Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Sirotek

Kapitola 6

Sirotek
Vložené: Lupina - 02.02. 2016 Téma: Sirotek
Hedvika nám napísal:

Autor: SnowWhiteOwl           Překlad: Hedvika             Beta: Lupina, marci         Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/10069987/6/Orphan-Child

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 6

 

Harry byl rád, že téměř všichni studenti odjeli ze školy, takže se mohl celý den schovávat v posteli, nebo potulovat po hradu a nemusel s nikým mluvit. Dost mu pomohlo, že tu na vánoční prázdniny nezůstalo moc nebelvírských, a dokonce i Weasleyova dvojčata přestala očarovávat sněhové koule, aby útočily na Harryho kamkoliv šel, jakmile jim Ron řekl, aby ho nechali na pokoji.

Harry si nebyl jistý, jestli jeho přátelství s nejmladším Weasleym bude někdy zase jako dřív. Události posledních několika dní očividně všechno změnily. Byl rád, že se Hermiona brzy vrátí. Jistě, určitě ho kvůli tomu zdrbe, ale alespoň byla dívka. Dívky by se měly vyznat v pocitech, ne? Možná, že by mohla dát jejich přátelství do pořádku.

Když Harry toho dne, kdy zjistil, že ředitel je jeho opatrovníkem, utekl z Brumbálovy pracovny, zamířil přímo do učebny, ve které bývalo Zrcadlo z Erisedu.

Samozřejmě, že už tam nestálo. Nic v té zaprášené třídě nenaznačovalo, že to je ono místo, kde Harry viděl své rodiče poprvé za víc než deset let.

Vlastně by neměl být překvapený. Uklidit ten binec, co tam tu noc Harry udělal, byla Brumbálova povinnost.

Brumbál… Harry nevěděl, co si o něm myslet.

Na jednu stranu byl milý a velká část jeho samého chtěla starému kouzelníkovi věřit. Ale na druhou stranu se ředitel nestaral, jestli Harry bude v jeho „rodině“ šťastný nebo ne. Harry nebyl blázen. Věděl, že by se o něj Brumbál tolik nezajímal, kdyby nebyl zatracený Harry Potter.

Ale záleží na tom? Koneckonců, byl přece Harry Potter, vždycky byl a vždycky bude. Stejně se k němu nikdo jiný nechoval, jako by Harrym Potterem nebyl, tak proč by měl ředitel?

Ale zdálo se, že je starci líto, co se s Harrym dělo. Mohl by předstírat, že je naštvaný kvůli Harryho výbuchu, samozřejmě, ale něco uvnitř něj Harrymu řeklo, že to nebude tenhle případ.

Ještě nevěděl, nakolik má věřit chvění v žaludku, když přijde na ostatní čarodějky nebo kouzelníky, ale když poslouchal své instinkty u Dursleyových, vyhnul se více než jedné nepříjemné situaci.

Prozatím byl jeho opatrovníkem Brumbál. Dohodli se na tom předtím, než Harry utekl z jeho kanceláře. Ředitel mu řekl, že pokud by změnil názor, bude to v pořádku, že ho podpoří v jakémkoli rozhodnutí o jeho budoucnosti, pokud to nebude moc nebezpečné.

Ne že by měl Harry v úmyslu mu někdy říkat o nějakých nebezpečných plánech.

Hledání toho zvláštního zrcadla nebylo nebezpečné, nebo ano?  Jistě, Brumbál mu říkal, že by pro něj nebylo dobré, kdyby prodléval v tom, co viděl, ale co ten o tom mohl vědět?

Harry byl rozhodnut najít Zrcadlo, nebo alespoň jeho zbytky. Prostě potřeboval znova vidět své rodiče! Nesnese samotu. Už ne, ne po tom, co viděl a cítil, když strávil těch několik nocí se svou mámou a svým tátou. Věděl, že nebyli opravdoví, byl to jenom odraz v zrcadle, ale pořád lepší než nic, ne? Neexistovala žádná naděje, že by je někdy uviděl v reálu, takže najít ty střepy byl jediný způsob.

Uvědomoval si, že to zrcadlo musí být velice cenné a určitě i starobylé, a byl si jist, že by ho Brumbál jen tak nehodil do odpadků, i kdyby už nešlo opravit.

A tak hledal.




Za dva dny objevil spoustu věcí, které by mu za normálních okolností přišly velmi zajímavé. Teď mu to však bylo jedno.

Krátce po začátku hledání, když sešel do sklepení, narazil na profesora Snapea. Harry se vyděsil, co by mu mohl Snape udělat, protože bylo očividné, že se snažil dostat do něčeho, co se ukázalo být Snapeovými soukromými komnatami. Jaké však bylo překvapení, když profesor lektvarů zarazil, co Harry považoval za budoucí tirádu, jakmile zjistil, kdo se mu snaží násilím otevřít dveře. Místo toho jej pouze s nečitelným výrazem pozoroval a řekl mu, že by měl opustit sklepení.

