Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 36. Jen pro zvané

Oblivious
Vložené: Lupina - 28.09. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/36/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 36.  Jen pro zvané

Rozhostilo se absolutní ticho.

Mistr lektvarů si malou skupinku prohlížel se stočenými rty a blýskajícíma se očima, tvář nesla jeho proslulý úsměšek, když si užíval zděšené výrazy svých čtyř studentů. Pomalu, ostentativně zvedl obočí.

Stále nic neříkal. Děti šťastně následovaly jeho příkladu.

Ticho se příšerně prohlubovalo.

Ale něco bylo špatně.

Remus chvíli zíral na postavu svého kolegy. Očima podezřívavě přejel od rysů tváře, které byly lehce v nepořádku, po zvláštní styl temného hábitu, hábitu, který mu dost připomínal…

No jistě.

Snížil pohled na dva štíhlé kotníky vyčuhující zpod příliš krátkého hábitu.

Jukaly na něj purpurové ponožky s půlměsíci a stříbrnými hvězdami.

Remus založil ruce a ironicky se usmál. „Velmi zábavné, Tonksová,“ pravil mírně. „Ale jestli hodláš udělat zvyk z napodobování rozumných a vážných mužů, opravdu bys měla změnit punčochové zboží. A nenosit zřetelně bystrozorský šat by také mohl být dobrý nápad.“

Drzý úsměv, který na zamračeném Mistrovi lektvarů vypadal bizarně nepřirozeně, zvlnil Snapeovy bledé rysy.

„Otravo,“ vyšlo z úst ředitele zmijozelské koleje skandálně ženským hlasem. Nato sinalý Snapeův vzhled přešel do smaragdově zelených vlasů a srdcovité tváře zubící se Tonksové. Se založenýma rukama kecla vedle hyperventilujícího dorostu. „Ale ve vší upřímnosti, jak jsi vůbec mohl čekat, že odolám?“

Remus ji pokáral pohledem. „No, v této situaci, Tonksová, šlo o poněkud špatný vkus. Copak zdejší hrad nemá za poslední týden už dost napodobitelů?“

„Dobře, dobře,“ Tonksová kritiku hravě odmávla rukou. „Na mou duši, nezapomněl jsi ráno zapnout smysl pro humor?“

„Dal jsem mu volno.“ Remus se nenuceně opřel o čelo postele. „Zoufale potřeboval dovolenou. Ale myslím, že to je si musíš udobřit.“

Pokývl hlavou směrem k návštěvě. Přestože koutky Hermioniných úst cukaly, Ron i Harry na nově příchozí jen civěli a Neville stále bojoval za návrat dechu.

„Jo, to mi připomíná!“ Tonksová se na studenty zazubila. „Viděla jsem profesora Brumbála, než jsem přišla. Mám vám vyřídit, abyste vy čtyři nemeškali na další hodinu. A zvonek zrovna zvonil, když jsem vcházela.“

Hermiona okamžitě vyskočila na nohy a její výraz vyjadřoval zděšení z vyhlídky na cokoliv jiného než dochvilnost.

„Musíme jít!“ zvolala a táhla nahoru rozladěného Rona – Harry a Neville se postavili bez pomoci. „Moc rádi jsme vás viděli, profesore Lupine. Doufám, že se brzy uzdravíte, abyste zase mohl učit!“

Upřímně potěšený Remus se usmál zpět na své studenty. „Já také. Toto pololetí jsem strávil až příliš času na ošetřovně.“

„Jo, no, s tím zdivočelým pod zámkem už by to nemusel být problém.“ Ron se zakřenil, když si sebral tašku a popoháněn Hermionou se vydal ven. „Na shledanou, pane profesore.“

„Jsem… jsem rád, že jste v pořádku,“ odhodlal se Neville s úsměvem. „Doufám, že vám bude brzy líp.“

Remus se pevně podíval na nejistého Nevilla. „Já děkuji vám, Neville.“ Do slov dodal víc než jen vděčnost za otřepanou frázi ohledně svého zdraví. Chlapec se otočil ke spolužákům a úsměv se rozšířil po buclaté tváři. Podle hlasu a energických gest se Ron a Hermiona hašteřili kvůli dřívějšímu pohlavku.

