Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím
Název: Pod hvězdami
Originál: https://www.fanfiction.net/s/11047858/1/Bajo-las-estrellas
Autorka: DannyUleySnape
Překlad: Omnes-Seethis
Beta: Aiden
Rating: M
Žánr: Romance
Paring: HG/SS
Varování: pohlavní styk na konci povídky
Děj
Láska se občas zrodí i za nejtemnější noci. Malá jednorázovka s mou oblíbenou dvojicí.
Šťastného Valentýna!
Pozn. Autorky
Mé fanfiction většinou bývají dramatické a lehce výstřední, avšak tato povídka je takovým malým dárkem pro Vás k oslavě dne lásky a přátelství. Vy, mí drazí čtenáři, jste mí přátelé, má rodina. Věřím, že se Vám můj dáreček bude líbit. Nemohla jsem si odpustit příběh s mou oblíbenou dvojící.
S láskou a přáním krásného prožití Valentýna.
Pozn. Překladatelky
Je to můj první překlad, buďte tedy shovívaví. Nečekejte příběh s hloubkou. Je to jen romanťárna pro ty, kteří budou chtít vypnout a přečíst si něco lehkého. Severus je zcela OOC, ale řekla bych, že v tomto případě můžeme udělat výjimku .I když se mi povídku nepodaří uveřejnit do Valentýna, berte to jako takový malý dodatek :)
Žádné postavy ani místa nejsou v mém vlastnictví, ale patří J. K. Rowling.
Pod hvězdami.
Mladá hnědovlasá žena se procházela po pozemcích Bradavic a směřovala k černému jezeru. Byla nervózní a šla velice rychle. Spěchala, protože tato noc byla poslední, kterou prožije jako studentka. Zítra už získá diplom a tím dokončí poslední rok studia v Bradavicích.
Po válce se někteří studenti vrátili na prestižní institut, aby dokončili studium magie. Hnědovláska zprvu neměla zájem. Řekněme, že ji návrat do školních lavic nijak netěšil. Nakonec se však rozhodla, že se přece jen vrátí, a díky tomu byla teď zatraceně šťastnou ženskou.
Pokračovala dál ve své cestě na jí tak známé místo ve vlnách černého jezera, a právě v tu chvíli se najednou objevil stín. Muž, jehož zjevení jí vyrazilo dech, ji čekal a nedokázal zabránit úsměvu.
Když zahájila poslední rok studia, měla jeden cíl; vystudovat a stát se lékouzelnicí, na což potřebovala perfektní výsledky v lektvarech, což se nestalo. Přestože byla v tomto předmětu dobrou studentkou, nebyla vynikající, takže doufala, že se ještě zlepší. Jistým způsobem jí přišlo líto, že Severus Snape už nedává hodiny, protože dostatečně zlepšit by se mohla jen s ním.
První den tenkrát přišla zproštěna veškerého nadšení do třídy, kde se ani nedivila, že je první. Vytáhla si všechny věci na lavici, když najednou uslyšela známý hlas. A když zvedla hlavu, k jejímu překvapení, spatřila Severuse Snapea stojícího přímo před ní. Pohlédla na něj a věděla, že ji čeká úžasný rok.
Také si pamatovala na ten den, kdy ho požádala, jestli by jí nepomohl s lektvary. Samozřejmě, že odmítl, takže žadonila a prosila, protože její studium bylo pro ni prakticky to nejdůležitější, a když lektvarista povolil, netušila, že tento klíčový okamžik by mohl změnit celý její život.
Když přišla k oné temné figuře, zdvihla hlavu. Jeho pohled byl vážný, avšak za pár vteřin se na jeho tváři rozlil úsměv. Objala ho okolo pasu, a protože byl podstatně vyšší než ona, opřela si hlavu o jeho hruď, zatímco on ji v objetí tiskl blíž k sobě. Tak setrvali několik minut, než mistr lektvarů chytl její tvář do dlaní. Ona se usmívala, avšak jeho pohled byl vážnější než předtím. Hermionu polila hrůza, že se stalo něco strašného.