Druhý den Harry potkal na nefunkčních toaletách velice depresivního ducha. Když uviděl nápis na dveřích, zrychlil se mu tep. Místnost očividně byla mimo provoz, tak snad…?

Měl smůlu a kňučení toho ducha ho dovedlo k rozhodnutí, že bude rozumné rychle vypadnout. Protože podlaha byla trochu mokrá, uklouzl a spadl na zem, a jen taktak se vyhnul srážce s  umyvadlem. Zamračil se. Někdo na jednu z vodovodních trubek vyřezal maličkého, ale docela realistického hada. Ten mu připomněl toho hroznýše, kterého tehdy v Londýně osvobodil. Doufal, že se má dobře, byl to docela milý had…

Otravný duch vytrhl Harryho ze zamyšlení, takže rychle z koupelny vypadl.

A potom, když už téměř musel vyrazit do Velké síně, aby se dostavil včas na večeři (po tom, co se den před tím neukázal ani na snídani, ani na obědě, mu Brumbál nařídil, aby už nevynechával jídla), zjistil, že je v místnosti přeplněné zrcadly.

V jedné chvíli přemýšlel, zda by ten divný gobelín mohl skrývat další tajnou chodbu, a v další chvíli vzbudilo jeho pozornost zaskřípání. Když se otočil, stál tváří v tvář velkým červeným dveřím, které při dřívějším kontrolování chodby úplně přehlédl.

Ta místnost byla obrovská. I když v ní bylo jen několik málo pochodní, ty stovky zrcadel zařídily dobré osvětlení.

Ale ať hledal, jak chtěl, stejně nemohl najít žádné ani vzdáleně podobné tomu, které potřeboval.

 

 

 

Brumbál nechal své oči bloudit po Velké síni, i když už věděl, že Harry opět vynechal večeři. Nebylo zrovna moc studentů, kteří zůstali na prázdniny, a pokaždé, když některý z nich vešel, ředitel vzhlédl v naději, že uvidí malého, rozcuchaného chlapce.

Podle všeho ani Ronald Weasley nevěděl, kde je jeho kamarád nebo proč není na večeři, alespoň podle ustaraných pohledů, které každou chvíli vrhal ke dveřím.

Brumbál doopravdy doufal, že nebude muset využít to kouzlo, které na Harryho seslal, když před dvěma dny utekl z jeho kanceláře, ale zdálo se, že nemá na výběr. Alespoň věděl, že není v nebezpečí, sledovací kouzlo by ho v opačném případě upozornilo.

Nenápadně seslal zaklínadlo, které aktivovalo stopovací kouzlo a dovedlo ho přímo k Harrymu. Fungovalo to podobně, jako kouzlo Ukaž mi, takže se bohužel nemohl přemístit přímo k němu. Samozřejmě existují i taková kouzla, ale nechtěl riskovat, že ztratí i ten poslední kousíček chlapcovy důvěry.

Zdálo se, že je v jedné z vyšších chodeb hradu. Zrovna když Brumbál dosáhl odpočívadla v pátém patře, ze schodů se vyřítil sípající Harry a ve spěchu do Velké síně se s Brumbálem málem srazil.

„Harry! Tak tady jsi! Kde jsi byl, chlapče, zmeškal jsi večeři!“ Brumbál si Harryho pozorně prohlédl. Zdálo se, že je v pořádku, ale z toho prázdného výrazu v očích odhadl, jak se cítí. Ředitel se obával, že ví, co ten chlapec dělal, když ztratil pojem o čase.

„Ach, dobrý den, profesore Brumbále,“ odpověděl Harry a zabořil pohled do země. Věděl, že je pozdě, ale netušil, že ho Brumbál hledal. Ale jak vůbec mohl vědět, že byl v horních podlažích školy?

Brumbál si povzdechl. Nepotřeboval nitrozpyt, aby věděl, na co Harry myslí. „Použil jsem na tebe kouzlo, které mi tě umožní najít. To se svými dětmi dělá spousta rodičů. Slibuji, že to nebudu zneužívat, aktivuji to jen v případě, když si budu myslet, že jsi v nebezpečí.“

Harry se zamračil. Nesnášel, když někdo udělal něco takového, aniž mu o tom řekl. „Proč jste mi o tom neřekl? A proč jste si myslel, že jsem v nebezpečí?“

„Nebyl jsem si jistý, jestli s tím budeš souhlasit, proto jsem ti to neřekl. Nechtěl jsem však riskovat tvé blaho, tak jsem to kouzlo seslal bez tvého vědomí. Po pravdě, doufal jsem, že je stejně nebudu muset použít.“ Najednou se zarazil. Harry mu sice neodpověděl, ale zdálo se, že napětí v jeho ramenou se trochu zmírnilo.

