Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 23. Podivné a nádherné

Ulička byla tichá a ponořená v hluboké tmě. K dokreslení celkové atmosféry přispíval hustý déšť. Draco s Hermionou se choulili k sobě. Vypadali jako nenápadný pár postávající u sochy. Hermiona se třásla, z části kvůli dešti, z části nervozitou. Ucítila na paži dotek Dracovy ruky a když vzhlédla, viděla vysokou postavu blížící se k nim. Srdce jí bušilo v hrudi. Přitáhla si plášť těsněji kolem těla.

Muž se zastavil opodál a gestem je pozval blíž k sobě. Jakmile k němu zamířili, otočil se a vykročil hlouběji do boční uličky. Neochotně ho následovali. Ušel jen pár metrů, než zabočil do ještě užší uličky. Hermiona začala panikařit.

Muž se zastavil a obrátil čelem k nim. Hermiona se vůbec nezlobila, když ucítila, jak jí Dracova paže vklouzla kolem pasu.

„Máte zlato?“ Mužův hlas byl překvapivě příjemný a měkký, to vůbec nečekala.

„Máte zboží?“ odpálil Draco otázku zpět.

„Ano, ale musím vidět zlato.“

„Já musím vidět zboží.“ Draco se zastavil a Hermiona viděla, jak si muž sahá do kapsy. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že sahá do pláště pro hůlku. Vykročil kupředu a namířil ji na Dracův krk.

 „Nebude zlato, nebude zboží. Jednoduché. Dejte sem peníze.“ Teď už hlas nebyl tak příjemný a ona cítila, jak se Draco napjal. Uvědomil si změnu atmosféry, sáhl do kapsy a vytáhl zlato zabalené v kusu látky. Napřáhl ruku. Muž mu z ní balíček vytrhl a prohlížel si ho.

„Je tam všechno, teď nám dejte přísadu...“ Hermiona se zlobila sama na sebe, že zní tak uboze. Vyňala hůlku a muž namířil tu svoji z Draca na ni. Vytáhl z kapsy malý předmět a mávl jím na ně. „Pojďte za mnou,“ poručil, znovu se obrátil a vykročil.

 „Ne!“ téměř vykřikla. Odsunula Dracovu ruku a rozběhla se uličkou. Popadla muže za ruku a on se na ni vrhl. Mrštil s ní proti zdi. Žuchlo to. Zalapala po dechu, který jí rána vyrazila z plic. Slyšela Dracův výkřik a záblesk světla rozzářil uličku, když kolem ní prolétlo jeho kouzlo. Muž se mu vyhnul, ale odrazilo se o zeď zpět k němu. Využila příležitosti, chňapla ho za zápěstí a snažila se mu vykroutit balíček z ruky, ale byl na ni příliš silný a ani trošku pěst neuvolnil. Vypálil další kletbu po Dracovi, kterému se povedlo uhnout, než Hermionu znovu odstrčil. Upadla na zem, neschopná vzepřít se jeho přesile.

 „Uhni mi z cesty!“ vykřikl Draco. Znovu vyslal kletbu, ale vysoký muž byl překvapivě hbitý a v poslední chvíli uskočil stranou. Soustředil se na Draca. Ruku měl v blízkosti Hermioniny tváře. Uvolnil sevření, když druhou rukou zvedl hůlku. Vytrhla mu balíček, vyskočila a ze všech sil se rozběhla k Dracovi.

„Mám to! Dělej!“ zaječela. Prchali uličkou, stíháni záblesky světla, jak se muž rozběhl za nimi. Byl rychlý. Když se Hermiona úzkostlivě ohlédla, spatřila ho kvapem se blížit. Všimla si vrat nalevo od nich, vzala za kliku, která povolila, a tak tam vtáhla Draca v zoufalé naději, že to není slepá ulička. Ocitli se na velkém nádvoří, ale neviděla žádné další dveře nebo bránu a slyšela stále se blížící kroky.

„Rychle, sem,“ vyrazil ze sebe Draco a postrčil ji vpravo do menšího dvora plného sudů. Přikrčili se za ně a Hermiona zadržela dech. Mohli odtud sledovat pohyb ve velkém dvoře. Náhle ji Draco chytil za ruku a přitáhl k sobě.

„Nelekni se,“ šeptl jí do ucha a vzápětí poznala svíravý, dech beroucí pocit přemísťování. Oba upadli na podlahu. Hermioně se ulevilo, když poznala známý interiér Dracova bytu. Naklonil se k ní.

 „Jsi v pořádku?“

„Ano, jsem. A mám to!“ zamávala na něj balíčkem.

Společně jej otevřeli ještě na podlaze a uvnitř našli tak trochu obyčejný modrý prášek.

„Na první pohled to není nic ohromujícího, že?“ podotkl Draco. „A přitom je to klíč ke všemu.“

Hermiona vstala. Najednou si uvědomila, že jsou oba mokří až na kůži. Vyklouzla z pláště a podívala se na loužičku, rozlévající se jí u nohou. Draco si už také svlékl svrchní ošacení a začal si rozepínat košili. Snažila se ho ignorovat. Vytáhla hůlku, rozpačitě ji na sebe namířila a seslala sušící a zahřívací kouzlo. Její svrchní oděv se vysušil, ale byla si jistá, že prádlo zůstalo navlhlé. Když na sebe znovu pohlédla, všimla si, že ji pokrývá jemný modrý prach, který jí musel ulpět na rukou a nalepil se k mokrému oblečení.

„Musím se jít domů převléct,“ oznámila a dívala se za Dracem, který už si sundal košili a mířil do kuchyně. Otočil se k ní.

„Copak sis nepřinesla nic na sebe?“ zeptal se.

„Ne. Proč bych měla? Nevěděla jsem, že se sem vrátím, myslela jsem, že půjdu domů.“ Dotkla se svých vlasů. Byly provlhlé a připadaly jí nechutné. „Mám pocit, že jsem odporná a ještě k tomu olepená modrou večernicí, takže se sejdeme zítra brzo ráno v laboratoři. Ginny mě znovu zastoupí.“

Draco upustil mokré oblečení u kuchyňských dveří a vrátil se k ní. Ze všech sil se snažila udržet hlavu vzhůru a oči upřené na jeho tvář, aby mu nezírala na nahý hrudník. Zdálo se, že nevnímá její rozpaky. Rychle k ní přistoupil.

„Měla bys tu přenocovat,“ pronesl. „Je pozdě a byl to dlouhý večer. Bude strašné vrátit se do prázdného bytu.“

„Nemůžu tu zůstat. Jsem špinavá a cítím se strašně,“ opakovala. „A ke všemu tu ještě nemám nic na převlečení.“

„Nechala jsi nějaké oblečení ve skříni,“ řekl. „Počkej tady.“

Zmizel v chodbě a Hermiona se za ním dívala se zmatenými pocity. Zdálo se, že nezištně chce, aby tu zůstala, a když měla být upřímná, chtěla přesně to samé. Při pomyšlení na svůj chladný a temný byt se rozechvěla. Po sklech velkých oken Dracova apartmá stále stékal déšť a uvnitř bylo teplo a útulno. Draco se objevil, teď už měl na sobě do pasu rozepnutou košili, a nesl pár kousků oblečení. Házel jí je jeden po druhém a ona se rozpačitě snažila je chytat.

„Tady máš halenku a jakési kalhoty...“ zamával jimi, než je po ní mrskl. Zvedl poslední kus. „A tohle je jedna z mých košil, bude se ti hodit na spaní.“

Hermiona na ni s odporem pohlédla. „To si děláš srandu! Budu vypadat jako...“ zarazila se v poslední chvíli, protože si uvědomila, že by urazila polovinu Dracových bývalých přítelkyň, které si zřejmě libovaly, když mohly spát v jeho košili.

„Jako co?“ pátral Draco.

„Budu vypadat směšně,“ dořekla.

„Budeš v posteli! Nikdo po tobě nechce, aby ses v ní předváděla!“ ušklíbl se Draco, těšící se z jejích rozpaků.

Hermiona si tvrdohlavě založila ruce na prsou. „Nemám žádné čisté prádlo,“ řekla vyzývavě, aby zakryla rozpaky. Na tohle nenajde odpověď ani Draco.

„Vyperu to, co máš na sobě,“ řekl a zvedl obočí.

„To tedy ne!“ vyštěkla. „Jdu domů.“ Začala sbírat své šaty. Ze všech sil se snažila zachovat si důstojnost, ale marně. Pak ucítila dotek Dracovy ruky na své paži. Obrátila se k němu, připravená vybuchnout, ale zarazila se. Hleděl na ni hlubokýma šedýma očima. Pak řekl jediné slovo, které ji přimělo zastavit a zahledět se na něj.

„Zůstaň.“

Uvažovala, jak dokázal jediným slůvkem způsobit, že naprosto roztála. V tom jediném slově bylo citu, že by se nemohl zřetelněji vyjádřit, ani kdyby na to téma sepsal deset esejí. Nedokázala odtrhnout oči od těch jeho a musela si olíznout okoralé rty. Náhle, jako by někdo stiskl vypínač, si uvědomovala vše kolem sebe mnohem ostřeji. Najednou jí připadal vyšší, jeho vlasy zářivější, oči mnohem znepokojivější. Nikdo nepromluvil. Hermiona se bála prolomit mlčení. Nechtěla z něj spustit zrak, vpíjela se do jeho očí. Konečně se zhluboka nadechla a zvolna přikývla.

 „Dobře.“ Zněla zadýchaně, a to ji překvapilo. Draco na ni stále upřeně hleděl. Musela několikrát polknout, úplně jí vyschlo v krku. Znovu se zhluboka nadechla a snažila se ovládnout svůj pádící tep. „Potřebuji sprchu...“

 „Samozřejmě,“ přitakal Draco, konečně jí přestal hledět do očí a pokynul směrem ke koupelně. Když došla ke dveřím, opět ji dostihl jeho hlas. „Kdybys potřebovala umýt záda, zavolej.“

Nevšímala si ho a vstoupila dovnitř. Zavřela dveře a opřela se o ně. Točila se jí hlava. Co se to právě stalo? Neudělal nic jiného, než že řekl jediné slovo! Tak proč se cítila, jako by se mezi nimi něco přihodilo? Zavřela oči a snažila se vybavit si, jak nepříjemný a protivný dokázal Draco Malfoy být, ale nebyl v tom žádný rozdíl, protože pokaždé, když se o to pokusila, vše, co viděla za víčky, byly hluboké šedé žhnoucí oči.

Poznámka autorky: Takže o kolik víc sexuálního napětí můžeme všichni ještě snést? Je to legrace, že? Teď mají prášek, ale ještě je toho třeba spoustu zařídit.

Prosím komentujte...