Harry však otálel, sbíral opatrně petici a zadumaně si prohlížel svého učitele.

„Jste opravdu v pořádku?“ zeptal se zčistajasna. „Chci tím říct, i na hodině minulý týden jste trval na tom, že jste v pořádku, dokud jste se nesvalil.“

Remus lehce zčervenal a Tonksová se uchechtla. „Mám bolesti,“ přiznal upřímně. „Rány na břiše hodně bolí a pořád usínám rychleji, než bys řekl švec. Ale madame Pomfreyová to má pod kontrolou. Neboj se. Za pár dnů budu v pořádku.“ Nad Harryho skepticky zvednutým obočím se Remus zamračil. „Čestně,“ trval na svém. „Pokud se nebudu přemáhat, možná se do práce vrátím příští týden.“

Jamesův syn se netvářil zrovna přesvědčeně – Remus si říkal, jak strašně musí vypadat, aby vzbuzoval tak malou důvěru ohledně zdraví – ale přesto mlčky přikývl a rozpačitě srovnal papíry.

„Asi bych měl raději jít,“ pravil s úsměvem. „Na vyučování, sehnat další podpisy…“

Remusovo obočí se mírně zkrabatilo. „Harry, řekl jsem, že zůstanu. Není třeba dalšího přesvědčování.“

Harry se zazubil. „Neděláme to jen proto, abychom přesvědčili vás. Děláme to, abychom to mohli ukázat všem, kteří jsou natolik pitomí, aby té Holoubkové uvěřili, a tak jim všem vzít vítr z plachet.“ Široký úsměv najednou podbarvila zlomyslnost. „Měl jste vidět Hermionu, když ten článek vyšel. Ani si nejsem jistý, jestli všechny ty věci, kterými hrozila milé Ritě, jsou anatomicky možné.“

Remus mu úsměv vrátil. „Obávám se, že si bude muset stoupnout do fronty. Táta má nárok jako první a slíbil mi, že se můžu dívat.“

Tonksová se s ďábelským úsměvem předklonila. „Můžu taky přijít? Klidně zaplatím, když budu muset!“

Harry se zasmál. „Můžeme prodávat lístky!“

Tonksové zazářily oči. „Přinesu vlaječky a opatřím kapelu!“

„To zní jako plán.“ Remus si nepřítomně shrnul vlasy z obličeje. „Řeknu ti co – ty najdeš místo a já si promluvím s tátou. Jsem si jistý, že se zapojí víc než rád.“

„Promluvím s profesorkou McGonagallovou o pronájmu famfrpálového hřiště.“ Harry se přesunul na konec postele a zelené oči se mu třpytily veselím. „Jsem si jistý, že pro dobrou věc bude souhlasit. Ale teď musím jít, jinak budeme prodávat lístky na zápas nevraživosti mezi Ronem a Hermionou.“ Skutečně, vzdálené hašteření postupně nabývalo na hlasitosti a přicházelo z chodby, kde na Harryho jeho kamarádi patrně čekali. Usmál se na posledního z otcových skutečných přátel. „Na shledanou, profesore Lupine.“

Remus přikývl. „Měj se, Harry.“

Mladý muž se naposledy zazubil a otočil se, aby si pospíšil z ošetřovny. O chvilku později se ztratil ve dveřích a byl pryč.

Tonksová se protáhla a z místa na posteli se přesunula na Harrym uvolněnou židli. „Ten plán se mi vážně líbí, víš,“ poznamenala s blaženým úsměvem. „Můžeme při této zvláštní příležitosti prodávat malé čokoládové Holoubkové, které se hýbají jako čokoládové žabky a kterým stejně tak můžeš ukusovat hlavy.“ Secvakla vyceněné zuby a trhla hlavou, aby předvedla požadovanou akci. „Okusování Holoubkové. Měl by to být sport. Zábava pro celou rodinu.“

Remus protočil očima. „Skončila jsi?“ zeptal se suše.