Stejně se mi to, co ředitel udělal, nelíbí, uvažoval Harry a doufal, že se na něj ředitel přestane tak divně dívat. Ale jaksi Brumbála chápal. Letos to bylo už podruhé, co se dostal do vážného průšvihu…

A protože se nikdo nikdy o jeho blaho doopravdy nestaral – no, možná jeho rodiče ano, ale na to si nevzpomínal, a Dursleyovi si jej v nejlepším případě nevšímali – nemohl si pomoct, aby nebyl trochu rád, že se o něj konečně někdo zajímá.

„A pokud jde o tvoji druhou otázku,“ vytrhl ho Brumbál ze zamyšlení, „slíbil jsi mi, že už nevynecháš další jídla, a ty nejsi z těch, kteří své sliby poruší bez dost dobrého důvodu. Navíc i přes své fascinující vlastnosti muže být Zrcadlo z Erisedu nebezpečné, velmi nebezpečné, zvláště pro někoho jako ty. Nemýlím se, když se domnívám, že jsi ho hledal?“

Harry se začervenal.

Brumbál si povzdechl. „Pojď, Harry. Musíš mít hlad,“ vzal chlapce za rameno a odvedl ho dolů po schodech.

 



Harry pospíchal do Brumbálovy pracovny a přemýšlel, co by mu ředitel mohl chtít. Nebyl to trest za včerejší pozdní příchod na večeři, jak si Harry původně myslel, když mu Brumbál řekl, že se má dnes odpoledne dostavit.

„Dýňová paštička,“ oznámil Harry, když dorazil k ošklivému chrliči, který hlídal vstup do ředitelny. Zdálo se, že se ta obluda na Harryho pochybovačně podívala, ale potom se odsunula a odhalila cosi, co by se dalo nejlépe popsat jako kouzelnická verze eskalátoru.

„Ach, Harry, už jsi tady,“ pozdravil ho vesele Brumbál, oblečený ještě barevněji než obvykle. „Doufám, že jsi s sebou přinesl svůj plášť?“

„Ehm, ano, pane,“ nervózně odpověděl Harry.

„Výborně. Uděláme si malý výlet, který jsi měl podniknout už před lety. Vezme nás tam Fawkes.“

Než se Harry stačil zamyslet, kdože je vlastně ten Fawkes, Brumbál ukázal na impozantního rudo-zlatého ptáka sedícího na bidýlku vedle stolu. Pokynul Harrymu, aby se postavil vedle něj a nabídl mu ruku. Chlapec se jí – poněkud neochotně – chytil. Nebyl zvyklý být tak blízko k jinému člověku. Jeho příbuzní se ho nikdy nedotýkali, když se tomu mohli vyhnout.

„Možná to bude trochu nepříjemné, ale bude to velmi rychlé. Drž se pevně,“ upozornil ho Brumbál těsně před zavoláním: „Fawkesi?“

Poté se stalo několik věcí rychle po sobě. Fawkes opustil své bidýlko a přeletěl nad svým majitelem a ten ho chytil za ocas. Harry ucítil, že se zvedá ze země, ale než stačil vykřiknout, všechno zčernalo. Začínal panikařit – nemohl dýchat! – ale ten drtivý pocit odezněl stejně rychle, jako se objevil, a Harry s žaludkem na vodě přistál na sněhu.

Pomalu si začal uvědomovat své okolí. Vedle něj stál ředitel a zřejmě vůbec neměl problémy s tím, co se právě stalo. Ten pták zmizel. Když se Harry rozhlédl, zjistil, že přistáli kousek od něčeho, co vypadalo jako malá vesnice. Celá pokrytá sněhem působila docela idylicky.

„Co… co se to stalo?“ zeptal se, když už si byl vcelku jistý, že se nepozvrací, pokud otevře pusu. Ještě se ale neodvážil vstát, pořád cítil trochu závrať.

„Jsme v Godrikově Dole. Fénixové, jako například Fawkes, jsou docela užiteční mazlíčci, mohou tě okamžitě dostat prakticky kamkoli a je jedno, jestli tam jsou protipřemisťovací kouzla. Přemístit se znamená zmizet z jednoho místa a zase se objevit někde jinde,“ vysvětlil Brumbál, když viděl Harryho ohromený výraz, „přesně jako jsme to udělali právě teď, ale obvykle se nevyužívá fénix.“

Ředitel Harrymu nabídl ruku. Po několikasekundovém opatrném prohlížení se jí Harry chytil a vstal. Než stihl couvnout, Brumbál seslal kouzlo na jeho oblečení, které bylo najednou zase teplé a suché.

