Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 22 - Bouře

Izolace
Vložené: arabeska - 08.08. 2016 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Autor: Bex-chan                Překlad: arabeska             Beta: Violeta                  Banner: Vojta

Originál: Storm

Rating: 16+

https://www.fanfiction.net/s/6291747/22/Isolation
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Pozn. překladatelky: STRAŠNĚ moc mě mrzí ta nekonečná odmlka. Nicméně víme, jak to se mnou (s námi) vypadalo, a snad se to dá pochopit a další kapitola je na spadnutí. Snad vám to tím trochu vynahradím. Omlouvám se. Ale přestávám slibovat, kdy bude další a následující část, protože prostě nevím. Doufám, že si do listopadu napřekládám něco do zásoby, abych pak měla čas se vzchopit (ačkoliv se zřejmě dle postřehů ostatních z něčeho takového nevzpamatuju nikdy). Taky budu poustět bez betace - tohle je poslední obetovaná kapitola - jelikož práce máme všichni až nad hlavu, a slibuju, že udělám všechno, co bude v mých silách, aby se to dalo číst. Užijte si kapitolu!


*


Dny ubíhají jako o závod, když je trávíte ve společnosti někoho, kdo vám jen tak vykouzlí úsměv.

Čas se stává bezvýznamným.

Těch několik dnů po Hermionině výbuchu uteklo poznenáhlu a v komnatách panovala pohodová, téměř pokojná nálada; klidná ospalá rána a ještě poklidnější odpoledne. Bezstarostné a uvolněné hodiny, okamžiky plné sarkastických poznámek, které sloužily spíš k pobavení než jako naschvály, a příjemná ticha, která si ani jeden netroufal narušit.

V těchto chvílích Dracovi často ulpěl pohled na jejích půvabných rysech – nepřítomně počítal pihy roztroušené na nose nebo se potají usmál, když si pro sebe něco nesouvisle mumlala, zcela ponořená do knihy. Vždycky se stihl zarazit, než si stačila všimnout, že ji pozoruje, a vynadal si za svoje chování, ale oči si stejně znovu našly cestu zpět, aby mohly zkoumat detaily její tváře.

Nezodpovězené otázky ohledně jejích rodičů ho však stále dráždily v hrdle. Už se o tom tématu nezmínila a on se zdržel komentářů, aby nenarušil uvolněnou atmosféru. Ale potřeboval znát pravdu. Instinkty ho varovaly, že to má co do činění s válkou, a po těch měsících, které strávil zašitý tady a neměl ponětí o okolním světě, mu bylo z veškeré té nevědomosti zle.

Něco se dělo. Něco zásadního. Cítil, jak se mu v nitru prohlubuje propast.

I Hermiona to cítila, to prapodivné chvění ve vzduchu prosycené černou magií. Sníh začínal tát a nastupovala vláda deště, aby odplavil tu překrásnou bílou krajinu, kterou zbožňovala, a uvolnil cestu mrazivým bouřkám.

Merlin jí odpusť tu sobeckost a naivitu, ale v těchto dnech odsunula válku do pozadí mysli, aby si vychutnala okamžiky s Dracem. V jeho přítomnosti cítila něco pošetile podobného spokojenosti a využívala každé výmluvy, aby se ho mohla dotknout a vrýt si do paměti pocit jeho kůže na bříškách prstů. Ať už to bylo hledání modrých moří v jeho šedých očích nebo pozorování uvolněné tváře těsně před usnutím, vychutnávala si všechno z něj a vzpomínala, jak se usmát.

Protože věděla, že je to jen dočasné.

Ten klid mezi bouřemi.

*

To kvůli jejímu vrtění Draco procitl ze spánku, a proto zesílil sevření, aby se uklidnila. Už vzdal snahy zachovat si od ní v posteli odstup, jeho tělo beztak vždy vyhledalo její teplo a na probouzení ve vroucím objetí bylo něco instinktivně potěšujícího.

Její vlasy ho polechtaly na špičce nosu a on k ní přisunul tvář, než si uvědomil, že je něco špatně. Obyčejně hedvábné kudrny byly nyní drsnější, a když otevřel jedno oko, čelil místo oříškové hřívy, na kterou byl zvyklý, rezavé srsti.

Co to…“ zamumlal a zaklonil se, aby s nechutí pohlédl na kocoura. Nakrčil nos, když si to zvíře trouflo přiblížit se k němu ještě víc, a natáhl se přes něj, aby dloubl Hermionu. „Grangerová. Grangerová, dělej, vstávej!