Tonksová zahýbala obočím. „Ještě ne. Má studna podobných nápadů je bezedná.“

„Nelhal jsem, když jsem říkal, že mě děsíš.“

„Zlomil bys mi srdce, kdybys lhal.“ Tonksová si povzdechla a opřela se. „Ale nepřišla jsem sem osnovat nepřirozenou smrt slabomyslných novinářek, ani abych si užívala tvoje škádlení, jakkoliv příjemná je tvoje společnost. Mám nové zprávy z Dawlishovské fronty.“

Remusovi se stáhl žaludek a sevřelo srdce. „Ano?“

Uklidňující úsměv Tonksové by v mžiku rozpustil led. „Jsi z toho venku,“ pravila vesele. „Když dnes ráno Dawlish dorazil do zadržovací cely, zjistil, že nějaká neopatrná duše opustila chudáka Bernarda Oldstaffa umlčeného a svázaného na podlaze před recepcí. Jeho Znamení zla bylo zřetelně viditelné a vedle něj leželo veritasérum. Kdo ví, jak se to mohlo stát.“ Upírala nevinný pohled do stropu. „Ostatně není to tak, že bych včera v noci šla kolem jeho domu, a změnila se do Belatrix Lestrangeové, jak nejlépe umím, a velký, svalnatý, důsledně zahalený Kingsley by mi dělal společnost. Vůbec ne.“ Mrkla. „Oldstaff docela rád přiznal, že byl Kaneovou spojkou Ty-víš-komu a že Kane odmítl Znamení. Také přiznal, že Kane měl jít po Harrym. I přes dnešní ranní prskání jedu naší drahé Rity musel Dawlish zapomenout na svoji soukromou krevní mstu proti tobě. Pozvou tě na klidný rozhovor s Kingsleym někdy během příštích dvou týdnů, ale výslech je mimo pořad dne. Jsi z obliga, kamaráde.“

Remuse zaplavila úleva jako vlna tepla. Vzhledem k tomu, jak zle začalo dnešní ráno, nečekaný projev podpory jeho žáků a teď nové odhalení, že ministerstvo proti němu nevznese obvinění, mu dalo definitivní obrat. Navzdory maximálnímu úsilí Rity Holoubkové opravdu neměl tak špatný den.

Věnoval Tonksové ryze vděčný úsměv. „Moc vám děkuji, tobě i Kingsleymu. Opravdu sis se mnou nemusela dělat tolik starostí.“

Bystrozorka zlehka pokrčila rameny. „Žádný problém, kamaráde. Když nic jiného, je v ulicích o jednoho Smrtijeda míň a to vždy stojí za to. Že to přimělo Dawlishe spolknout vlastní předsudky a pochybná podezření je jen bonus.“

Remus se zasmál. „Děkuju za všechno,“ zopakoval zdvořile. „Moc si toho cením a…“

Hlas mu poklesl, když si všiml dvou postav, které k nim kulhaly bok po boku a naléhavě se bavily. Jejich rozhovor měl děsivě známý zvuk.

„Takže na materiál sešleme kouzlo Repellentus a já potom přidržím krempu.“ Rey mluvil tak analyticky, až to v Remusově podvědomí rozezvučelo poplašné zvony. „Můžeš ho tlouct do klobouku svojí dřevěnou nohou, až z něj zůstanou trčet jen chodidla.“

Alastor Moody se zle šklebil. „Jo. A pak ho vezmeme k tobě a nabídneme ho čemukoliv z toho tvého zvěřince, co bude mít zájem. Máš nějaké karkulinky?“

Remus kvapně zasáhl, než diskuze nabrala grafičtější ráz. „Tati, Alastore, prosím, to stačí. Na jeden den jsem tady vyslechl až moc lidí hlásit se k jejich násilnickým sklonům.“

Dvojí nevinný pohled prošedivělého bystrozora a stříbrovlasého deratizátora vyděsil Remuse víc než jakýkoliv nepříčetný šílenec.

„Kdo další plánoval násilí?“ zajímal se Rey po chvilce.