„Pojďme,“ pobídl jej Brumbál, zamířil k vesnici a stále držel Harryho za ruku.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 22.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 6 Od: Jacomo - 26.09. 2016
Brumbál se snaží, ale s Harrym to nebude mít jednoduché. Ten kluk má s důvěřováním vážný problém. Krásně se příběh rozjel, nedokážu se odtrhnout :-) Díky, Hedviko!

Re: Kapitola 6 Od: zuzule - 05.05. 2016
Jee, objevil Ursulu a vstup do Tajemne komnaty... :) Vzdycky jsem si rikala, proc ho k hrobu jeho rodicu nikdo nevzal. Ja bych tam chtela... Diik!

Re: Kapitola 6 Od: arabeska - 07.02. 2016
Při téhle povídce je mi Harryho vždycky tak líto. Tady je jako takový chúďa Heřík. Pěkný horor Rowla napsala. A další kapitola bude smutná, že? Merlinku, určitě ano, protože hrobu Harryho rodičů se asi nevyhnou. Jsem ráda za další kapitolu, jen chrl další, Hedviko. Děkuji!

Re: Kapitola 6 Od: martian - 04.02. 2016
Přečteno jedním dechem jako pokaždé. Díky.
Re: Kapitola 6 Od: Hedvika - 06.02. 2016
vážně? tak to děkuju :-)

Re: Kapitola 6 Od: LidkaH - 04.02. 2016
Super! Děkuji za skvělý překlad dalšího dílku úžasné povídky. A těším se na pokračování!
Re: Kapitola 6 Od: Hedvika - 06.02. 2016
jó, tak to já taky :-) díky za komentář :-)

Re: Kapitola 6 Od: sisi - 03.02. 2016
Moc děkuji za pěkný překlad, je to pěkná povídka, líbí se mi, jak Harry prozkoumává hrad, objevuje záhadné chodby a prostory. Pobavilo mě, když se potloukal po sklepení a Snape jej odkázal do vrchních pater. Mám takový pocit, že pan ředitel se snaží, aby si to u Harryho jako opatrovník vyžehlil, za to že jej podstrčil Dursleyovým. Do očí bijící návštěva Godrickova Dolu to i potvrzuje, uvidíme, co se jim tam přihodí, jestli se tam třeba neprochází ( čistě náhodou) =o)) nějaký smrtijedík. Jak asi Brumbál zareaguje, kdo je zachrání? předpokládám, že se do děje víc zapojí učitel lektvarů. Ještě jednou díky.
Re: Kapitola 6 Od: Hedvika - 06.02. 2016
tak to fakt nevím, ještě jsem se k té kapitole nedostala :-) díky za komentář :-)

Re: Kapitola 6 Od: soraki - 02.02. 2016
Pořád mám trochu problém s tím hodným Brumbálem... snad se to poddá. Děkuji za další kapitolu, jsem tedy zvědavá, co se bude v té další dít, že by návštěva rodného domu? Hřbitova? Těší mně, žes to nevzdala, ale škola je samozřejmě přednější! Učení zdar ;-)
Re: Kapitola 6 Od: Hedvika - 06.02. 2016
nevzdala jsem to, jenom jsem neměla dost času :-) díky za komentář :-)

Re: Kapitola 6 Od: denice - 02.02. 2016
Jsem moc ráda, že si můžu přečíst další kapitolu, už se mi docela stýskalo po hodném Brumbálovi. Velice se snaží, to se mi na něm líbí, doufám, že mu tenhle přístup vydrží a že mu Harry nakonec uvěří. Vzít Harryho do Godrikova dolu je dobrý nápad, to by mohlo pomoct. Díky.
Re: Kapitola 6 Od: Hedvika - 02.02. 2016
jojo, já jsem zase ráda, že se mi tuhle kapitolu povedlo konečně dopřekládat :-) díky za komentář :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

SnowWhiteOwl: ( Hedvika )18.02. 201711. kapitola a Epilog
SnowWhiteOwl: ( Ganlum )10.02. 201710. kapitola
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )15.11. 2016Kapitola 9.
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )13.09. 2016Kapitola 8
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )24.05. 2016Kapitola 7
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )02.02. 2016Kapitola 6
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )15.09. 2015Kapitola 5
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )14.07. 2015Kapitola 4
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )30.06. 2015Kapitola 3
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )16.06. 2015Kapitola 2
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )09.06. 2015Kapitola 1
. Úvod k poviedkam: ( Hedvika )06.06. 2015Úvod