Rozespale zabrblala do polštáře, pak se k němu otočila a zamžourala do prvních ranních paprsků. „Co je?“

Tvoje ohavná kočka mě osahává,“ zavrčel. „Dej ji ode mě pryč.“

Neříkej o něm, že je ohavný,“ zadusila chichot, když si všimla, že Křivonožka se vskutku snažil získat Dracovu pozornost. „Líbíš se mu.“

No on se mně rozhodně nelíbí,“ zavrčel, zvedl kocoura a odložil ho Hermioně do klína. „Zatracená zpustlá věc -“

Ale no tak,“ snažila se Hermiona nesmát. „Nemá lidi moc v oblibě, takže by ti to mělo lichotit.“

Jsem radostí bez sebe,“ protáhl a protočil oči v sloup. „Stěží mu přidá na oblibě, když mě probudí v neděli ráno.“

Je neděle?“ zamračila se a podívala se na očarovaný kalendář a pak na hodiny. „Zatraceně, musím jít za McGonagallovou.“

Zvedl obočí. „Kvůli čemu?“

Michael se dnes vrací,“ pronesla a nevšimla si toho záblesku žárlivosti, který mu přeběhl po obličeji, když se zvedala z postele. „Všichni se brzy vrátí, musíme spolu probrat přípravy.“

A jak dlouho to potrvá?“ zeptal se ostře, nepochybně podrážděný, že mu ten primus ničí šance na ranní rychlovku. „Debilní Corner -“

Nezačínej.“ Oblékla se a seslala na sebe kouzlo, aby vypadala o něco lidštěji. „Nemělo by to trvat dlouho, možná něco kolem hodiny. Mohl bys nakrmit Křivonožku, až budu pryč?“

Nebylo by pro blaho společnosti lepší nechat ho vyhladovět?“ zabručel a ucukl, když se ohnala po jeho paži.

Nebuď takový!“

No jo…“ zareptal neochotně, než se mu rty vytvarovaly do vědoucího úšklebku. „Přirozeně za to budu něco chtít.“

Ústa se jí sama od sebe roztáhla a tváře jí zbarvil rozpustilý ruměnec. „Co by to mělo být?“

Určitě na něco přijdu, než se vrátíš,“ pokrčil Draco rameny, ale oči se mu rozšířily, když se Hermiona nečekaně nahnula, aby zajala jeho ústa v rychlém polibku. Zvědavě ji sledoval a nepatrně si olízl rty, když se odtáhla, a pomalu nadzvedl obočí, oslněný jejím úsměvem. „Za co to bylo?“

Musím mít důvod?“ Otočila se a zamířila ke dveřím. „Za chvíli jsem zpátky.“

Zamyšleně se díval za jejími vzdalujícími se zády, až ho cvaknutí kliky vrátilo zpět do přítomnosti a on zavrtěl hlavou a prsty si pročísl vlasy. Připadalo mu to tak přirozené, být teď takhle v její přítomnosti, nehlídaný a uvolněný, ale jakmile ho ponechala napospas své vlastní samotě, spílal si za to, že se k ní dostal tak blízko.

Příliš se připoutal.

Ale nemohl s tím prakticky nic dělat. Zájem o ni už mu zakořenil v těle a rozléval se žilami, až mu z toho srdce bušilo rychleji, jakmile se ocitla dost blízko na to, aby vdechl její vůni. Jestliže to kdysi připomínalo infekci, teď to bylo jako brandy; hřejivé a uspokojivé.

A válka byla jako kocovina. Ta bolest hlavy, nevolnost, realita.

Ta bouře.

*

V okamžiku, kdy Hermiona překročila práh, poznala, že je něco špatně.

Vzduch byl tíživě vlhký a ona se zarazila před dveřmi, když si všimla, že všechny portréty jsou kupodivu zamlklé nebo opuštěné. Chodbami vibroval tichý šum vzdálených hlasů, příliš tlumený na to, aby se daly rozlišit, ale zlověstně neutuchající, a její nohy se vydaly přímo ke zdroji. Když jí k uším proniklo něco, co nápadně znělo jako tlumený výkřik, zrychlila a vytáhla hůlku.

Jakmile už Hermiona slyšela křik a paniku jasně a zřetelně, uvědomila si, že se žene k ošetřovně, a smysly jí zaplavila kovová příchuť krve, která pálila v očích a doutnala na jazyku.

