Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 17. Jejda

Hermiona se probudila brzy ráno a uvědomila si, že není doma. Nehlučně se vyplížila z pokoje a zamířila chodbou do kuchyně. V Dracově ložnici bylo ticho, tak předpokládala, že bude ještě v posteli. Byla v pokušení sbalit se a odejít, než přijde nahoru, ale to by bylo neslušné. Když vešla do kuchyně, všimla si lístečku připíchnutého na zdi.

Ahoj Grangerová,

musel jsem ráno do kanceláře, ale prosím, chovej se tu jako doma.

Zavolal jsem Wízlici, přijde dnes otevřít obchod a zastoupí tě.

Vrátím se ještě před obědem. Dej si kávu a přečti si noviny.

Malfoy

Třikrát si vzkaz přečetla, překvapená jeho tónem i obsahem. Takže se domluvil s Ginny a postaral se o její obchod? Hermionu pobavilo, že tohle by ji nikdy ani ve snu nenapadlo! Přesto neměla v úmyslu hodit zodpovědnost za chod podniku na Ginny, to by nebylo fér. Rychle si udělá kávu a půjde rovnou do obchodu. Pak si všimla malých písmenek dole pod vzkazem.

Obrať

Otočila list a četla:

Ne že do sebe vestoje hodíš kávu a poběžíš do obchodu! Ginny to velmi dobře zvládne a řekl jsem jí, ať tě pošle domů, jestli se tam objevíš.

Uvař si kávu, sedni si na pohovku, vezmi si časopis a RELAXUJ! Myslím to vážně!

Draco

Hleděla na vzkaz, úplně ohromená tím, že ji tak dobře znal a věděl, co jí napsat. Musel přesně odhadnout, jak přemýšlí! Jak to? Ona neměla ani tušení, co si myslí on! A zpráva na zadní straně byla napsána tak, jako by psal příteli, dobrému příteli.  Psal s náklonností a důvěrně, podepsal se Draco. Couvala, až narazila na nízký příborník a klesla na něj, přičemž stále upřeně hleděla na vzkaz. Náhle a zcela nečekaně pocítila nával emocí, o nichž ji ani nenapadlo, že by je kdy mohla spojovat s Dracem Malfoyem. Pořád byl tím domýšlivým, nesnesitelným všeználkem z dávných školních časů, ale byl také laskavý, milý a zábavný. A víc než to. Včerejšího večera ho viděla zranitelného, znechuceného, unaveného a na dně, přesně tak, jak se to občas stávalo těm druhým. Bylo příjemné se na vlastní oči přesvědčit, že je taky jenom člověk, jako všichni ostatní. Samozřejmě ji netěšilo vidět ho rozrušeného, ale cítila, že mezi nimi padla obrovská překážka. Ne kvůli tomu, co jí řekl, ale proto, že byl vůbec ochotný se jí svěřit.

Než si šla udělat kávu, chvíli zírala na jeho vzkaz. Pak přecházela po místnosti, jen tak se dotýkala různých věcí a popíjela kafe v soukromém světě Draca Malfoye. Byla napůl v pokušení podívat se do jeho ložnice, ale ovládla se. Místo toho se natáhla na velkou pohovku poblíž okna a pročítala noviny. Po chvíli se jí to už nezdálo divné. Uvolnila se, užívala si klidu a ticha.

Nakonec se osprchovala a oblékla. Zase měla trochu zvláštní pocit, protože v koupelně byly všechny Dracovy toaletní potřeby. Přistihla se, že čichá k jeho kolínské, a dokonce se jí trochu postříkala. Následně rychle vrátila lahvičku zpět na místo. Uvědomovala si, že by to považoval za poněkud podivné. Začala poklízet v kuchyni (Draco po sobě neumyl nádobí od snídaně), ale pak, když se přistihla, jak velmi pomalu tiskne kliku u dveří jeho ložnice, jí bylo jasné, že podlehla.

Opatrně vstoupila a rozhlížela se kolem. Místnost byla vkusně zařízená, všechno sladěné. Pokoj byl velký, s postelí umístěnou šikmo v rohu. Zřejmě se pokusil ustlat, ale postel pořád vypadala neupraveně, tak k ní Hermiona popošla a urovnala přikrývky. Pak si uvědomila, že to pozná, tak je znovu pokrčila, ale nevypadalo to dobře. Trochu se vyděsila a znovu a znovu muchlala pokrývky a polštáře, ale pořád to nevypadalo tak, jak to Draco zanechal. Uvědomila si, že je jen jeden způsob, jak to udělat správně, a tak opatrně ulehla, převrátila se na záda, zavrtěla se a zabořila hlavu do polštáře. Postel voněla po Dracovi, nažehlená prostěradla byla čistá a jemná, matrace měkká. Hermiona okamžitě začala závidět Dracovi, že tu smí spát každou noc

 „No, tohle není přesně to přivítání, jaké jsem čekal, ale hej, nestěžuju si!“ Dracův hlas donutil Hermionu doslova vyskočit z lože. Taková potupa! Cítila, jak jí žhnou tváře a schovala hlavu do dlaní, totálně a naprosto rozrušená, že ji přistihl nejen ve své ložnici, ale přímo v jeho posteli!

„Ach Merline,“ bylo všechno, na co se zmohla. Projela jí vlna hrůzy, protože se jí zřejmě tímto jedním okamžikem podařilo kompletně zrušit celý obchod s Dracem. Nedokázala se na něj podívat a zoufale si přála, aby se země otevřela a ona do ní propadla.

„To je dokonalé! Najít Hermionu Grangerovou rozvalovat se v mé posteli, přesně to jsem si přál! Myslím, že jsem ti říkal, abys tu byla jako doma.“

 „Ach bože! Je mi to tak líto! Nemám žádnou omluvu... stlala jsem postel... vypadala rozházeně... teď půjdu...“ začala vysvětlovat, ale uvědomila si, že všechno, co řekla, vyznělo špatně a především bylo neomluvitelné, že se nacházela v jeho ložnici. Snažila se přejít přes pokoj, aniž by na něj pohlédla, ale než stačila udělat dva kroky, zastoupil jí cestu.

„Nech mě jít, prosím! Teď prostě musím odejít a vím, že zrušíš dohodu...“

„Proč bych měl?“

Hermioně se povedlo promluvit s očima sklopenýma na svůj hrudník. „Slídila jsem ve tvém bytě poté, co jsi mi dovolil tu zůstat a napsal mi vzkaz a...“

 „Tak jsi zvědavá! No a co? To jsem o tobě už věděl. Nevidím žádný důvod smlouvu rušit.“ Popadl ji za ramena, přitáhl k sobě a jí se prostě chtělo umřít. Vykročil a tlačil ji dozadu, dokud opět nenarazila nohama na kraj jeho lůžka. „Chceš do mé postele, no prosím, tak si tam vlez.“ Jemně do ní strčil tak, že dopadla na matraci.

„Draco...“

„Už je to tady zas, používáš moje jméno proti mně,“ sklonil se nad ní s ústy těsně u jejího ucha. „Když už jsi zpátky v posteli, bylo by škoda, kdybych se k tobě nepřipojil, že?“

Hermiona vytřeštěnýma očima zírala přímo na něj. „Cože? Ne!“

Draco vstal a ona se na něj teprve teď pořádně podívala. Potlačoval smích, pusu od ucha k uchu.

„Žertoval jsem, Grangerová! Nikdy jsem nenutil dívku vlézt mi do postele a teď s tím nehodlám začínat.“ Napřáhl k ní ruku, chytla se ho a on ji vytáhl do stoje. „Uklidni se a jdi se upravit, vezmu tě na oběd.“

„Ne… vážně nemůžu. Nejlíp bude, když prostě půjdu,“ snažila se proklouznout kolem něj. Velmi naléhavě cítila, že se stůj co stůj musí vyhnout jakémukoli doteku. Draco se mírně sklonil a popadl ji za paže.

 „Nikam nepůjdeš! Přestaň se pořád tak užírat! Je mi jedno, jestli jsi tady šmejdila, fakticky je mi fuk, co jsi tady prováděla.“ Klepl se prstem do čela. „Tak! A je to pryč!“ Nepamatuju se ani, že jsem tě tu viděl.“

Udiveně na něj hleděla, naprosto šokovaná jeho pobaveným postojem. Opravdu jí to takhle usnadňuje? Kousla se do rtu. Stále si přála odejít, ale zároveň to ve skutečnosti udělat nechtěla. Chtěla s ním jít na oběd, sedět naproti němu, povídat si s ním a vědět, že každá druhá žena v restauraci z něj nespustí oči, ale on se věnuje jí. Tím přiznáním překvapila samu sebe. Najednou věděla, že od něj neodejde. Zhluboka se nadechla.

„Dobrá, půjdu se připravit.“ Na cestě ke dveřím ho minula, pak se obrátila zpět. „Éé... ech... promiň...“

Odpověděl jí srdečný smích.