Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Pokojná kapitola. Nazvěte ji klid před bouří… ;)

Kapitola 13. Rodinná pouta – část první

Domov.

Rey si povzdechl, tiše za sebou zavřel přední dveře a rozhlédl se po malé, útulné hale nevelké patrové chalupy s doškovou střechou, která mu od svatby s Dianou byla domovem. Chalupě se říkalo Winchestrovka – patřila matce jeho manželky a postavili ji její rodiče, umělecky zaměření mudlové z rodiny Winchesterů, kteří objevili toto nádherné velšské údolí a dům do něj zasadili. Místo obklopovaly louky květů a zurčel tam potůček a oni se tam hned při první vyjížďce rozhodli usadit. O svatebním dnu jim Dianini rodiče chalupu darovali a Rey by si lepší dar nedokázal představit.

Po úpravě na kouzelnický již dům nemohl být dokonalejším – skrytý vysoko v kopcích, zahalený stromy a obklopený lesnatými horami, nemluvě o dobré míli od mudlovské cesty dole ve větším údolí – nebylo pravděpodobné, že přitáhne pozornost kolemjdoucích, a proto se stal perfektním pro ministerského deratizátora s neobvyklou zálibou chovu svých obětí a pro Mistryni lektvarů, která trvala na tom, že podivné oblaky růžového a oranžového kouře valící se z kuchyňského okna jsou zcela úmyslné. Jednomu konci kuchyně dominoval velký kamenný krb skvěle se hodící pro Dianinu rozsáhlou sbírku kotlíků, stejně jako malé háky na maso pod střechou na zavěšení bylinek. Pravda, občas tato úzká místnost s kamennou podlahou získala zajímavé aroma, obzvláště s ohledem na manželčinu tendenci k experimentům, ale jak Diana nevrle poukazovala, pokud on choval tu svoji páchnoucí holotu v přístavku za domem jen tak pro zábavu, ona zatraceně bude používat kuchyň pro skutečnou práci.

A že ji používala – dokonce i když začala učit v Bradavicích. Nebylo nic neslýchaného, pokud sezdaní učitelé do práce dojížděli, a s ‚úředními hodinami‘ po tři večery v týdnu jí dva zbylé večery plus víkend dovolovaly pendlovat mezi krbem U Tří košťat a teď již méně kotlíky ověšeným krbem v jejich obýváku. Po příhodě s dočasně špatně umístěným levým loktem se Diana nikdy nehrnula do přemisťování.

Ale teď, po narození Remuse, zase pracovala z domova a Rey byl tomu rád. Uvědomoval si, že Diana práci v Bradavicích miluje, ale nedokázal si pomoci a cítil sobecké potěšení, že mu její náročný harmonogram umožňuje vidět ji častěji. A když sledoval, jak její tvář září štěstím, kdykoli drží v náručí svého syna, nevěřil, že se jí změna životního stylu nelíbila.

Dům byl v slábnoucí tmě rána tichý – ačkoli na statku v části Derbyshire se již rozbřesklo, tyto vyšší hory více na západ kolem jejich domu východ slunce pozdržovaly. Aby Rey neztrácel čas rozsvěcováním, svlékl plášť a pověsil jej na jeden z háčků na zdi zašedlé zimním světlem vkrádajícím se dovnitř kuchyňským oknem po jeho levici. Schodiště před ním stoupalo do tmy, ale on znal každý krok nazpaměť – nepotřeboval vidět na cestu, aby poznal, že prkno na třetím schodu zavrže a na šestém a osmém se pohne. Postupoval s důvěrnou obeznámeností a zamířil nahoru.

Na odpočívadle zaváhal, oči mu přitáhly pootevřené dveře po levé straně. Z náhlého popudu se jich dotkl prsty a zatlačil, a pak po špičkách vstoupil a rozhlédl se po rozházených hračkách a hrách. Patřily obyvateli tohoto pokoje, který se ještě nenaučil po sobě uklízet. Malí hipogryfové tančili v hravých kruzích, tvořili stíny ve světle pronikajícím závěsy a dělali obličeje na muže, který vnikl do království dítěte. Reyův pohled se zachytil o zablesknutí – malá jiskřící skleněná koule naplněná jasným zlatavým třpytem sloužila jako noční a výstražný systém a zapínala svůj protějšek na manželčině nočním stolku, kdykoliv se jejich syn v noci probudil.

