za nejbližší roh a předstírala, že se dívá do výlohy, dokud ji neminul.  Šel znovu do jejího obchodu? Potom, co mu včera zcela jasně sdělila svůj názor? No, to tedy bude zklamaný, že? Chtěla obědvat velice dlouho!

Když se vrátila do krámku, chyběla sotva půlhodina do zavírací doby a bylo tam mnohem klidněji. Ginny přerovnávala police a sotva Hermiona vstoupila, zavolala na ni.

 „Je mi to líto, ale čeká na tebe návštěva,“ pokývla hlavou k zadní části obchodu. Hermiona se nemusela obracet, aby se podívala, protože věděla, kdo to je. „Laura mu řekla, že může počkat. Neví, že je pochodující osina v zadku,“ vysvětlila Ginny odkazem na další zaměstnankyni. „Každopádně použil svůj šarm, takže chudák holka neměla šanci.“

„Skvělé! Přesně tohle potřebuju,“ broukla Hermiona.

 „Co chce? Víš to?“

„Tak trochu. Nějakou pomoc se speciálním lektvarem. No, tak půjdu a zbavím se ho.“ Hermiona přistoupila k Dracovi, který ji s vážnou tváří sledoval. „Myslím, že jsem včera dala jasně najevo, že tu nejsi vítán,“ řekla, jakmile byl na doslech.

„Mám dojem, že mi to došlo, když jsi mě tloukla do hrudi, děkuji pěkně,“ nasupeně odpověděl.

„A přesto jsi tady!“ řekla sarkasticky.

 „Protože nemám na vybranou. Bez tebe to nemůžu udělat, tak jsem tady. Chci tě přesvědčit, abys mi pomohla.“ Jeho odpověď byla naprosto upřímná a tón zcela odlišný od včerejška. Podezřívavě na něj zírala. Nebyla si úplně jistá, jestli ji ten velmi chytrý a velmi manipulativní bývalý Zmijozel právě nedostal tam, kde ji chtěl mít.

„Tak jak tě můžu přesvědčit?“ zeptal se a ona zahlédla, jak koutky Dracových rtů zvlnil nepatrný úsměv. Byl opravdu neskutečný! Zřejmě si myslel, že je darem z nebes a že pár úlisných slůvek doplněných domýšlivým úšklebkem stačí, aby pro něj kdokoli udělal cokoli. Bylo jí jasné, že dokázal obloudit kteroukoli nic netušící ženu, protože skutečně vyhlížel jako dárek od pánaboha. Dnes ještě víc než včera, protože na sobě měl místo kabátu černou bundu. Zatřásla hlavou a nekompromisně odsunula jeho hodnocení do koutku mysli.

 „Ani nevím, co po mně chceš, ale ať už je to co chce, mě nemůžeš přesvědčit! Okázalý úsměv a podlézání na mě nezabere, Malfoyi,“ řekla Hermiona. „Znám tě až příliš dobře a nemůžu s tebou pracovat, ani ti pomáhat, nebo co to vlastně po mně chceš. Nedokážeme spolu mluvit ani minutu, aniž bychom se nepohádali!“ povzdechla si. „A teď zavírám.“  To byl vyhazov a Draco se nehádal. Pokývl jí a odešel.

Hermiona klesla na židli a schovala tvář v dlaních. Z nějakého důvodu ji jeho dnešní návštěva rozrušila víc než ta minulá. Ať už chtěl cokoli, muselo to pro něj být důležité, když obětoval svou důstojnost a prakticky prosil, aby mu pomohla. A dnes byl jiný, méně arogantní a sebejistý. Opakované odmítnutí jím muselo otřást. To a také zjištění, že nezabraly ty úžasné pohledy, které mu umožnily zvrátit jakoukoli situaci v jeho prospěch.

„Všechno v pořádku?“ ozvala se za ní Ginny. Držela plášť a kabelku. „Už odešel?“

„Díky bohu ano!“ odpověděla Hermiona. „Jdi domů, vezmu to za tebe.“

Ginny se nehádala a Hermiona za ní hleděla trochu s obavami. Zítra si s ní promluví a ujistí se, že je v pořádku. Laura s dalším prodavačem Jakem se rozloučili a Hermiona zamkla. Odešla dozadu do kanceláře a začala se probírat krabicemi, které tam dříve odložila, když zaslechla bouchání na dveře. Povzdechla si a vrátila se do krámu, připravená odbýt opozdilého zákazníka, ale když se přiblížila ke dveřím, poznala, že to nebude tak jednoduché, protože ten netrpělivě klepající člověk byl Joshua.

Poznámka autorky: Tak co chce Joshua? A Draco to opravdu vzdal? Dejte mi vědět, co si o příběhu myslíte... Chci jen říct, že mám ráda komentáře a mám sklon prosit o ně na konci každé kapitoly. Pravděpodobně je to trošku nepříjemné, ale opravdu si myslím, že jsou důležité. Pokračujte ve čtení...