„Já a Harry,“ přiznala se Tonksová a vstala, aby nabídla místo staršímu muži. Sama žuchla na postel vedle Moodyho. „Dělali jsme plány ohledně Rity Holoubkové.“

Rey se posadil zpět na svou židli a ostře vzhlédl. „Ta je moje,“ zvolal procítěně a máchl holí do vzduchu. „Označil jsem si ji. Mám ji zamluvenou.“

„To nikdo nezpochybňuje,“ ďábelský úsměv byl zpět. „Právě jsme plánovali prodej lístků na tuto událost a probírali obchodní věci.“

„Myslíte, že dokážete zajistit dvě utkání v jednom dni?“

Remus opět zakročil, než se situace vymkne kontrole. „Tati, co se děje?“ zeptal se unaveně. „S kým dalším chceš zúčtovat a proč?“

Reyův výraz ponuře potemněl a muž si vyměnil nečekaně vážný pohled s Moodym. „Alastor zjistil, kdo je oním důvěryhodným zdrojem slečny Holoubkové,“ pravil výhružně a hlas se mu chvěl nepřátelstvím a hněvem. „Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěl o Jasperu Castletonovi?“

Cosi se mu vybavilo, nejasný záblesk tváře a otcův hlas naplněný stejnou emoci jako teď, jak mu popisuje noc, kdy se život jeho syna navždy změnil. „Nebyl to ten džentlmen, který ti té noci, kdy jsem byl pokousán, nabídl, že to se mnou skoncuje místo tebe?“ zeptal se tiše.

Tiché zalapání Tonksové mu připomnělo, že by měl být opatrnější a nezacházet do podrobností o oné noci – ne všichni přítomní byli zasvěceni do jeho tajemství.

Moody se zatvářil pohrdavě. „To je on. Pracuje na odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, práce za stolem, příjemná a bezpečná. To je náš únik informací. Strčil té zatracené Holoubkové kopii Kaneova šanonu, který, samozřejmě, byl plný podrobností o útoku na vás, včetně té fotografie, kterou vytiskli na první stránce. Samozřejmě jsem ji okamžitě poznal – u Helliných tesáků, udělal jsem ji sám za podmínky, že nikdy nespatří světlo světa mimo záznamy případu. Takže jsem věděl, že únik musí být na ministerstvu. Jako první jsem promluvil s Pastorkem. Jediná osoba kromě Dawlishe a jeho samotného, která se dostala do blízkosti té informace, byl Castleton. Včera prohlížel svazky a říkal, že pracuje na nějakém případu pro madame Bonesovou, tak si s ní Pastorek promluvil. Samozřejmě nevěděla nic o žádném případu a zjistila, že jeden z kolegů včera viděl Castletona u Děravého kotle s Holoubkovou, takže jeho kariéra je v trapu a to zaslouženě. Ale s Reyem si myslíme, že bychom pro všechny případy měli vymyslet plán trestu. Madame Bonesová není vyhlášená tím, že by něco přehlížela, ale přesto…“

„Chápu,“ povzdechl si Remus unaveně. Nejistě pohlédl na Tonksovou. „Nevíte, jestli zmínil…?“ Nechal větu významně nedokončenou, ale bylo jasné, že oba muži pochopili obsah. Moody zavrtěl hlavou.

„Do spisu jsem to neuvedl. A on si evidentně až příliš cení života, aby to prozradil bez důkazu.“

Starý bystrozor si všiml zvědavého pohledu Tonksové a pevně se na ni podíval. „Neptejte se, děvče,“ pokynul tiše. „Prokažte nám všem laskavost, ano?“

Třebaže jí oči překypovaly všetečností, přikývla na souhlas. Remus její mlčení zpečetil vděčným úsměvem. Bystrozorka se usmála na oplátku a otočila se k Alastorovi.

„Takže, Pošuku,“ prohodila konverzačně, „myslela jsem, že se dnes půjdete podívat na rozsudek pro Kanea.“

Remus se napjal. Koutkem oka zahlédl otcova stejně strnulá ramena. Moodyho modré oko se protáčelo.

Šel jsem,“ odpověděl tiše. „Už byl vynesen.“

Tonksová zůstala zírat. „Už? Ale vždyť je to jen pár hodin! Hrome, myslela jsem, že budou potřebovat víc času, než se shodnou. Obyčejně se rozkecají jako staré báby.“

Moody uvolněně pokrčil rameny, třebaže zatínal zuby. „Netrvalo jim to dlouho. Přivedli Oldstaffa, aby potvrdil spojení se Smrtijedy, a pak prohlásili Kaneovu vinu. S tak neprůstřelnými důkazy za všechny ty roky nebyl verdikt zpochybňován. O rozsudku debatovali jen hodinu.“

„Jak se rozhodli?“ Když Remus promluvil, jakoby hlas patřil někomu jinému.

