Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 20. Nejlepší úmysly
Na druhý den byla v obchodě spousta práce. Hermiona se rozhodla jít rovnou domů, aby se nějaký čas věnovala sama sobě, než se setká s Dracem a Blaisem. Minulou noc ještě zůstala u Draca, ale trvala na tom, že dnes se vrátí do svého bytu. Příliš ho to nepotěšilo, ale nakonec se podvolil. Podezírala ho, že souhlasil jen proto, aby nerozpoutal další hádku. A tak strávila pár hodin u sebe, než se přemístila zpět do Dracovy kanceláře. Když vešla, byl tam pouze Blaise, který ji s úsměvem pozdravil.
„Ahoj, Hermiono,“ řekl. Napřáhl k ní ruku s nádobkou plnou husté stříbřité kapaliny. Zalapala po dechu.
„Je úplně smíchaná! Jak jsi to dokázal?“
„Bylo to tím mícháním proti směru hodinových ručiček, jak jsi doporučila. Střídal jsem jej s opačným směrem a vyšlo to!“ zasmál se Blaise, jak chytře se doplňovali.
„Fantastické!“
„Teď už potřebujeme jenom modrou večernici... Draco si o tom chce s tebou promluvit...“ nepatrně zaváhal. Hermiona se na něj zahleděla.
„Kde je?“
„Hmm... je trochu vyvedený z míry, takže šel rovnou domů.“ Blaise se odvrátil, aby uložil nádobku. Hermiona se zamračila. Skutečně si nedokázala představit, že by Draca od práce na lektvaru dokázalo odvést cokoli menšího než vážná nemoc.
„Co se doopravdy stalo?“ zeptala se. Blaise se obrátil, aby na ni pohlédl. Naklonil hlavu na stranu, pak se natáhl a popadl noviny.
„Tady vepředu a pátá strana.“
Hermiona zírala na titulní stránku. Nebyl to hlavní titulek, ale sloupek vpravo. Pod ním byla fotografie Draca s Astorií, jak se s úsměvem drží za ruce. Titulek hlásal – MAJITEL MALFOYOVÝCH PODNIKŮ OZNAMUJE ZASNOUBENÍ S ASTORIÍ GREENGRASSOVOU. Menšími písmeny pod tím bylo uvedeno – IDEÁLNÍ DVOJICE PO OSOBNÍ I OBCHODNÍ STRÁNCE. Hermiona pohlédla na Blaise, který protáhl tvář.
„Oznámení je na páté straně, ale předpokládám, že ten titulek znamená trochu víc publicity, než Draco chtěl. Myslím, že doufal v něco decentnějšího,“ vysvětlil.
„Takže se šel schovat? Jaký to má smysl?“ zeptala se Hermiona. „Plánuje obřad s maskou na tváři, nebo co? Je nejvýš na seznamu mládenců na ženění, sotva se dá čekat, že tahle zpráva projde bez povšimnutí.“
„Ne že by se schovával...“ Blaise znovu zaváhal a Hermiona ho povzbudila tázavým pohledem. Povzdechl si, než pokračoval: „Asi mě zabije, když ti to řeknu...“
Pozvedla ruce. „To ne – tak mi to neprozrazuj.“ Byla zvědavá, ale samozřejmě nechtěla, aby měl Blaise dojem, že jí musí sdělovat všechno, co si Draco myslí.
„Ne... to je v pořádku,“ zavrtěl hlavou. „Už předtím byl rozrušený. Zrušil schůzku a... no, nikdy jsem ho neviděl tak...“
„Jak?“ Hermiona si nedovedla představit nic, co by Draca rozrušilo. Naštvaný, hrubý, nevrlý, ale ne rozrušený.
„Byl opravdu rozrušený, Hermiono. Vystresovaný! Jako kdyby ho konečně zasáhlo vědomí, že za dva měsíce bude manželem ženy, kterou nemiluje... vlastně jsem si myslel, že se z toho chce vyvléct!“
„Dva měsíce!“ Začala se cítit divně. Bude ženatý tak brzy? Představila si, že by se cítila takhle mizerně při pomyšlení na den, který by měl být nejšťastnějším v životě. „To je binec! Nemůže to udělat, Blaisi! Musíme ho zkusit zastavit.“
„To je nemožné. Jakmile se jednou rozhodl, nic ho nedokáže přesvědčit.“
„Ale je to tak pitomé a strašná škoda!“
„On to ví...“
Hermiona se zahryzla do jazyka a snažila se soustředit na lektvar. Spolu s Blaisem ho vařili třikrát, aby se ujistili, že to dělají dobře a pokaždé se to povede. Nakonec se s ní Blaise přemístil k jejímu bytu a popřál jí dobrou noc. Kdykoli jindy by ho pozvala dál, ale musela myslet na Draca, sedícího samotného doma v mizerné náladě, a ztratila chuť na společnost. Bloumala bezcílně bytem, naštvaná sama na sebe, že se nechá takhle rozptylovat Dracem Malfoyem! Koneckonců byl dospělý a ona si byla jistá, že by se o ni nestaral, kdyby nastala opačná situace.