Věděla, že milovat jej, je risk. Přemítala nad všemi možnými důsledky setrvání po jeho boku. Po vánočních prázdninách se vrátila zpět do Bradavic po hledání jejích rodičů, jen aby zjistila, že se zabili při nehodě a pak se vrátila do školy, což ji pomohlo udržet její mysl zaneprázdněnou. Její přístup stačil k tomu, aby mistr lektvarů získal oprávněné podezření, že se něco přihodilo. Takže s veškerou ohleduplností, jaké jen byl při zjišťování informací schopen, způsobil, že se mladá žena zhroutila a v záchvatu hysterie mu vyklopila úplně všechno. A poněvadž měl srdce zocelené životem, lektvarista rozuměl její bolesti. Moc dobře věděl, jaké je ztratit milovanou osobu a nestihnout se ani rozloučit, takže použil svůj důvtip, aby jí pomohl jít dál. A při tom procesu se zamiloval. A teď, po pěti měsících vztahu, dívka očekávala, až lektvarista řekne, co má na srdci.
„Jsi si jistá, -“ zeptal se pochybovačně.
Jistě, ať to stojí, co to stojí.
Už předtím se rozhodla promluvit si o jejich vztahu. Věděla, že jej miluje a on ji miloval stejně tak, takže nebylo třeba to skrývat. Koneckonců, ona už nebyla jeho studentkou, byla plnoletá a mohla si dělat, co se jí zlíbí.
…
Následujícího dne zářila Velká síň všemi kolejními vlajkami. Letošní absolventi byli oblečeni do slavnostních hábitů a seděli se svými spolužáky přejímajícími diplomy. Stejně tak se i Hermiona dočkala toho svého, samozřejmě s vyznamenáním a vůbec nejlepším hodnocením. Když přebírala svou cenu, všimla si vážného Severuse na svém obvyklém místě, jak jí poslal úšklebek neviditelný pro všechny až na ni. Viděla také své zrzavé přátele, jak stojí opodál. Podpoří ji, až se tu novinu dozví? Ptala se sama sebe a doufala, že ji nezklamou, přestože její přátelství s Ronem v poslední době utrpělo mnohé. Zatím ale nemohla zavolat na své přátele. Věděla, že Harry ji podpoří, ale ostatní? Na to ji bolelo jen pomyslet. V tom si uvědomila, že síní zněl potlesk a ucítila uzel v žaludku. Teď byl čas promluvit.
Odešla pozdravit ty, kteří ji v tento den doprovodili. Přišla k nim, ucítila pevná obětí. V ten moment byla pod hordou všech těch paží nervózní, ale také dojatá. Když se vymanila ze všech obětí, přistihla se, že si kouše spodní ret. Ten den měla odejít do Doupěte. Měla odjet vlakem se svými přáteli, protože ona i Ginny letos ještě studovaly. Harry i Ron už totiž navštěvovali Bystrozorskou akademii. Pohlédla na své přátele, na svou rodinu a nevěděla kam s rukama, když hledala slova.
„Je tady něco důležitého, o co bych se s vámi ráda podělila,“ oznámila přede všemi a všichni jí věnovali plnou pozornost. „Já-,“ zvedla hlavu vzpomínajíc na Severusova slova. „Vždy se vztyčenou hlavou,“ řekl jí předešlou noc. „Mám přítele.“ Všichni přítomní zůstali beze slova, dokud se jako první neozvala zrzavá dívka.
„Tak proto jsi byla taková... jiná,“ řekla objímajíc svou přítelkyni. „No tak povídej, kdo je to?“ zeptala se nejmladší z Weasleyových. Hnědovlasá žena natočila hlavu a zpoza ní se vynořila postava Severuse Snapea.