Předmětem jeho pozornosti se stal malinký, téměř ztracený drobeček v robustní a pro něj poněkud velké posteli, která stála čelem k protější zdi a trčela do pokoje. Stočený na polštáři a pevně zabalený v převeliké peřině, z nejmladšího člena rodiny vyčuhovala jen kštice světle hnědých vlasů a ručka pevně svírající plyšového psa, kterého mu k narozeninám daroval děda John. Rey se proti své vůli zazubil. Vždycky spí jako dudek. Nepoznal spáče tvrdšího než Remus.

Opatrně se prodral labyrintem popadaných hraček, aby se dostal k posteli svého syna. Z tohoto úhlu si mohl tvářičku sotva tříletého chlapce prohlédnout; usmívající se vykukovala zpod přikrývky, napůl pohřbená pod hebkou kolií. Rey vztáhl ruku, aby zlehka pohladil jemné vlásky, a přitom nedokázal zabránit svému vlastnímu úsměvu. Jeho syn. Jeho syn. Bývaly doby, kdy by se vzdal čehokoliv pro takovýto okamžik, pro své vlastní dítě, jejich zázrak. A věděl, že pro jeho bezpečí by holýma rukama stromy kácel.

Nemohlo to počkat. Promluví s Dianou hned ráno.

Ještě chvíli posečkal a sklonil se, aby synka políbil na čelo. Krátce zahlédl, jak se na dětské tvářičce zatřepotalo pousmání v nevědomé reakci na tento projev lásky. Pak stejně opatrně ze synova království odešel a zamířil odpočívadlem k pokoji, který sdílel se svojí ženou.

Nedal se popřít fakt, že Remus podědil sklon k tvrdému spánku po své matce. Diana, ze které bylo možné vidět jen chumel tmavě hnědých vlasů na polštáři, naplno a hluboce spala coby pořádná boule pod pokrývkou. Rey se pro sebe usmál. Jakkoliv by se ani za tisíc let neodvážil nazvat ji buclatou, nešlo popřít, že se nedala zrovna považovat za vzor štíhlé elegance. Mnoho vtipů, většinou pronesených jimi samými, zahrnovalo vysokého, šlachovitého a světlovlasého Reynarda  v kontrastu k jeho malé, kypré ženě s tmavými kudrnatými vlasy. Protiklady se opravdu přitahují.

Chvilku zvažoval, že ji vzbudí, ale všiml si, že na jeho polštáři leží malý pomačkaný papír. Díky letům stráveným stopováním a manželstvím se pohyboval tiše, jen popadl vzkaz a u okna si jej v slabém světle prodírajícím se závěsy přečetl.

Až se budeš příště nudit, prosím, najdi si nového koníčka nebo něco takového – starostmi o tebe jsem zůstala vzhůru dlouho po půlnoci. Uvědomuješ si, doufám, že jestli nejsi živý, aby sis tohle přečetl, budu tě muset zabít.

Rey se zazubil. Miloval svoji ženu.

Jak se zdálo, nenaspí toho o moc víc než on. Možná ji nakonec neprobudí – než se s Remusem vydá těsně před polednem do Bradavic, bude mít dost času na rozhovor. A zatímco bude Diana ve Skotsku, on může na Griffithově farmě nechat jejich věci a co nejlépe vysvětlit situaci jejím rodičům. Manželka se synem může zůstat přes noc v Bradavicích nebo Prasinkách a pak si ráno krbem odskočit pro své koště a dětskou sedačku, aby si mohli udělat výlet přes hory ke statku. Ano, to bude nejlepší.

Zůstane vzhůru – jen tak hodinu, dvě, než Diana vstane. Zvažoval cestu do pracovny nebo salonku, aby si chvíli četl, ale to by mu jen přivodilo ospalost a už teď byl unavený a byla to dlouhá noc. Ne, nejlepší bude zalehnout; Diana mívá dramatická rána a vzbudí jej, i kdyby náhodou usnul.

Rychle se svlékl, natáhl si pyžamo a vklouzl do postele vedle své ženy. Opatrně se zavrtal a položil hlavu na polštář; snažil se soustředit myšlenky. Teď bude vhodná doba, aby si rozmyslel hlášení o akci. Takže… vedoucí akce se sešli na opuštěném statku u Buxtonu, následovaly informace od letecké jednotky a…

Určitě nebude na škodu, když si zprávu naplánuje se zavřenýma očima.

Opuštěný statek u Buxtonu… letecká jednotka… hovořil s Alastorem Moodym a Rudolfem, jak-jen-se-jmenuje… a oni… oni… Co udělali?

Ztracenému ve změti chaoticky se měnících myšlenek Reyovi zcela uniklo, že začal chrápat.

ooOOoo

Světlo mu propalovalo víčka. Rey zasténal.

Zpráva z akce. Plánoval… počkat. Bylo dřív takové světlo?

Prudce otevřel oči. Závěsy byly zcela odtažené a přímo na polštář mu svítilo nízké podzimní slunce. A v posteli ležel sám.

Rey se okamžitě vzpřímil. „Diano!“

Žádná odpověď. Napnul sluch po rachotu pánve nebo kotlíků v kuchyni, po známých ranních zvucích manželčina melodického hlasu a synkova smíchu. Neslyšel nic než ticho.

Napůl ospalou mysl mu naplnila Kaneova tvář. Zdivočelý se smál.

Nebezpečí. Jeho rodina je v nebezpečí.

Sakra! Kde jsou?

V polovědomí a neohrabaný ospalostí vyskočil z postele a téměř se zamotal do přikrývky.  Skopal ji a po podestě vyrazil do synova pokoje – pohled do dveří ukázal, že je prázdný. Prohnal se točitými schody a v pyžamu překlopýtal halu, než vrazil do kuchyně. Prázdná. Rychle zdolal chodbu, chytil se za rám dveří do obýváku a očima přeběhl od širokého okna k pohovce, přes krb a polici s knihami, ale po manželce a synovi nikde ani vidu, ani slechu. V zoufalství dokonce vyrazil chodbou do pracovny, kterou sdílel se svojí ženou a kde se střídali ve vypisování poznámek z knih, které lemovaly zeď. Nic.

Zpět do kuchyně. Okno vedoucí k jejich poněkud přebujelé zahradě neodhalilo nic než opadané stromy a podzimní trávu, vesele zurčící stružku a manželčinu bylinkovou zahrádku, kterou téměř celou zazimovala. Dveře do sklepa byly pootevřené – ale nakouknutí odhalilo jen krabice s nestabilními přísadami, jež tam Diana uložila.

Rey stál chvíli nehnutě, ztěžka dýchal a snažil se sebrat své panikařící a rozptýlené myšlenky.

Kde jsou členové jeho rodiny?

Nemohli zmizet. Nemohli zmizet. Nemohli.

Ale zmizeli.

Před očima mu tančily představy zkrvavených těl. Něco by slyšel. Pokud by byli uneseni nebo zranění, určitě by něco slyšel…

Pohlédl na hodiny; právě minulo poledne. Vedle nich v kalendáři velký červený kroužek označoval dnešní datum. A dvě písmena Dianiným rukopisem.

BR.

A pak se jeho ospalý, šokovaný mozek zase správně rozběhl, do Reye udeřilo uvědomění a od hlavy až po špičky prstů jej naplnil výrazný pocit vlastní hlouposti.

Bradavice. Samozřejmě.

Dnes měla Diana s Remusem navštívit školu. Hlavu mu tak naplnila hlášení a myšlenky na nebezpečí, že mu směšně vynechala paměť. Ale v tu chvíli si pamatoval jen Kanea a byl si tak jistý…

Zatraceně, Reyi. Už senilníš.

Neviděl žádnou známku boje. Nic nebylo rozbitého, nic nechybělo. Museli se ráno prostě vydat na cestu, jak měli naplánované; manželka mu řekla, že chce dopoledne odejít a zatímco spal, minulo už poledne. Ale proč, propána, ho Diana nevzbudila? Neřekla mu, že odchází? Nemohla aspoň nechat…

Vzkaz. Ležící na kuchyňském stole.

Rey popadl úhledně složený papír a dychtivě se pustil do obsahu.

Toto manželství přes vzkazy se už stává zvykem. Je hezké, že žiješ, i když jsi na to moc nevypadal – nebýt chrápání, začala bych si dělat starosti. A to já prý zařezávám jako dřevorubec! Nechtěla jsem tě budit, tak jsem ti nechala snídani (nebo spíš oběd) v malém kotlíku na lince – nespleť si ho s tím u ohně, nemám chuť sundávat svého blábolícího manžela od stropu, až se vrátím domů. Šli jsme s Remusem do Bradavic a vrátíme se až pozdě odpoledne, možná navečer. Remus určitě uvítá, když mu jeho tatínek připraví něco k snědku, až se vrátíme, protože jsme si jistí, že podle stavu výše uvedeného otce to bude to jediné, co dnes udělá. Uvidíme se později, lásko. Diana.

Intenzivní úleva svedla boj s neúměrným zklamáním. Úleva nad potvrzením, že jeho rodina neleží mrtvá někde v příkopě, ale zklamání nad přetrvávající pravděpodobností, že by mohla být. Jeho plány dostat je dnes do bezpečí se vypařily – až se vrátí domů, bude Remus příliš unavený, aby zvládl nezbytnou cestu na koštěti k mudlovskému statku jeho dědečka, nebo jen návrat krbem do Prasinek; jeho syn neměl letax o nic raději než jeho matka přemisťování a dvě cesty v jednom dni by pro něj byly až moc. Bojoval, aby se zhluboka nadechl a uklidnil se, aby se nevřítil do obýváku ke krbu a neodcestoval ke Třem košťatům v pyžamu.

Je iracionální. Kane je na útěku. Partnerka mu zemřela a polovina kouzelnické komunity po něm jde. A jen skutečnost, že z nějakého podivného důvodu znal jeho jméno, nutně neznamenala, že ví, kde bydlí. Jen málo lidí to vědělo; Moody a Bevan, jeho nejčastější partneři z řad bystrozorů, se po akci jednou či dvakrát stavili, aby v pohodlí napsali hlášení – před třemi měsíci Orestes Bevan dokonce přivedl manželku Elise a děti, aby si pohrály s Remusem. Ares Rowen přišel kondolovat po otcově smrti a Rolf s manželkou je jednou navštívili krátce po Remusově narození. Žádný z nich nepatřil k lidem, kteří by zuřícímu zdivočelému prozradili jeho bydliště. Moody s Bevanem by dřív zemřeli.

Šlo o jednu noc. Přehání. Do rána budou v bezpečí.

Stále se vzkazem v ruce Rey zamířil ke zmíněnému kotlíku na lince, aby prozkoumal obsah. Jakmile zvedl víko, kuchyní zavanula vůně teplé kaše – bůh žehnej Dianě a jejím dlouhotrvajícím ohřívacím kouzlům. Opatrně zasunul vzkaz pod cukřenku a nandal si svůj snídaňo-oběd, aby se s ním posadil ke stolu. Šlo o jednu noc.  Všechno dobře dopadne. Budou v bezpečí a zítra zmizí a Kane na nic nepřijde.

Jestli si to Rey ještě párkrát zopakuje, snad tomu i uvěří.

PA: Jak jste z názvu možná pochopili, toto je jedna z mých rozdělených kapitol. Proto se v ní jen velmi málo stalo – měla prostě vést k událostem v části druhé. Ale víte co? Jo. Rozepsala jsem až moc. ;) Normálně bych části nazvala různě, abych zakryla svoji neschopnost být stručná, ale název Rodinná pouta je nedílnou součástí obou dílů, tak jsem to nechala tak :)