Nicméně už o deset minut později se s taškou věcí na přespání ocitla za dveřmi jeho apartmá. Než zaklepala na dveře, málem ji opustila odvaha, ale přiměla se k tomu. Chvíli počkala. Zrovna se chystala to zopakovat, když se dveře otevřely a v nich stála vysoká, tmavá žena.
„Jak vám můžu pomoct?“ ptala se a změřila si Hermionu. „Proč jste se neohlásila na recepci?“
„Protože jsem jeho známá,“ odpověděla Hermiona automaticky, ale pak se zarazila, protože si uvědomila, že mluví s cizím člověkem. „Je Draco doma?“
Žena se zasmála. Hermiona se na ni zadívala. Co na tom bylo k smíchu?
„Jste obdivovatelka? Jak jste získala jeho adresu?“
„Obdivovatelka?“ opakovala nevěřícně Hermiona. Pak uslyšela Draca.
„Co tam děláš? Kdo to je?“
„Je to tvá obdivovatelka...“ žena se obrátila za Dracovým hlasem a teprve v té chvíli si Hermiona uvědomila, že je polonahá. Měla na sobě jen jakousi krátkou rudou spodničku a velice vykrojenou podprsenku. Hermiona cítila, jak se jí sevřel žaludek. Ve chvíli, kdy si dala dvě a dvě dohromady, se ve dveřích objevil do půl těla nahý Draco. Jeho znuděný výraz se změnil v okamžiku, kdy spatřil Hermionu. Něco ženě tiše řekl. Ta Hermionu obdařila zničujícím pohledem, než zmizela. Draco zaujal její místo.
„Hermiono! Co se stalo? Děje se něco?“ ptal se a znělo to účastně, ale všimla si, že dál ji nepozval. Ošila se v tom trapném postavení. Přišla, protože si myslela, že Draco bude... jak znělo to slovo, co použil Blaise? Rozrušený? Pchá! A tady byl, zjevně v nejlepším... Rychle tu myšlenku potlačila. „Hermiono?“zopakoval a pak sjel pohledem dolů na její brašnu. S chutí by se nakopla za to, že ji neschovala, než zaklepala.
„Éé.. nic se neděje... všechno je v pořádku...“ začala, ale Draco ji přerušil.
„Stojíš tu s taškou před mými dveřmi, takže vážně nečekáš, že ti to uvěřím, že ne?“ v hlase neměl nic z obvyklé sebedůvěry a vypadal velmi nesvůj.
„Myslím, že došlo k nedorozumění...“ zvedla svou brašnu a otočila se k odchodu. „Moc se omlouvám za vyrušení... měla jsem se ohlásit předem...“
„Počkej!“ vyšel na chodbu a ona se ocitla čelem k němu. Byla už tak dost na rozpacích, aniž by ho musela vidět polonahého, takže zmobilizovala veškerou svou vůli, aby se přestala červenat.
„Ne! Odcházím. Vážně se moc omlouvám...“
Draco ji chytil za ruku a znovu obrátil zpět k sobě. „Hermiono? Nenechám tě jít, dokud mi neřekneš, proč tu jsi.“
Povzdechla si. Rozhodla se držet pravdy, jak jen se dalo. „Víš, donutila jsem Blaise, aby mi vysvětlil, proč jsi dnes nebyl v laboratoři. Říkal, že jsi rozrušený...“ hlas jí slábl, když se na Dracově tváři objevil výraz, jemuž nerozuměla. „Myslela jsem, že bys možná uvítal nějakou společnost... ale to už se ti zřejmě povedlo docela dobře vyřešit vlastními silami...“ V hlase se jí objevil náznak ironie. Znovu si povzdechla. „Mimochodem, tvá přítelkyně už asi přemýšlí, co se děje, tak prostě jdi za ní. Uvidíme se zítra.“
Draco neodpověděl. Stále měl ve tváři nečitelný výraz. Sklopila oči před jeho pohledem, ale tím pádem viděla z jeho nahého těla víc, než jí bylo milé. Po chvíli Draco pustil její paži. „Počkej tady.“
„Co? Ne! Jdu... měla bych jít...“ protestovala, ale Draco ji ignoroval a vrátil se do bytu. Hermiona za ním okamžik zírala, pak se otočila a zamířila k výtahu. Než ušla půl cesty, dveře se znovu otevřely. Objevila se ta žena, tentokrát úplně oblečená. Vztekle Hermionu probodla pohledem. Prošla kolem ní tak těsně, že jí vyrazila tašku z ruky. Stiskla tlačítko výtahu. Nastoupila do něj, aniž by na ni znovu pohlédla. Hermiona se obrátila a spatřila ve dveřích stát Draca, teď už v košili, i když ji neměl úplně zapnutou. Věděla, že její výraz je naprosto udivený, ale nemohla si pomoct. Draco právě poslal svou přítelkyni pryč. Kvůli ní?