Vzal ji za ruku, aby potvrdil její tvrzení. „Já jsem její přítel,“ prohlásil příkře. V ten moment zůstali všichni přítomní jako opaření čajem. Jako další se rozhoupal chlapec, který přežil.
„Jsi si jistá-,“ začal, ale dívka přikývla, a stisk ruky, který následně ucítila, ji ujistil.
„Ano, Harry. Já Severuse miluji a přeji si s ním zůstat.“ Pohledy všech mluvily za vše.
„Já jsem na tvé straně,“ řekla Ginny. „Pokud jsi šťastná, jsem šťastná i já. Všimla jsem si spíš než všichni ostatní, že letos jsi byla nějaká spokojenější než kdy jindy. Po smrti tvých rodičů jsi zase šťastná, co jsi s ním.“ Mladá čarodějka objala svou přítelkyni volnou paží.
„Víš, že tě podpořím,“ řekl brýlatý chlapec a políbil ji na tvář. Opět nastalo ticho, než přišel výbuch.
„Jsi blázen,“ rozkřikl se Ron. „Je o tolik starší, je to smrtijed! Zabíjel, mučil lidi! Nemůžeš to myslet vážně, když říkáš, že fakt chceš zůstat zrovna s ním! Já to prostě neberu,“ ukončil. Hermioniny oči se leskly zlostí. Takovou zlostí, že chlad, s jakým odvětila, všechny zamrazil.
„Možná ti nedochází, Ronalde, že tě nežádám o svolení. Jen se snažím sdílet své štěstí s lidmi, které mám ráda, ale pokud s tím ty nesouhlasíš, bude lepší, když spolu zpřetrháme všechny svazky. Nezasloužím si totiž, abys se mnou jednal tímto způsobem.“ Rozohněný zrzek se zdržel komentáře a otočil se k odchodu.
„Hermiono, ve skutečnosti, Ron má pravdu,“ vstoupila do sporu paní Weasleyová. „Není to rozumné rozhodnutí, že se snažíš žít s mužem o tolik starším,“ vysvětlovala, „takže tě žádám, aby sis to ještě nechala důkladně projít hlavou, protože jestli nečekáš na naše požehnání, tak půjdeme stejnou cestou jako Ron. Koneckonců, je to náš syn,“ ta slova mladou ženu bolela a Severus si všiml jejího napjatého držení těla.
„V tom případě, paní Weasleyová, ačkoliv mě velice bolí to říct, dnes mě vidíte naposled. Miluji Severuse a za žádných okolností se ho nevzdám.“ Buclatá žena kývla na souhlas a odešla spolu se všemi svými syny. Pan Weasley však se svou dcerou a zetěm zůstal.
„Hermiono,“ začal Arthur, „je mi líto slov mé ženy. Chtěl bych, abys věděla, že jsem naprosto srovnaný s faktem, že jste se Severusem pár. Je to dobrý člověk.“ Zmíněný muž se lehce ušklíbl. „Takže věřím, že tě budu moci brzy opět vidět. Stiskl jí rameno a odešel za svou rodinou.
Černovlasý chlapec se přiblížil ke své kamarádce.
„Siriusovo sídlo je neobyvatelné, ale pokud bys chtěla, mohli bychom si pronajmout nějaký byt a bydlet spolu.“ Dívka zvažovala souhlas, když se ozval lektvarista.
„V žádném případě, Pottere, ona bude žít se mnou v mém domě.“ Chlapec se chystal na protest, když ho jeho přítelkyně zastavila. Hermionu jeho nabídka neskutečně potěšila. Ten den oficiálně ohlásili jejich vztah, ale ještě neplánovali spolu žít, takže to bylo něco nečekaného.
„Určitě ti pošlu sovu, Harry,“ ujistila jej. Z reakcí rodiny Weasleyových se Hermiona cítila hrozně, ale přítomnost mistra lektvarů ji uklidňovala. Rozloučila se s Harrym a Ginny. Když se ocitli sami, čerstvě vyhlášený pár se k sobě otočil čelem.