Vrazila do místnosti, ve smyku zastavila a ze všeho toho chaosu kolem zatajila dech. Na tom relativně malém prostoru se shromáždilo snad třicet lidí a povalovalo se po několika málo lůžkách a po zemi, a všichni se svíjeli bolestí. Vidění se jí zastřelo, když se snažila všechno pobrat. Zaměřila se na staršího kouzelníka, kterému po spánku stékala krev, než se obrátila k mladé čarodějce s rukou zkroucenou v nepřirozeném úhlu. A pak k dalšímu s jiným poraněním. A pak k dalšímu. A dalšímu…

Někdo volal její jméno…

Vzhlédla a setkala se s pohledem McGonagallové a roztržitě zaregistrovala, že s madam Pomfreyovou, profesorkou Prýtovou a hrstkou lékouzelnic pečovaly o oběti, jak nejlépe mohly, jenže jich bylo tolik…

Hermiono!“ zvolala znovu McGonagallová. „Běžte do vedlejší učebny! Horacio potřebuje pomoc -“

Co-co se stalo?“ přerušila ji Hermiona a nemohla popadnout dech. „Co to sakra -“

Napadli Svatého Munga!“ křikla přes rámus. „Potřebuji, abyste pomohla Horaciovi! Rychle!“

Neschopna slova jen kývla, otočila se na patě a rozeběhla se do sousední místnosti, kde spatřila podobně děsivou scénu. Možná patnáct obětí rozptýlených po lavicích, židlích a zemi, pošpiněných krví a křičících bolestí. Profesor Křiklan a jedna lékouzelnice se pohybovali mezi zraněnými, spěšně mumlali léčivá zaklínadla a otevírali jim ústa, aby do nich mohli vlít lektvary.

Hermiona na moment zamrzla na místě, jak se její mozek snažil vše zpracovat.

Bylo tam… tolik krve…

Rudé kaluže pokrývající většinu podlahy, roznesené stopami nohou a rukou lidí plazících se kolem a hledajících pomoc. Některé z obětí se dusily sraženinami a vykašlávali si je do klínů nebo dlaní, smíchané s vodnatými zvratky a žlučí. Končetiny měli zkroucené a zohýbané v odporných úhlech a ve svalech hluboké šrámy a každý kousek kůže, který viděla, hyzdily modřiny temné jako noc.

Je to tady.

Tohle je realita války.

Tohle je ta bouře.

Hermiona se zhluboka nadechla a dala se do práce.

Oči se jí rychle rozeběhly kolem a zhodnotily, kdo potřebuje okamžitou pozornost, načež se vrhla ke kouzelníkovi středního věku na podlaze s hrůznými břišními poraněními, který se zdál mít problémy s dechem. Klesla na kolena, nevšímala si toho, že přistála v kaluži krve, která jí ihned začala vzlínat džínami, a ostražitě prozkoumala mazlavý chaos na jeho těle. Potlačila všechno ostatní, aby na toho trpícího cizince mohla zaměřit veškerou pozornost.

Hůlkou mu odhrnula oblečení a cukla sebou, když si uvědomila závažnost jeho poškození – roztříštěná žebra vyčnívající z hrudi a širokou řeznou ránu, která mu rozeklála břicho – ale zatnula zuby, ignorovala dávicí reflex a dala se do odříkávání správného léčivého kouzla. Vzhlédla a spatřila slabé oči svého pacienta připoutané k těm svým a mimoděk mu konejšivě položila volnou ruku na tvář.

Budete v pořádku,“ zašeptala. „Všechno bude v pořádku.“

Kéž by jen věřila svým slovům.

*

Draco se pošesté za posledních čtyřicet minut zamračil na hodiny.

Když se Grangerová nevrátila po hodině, jak slíbila, zaskřípal zuby a zavalily ho žárlivé úvahy o Cornerových záměrech. Ale když od jejího odchodu uběhla pátá hodina a den se přehoupl v odpoledne, začínal být znepokojený. Její kocour byl také docela nervózní, a ačkoliv nevěnoval moc pozornosti jejím kecům o Křivonožkově neuvěřitelné intuici, v hlavě mu vyvstávala obava a nabádala jej, aby se měl na pozoru.

Frustrovaně vydechl a zamířil do Hermioniny ložnice, aby si vybral nějakou knihu na rozptýlení. Nepřítomně se prohraboval její rozsáhlou sbírkou a náhodou loktem vrazil do jednoho z mnoha štosů, takže se několik knih rozlétlo po podlaze. Z hrdla se mu vydrala nadávka, když se ohnul, aby je zvedl, ale nad jednou z nich přimhouřil oči.

Podepsal se na ní zub času a název byl příliš vybledlý, aby se dal přečíst, ale rozeznal písmena V, T, Á a L a obočí se mu zkroutilo úzkostí. Určitě si nečte o…

Natáhl se po tom starém spisu a zamračil se, když z něj vypadlo pár pergamenů pokrytých spěšnými škrábanci podepsanými H&R. Nemohl si pomoct, aby nepřevrátil oči v sloup. Salazare, nedovol, aby se Potter a Weasley učili umění stát se chodící mrtvolou. Nad tím však neměl čas dlouho dumat, protože zběžný pohled na první stranu mu potvrdil, čeho se obával.

Viteály.

Evidentně je Potter s Weasleym hledali.

A on absolutně neměl ponětí, jak se cítit.

Opovrhoval Voldemortem, ta nestvůra vypsala odměnu na jeho hlavu za marný pokus o zavraždění Brumbála a donutila jej zavřít se v izolaci. Všechno tehdy dávalo smysl, když byl tak fixovaný na své čistokrevné ideály, a ačkoliv už přijal, že Grangerové krev už ho nezajímá, byla to jenom Grangerová. Neměl ponětí, jak se cítit ohledně ostatních s částečnou mudlovskou krví.

Mohl chtít Voldemorta mrtvého, ale myšlenka zastávat stranu milovníků mudlů byla stěží vytoužená. A taky kde sakra v tomhle všem stojí jeho rodiče? Určitě nemůžou pořád podporovat Voldemorta, když vyhrožoval jejich synovi smrtí, že ne?

Už nevěděl, jak se ohledně všeho cítit. Neměl ponětí.

Vrátil dopisy zpět do knihy a uložil ji na místo, kam patřila. Potřásl hlavou a stiskl si kořen nosu. Merline, všechno se kolosálně sere.

*

Hermiona si rukávem otřela pot z čela.

Jednapadesáti pacientům a personálu se podařilo utéct z napadené nemocnice, z toho čtyři zemřeli a bylo sporné, jestli se několik dalších dočká zítřka.

Léčivá kouzla vysávala z toho, kdo je sesílal, energii a přenášela ji do těla subjektu, takže když byly všechny už beztak nedostačující zásoby dobromysli, lektvaru na čištění ran a všech ostatních pomocných směsí použity těsně poté, co dorazila, zbyly jim už jen hůlky. Hermiona vypila dvě lahvičky Vitamixu, jen aby se udržela na nohou, a šest hodin v kuse odříkávala každé léčivé kouzlo, které znala s vědomím, že neskončí, dokud nebude o všechny postaráno.

Svaly ji bolely vysílením a hlava se jí motala závratí, ale odmítala byť jen mrknout, než spraví dívčinu stehenní kost. Ošila se při zvuku úlomků kosti, které zapadly do sebe, a rozhlédla se, aby našla dalšího, kdo potřebuje její pozornost. Vypadalo to ale, že už jsou všichni zabezpečeni.

Na místě už se zavedl jistý řád; židle a lavice byly přeměněné na lůžka a zraněné zabalili do silných přikrývek, černých pro ošetřené, bílých pro ty druhé.

Kromě mladé čarodějky po jejím boku a muže, kterého právě ošetřovala lékouzelnice, leželi všichni pod černými dekami a Hermiona byla zralá na úlevný pláč. Věděla, že ještě zdaleka není konec a že oběti budou potřebovat dohled dlouho do noci, ale s nejhorším už se vypořádali a za to byla vděčná. Mávla hůlkou, aby změnila přikrývku z bílé na černou, a nadskočila, když se jí na rameni dotkla ruka.

Dobrá práce, slečno Grangerová,“ kývl na ni profesor Křiklan unaveně. „To je pro teď vše. Možná byste si měla vzít pauzu…“

Ne,“ odmítla. „Musí být ještě něco, s čím můžu pomoct.“

To nejlepší, co momentálně můžete udělat, je odpočívat,“ řekl jí jemně. „Naneštěstí mi už došel Bezesný spánek, takže bych měl navařit nový.“

Nějaký mám u sebe v pokoji,“ zamumlala a vyskočila na nohy. „Nejsem si ale jistá, kolik ho je. Dojdu pro něj, a až se vrátím, pomůžu vám s novou várkou -“

Možná byste si měla zdřímnout, když už budete ve svých komnatách.“

Jsem v pořádku,“ ujistila jej, a než stihl zaprotestovat, otočila se k odchodu. „Za chvíli budu zpátky.“

Po ránu stráveném v místnosti plné raněných a umírajících, jí chůze chodbou připadala bizarní. Vdechovala lačně čerstvý vzduch a pokusila se prsty si učesat vlasy, ale zasekávaly se v zacuchaných kudrnách. Pod nehty se jí nahromadila sražená krev, která pokrývala i kalhoty a bílý svetr, ale na tom nezáleželo. Za daných okolností to bylo jen stěží podstatné.

Pomalými, znavenými kroky se přiblížila ke komnatám, a jak zvedla zesláblou a třesoucí se ruku, aby otevřela dveře, v tichu se pomodlila, aby se jí podařilo proklouznout dovnitř i ven bez povšimnutí. Ačkoliv jedna její část nechtěla nic jiného než schoulit se Dracovi v klíně a ukrást si od něj teplo, měl by plno nevítaných otázek a její mysl byla příliš obtěžkaná událostmi toho dne, aby mu byla schopná věnovat pořádné odpovědi.

Ztratila rovnováhu a téměř do obývacího pokoje vklopýtla, ale ustála to a okamžitě se setkala s Dracovýma zkoumavýma divokýma očima, kterými probleskovaly starosti a zmatení.

Do prdele,“ vydechl otřeseně, vyskočil z pohovky a vykročil k ní. „Kurva, Grangerová, jsi -“

V pořádku,“ přerušila ho a zvedla ruku, aby ho zastavila. „Není to moje krev.“

Jsi od ní celá…“

Já vím,“ zamrmlala a pokusila se kolem něj projít. „Draco, potřebuju -“

Jsi zraněná?“ naléhal, popadl ji za loket a držel ji na místě. „Vypadáš jako -“

Pusť mě,“ bojovala s jeho sevřením. „Potřebuju se vrátit a pomoct jim.“

Komu?“ ptal se. „Co se k čertu stalo?“

Poraženecky vydechla, položila mu dlaně na hrudník a zavřela oči. „Svatý Mungo byl napaden,“ řekla mu klamně vyrovnaným tónem. „Některým se podařilo utéct včas a jsou tady.“

Napaden?“ zopakoval. „Co to znamená?“

Znamená to, že začala válka,“ zamračila se na něj, vymanila se z jeho stisku a ustoupila. „Znamená to, že tě čekají jistá rozhodnutí.“

Draco se zamračil. „A co sakra znamená tohle?“

Voldemort sílí, Draco,“ vysvětlila. „Jestli jsou na řadě Bradavice, pak se budeš muset rozhodnout, na čí straně přesně jsi.“

To není fér, Grangerová, a ty to víš.“

Neopovažuj se mluvit přede mnou o tom, co je fér!“ vypálila rozhořčeně. „Právě jsem musela sledovat padesát lidí, jak bojují o život, takže se nepokoušej stavět do role oběti!“

Uvědomuješ si, co po mně žádáš, Grangerová?“ vypálil. „Neskočím do rozjetého debilního vlaku Pottera jen proto, že mě ten psychopat chce mrtvého.“

Tahle válka je větší než tvoje směšné problémy s Harrym!“ vykřikla frustrací. „Už nejsme děti! Musíš začít myslet sám za sebe. Přestaň se snažit stát svým otcem!“

Ani slovo o mém otci!“ varoval ji hlasitě. „Tohle moje rodina prostě dělá, Grangerová! Já s tím nic nezmůžu.“

Můžeš si stát za svým,“ hádala se Hermiona vytrvale, sevřela v pěsti látku jeho košile a setkala se s jeho očima. „Máš v rodině Smrtijedy, ale stejně tak i dobré lidi.“

O čem to zatraceně mluvíš?“

Podívej se na Siriuse a Reguluse!“ vyhrkla obratem. „Oba zradili tvoji rodinu, aby se pokusili porazit Voldemorta!“

A podívej, jak to s nimi dopadlo!“ vyplivl chladně a vytrhl se jí. „Jsou zkurveně mrtví!“

Taky Andromeda -“

Co po mně do prdele chceš, Grangerová?“ vyštěkl a rozhodil rukama ve vzduchu. „Bojovat proti vlastní rodině?“

Bojovat za to, čemu věříš!

Já už to ale nevím!“ zaburácel, dech se mu zrychlil a mrazivě na ni shlížel. „Všechno jsi podělala!“

Hermiona zakroutila hlavou. „Vím, že už nepřemýšlíš tak jako kdysi,“ pokračovala neústupně. „Vím, že ne.“

Neříkej mi, jak přemýšlím!“

Ale je to pravda!“ odsekla. „Můžeš si tady stát a tvrdit, že jsem ti vymyla mozek, ale víš, že jsi sám došel ke svým závěrům!“

Nezačínej s těmi psychoanalytickým sračkami, Grangerová,“ ohradil se zlověstně. „Uznávám, že jsem překonal tu nenávist k tobě, ale to neznamená, že se změnily i moje názory na ostatní mudly.“

Ano, změnily,“ prozradila mu hladce. „Možná jsi ve fázi popření, ale já prostě vím, že ses změnil.“

Odfrkl si. „Vidíš jen to, co chceš vidět.“

Nejsi tím, kým jsi býval!“ protestovala a chytila do dlaní jeho tvář a donutila ho spojit jejich pohledy. „Znám tě, Draco. Znám…“

Příliš zbrkle hledáš v lidech to pozitivní, Grangerová,“ zamrmlal tiše a sledoval svůj odraz v jejích oříškových očích. Zvedl ruku k její tváři, setřel krvavou šmouhu, a pak jí prstem přejel po spodním rtu. „Proč musíme vůbec bojovat, Grangerová? Proč prostě… nezmizíme?“

Hermiona mrkla. „Myslíš utéct?“ ujistila se a svraštila obličej, když sklonil hlavu. „Víš, že to nemůžu. Jestli Voldemort vyhraje tuhle válku, povraždí mě i ostatní mudlorozené. Musím bojovat.“

Ne, nemu -“

Ano, musím, Draco!“ vyjekla a dala se na ústup. „Jestli mám umřít, tak v boji! Neuteču jako zbabělec! Jestli ty chceš, tak je to na tobě!“

Neříkej mi zbabělče,“ procedil skrz zuby. „Nikdy mi neříkej zbabělče!“

Tak bojuj!“ opáčila ohnivě a zhluboka se nadechla, aby se připravila na další otázku. Tu otázku, která ji užírala od doby, kdy jí na něm začalo záležet. „Kdyby Voldemort souhlasil, že tě znovu přijme mezi Smrtijedy, šel bys?“

Zaváhal a Hermionino srdce pokleslo. Odvrátila zrak a vykročila ke své ložnici, neschopná dalšího pohledu na něj si připomínala, že se vrátila do komnat z jistého důvodu.

Nechoď pryč, Grangerová!“ zavolal za ní a byl jí těsně v patách. „A nedívej se na mě takhle!“

Odmítala ho vzít na vědomí. Místo toho vytáhla z kufru tři lahvičky, otočila se na podpatku a narazila do jeho statného těla ve dveřích. „Jdi mi z cesty, Draco.“

Neskončili jsme!“

Ano, skončili,“ přerušila jej bez dechu s očima na jeho hrudi. „Nemůžu… nemůžu uvěřit, že bys vůbec zvažoval podpořit Voldemorta po tom všem, co se mezi námi stalo.“

Nikdy jsem neřekl, že ano.“

Nemohl jsi mi odpovědět přímo,“ připomněla mu smutně. „Nemohl jsi -“

Tak jednoduché to není, Grangerová. Je to složité…“

Ne, není.“

Grangerová,“ zaševelil a pokusil se ji chytit za ramena, ale ona jeho ruce setřásla. „Hermiono, no tak -“

Nechci tě teď u sebe,“ zašeptala a hlas jí kolísal. „Nemůžu se na tebe ani podívat.“

Dracův vzdorovitý postoj pod úderem jejích slov povolil, a když se ho pokusila beze slova minout, zatnul pěsti. „Kam ksakru jdeš?“ zeptal se jí a otočil se. „Hej! Poslouchej mě!“

Jdu pomoct těm lidem!“

Jak dlouho ti to potrvá?“

Já nevím, Draco,“ křikla přes rameno. „Jak dlouho mě budou potřebovat!“

Otevřel ústa, ale přerušilo ho zaburácení zabouchnutých dveří a chraplavé vrčení námitek mu zaniklo mezi zuby. Přerývavě dýchal, když si schoval hlavu do dlaní a nehty si zaryl do temene. Pak jej nohy odnesly do koupelny, kde se nahnul nad umyvadlo a vyplivl žluč, která se mu nashromáždila v ústech.

Znamená to, že tě čekají jistá rozhodnutí…

Hrudník mu ztěžkl, zatímco mu její slova drnčela v hlavě, pulzovala ve spáncích a způsobovala závrať. Žilami mu prostupovala zlostná horkost a tepala pod kůží a on si přetáhl košili přes hlavu a ignoroval pocit déjà vu, když se mu prsty zaryly do umyvadla. Klouby mu zbělaly a na čele vytryskl pot, který mu stékal po tváři a odkapával na bělostnou keramiku.

Možná se s ním mísily slzy. Možná ne.

Musíš začít myslet sám za sebe…

Zavřel oči a pevně stiskl víčka, kousl se do jazyka a sledoval růžovou stružku slin, která stékala do odpadu. Hrábl po kohoutku se studenou vodou a opláchl si tvář a zvedl rozzuřené oči ke svému odrazu. Osoba, která mu pohled opětovala, jeho vztek jen přiživila.

Bojovat za to, čemu věříš!

Draco sebou cukl. Proč nedokázala pochopit, že nevěděl, čemu věřit? Proč nerozuměla tomu, že je teď všechno v jeho světě obrácené a rozházené ve zmatku, který nedokázal rozluštit? Proč si do prdele nemohla uvědomit, že se chtěl jen rozplynout v jejím polibku a zapomenout na svět za těmito zdmi?

Můžeš si tady stát a tvrdit, že jsem ti vymyla mozek, ale víš, že jsi sám došel ke svým závěrům…

Zmlkni,“ zavrčel si pod vousy.

Studoval své druhé já v zrcadle a všude nacházel Hermionu. Jemný dotek jejích polibků mu uvízl na rtech, její půlnoční mumlání jej stále lechtalo v uších, pocit konečků jejích prstů na hrudi, všechno to tam bylo. Otiskla se do něj. Dovnitř i vně. Fyzicky i duševně.

Vím, že už nepřemýšlíš tak jako kdysi…

Zmlkni,“ vyštěkl, tentokrát hlasitěji.

Pozorně hledal ve svém výrazu důkaz, že už není ten chladný parchant jako dřív, ale vypadal pořád stejně. Stejně, ale přitom tak rozdílně, až ho to děsilo. Cizinec s jeho tváří. V myšlenkách sklouzl zpět k Hermioně a k tomu, jak ho zasáhlo, když ji viděl pokrytou krví. Otřáslo to jeho duší. Nechtěl ji vidět zraněnou… Nechtěl mít nic společného s její bolestí. Možná tohle je ta odpověď? Možná tohle bylo to rozhodnutí.

Nejsi ten, kdo kdysi.

Kdo tedy byl?

Zmlkni!“ zařval, vymrštil pěst proti zrcadlu a vzápětí jeho svaly opustilo ono pnutí a obraz se roztřásl. To bylo lepší. Teď byl zkřivený, zlomený a zpřerážený a nepřítomně smetl sklo z ruky, zatímco mu teplá krev stékala mezi prsty.

Kdyby Voldemort souhlasil, že tě znovu přijme mezi Smrtijedy, šel bys?

Ne,“ přiznal dlaždičkám. Tentokrát bez váhání. „Ne.“

A to byla jeho odpověď.

V porážce sklonil hlavu, zhroutil se na podlahu jako tíha kamení a zůstal naprosto nehybný, zatímco kolem něj plynuly minuty, bez významu nebo důvodu. Natolik se ztratil v tom transu, že nepostřehl, že se Hermiona vrátila, když se čas pomalu přehoupl v rané hodiny zítřka, ani si nevšiml, že vstoupila do koupelny a tiše zapředla jeho jméno.

Až když se před ním přikrčila a vklouzla rukou do té jeho, rozpoznal její přítomnost a zoufale si ji přitáhl k sobě, jak nejblíže mohl. Byla zamazaná od seschlé krve a páchla tvrdou prací a smrtí, ale jemu na tom nezáleželo. Přitiskl se k její tváři a chtivě ochutnal její dech, jenž mu ovanul rozpraskané rty. Palci setřela vlhké cestičky z jeho tváří a pokryla jeho čelist polibky, zatímco on jí zaťal prsty do boků a odmítal ji pustit.

Omlouvám se,“ zaslechl mumlání. „Vím, že tohle pro tebe není jednoduché, ale musíš se rozhodnout, co budeš dělat, Draco. Nemůžeme… nemůžeme v tomhle pokračovat, jestli máme proti sobě bojovat.“

Sledoval ji přimhouřenýma očima a cítil, jak mu to příjemné teplo v hrudi sílí.

Nechci proti tobě bojovat,“ mluvila dál a polkla vzlyk. „Jen chci, abychom byli… v pohodě. Chci, abychom byli víc než jenom vzdálená vzpomínka, která uvízla tady ve zdech. Chci tebe.“

Zesílil stisk a olízl si hrubé rty a polkl to suché škrábání v hrdle.

Nebudu bojovat na tvojí straně, Grangerová,“ zamumlal opatrně a ucítil, jak mu v náruči ztuhla. „Ale nebudu bojovat ani proti tobě.“

Zavrtěla se v jeho pažích, aby na něj zaujatě pohlédla, a on se nahnul, aby jí na ústa vtiskl polibek, jímž stvrdil jejich osud.

Nebudu bojovat ve válce, když nevím, čemu věřit,“ vysvětlil jí vyčerpaným tónem. „Ale nebudu podporovat Voldemorta. To ti můžu odpřísáhnout.“

Skousla si spodní ret, kývla v porozumění a s úlevným výdechem spočinula hlavou na jeho klíční kosti.

To asi stačí.“

Hermiona se uhnízdila v jeho náruči a zvenku se ozvalo zlověstné dunění bouřky, následované hlasitými údery těžkých kapek deště. S vědomím, že bouře odplaví ten nádherný sníh, vyhledala znovu Dracovu ruku a propletla s ním prsty.

Když už venku zuří bouře, pak ji chce přečkat s ním.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 22 - Bouře Od: mami - 04.10. 2018
Silná kapitola , predpokladám, že v teraz to už pôjde dolu kopcom....

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 22 - Bouře Od: Jacomo - 29.11. 2016
Draco, ani nedokážu napsat, jak moc ti rozumím. Jak dobře chápu, jak těžké je přestat věřit tomu, co ti od dětství tvrdili. Bolí mě pro tebe srdce... Arabesko, smekám. Ten překlad je dechberoucí!

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: silrien - 18.11. 2016
Ignorace bouře války skončila. Chudák Draco, ještě není úplně srovnaný s novými myšlenkami a boj se blíží. Je to depresivní. Děkuji za úžasný překlad

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: mami - 07.09. 2016
Rozhodnúť sa musí sám a sám potom bude s tým rozhodnutím žiť.

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: MichelleF - 20.08. 2016
Další kapitola přečtena jedním dechem.. Tahle Hermiona je prostě úžasně napsaná a přeložená.. s napětím sleduji i Dracuv vnitřní boj.. A celý tenhle alternativní HP Vesmír je fascinující.. Díky moc a doufám, ze kapitolky se přeci jen občas objeví :-)

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: maria - 11.08. 2016
dakujem

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: grepik03 - 10.08. 2016
Drahá arabesko, děkuji za absolutně strhující kapitolu ♡ Je mi toho kluka lito, svým způsobem je ještě dite, sám si život nikdy neridil, nikdo to od něj neočekával. ...a najednou si musí vybrat. Chápu jeho touhu po klidu, útěku, vymanit se z tohohle sileneho kolotoče. Na rozhodnuti nebojovat neni nic spatneho, jen uvidíme jak dlouho vydrží stát stranou. .. Klidně si počkám pár let, než překlad dokoncis, hlavně když budete všichni v pořádku a v pohodě ♡

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: Meiki16121993 - 09.08. 2016
ach arabesko děkuji :) je to úžasné, koukala jsrm, že je naplánována další a strašně se těším :) překlad jako vždy precizní

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: Tadika - 08.08. 2016
prekrásna kapitola, úžasný preklad, ďakujem veľmi pekne a teším sa na pokračko

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: margareta - 08.08. 2016
Kapitola krásná a strašlivá!! Úplně jsem se rozklepala, jak mě to vzalo! Nešťastný Draco. Musí být příšerné dilema rozhodovat se, jestli půjde zabíjet své známé, mezi nimiž můžou být i jeho rodiče, nebo se bude jenom dívat, jak jeho milá odchází a nevědět, jestli ji třeba nevidí naposled. Jestli budou Bradavice napadeny, nebude moci tam zůstat, aniž by ho našli. Kam půjde? Do tábora Řádu ho nejspíš nepřijmou /ne že by se mu tam i samotnému chtělo/, a kde jinde by mohl zůstat? Ale myslím si, že se mu samému už zajídá stát bokem, být věčně někde přikrčený, sám, a jenom čekat, až k němu Hermiona občas přijde. Netuším, co bude dále, jak se rozhodne. Jsi zlatá, že píšeš dál! Mockrát děkuji!!

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: luisakralickova - 08.08. 2016
Arabesko, moc děkuji za překlad, jsem ráda, že pokračuješ. Bouře zuří, ale oáza stále funguje. Díky.

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: gama - 08.08. 2016
Bože kočko, vůbec se neomlouvej, že jsi potřebovala pauzu. Myslím, že tu není vůbec nikdo, kdo by ti to vyčítal. Je super, že jsi vložila pokračování a udělala jsi mi tím velkou radost :-) Stejně vás baby obdivuji, jak perfektně to dokážete přeložit. Dneska to máte za zlatého bludišťáka ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: Lupina - 08.08. 2016
Z celé kapitoly mrazí. Válka začala. Ale myslím, že Draco se v dané situaci rozhodl, jak nejlépe uměl. Rozhodl se nepomáhat Voldemortovi. Chápu ho, že se ještě nemohl přidat k boji PROTI Pánovi zla. Jak říká, neví, čemu má věřit. Celá kapitola byla skvělá. Musím říct, že se neskutečně těším na pokračování. Díky, arabesko, jsi nejlepší!

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: denice - 08.08. 2016
Zamilovala jsem si ten nádherný, básnický úvod o klidu mezi bouřemi. Bezstarostné, poklidné dny, na které se vzpomíná i po dlouhých letech. Samozřejmě, že to nemohlo vydržet dlouho, a tyhle krásné časy byly přervány velmi surově. Myslím, že Draco z toho vyšel se ctí - víc asi nedokáže nabídnout a je upřímný. A v žádném případě se neomlouvej za odmlky, je jasné, že reálný život je mnohem důležitější - trojnásob důležitější! Děkuji!

Re: Kapitola 22 - Bouře Od: Gift - 08.08. 2016
Ach, Draco. Jiz celou povidku si nejsem jista, jaky k tobe mam pojmout postoj. Jsi neskutecne rozporuplny. Ona ovsem cela tato povidka pojima mnohem slozitejsi nez cerno-bily postoj. Mozna proto clovek jednoduse nemuze jinak, nez pres vsechnu tu temnotu cist dal. Moc a moc dekuji za preklad, ktery rozhodne nebyl jednoduchy. Drz se, arabesko!

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod