marci
Skutečný vílí příběh
Autor: faithwood
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Originál najdete ZDE
Slash - Drarry (jak jinak, když je to pro tebe, marci :-D)
Shrnutí: Draco je víla. Musí se spojit s Harrym, jinak zemře. Samozřejmě si vybral zemřít.
Varování: Žádné hrůzy! Je to slaďárna!
Poznámka: Napsáno na zadání slov vítr, země, šašek
* * *
Harry si vychutnával podmanivou scenérii před sebou. Draco Malfoy stál na samém okraji útesu, zalitý slunečním světlem, které se třpytilo na jeho hedvábně bílých křídlech, protože vítr si s nimi pohrával a jako by jimi kolem něj vytvářel nádhernou aureolu. Harry se k němu přibližoval pomalu, aby nenadělal žádný hluk, ale jeho snaha bohužel vyšla naprázdno.
„Už ani krok!" vykřikl Draco, aniž by se na Harryho podíval.
Ten ztuhl na místě a vzdychl: „Draco, přestaneš tu šaškovat? Co to vyvádíš?"
Draco se narovnal v zádech, nepochybně se snažil působit panovačně. „Skočím z tohoto útesu, zřítím se na zem a opustím svět živých," oznámil.
„Máš křídla," podotkl Harry.
„Ehm... Určitě zvládnu... nemávat," namítl Draco pochybovačně.
Harry se s opětovným povzdechem přiblížil ke sklíčenému blonďákovi a s pobavením zaznamenal, že tentokrát ho Draco nezastavil. „Pansy mi volala přes krb a řekla mi o tvém... vílím dědictví. A taky všechno o nutnosti spojení."
Draco sevřel rty, ale stále se na Harryho nepodíval. „Pak jsem si jistý, že chápeš, proč to dělám. Stojím tváří v tvář životu v šílenství a plešatosti."
Harry se kousl do rtu. „Nebo by ses mohl spojit se svým spojencem."
„To není moc pravděpodobné, ne?" zamumlal Draco smutně, ale jeho oči krátce střelily Harryho směrem.
Harry si odkašlal: „Já bych byl... svolný."
„Jo?" zeptal se Draco tónem, který jednoznačně měl vyznít nonšalantně, ale Harry slyšel, jak nervózně polkl.
To mu dodalo odvahu, takže pokračoval mnohem jistěji: „Byl bych velmi svolný. Spojit se s tebou." Uculil se, protože Dracova tvář se zbarvila do ruda.
Okřídlený vílí mladík se konečně otočil a podíval se Harrymu do očí. Odložil svůj panovačný, zastrašující postoj a místo toho nakrčil nos a nevěřícně hlesl: „Vážně?"
Harry, jistý si tím, že na to, aby Draca přesvědčil, že si přál být s ním opravdu, hrozně moc spojený, slova nebudou stačit, se tedy naklonil a jemně přitiskl svoje rty na jeho.
Blonďák se ostře nadechl, a pak po tlumeném zvuku a zachvění rty pootevřel a začal polibek oplácet. Harry neztrácel čas a brzy oba horce lapali po dechu, zachváceni náhlým náporem touhy, což Harryho vedlo k domněnce, že tu zapracovala nějaká vyšší moc.
Oddělili se, lapaje po dechu a neschopni vzdálit se od sebe úplně.
„Víš, můžu to cítit," zašeptal Harry ještě do Dracových úst.
„Co cítit?" otázal se Draco tichým, svůdným hlasem a zavrtěl trochu boky.
„Kožený popruh."
Draco ztuhl a vytřeštil oči dokořán. „Jaký kožený popruh?" polkl.
„Popruh –" zabručel Harry, vsunul ruce pod Dracův kabát a vyhákl dotyčnou věc, „- který slouží k upevnění –" náhlým pohybem zápěstí něco cvaklo a Dracova krásná křídla spadla na zem, „- tvých křídel!" dořekl Harry a ostře se zadíval na blonďáka.
Ten se zatvářil zděšeně, pohledem těkal mezi křídly a Harryho tváří. „Já... nevěděl jsem, že ta křídla mohou tohle dělat. To je velmi praktické. Ach ty záludné víly!" zakončil s nuceným a poněkud hysterickým zasmáním.
Harry zakroutil hlavou, popadl Draca kolem pasu a přitáhl si ho blíž.
Mladík zamrkal, stále trochu vyděšený: „Nejsi naštvaný?"
Harry se uculil: „Na to jsem příliš pobavený."
Draco ho zkusmo znovu lehce políbil, jako kdyby testoval terén. Když Harry prostě zareagoval na polibek, Draco se s výrazem úlevy odtáhl. „Jak jsi na to přišel?" zeptal se zvědavě, jednoznačně přesvědčený, že jeho plán neměl chybu.
„No, celá ta věc se zdála absurdní. Mužské víly neexistují a tak jsem trochu pátral –"
„Pansy ti to řekla," zasténal Draco.
„Jo," připustil Harry se smíchem. „Řekla mi i další věci." Bylo uspokojující vidět Draca znovu se červenat. „Víš, jestli jsi mě tak moc chtěl, měl ses mě místo vykonstruování takhle komplikovaného podvodu prostě zeptat."
Draco se zamračil. „Z nějakého důvodu se to zdálo jednodušší. Navíc to fungovalo." Dracův úsměv se změnil na poťouchlý.
I Harry se zasmál a znovu Draca políbil, prostě proto, že mohl. Pak se zmateně zeptal: „Co tě proboha na ten nápad přivedlo?"
„Mudlové. Blázni," otřásl se Draco a pak s vážným pohledem dodal, „Harry, ať už plánuješ cokoliv... nikdy nechoď na internet."