„Jsi si jistý, že chceš, abych žila s tebou ve tvém domě?“ Přisvědčil.
„Kdybych nebyl, nikdy bych ti to nenabídl.“ To jí vyvolalo úsměv na tváři.
„Až na to, že to neznělo moc jako nabídla, ale spíše jako rozkaz...“ Pozvedl obočí. „...který mi nedělá problémy splnit,“ zasmála se. Za doprovodu užaslých pohledů se ruku v ruce vydali na cestu do sklepení. Se vztyčenou hlavou se odebrali dolů do Severusovy pracovny. Ten požádal domácího skřítka, aby přenesl Hermionin kufr spolu s jeho zavazadly do Hilandery. Oba vstoupili do krbu a zmizeli s vyhlídkou společné budoucnosti.
Před nimi se objevil prostý salón a mladá žena během prohlídky zjistila, že celý dům je velice skromný. Celý večer si povídali. Bylo vcelku zvláštní být spolu tak dlouho bez možnosti kam se schovat, kde být sám. Lektvarista ji pak doprovodil do pokoje. Ona se cítila nervózní, protože to mělo být poprvé, co bude se Severusem spát v jedné posteli. Když už šli někde spolu, líbal ji jen příležitostně, a nikdy nezašli dále. Severus ji nechal se zabydlet a potom vytáhl ze skříně přikrývku a pyžamo. Udiveně se na něj zahleděla. Místnost byla chladná, ale další deka navíc... to snad ani nebylo třeba. Všiml si jejího výrazu a ušklíbl se.
„Vážně sis myslela, že budu spát s tebou?“ To ji překvapilo.
„Je to tvůj dům...,“ odvětila, ale on zakroutil hlavou.
„Hermiono, od teď je to i tvůj dům. Můžeš si tady dělat, co jen chceš, vyjma elfů, ti tady zůstanou...“ Dívka se ušklíbla. „Dnes nebudu spát s tebou a není to proto, že bych nechtěl. Jsem gentleman, a ten den, kdy s tebou ulehnu do jedné postele, nastane až tehdy, kdy budeme manželé,“ upřesnil.
Se smíšenými pocity přikývla. „Teď odpočívej,“ políbil ji a odešel z jejího pokoje.
Mistr lektvarů se cítil zvláštně, když si uvědomil, co si myslela. Doufala, že s ní bude spát v jedné místnosti. Nikdy se necítil tak chtěný jako před chvílí v jejím pokoji a jak uspokojující byla ta myšlenka. Zakroutil hlavou. Něco takového však bylo nemyslitelné. Vybral si jeden z prázdných pokojů, které společnost už ani nepamatovaly. Převlékl se a uložil se ke spánku. Během chvíle upadnul do hlubokého snu plného čokoládových očí a kaštanových vlasů.
Následujícího rána se ihned po probuzení odebral do koupelny na druhé straně chodby, aby se vysprchoval. Nechtěl obtěžovat Hermionu tím, že by jí lezl do pokoje. Vzal si na sebe jediné oblečení, které si předešlého dne odnesl s sebou do pokoje; oblékl si černé kalhoty, přehodil si přes hlavu bílou košili a na ni sako*. V hábitu chodil doma zřídkakdy. Kličkoval chodbami, až dorazil ke dveřím kuchyně, kde se téměř srazil se svou domácí skřítkou, která stála na prahu se založenýma rukama. Stála bokem od ostatních skřítků, což nebylo běžné. Lina málokdy ztrácela hlavu.
„Lino?“ Skřítka ho upřeně pozorovala a její oči byly zalité slzami.
„Pane Severusi,“ zapištěla s uctivou úklonou. „Lina se moc omlouvá, ona je dobrá, dobrá skřítka, ale... slečna mě nenechá udělat snídani! Lina ví, že je špatná a zaslouží si trest.“ Mistr lektvarů okamžitě pochopil.
„Lino, slečna bude žít teď v mém domě, takže se musíš řídit jejími příkazy. A netrestej se,“ řekl důrazně, aby pochopila, že je to rozkaz. „Teď jdi,“ a skřítka s lusknutím prstů zmizela. Hnědovlasá žena chystala snídani po mudlovském způsobu a mistr lektvarů ji upřeně pozoroval. Ve svém světě působila tak přirozeně a on si vzpomněl, že když ji vídával v kuchyni, bylo to vždy při vaření lektvarů. Tohle byla pro něj novinka.
„Dobré ráno, Hermiono.“ Viděl, jak leknutím nadskočila.
„Vždycky, když stojíš ve dveřích, Severusi, vyděsíš mě k smrti,“ vydechla.
„Už jsem si všiml,“ podotkl. Usmála se a vzala oba dva talíře, když v tu chvíli zpozorovala máchnutí hůlky, a v jednu chvíli talíře i dýňová šťáva zmizely, a ve druhém se objevily na stole. Hermiona svraštila obočí.
„Tak je to mnohem rychlejší,“ dodal. A ona v afektu políbila jeho rty. Tělem mu projela vlna štěstí při onom prostém činu. Lektvarista jí přidržel židli a dívka se usadila za stůl. „Spalas dobře?“ zeptal se.
„Dost dobře. Ta postel je velice pohodlná,“ odvětila. Následující minuty ticha vyvolaly nervozitu a ve vzduchu visely nevyhnutelné otázky.
„Severusi?“ vytrhlo jej z myšlenek. „Myslím, že bych si měla najít podnájem.“ Pozvedl obočí. „Není to tak, že bych nechtěla žít s tebou, to si nemysli. Já jen nechci napadat tvé soukromí.“ Obočí lektvaristy vylétlo ještě výš.
„Neopakuj takové hlouposti. Nic nenapadáš. Naopak, raději tě mám při sobě. Tak tě můžu chránit, dávat na tebe pozor. Kromě toho, vyjma Pottera už nemáš nikoho. Navíc, byl bych rád, kdyby sis zachovala dostatečně vysokou životní úroveň.“ Čarodějka kývla na souhlas. Po chvíli mistr lektvarů změnil téma na vážnější záležitosti.
„Taky bych se rád na něco zeptal.“ Když kývla, pokračoval. „ Jsi se mnou šťastná?“
„Ovšemže ano. Nezajímá mě, co na nás říkají ostatní, to ty víš. Miluji tě.“ Nikdy od ní ta slova přímo neslyšel. Když si Hermiona uvědomila, co vlastně řekla, přinutilo ji to k úsměvu.
„Víš,“ začal lektvarista, „nejsem člověk, který tě dennodenně bude zahrnovat přeslazenýma řečičkama. Ve skutečnosti jsem muž činu, a proto ti chci ukázat, že to, co k tobě cítím, není jen laciný povrchní cit.“ S těmi slovy ji uchopil za ruku. „Jsi jedinečná žena. Byl bych rád, kdyby ses po mém boku cítila v bezpečí a abys se mnou zůstala po zbytek života. Nechci tě žádat, abys byla mou přítelkyní, poněvadž touto fází jsme si už dávno prošli. Nevím, jestli takhle udržíme vztah na věky, a jediný způsob, jak zajistit, aby se tak stalo, je nabídnout ti místo, které by tě bylo hodno. Jsi součást mého života. Přál bych si, aby ses stala mou ženou.“ Hermiona zůstala v naprostém šoku. Pustil její dlaň, aby se v ní mohla objevit květina. „Upozorňuji, že ta kytka rozhodně nemá znázorňovat lásku. Květiny časem uvadnou a okvětní lístky opadají,“ a pomalu otrhával jednotlivé barevné plátky. „Naše láska nikdy nepovadne, ani nevyschne. My vytrváme.“ Odtrhl poslední okvětní lístek. Pak přivolal nádherný prsten z bílého zlata se zeleným kamenem v jeho středu. „Vím, že je to brzy vzhledem k tomu, jak dlouho jsme spolu, ale nemohu tě žádat, aby ses stala mou družkou a součástí mého život, poněvadž obojím jsi už teď. Proto se tě teď ptám, Hermiono, vezmeš si mě?“
Slzy zvlhčily její oči i tvář. „Ano. Samozřejmě, že ano!“ vyhrkla a jejich rty se setkaly.
„Miluji tě,“ zašeptal.
Následující dny oznámili tu novinu svým přátelům, což nakonec zahrnovalo jen Harryho jako Hermionina svědka a Minervu se strany Severuse, a požádali je o tuto laskavost.
„A teď, pokud je zde někdo, kdo má námitky k uzavření tohoto svazku, ať promluví teď, nebo ať mlčí navždy.“ Ministr je prohlásil za muže a ženu a oni zpečetili svazek nedočkavým polibkem. A tak se stali manželi.
Po svatbě se oba vrátili do domu v Hilandery. Rozhodli se, že během Hermionina studia na lékouzelnici zůstanou bydlet tam. Stoupali po schodech do Hermionina pokoje. Chvěla se nervozitou, přestože se se Severusem chtěla milovat jako nikdy. Když vystoupali do ložnice, Severus zavřel dveře. Chtěl postupovat velice pozvolna, přestože věděl, že chtěla to samé, co on. Nechtěl na ni zkrátka tlačit. Položil jí jemně dlaně na ramena a ona ucítila zamrazení a pocit rozkoše, když ji políbil na šíji. Polibky stoupal stále výš, až se rty letmo dotkl jejího ucha a zašeptal:
„Pokud budeš chtít, abych zastavil, řekni mi to.“ Beze slova kývla na souhlas.
Jeho polibky dráždily kůži dívčina ramene a šíje, a ten, který zasáhl ušní boltec, způsobil, že dívka zasténala. Prsty se zahákly za bílé svatební šaty a rozeply zip. Pomalu stahoval látku z jejích ramen a prsty bruslil po sladké kůži své novomanželky. Odhalil bledá záda, věnoval jim polibek a jeho ruce sjely něžně po její hrudi, až se zastavily na dvou pahorcích. Obkroužily její podprsenku, během čehož si užíval Hermioniny vzrušené výdechy. V tom ji jeho ruce otočily a ona mu najednou hleděla přímo do černých očí. Jejich rty se spojily, když ji jemně sál spodní ret. Poté, co se odtáhli, sklonil hlavu přes její rameno, aby jí odepnul podprsenku. Poznal ihned její slast a chtíč a přiložil rty na ztvrdlou bradavku.
Přitiskl to nahé tělo k sobě. Hermiona nebyla schopna popsat pocity, které ji ovládaly. Jemně jej od sebe odstrčila, jak položila dlaně na hruď muže, kterého milovala. Knoflík po knoflíku rozepínala jeho hábit, aby ke svému zklamání zjistila, kolik jednotlivých vrstev oblečení se pod svrchním hábitem nachází. A pak před ní konečně stál nahý. Zmítána vzrušením jej líbala na hrudi, až se dostala tam, kde už začínal lem kalhot. V tu chvíli ji mistr lektvarů zdvihl hlavu, políbil ji (jak nádherná byla) a líbal ji ještě chvíli, než ji položil opatrně na postel. Dotýkal se každičkého kousku toho nahého těla. Ty boky, ten pas, ty nohy.** Cítil se otrokem svých vlastních tužeb. Cítil, že takhle už víc nemůže.
Svlékl si kalhoty, a tak odhalil své tělo v celé jeho kráse před svou ženou. Ona na tom nebyla jinak. Naposledy ji políbil na krk a ona se mu podívala do očí.
„Kdybych ti ubližoval, musíš mi to říct.“ Přisvědčila.
Mistr lektvarů zaujal pozici v klíně své ženy tak, aby se oba cítili pohodlně a pak do jí opatrně, tak něžně jak jen to bylo možné, pronikl. Z jejích úst unikl bolestivý sten. Severus začal panikařit a chtěl se opět stáhnout, když se Hermionina stehna stiskla blíž k sobě. To jen způsobilo větší potěšení černovlasého muže. Protože už se nedokázal dál udržet, začal opatrný pohyb kyčlí směrem k její pánvi. Velice pozvolna, a když viděl, že se přizpůsobila tempu, jeho pohyb se zrychlil a zdrsněl. Jeho nápor se prohloubil a čtyři stěny pokoje se postupně zaplnily zvuky vyvrcholení a oba zůstali vedle sebe ležet na zádech. Po chvíli se mistr lektvarů zvedl, aby ji opět políbil a přitáhl si ji blíže k sobě. A ona, zpocená a šťastná, přijala jeho náruč.
„Děkuji,“ řekla.
„A tohle jsem si zasloužil čím?“ otázal se mistr lektvarů.
„To sis zasloužil proto, že mě vždycky chráníš, staráš se o mně. A taky proto, že jsi byl při milování prostě k sežrání,“ zasmála se.
„Prostě ve mně vzbuzuješ ochranitelské sklony, a věř mi, ty tady budou vždycky.“ Políbil ji.
„Vzpomínáš si, jak to vlastně všechno začalo?“ zapřemýšlela.
Jistě že věděl. Na břehu jednoho černého jezera...
Světlo hvězd... oba si vzpomínali na tu jednu chladnou březnovou noc, když hnědovlasá žena stála na bradavických pozemcích v tu chvíli, kdy se jakýsi lektvarista objevil po jejím boku a bez jediného slova ji najednou políbil. Ten polibek uvolnil hráz všem zatajovaným citům, které po měsíce oba potlačovali. A ten okamžik změnil jejich životy.
„A teď to nebude jiné...,“ řekl lektvarista a s pohybem jeho hůlky se na stropě objevily zářivé zirkonky připomínající hvězdy. Hermiona mu věnovala úsměv... a jako tenkrát před měsíci, i teď vlastně začínáme.... jejich rty se vášnivě přitiskly k sobě a v okamžiku oba věděli, že jsou připraveni na další kolo slasti.
Občas se naskytne příležitost, kdy se láska zrodí i za nejtemnější noci. Jediné, co je třeba, je světlo, které osvětlí naši cestu, takže ty duše, které milují a budou milovat po zbytek svého života, najdou ono světlo, které je vyvede z temnoty, třeba i ve hvězdách...
...
* Přeložila jsem to jako sako, ale ve skutečnosti by to podle originálu, ve kterém stojí „la levita“, měl být spíše frak nebo něco na ten způsob, co má šosy. Promiňte, ale do fraku ho prostě nemůžu obléknout :D
** V těchto dvou odstavcích už jsem, s prominutím, vynechala několik dalších „polibků“. To už by vážně bylo přepolibkováno :))
Strega Brava: ( Sevik99 ) | 24.12. 2022 | Lektvar | |
Liade Snape de Black: ( Omnes-Seethis ) | 06.05. 2016 | Milovat se s jiným | |
DannyUleySnape: ( Omnes-Seethis ) | 16.02. 2016 | Pod hvězdami | |
GMTH: ( Patolozka ) | 08.05. 2012 | Vše nejlepší, Hermiono | |
Ms-Figg: ( kometa ) | 02.04. 2012 | Citróny v Bradavicích | |
IsabellaMarieSnape: ( kometa ) | 30.03. 2012 | Vánoční Speciál | |
miamadwyn: ( Elza ) | 07.03. 2011 | Desetiletka | |
Lauri4Snape: ( Kometa ) | 15.08. 2010 | Dobrodružství s vlasy | |