Alastor na něj slavnostně pohlédl. „Mozkomorův polibek,“ oznámil tiše. „Odsoudili ho k polibku. Poprvé, kdy odsoudili vlkodlaka ke ztrátě duše, natož zdivočelého.“

Tonksová si odfrkla. „Jsou si jistí, že nějakou ?“

Moodyho divoké oko se posunulo jejím směrem, ale nijak na její otázku neodpověděl. „Půjde o neveřejné vykonání rozsudku,“ dodal ponuře. „Jinak by tam zíralo až příliš čumilů. Jen pro zvané.“

„Zvané?“ Otcův tón byl zvláštně zabarven – Remus se mimoděk natáhl a dotkl jeho ruky. „Jaké lidi tam pozvou? Jací lidé by chtěli být pozvaní?“

Moody si povzdechl. „Kvůli někomu, jako je Kane? Pár politiků, kteří se nechají pozvat, aby vypadali dobře. Pro jistotu zapojí bystrozory. Možná někoho od tisku.“ Poněkud zaváhal. „A rodiny obětí. Takže vy dva můžete brzo čekat sovu.“

Remus podle výrazu otcovy tváře okamžitě poznal, že Reynard Lupin v žádném případě nepřijme žádné pozvání. Díky kombinaci přetrvávající viny a opovržení nad trestem, který se změní ve veřejné představení, určitě zůstane doma.

Ale Moodyho pohled nemířil na starého přítele. Nejistě hleděl na Remuse.

„Je v tom ještě něco,“ pokračoval tiše. Chraplavě si odkašlal a oběma očima našel Remusovu tvář. „Chlapče, pochybuju, že se vám to bude líbit, ale vás pravděpodobně zkontaktují v každém případě, tak bude lepší, když se to dozvíte ode mě. Když je obžalovaný odsouzený k polibku, dostane nabídku k výběru jedné osoby, která ho může navštívit, než k tomu dojde.“ S hrozivě napnutými rameny se odmlčel. Remuse zastudilo v žaludku chladné, děsivé podezření.

Vzápětí se starý bystrozor střetl s jeho očima a Remusova nejhorší obava se potvrdila.

„Remusi, je mi to líto. Ale Abraham Kane si vybral vás.“

Co?“ Reyův šokovaný výkřik pěkně doprovodil explozi omráčeného údivu nekontrolovatelně běsnícího v hlavě jeho syna. „To nemůže myslet vážně!“

Moodymu byla situace velmi nepříjemná. „Myslí to vážně. Okamžitě po stání podal formální žádost. Ten zatracený zdivočelý ze sebe vysypal jakousi sarkastickou poznámku o tom, že se chce omluvit.“

„Spíš dokončit, co začal!“ prohlásila Tonksová prudce. „Musí vědět, že všechny rozhovory budou monitorované. Nejspíš se chce pokusit o falešné obvinění, které nezvládl dřív, jen aby do toho zatáhl i Remuse!“

Moody zavrtěl hlavou. „Pastorek už se nabídl jako doprovod a odposlech, pokud tady chlapec tu nabídku přijme. Nemůžeme riskovat, že by Kane prozradil cizí osobě cokoliv, co se dozvěděl o Řádu. Takže pokud k tomu dojde, bude alespoň naslouchající na naší straně.“ Dřevěnou nohou nepřítomně ťukal do podlahy ve staccatovém rytmu. „Nevím, na co si to hraje,“ přiznal upřímně. „Vím jen, že zatraceně jistě ničeho nelituje.“

Protichůdné emoce vytvářely zmatek v Remusově mysli. Proč by ho Kane chtěl vidět, tak důrazně si ho vyžádat? Pravda, částečně by tuto příležitost uvítal, tajně dychtil po nějakém lidském způsobu vyřešení jejich poslední vlkodlačí bitvy, ale takto? Čekal, že jakékoliv setkání proběhne jen za jeho podmínek, naplánované a zařízené, až bude připravený, jestli vůbec bude někdy připravený. Ale být k tomu donucen Kanem…

Něco chystá. Musí něco chystat.