„Je tu psí zima, tak pojď dál,“ řekl a ona polkla. Sakra! Pomalu vykročila zpátky k němu. Počkal, až se přiblíží, pak jí vzal tašku. Šel s ní rovnou k ložnicím a za chvíli se vrátil s prázdnýma rukama. Zastavila se uprostřed pokoje. Nepamatovala se, kdy se naposled cítila takhle trapně. Nejen že vtrhla k Dracovi, když byl v kompromitující situaci, ale navíc přiznala, že to udělala ze strachu o něj! Draco jí pokynul k pohovce a naklonil hlavu k rameni.
„Když už jsi tu, můžeš taky odpočívat,“ řekl a gestem naznačil, aby se posadila. Ztěžka dosedla a mnula si čelo.
„Strašně moc se omlouvám! Připadám si jako naprostý idiot!“ Na chvíli zavřela oči. „Musíš mít chuť mě uškrtit!“
„Ve skutečnosti jsem tu chuť měl mnohokrát, ale ne teď,“ odpověděl. Hermiona vzhlédla a přistihla ho, jak na ni zírá.
„A co tvá...“ chtěla říct přítelkyně, ale už měl snoubenku, takže to asi nebylo to správné slovo. „Věděla, že jsi zasnoubený?“ vyhrkla, než si to stačila rozmyslet. Až pak si uvědomila, jak vyčítavě to znělo. „Promiň, tohle opravdu není moje věc, že?“
„To ti obvykle nezabrání zasahovat,“ odvětil s úšklebkem Draco. „Ano, ví, že jsem zasnoubený, ne, nestará se o to, a jestli si zítra vybavím její jméno, bude to zázrak, takže se jí opravdu netoužím dál zabývat.“
Snažila se nevypadat příliš šokovaná, ale nebyla si jistá, jestli uspěla. „Přesto jsem nečekala, že ji pošleš pryč.“
„No jo, udělala jsi mi laskavost. Byl to hloupý omyl. Další chyba!“ Draco se předklonil a promnul si čelo. Poprvé od chvíle, kdy dorazila, si Hermiona uvědomila, že je rozrušený. Zdálo se, že už nemůže dál. Náhle, jako blesk z čistého nebe, přišlo poznání, proč si vzal do bytu neznámou ženu. Potřeboval přehlušit své trápení, ale samozřejmě, musel to provést po malfoyovsku!
„Stále ještě není pozdě,“ řekla tiše.
„Ano, je! Nechci o tom mluvit.“ Vstal. „Chceš něco k pití? Mám v úmyslu vypít celý sud.“
„Ne... děkuji.“ Sledovala, jak si sklíčeně nalil panáka. Naráz ho do sebe hodil, než si nalil dalšího. Vstala, přiblížila se k němu a položila mu ruku na paži, aby mu zabránila vypít druhou sklenku.
„Draco...“ začala tiše, ale výraz v jeho očích ji zarazil. Potichu promluvil.
„Opravdu jsi sem přišla, abys mi dělala společnost?“
Přikývla. „Ano, já hloupá!“ odpověděla stručně. Nechtěla zabíhat příliš do hloubky.
„Díky.“ Jeho hlas byl sotva hlasitější než šepot. Nedokázala od něj odtrhnout oči. Měla k němu blíž než kdykoli předtím a cítila něco, co si nedovedla představit, že by k němu kdy mohla pocítit. Vnímala jejich spojení, vzájemné porozumění, teplo, které z něj vyzařovalo. Děkoval a ona věděla, že tím vyjadřuje skutečnou vděčnost. Přikláněl se k ní celým tělem.
O krok ucouvla a odkašlala si. „Nečekáš doufám, že začnu tam, kde tvá přítelkyně skončila...“ zažertovala s narážkou na jeho rozepnutou košili. Těmi slovy chtěla částečně zakrýt rozpaky a zároveň zmírnit napětí mezi nimi. Ulevilo se jí, když viděla, jak se mu na tvář vrací známý úšklebek.
„Předpokládal jsem, že proto jsi tady,“ řekl. „Potřebuji se odpoutat od všech potíží.“
„Pořádným hrnkem dobrého čaje?“ opět zažertovala a Draco se zasmál.
„Koukejme se! Už se cítíš lépe! Teď ses zasmál, poprvé od doby, co jsem přišla!“
Poznámka autorky: Hmmm... tak co si o tom myslíte? Doufám, že se vám kapitola líbila. Potěšilo by mě pár komentářů!