Ale stačí to, aby mohl odmítnout?

Pokud řekne ne, lidé jako Dawlish si budou říkat, čemu se ten vlkodlak vyhýbá? Co se snaží skrývat? Co nechce slyšet? A když řekne ano, dovolí Kaneovi, aby na něj vrhl před neviděným publikem jakékoliv obvinění. Pokud se Kane pokusí jej obvinit, Kingsley či ne, bude následovat vyšetřování. A pokud se odhalí jejich rodinné vazby, pokud Castleton promluví o jeho zdivočelé minulosti…

Nemůže nijak vyhrát. Což pravděpodobně Kane celou dobu plánoval. Trochu chaosu jemu na památku.

Zájem není to samé jako obžaloba. Lidé už se o něj zajímali. Ale nebylo to stejné jako poskytnutí jakéhosi překrouceného důkazu z úst zdivočelého šílence.

Lepší bude, když nepůjde.

Ale pak se to nikdy nesrovná. Ten boj bude posledním okamžikem jejich společné pokřivené historie.

A to mu nepřišlo dostatečné. Nevypadalo to jako ukončení.

Ale stojí ukončení za to riziko?

Najednou si uvědomil, že Moody, Tonksová a otec na jeho mlčení zírají se zřejmým zájmem. Ztěžka polkl.

„Je ta návštěva povinná?“ zeptal se tiše. „Nebo mám možnost odmítnout?“

„Je to na vás,“ ujistil jej rychle Moody. „Nic vám nebrání odmítnout. A pravděpodobně by to tak i bylo lepší.“

Remus nepřítomně přikývl. „Musím si to promyslet.“

Reynard se kousal do rtu zjevně ne příliš šťastný, že jeho syn tu možnost vůbec zvažuje. V očích mu viditelně zářilo ochranářství k jeho jedinému dítěti. Ale Remus si všiml i náznaku konfliktu. Otec chtěl tuto záležitost také uzavřít, když ne sám, tak skrze syna. Ale nevěřil, že to stojí za to riziko. Tonksová a Moody jej oba sledovali s tichou trpělivostí těch, kteří věří, že jejich přítel je duchem jinde.

„No, je to na vás,“ Moody předstíral nezúčastněnost, když se neohrabaně zvedal na nohy. „Raději půjdu. Rád jsem tě po tak dlouhé době zase viděl, Reyi.“

Reynard pokývl s upřímným úsměvem. „Děkuji ti, Alastore. Za všechno.“

Starý bystrozor se stroze usmál. „Není třeba děkovat,“ zabručel, otočil se a zamířil pryč. „Šlo o jeden den v práci.“

Tonksová pokrčila rameny a se zábleskem úsměvu také vstala. „Taky bych měla jít,“ prohodila vesele. „Práce a tak.“ Setkala se s Remusovýma očima a prstem mu šťouchla do čela. „Tebe uvidím v úterý v Prasinkách. Bez odmlouvání.“

„Když na tom trváš,“ vrátil jí úsměv Remus. „U Tří košťat, v šest večer.“

Tonksová pokrčila nos. „Hodný kluk. Uvidíme se brzy!“

S posledním zazubením se otočila a odspěchala ošetřovnou. Za ní zacinkala ložní mísa a dva lektvarové flakónky. V posledním okamžiku se smykem vyhnula skříni, ale vlnu triumfu zmařil pád zády přes postel a žuchnutí na zeď. S pochmurným úsměvem se zvedla, zasalutovala a zmizela za Alastorem.

Nastala chvíle ticha. Rey se díval na Remuse. Remus se díval na Reye.

„Tati,“ začal tiše Remus, ale otec jej umlčel stiskem ruky.

„Je to na tobě, Remusi,“ pravil jemně. „Jakkoliv se rozhodneš, bude to v pořádku.“

Remus mlčky přikývl.

Nějakou dobu ani jeden nepromluvil.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: grepik03 - 24.11. 2016
Lupinko, marci, opět se klaním vašemu překladatelskému umu ♡ Samozrejme, autorka to napsala úžasně, ale vy dvě tomu dodáváte kouzlo, které mě nutí cist dál :) Tonksova je číslo, i když pro mě bylo velke zklamání, že se nedostavil Severus osobne. ... Remus bude potřebovat uzavřít kapitolu "Kane" a předpokládám, že na setkání půjde a jsem zvědavá co mu Kane bude chtít sdělit. A mám výhodu - muzu frcet na další kapitolu ♡

Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: maria - 30.09. 2016
dakujem
Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: Lupina - 02.10. 2016
Rádo se stalo :-)

Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: Iveta - 29.09. 2016
Chci listky do prvni rady na exemplarni potrestani Holoubkove a Castletona, vypada to, ze bych se mohla necemu priucit :-) Jinak rozhodne hlasuji pro to, abyx Remus sel, treba se zas neco dozvime. Tonksova tvarici se jako Snape zavinila monitor poprskany kafem. Diky moc za preklad :-)
Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: Lupina - 29.09. 2016
O lístky by byl určitě velký zájem, na tom by se dalo vydělat :-D Kane, jo, to bude ještě zajímavé... Díky za komentář, Iveto :-)

Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: zuzule - 29.09. 2016
Eh, dobry, Tonskova je proste uzasna. :D Ma pravdu, bo kdo by odolal v takovou chvili :) Plan pomsty na Ritu byl dobrej. Listek bych si urcite koupila. :D Hmm... ten Kane se mi nelibi, tak snad to bude v pohode. Diiik!
Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: Lupina - 29.09. 2016
Kane ještě zasáhne do příběhu. Hlavně ale bude dlouho ležet Remusovi v hlavě. Jít, či nejít? :-) Tonksová je prostě zlatíčko. A ty její proslavené ponožky! :-D Díky za komentář, zuzule :-)

Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: denice - 28.09. 2016
Takže to vůbec nebyl Severus Snape! Ten si někde pěkně a spořádaně učil lektvary. Tonksová je ďábel! Fakt mě tady hodně baví. A připomene dětem, že mají jít do hodiny - to je hodně zodpovědné :-) Ačkoli mám podezření, že jenom chtěla zůstat s Remusem sama... Akce na ministerstvu se povedly, Oldstaff si to bohatě zasloužil. Nechápu, proč Castleton musel práskat Holoubkové, to si vážně myslel, že na to nikdo nepřijde? Taková zbytečná hloupost - a teď má po kariéře. Doufám, že Remus se s Kanem setká a jsem zvědavá, o co v rozhovoru půjde. V omluvu opravdu nevěřím. Obvinění? Kingsley to jistí. Bude se snažit Remuse napadnout? Věřím, že bude zneškodněný, aby nemohl nikomu ublížit. Vydírat něčím Remuse, aby mu nějak pomohl? To už je úplný nesmysl. Jsem zvědavá... Díky.
Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: Lupina - 29.09. 2016
Tonksová perlila :-) Castleton patrně přistupoval k vlkodlakům jako mnozí kouzelníci a viděl možnost, jak Remuse zlikvidovat. Naštěstí měl pud sebezáchovy a neřekl nic o zdivočení malého Remuse. Remus si toho musí hodně v hlavě srovnat, než se rozhodne, zda za Kanem zajít. A to setkání by mohlo být VELMI zajímavé :-) Díky moc za komentář, denice :-)

Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: Gift - 28.09. 2016
Dalsi prekrasna hluboka kapitola! Uz celou dobu obdivuji autorku za to, jak dokaze prijemne zkloubit humor a smutek. Vas preklad, devcata, tomu navic pridava dalsi velmi prijemny odstin ("kecla" se oficialne stava slovem dne :-)). Moc a moc dekuji za dalsi uzasnou kapitolu.
Re: Kapitola 36. Jen pro zvané Od: Lupina - 28.09. 2016
Víš, jak mě těší, že i čtenáři oceňují um Jess Pallas? Tedy, tento pairing tolik neláká, ale chyba těch, co tohoto Remuse nezkusili. A i když byly pasáže (třeba celá kapitola 41), které se hůř překládaly, výsledek stojí za to. Jess vážnost vyvažuje veselou Tonksovou. Komplexně vykreslí problémy vlkodlactví a my se u toho ještě bavíme. Ano, jsem v euforii, že jsem povídku dokončila, proto se tak rozepisuju :-) Moc děkuji za milý komentář, Gift. :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod