Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 40. Připravený nebo ne?

Oblivious
Vložené: Lupina - 26.10. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/40/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 40.  Připravený nebo ne?

Byla zima.

Dech se srážel v ranním vzduchu, vítr se jako zmrzlé lechtající prsty prodíral opotřebovaným hábitem, mráz jiskřil na hromadách odpadků, které se kupily v zadní části vyčpělé uličky. Ale mrazení až do morku kostí nemělo co dělat s počasím.

Remus si přitáhl plášť těsněji kolem sebe a nepřítomně zíral na otlučené červené dveře. Neumělá umrlčí lebka na jejich povrchu se loupala a výsměšně se na něj šklebila. Počtvrté se pokusil sebrat síly, aby vstoupil.

Lupine, ty jsi teda Nebelvír. Bojíš se dveří.

Ale kvůli dveřím se mu prsty nechvěly a srdce neztěžklo. To ta vyhlídka na věci příští, co ležely za nimi.

Nemyslím, že to zvládnu. Byl to špatný nápad.

Neukvapil se příliš? Provedl tak důležité rozhodnutí na základě impulsu, nápadu, chycený v krátké plamenné konverzaci, která přinesla podivné ukončení, napsal dopis a doslovně se předhodil vlkům.

Dnes bude mluvit s Abrahamem Kanem. Týden před provedením mozkomorova polibku přišel, aby odpověděl na vlkodlakovo poslední přání.

Který vlkodlak byl ten odsouzený, se teprve uvidí. Tak nějak tušil, že to bude záležet na tom, co bude řečeno.

Přátelé si mysleli, že se zbláznil. Minerva se přísně zamračila a zavrtěla hlavou, když se u sobotní snídaně přiznal k souhlasu s návštěvou. Poppy mu vynadala a varovala jej, aby se nepřemáhal. Nedlouho poté se v krbu objevila Kingsleyho hlava, aby se její majitel ujistil, že si je Remus návštěvou jistý. Jakmile se ta informace dostala do hlavního štábu, Moody mu poslal naléhavý dopis o důležitosti neustálé ostražitosti. Sepsal přednášku přerušovanou šťavnatými popisy možných důsledků chyb. Krátce po poledni se za jeho oknem objevila Tonksová na koštěti, připustila, že jde o jeho rozhodnutí, ale ve vzduchu bylo cítit úpěnlivé varování o dvojakosti zdivočelých, což jen odráželo Moodyho slova. I Albus, který se to odpoledne objevil v jeho komnatách, když se zrovna prokousával nedokončeným známkováním, mu doporučil, aby byl opatrný.

Jen otec nic neřekl. Ale výraz jeho očí, když hleděl na synovu hlavu v krbu, byl výmluvnější než slova.

A teď byl tady. Stál před vstupem do ministerských cel proti vůli téměř všech, kteří mu byli drazí, a pokoušel se zjistit, co se stalo s jeho příčetností.

A nemohl tady stát navěky.

Remus zatnul zuby a odsunul negativismus. Pevně vztáhl ruku a pomocí hůlky zaklepal rezavým visacím zámkem.

Oko v očním důlku lebky zamrkalo. Neuměle nakreslené, pokřivené zuby se prohnuly.

„Ano?“ vyštěkl nepříjemný hlas.

Remus napřímil ramena. „Remus Lupin,“ oznámil zřetelně a rozhodně. „Mám schůzku s panem Pastorkem, abych navštívil vysoce zabezpečeného vězně.“

„Strpení.“ Netělesné oči zmizely a lebka zase vypadala jako nepovedená kresba. A najednou byl ten strašidelně intenzivní pohled zpátky.

„Můžete vejít,“ připustil hlas se zjevnou neochotou. „Připravte se, že při ohlášení u recepčního pultu odevzdáte hůlku a všechny potenciální zbraně.“

„Rozumím.“ Remus přikývl na souhlas a visací zámek si vrzavě povzdechl a otevřel se. Dveře se doširoka rozevřely.

Recepce v části ministerstva s celami byla o mnoho klidnější než při poslední návštěvě. Vlastně vzhledem k časnému nedělnímu ránu zela široká místnost s nepohodlnými dřevěnými židlemi a impozantním pultem prázdnotou. Jen rozladěný mladý úředník z odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů se v ní nudil. Remuse si všiml hned po jeho příchodu a neochotně se postavil.

„Ano?“ vyštěkl popuzeně.

Remus si dovolil pousmání. „Jsem Remus Lupin. Přišel jsem…“

„Vím,“ mladík jej rázně přerušil přezíravým mávnutím rukou. „Pan Pastorek tu bude co nevidět.“ Evidentně jitřní víkendová služba u cel nebyl úkol, který by mladý zaměstnanec ministerstva vítal s nadšením a radostí. A vše se ještě zhoršilo, když jej nějaký netaktní host přiměl pracovat. „Zatímco budete čekat, odevzdejte, prosím, hůlku a všechny útočné zbraně, které můžete přechovávat. Také se na vás požaduje magická prohlídka.“

Remus se mlčky přiblížil ke stolu a bez komentářů položil hůlku na dřevěnou desku. Muž ji s nechutí zvedl a upustil ji s jistou dávkou neopatrnosti do mosazné mísy vah, které byly totožné s těmi používanými bezpečnostním kouzelníkem u vstupu do Ministerstva kouzel. Odtrhl proužek papíru, aniž by se na něj podíval, a zamračeně jej strčil před tvář návštěvníka.

„Je to v pořádku?“ prohlásil, otrávený a rozmrzelý. Remus poněkud v rozpacích zkontroloval detaily a přikývl.

„Ano.“

„Dobře.“ Úředník kus papíru zlomyslně napíchl na bodec na stole. Pak se k návštěvníkovi podrážděně obrátil zády, ležérním trhnutím otevřel malou dřevěnou skříňku na polici za stolem a s klapnutím do ní vložil Remusovu hůlku. Jak se víko zavřelo, kouzelný zámek zaklapl.

„Dostanete ji zpět při odchodu,“ zamumlal a trhl hlavou. Rty se mu stočily. „Prosím, zůstaňte v klidu, než vás prohlédnu kvůli zbraním.“

Několik náhodných vln z malých modrých koulí a pár zamumlaných kouzel podle toho úřady zjevně sloužilo jako komplexní sken. Pohlédl na návštěvníka a pokrčil rameny.

„Jste čistý,“ informoval Remuse a mávl rukou směrem k rozházeným židlím. „Posaďte se.“

Remus už se nadechoval, aby se zeptal, za jak dlouho asi Kingsley dorazí, ale tento tak nápomocný úředník se již otočil zády a odkráčel dveřmi za stolem. Mumlal si pod nosem cosi, co znělo jako ‚zatracení vlkodlaci‘. Další pomoc byla zjevně nepravděpodobná.

V tom okamžiku naštěstí od vchodu k celám dlouhým krokem vykráčela vysoká, tmavá postava Kingsleyho Pastorka. Oči se ostře blýskaly a náušnice cinkala. Zrak mu padl na Remuse a zprudka zastavil.

„Re… pane Lupine!“ začal překvapeně, rychle se opravil a se špetkou úzkosti se rozhlédl po možných posluchačích. „Jak dlouho už tady jste?“

Remus mírně pokrčil rameny a rukou naznačil, že jsou sami. „Jen pár minut. Váš pracovník na příjmu mě proskenoval, odebral mi hůlku a šel někam dozadu. Chystal jsem se posadit.“

Kingsleyho výraz potemněl, zatímco ramena se trochu uvolnila. „Řekl jsem Fentonovi, aby mi dal vědět okamžitě po tvém příchodu,“ hluboký, plný hlas naplňovalo nesporné roztrpčení. „Od té doby, co byl vyloučený z bystrozorského tréninku, je ten hoch hotová přítěž. Někdo si s ním bude muset promluvit.“ Povzdechl si. „No, předpokládám, že je to jedno.“

Remus pomalu mířil místností k bystrozorovi. Cítil se, jako by mu nohy těžkly každým krokem. Musel se soustředit, aby potlačil vzrůstající děs v hrudi.

„Jak brzy budete připraveni?“ zeptal se tiše.

Kingsley se na něj podíval snad soucitně. „Už jsme připravení,“ odvětil. „Pokud jsi i ty.“

Je připravený? Remus se nad ironií té otázky téměř usmál. Ne, samozřejmě, že není. Ani za tisíc let příprav by nebyl. Když přijde na Abrahama Kanea, nikdy nebyl.

Neměl sem chodit. Co se změní ukončením, když už bylo vše řečeno a uděláno? A jaké ukončení v případě zdivočelého bylo možné? Proč sem přišel? Aby se podrobil dalšímu sarkastickému přívalu posměšků, překroucených slov a krutým popisům? Proč se chystal podrobit obviňování zdivočelého? Proč…

„Remusi?“

Kingsley sledoval jeho mlčení s náznakem znepokojení. Remus se chabě pousmál.

„Jsem připravený,“ řekl.

Bystrozor jen přikývl. „Tudy,“ pokynul.

Chodba jako by mířila do nicoty. Po obou stranách vedly řady identických dveří do cel – jedna z nich musela být Remusova, když zde před pár týdny nocoval, ale nemohl, ani nechtěl zjišťovat která. Místo toho sladil krok s Kingsleym a snažil se ignorovat mumlání, sténání a chrápání vycházející z několika kobek, kolem nichž procházeli. V tomto patře byly také stráže, členové oddělení uplatňování kouzelnických zákonů; toto bylo jejich území, místo pro drobné kriminálníky, menší zločiny a vazba pro ty, kteří porušili zákon, ale ještě nezískali lístek do Azkabanu. Remus se vyhnul jejich tvrdým pohledům.

Když ustoupili, aby mohla projít stráž, Kingsley se k němu naklonil.

„Nezapomeň, že mě neznáš,“ sotva víc než zašeptal. „Než jsem ti doručil dopis, nikdy jsme se nepotkali.“

Remus přikývl. „Samozřejmě.“

Kingsley se rychle rozhlédl, ale až na rychle se vzdalující stráž tam nikdo nebyl. „U vstupu bude test totožnosti,“ zamumlal, když se vydali dál. „Dveře se neotevřou, dokud jím neprojdeš. Vdechneš výpary veritaséra, aby se zajistilo, že nepoužíváš mnoholičný. Neboj se, než se dostaneš do cely, vyprchá, ale nemuselo by být špatné pokusit se potlačit nutkání přiznat víc, než kdo jsi a proč tu jsi.“

Objevil se konec chodby a solidní ocelí vyztužené dveře s těžkými západkami. Do kovu byla hluboce vrytá slova VYSOCE ZABEZPEČENÉ CELY: NAPROSTÝ ZÁKAZ VSTUPU MIMO OPRÁVNĚNÉ OSOBY A OSOBY POTENCIÁLNĚ NEBEZPEČNÉ. Na stráži stáli dva muži – jeden se hrbil v tradičním oděvu Vlkodlačí odchytové jednotky, dřímal a vše mu bylo jedno. Druhý v bystrozorském hábitu stál v pohotovosti. Upřel oči na Kingsleyho a ten v tradičním pozdravu bystrozorů razantně přikývl.

„Bystrozore Pastorku,“ řekl strážce, vyjmul flakonek z výklenku u zdi a podal mu jej. „Jestli nic nenamítáte?“

Kingsley jej přijal a opatrně pozvedl k nosu. Stříbřité mihotání u okraje potvrdilo, že skutečně výpary vdechl.

„Jméno?“

„Kingsley Pastorek.“

„Hodnost?“

„Vrchní bystrozor.“

„Co vás sem přivádí?“

„Doprovázím pana Lupina k vězni Kaneovi.“

„Jste pod kletbou Imperius nebo jednáte v rozporu s vaší svobodnou vůlí?“

„Ne.“

Bystrozor se pousmál. Převzal lahvičku a podal ji Remusovi.

„Jednou se nadechněte, prosím,“ nařídil vážně.

Remus poslechl a opět se stříbřitě zatřpytilo. Zápasil se zvracením, když jej ostré a nepříjemné výpary veritaséra zapálily v chřípí. V hlavě se mu roztočil vír lehkomyslnosti.

„Jméno?“

„Remus John Lupin.“ Odpověď se vynořila, ještě než Remus zaregistroval otázku. Zahálející vlkodlačí lovec pomalu otevřel oko.

„Postavení?“

„Profesor obrany proti černé magii ve Škole čar a kouzel v Bradavicích.“

„Co vás sem přivádí?“

„Jdu navštívit Áb… zdivočelého Kanea.“ Remus bojoval s nutkáním vše vysvětlit – jen tak tak si zabránil použít jméno Ábel Isaac. Nebylo namístě začít blábolit o spletité rodinné historii se zdivočelým.

Bystrozor na něj zprudka upřel pohled, v němž zintenzivnělo náhlé podezření. Přimhouřil oči. Vlkodlačí lovec se podíval jeho směrem a výhružně si pohrával se zbraní.

Remus bojoval s nárůstem obav. Jeho dočasný vyšetřovatel zaznamenal to přeřeknutí a zjevně jej neohromilo. Ale co si bude o tom všem myslet? Co s tím udělá?

Zjistil to vzápětí. Lahvička s výpary se opět zprudka ocitla pod jeho nosem.

Bystrozor se tvářil mrazivě. „Nadechněte se znovu, prosím,“ nařídil neochvějně.

Remus ignoroval mrazení obav a pohnul se, aby poslechl. Náhle však vykročil Kingsley a oba muže zastavil zvednutou rukou.

„To není součást postupu, Beaumonte,“ zamračil se, třebaže Remus zachytil dobře skrytý náznak obav. „Jen jeden nádech, nezapomeňte. A již potvrdil, kdo je.“

Bystrozor – Beaumont – mu pohled neústupně vracel. „Uprostřed věty změnil odpověď,“ s mrazivým odhodláním trval na svém i před svým nadřízeným a kvůli spolupráci pohlédl k mlčenlivému vlkodlačímu lovci. „To opravňuje druhou dávku. Musíme určit jeho úmysl.“

Remus na ty dva bystrozory jen zíral a veritasérem vyvolaná lehkomyslnost slábla, zatímco se hádali o jeho poctivosti. Kingsley si podřízeného přísně měřil.

„To není náplní vaší práce,“ začal tiše, ale hlas si nesl ponurou výstrahu. „Ve skutečnosti je to má povinnost. Říkáte, že nezvládám svoji práci, bystrozore Beaumonte?“

Atmosféra v chodbě zřetelně ochladla. Mrazení zbytečného problému praskalo vzduchem. Remus si velmi přál, aby sem byl nechodil, a rozhodl se, že je na čase zasáhnout.

„To je v pořádku, pane Pastorku,“ vložil se do toho jemně. „Nevadí mi to.“

Beaumont i vlkodlačí lovec po něm střelili pronikavě podezřívavými pohledy.

„Jste si jistý, pane Lupine?“ zeptal se Kingsley a jeho hlas předvedl očividný nedostatek zájmu, přestože v očích se odráželo varování, ať je opatrný. „Nemusíte.“

„Nevadí mi to,“ zopakoval Remus s mnohem větší jistotou, než cítil. Pokusil se – a selhal – bojovat se silným pocitem, že se právě dobrovolně nabídl udělat něco poměrně pitomého. Ignoroval své pochybnosti, přijal lahvičku a podruhé se nadechl. Téměř okamžitě se mu roztočila hlava.

„Co vás sem přivádí?“ zopakoval Beaumont a ignoroval pronikavý pohled nadřízeného.

„Přišel jsem si promluvit se zdivočelým Kanem.“ Remus se nutil soustředit a podařilo se mu vyjádřit se opatrněji.

„Jste pod kletbou Imperius nebo jednáte v rozporu s vaší svobodnou vůlí?“

„Ne. Imperius na vlkodlaky nefunguje. Jsem zde z vlastní svobodné vůle.“

„Jste, nebo jste byl nějakým způsobem ve spojení s vězněm nebo plánujete pomoci mu uprchnout?“

„Beaumonte!“ rázem zasáhl Kingsley. „Překračujete hranice!“

„Ne.“

To jednoduché slovo, křišťálově jasné a přesvědčivé odvrátilo potenciální rozmíšku. Beaumont se neochotně mračil, ale lahvičku odtáhl a vrátil ji na bezpečné místo ve výklenku. Vlkodlačí lovec s tvrdýma očima také couvl, když se kolega bystrozor otočil zády k návštěvníkům.

„Dobře, můžete jít,“ připustil se zřejmými obtížemi. Klepnutí hůlky a zamumlání složité formule posunulo těžkou západku. Kingsley popadl Remuse za paži, evidentně netrpělivě vyrazil, aby Beaumont nenašel nějaký další důvod k námitkám, a chvatně je provedl přes práh. O chvíli později se za nimi těžké dveře zabouchly.

Remus se pokusil zaostřit, když pocit lehkomyslnosti vyvolaný veritasérem začal blednout. Pohled, který se mu otevřel, však točení hlavy příliš neulehčil. Před ním klesalo točité schodiště vyvolávající závrať a stísněnost. Úzké, bez oken a matně osvětlené se zavrtávalo hluboko do země a vedlo k těm nejzajištěnějších celám mimo Azkaban. Dezorientovaný, s hlavou jako ve vatě a se zvedajícím se žaludkem k němu vlkodlak doklopýtal.

Kingsley mu instinktivně sevřel rameno. „Pozor, Remusi,“ varoval jej tiše. „Tato schodišťová šachta je zmanipulovaná. Pokud šlápneš špatně, schody sklouznou a to tě sveze přímo do zabezpečené cely dole. Nepřistaneš jemně.“

Závrať už se zklidnila. Remus se opatrně posunul a obezřetně následoval bystrozorovy kroky dolů po schodech.

„Přísné bezpečnostní opatření,“ poznamenal a napodobil Kingsleyho vyvarování se konkrétního místa.

„Kvůli takovým kreaturám jako Kane to tak musí být,“ Kingsley elegantně překročil opotřebený kus kamene a zároveň Remusovi pokynul, aby jej s opatrností následoval. „Poslední, co ministerstvo chce v záznamech, je další ztrapňující útěk. Proto ho raději místo do Azkabanu vzali sem. S těmi nedávnými útěky z vězení nikdo nechce zvyšovat riziko ztráty dalšího sledovaného vězně.“

Oba muži v tichém soustředění zdolávali další zvláště zrádný schod. Kingsley zkontroloval Remusův postup a tváří mu probleskla necharakteristická nejistota.

„Remusi, myslím, že bys to měl vědět.“ Hlas měl tichý a opatrný. „Měl jsem na Grimmauldově náměstí krátkou poradu s Moodym. Řekl mi pár faktů, které nebyly v Kaneově šanonu.“

Remus zprudka vzhlédl na omluvný výraz tmavého muže. V žaludku jako by se mu zhmotnil kámen.

Kingsleyho měl rád. Věřil mu. Ale měl pocit, že témata, do kterých je zasvěcen Moody, by se neměla jen tak odhalovat nahodilým přátelům a kamarádům v Řádu.

Nemýlil se.

„Vysvětlil, co se ti stalo v nemocnici té noci, co jsi byl pokousán,“ Kingsley šel rovnou k věci a oči měl naplněné soucitem. „A že Kaneova krevní msta má co dělat s rodinnou vazbou. Nešel moc do detailů, ale je dost pravděpodobné, že Kane to dnes vytáhne, tak chci, abys byl připravený.“ Pousmál se, ale výraz podbarvovala špetka smutku. „Merlin ví, že tě chovám v úctě, Remusi. A vědomí toho, co jsi vybojoval jako dítě, ji ještě zvyšuje.“ Úsměv konejšivě zesílil. „Neboj se. Tvé tajemství je u mě v bezpečí.“

Remus mu pousmání vrátil. „Děkuji ti, Kingsley. Cením si toho.“

Kingsley se na něj ze strany podíval. „Mimochodem, Remusi, chtěl jsem se zeptat – jsi nějak příbuzný s Rolfem Lupinem?“

Remus zamrkal, nečekaná otázka jej překvapila. „Otcův bratr se jmenuje Rolf,“ připustil nejistě. „Proč se ptáš?“

Bystrozor zlehka pokrčil rameny. „Včera jsem prohlížel…“ obličej se mu protáhl nechutí, „… seznam hostů na Kaneův polibek a pozvaní byli tři Lupinové – ty, tvůj otec a tento Rolf. A když včera Moody zmínil rodinnou vazbu na Kanea, byl jsem zvědavý.“

Najednou Remusovi probleskla hlavou chvíle, kdy si prohlížel ministerský spis – dvě jména, na něž narazil a zapomenul je. Cosi ostře zapadlo na své místo.

„Půjde?“ Otázka se objevila téměř dříve, než si Remus uvědomil, že se ptá.

Kingsley přikývl. „Přijal před pár dny. Nedal tobě ani otci vědět?“

Remus zakroutil hlavou. „Nikdy jsem ho neviděl,“ přiznal se a přemítal, proč o něm nikdy neslyšel. „Nemyslím, že by s námi byl poslední roky v kontaktu.“

„Aha.“ Kingsley přikývl v tichém pochopení a decentně téma opustil.

O pár otoček dál schodiště končilo u těžkých, kovem tepaných dveří. Dvě kulaté skleněné čočky se mihotaly v blikajícím světle.

Kingsley třikrát zaklepal. O chvilku později zamrkal pár očí.

„Oprávnění a heslo?“ přeříkal hlas.

„Pastorek, K., sekce bystrozorů, oprávnění KPB872. Heslo je Lilith.“

„A on?“

„Remus Lupin, přítomen, aby navštívil vězně v souladu s Výnosem posledního práva, ministerské oprávnění Kane767.“

Oči zmizely. Vzápětí se dveře otevřely.

Nevelká strážnice vytesaná do pevného skalního podloží vypadala hladce vyzděná a solidní. Obsahovala pochopitelně málo nábytku – otlučený stůl a čtyři židle stály ve středu a polní lůžko u zdi. V sudu ve vzdáleném rohu se nacházela zásoba vylepšených a nabroušených dávnověkých zbraní – velká bojová sekyra, meč, kuše, dvě kopí a tři mudlovské pistole. Všechny vypadaly připravené k použití.

Tři strážci seděli kolem čehosi, co vypadalo jako ruka očarovaného pokeru, alespoň dle hladkého kamenného výrazu na obličeji srdcové královny. Jeden bystrozor a dva muži v oblečení VOJ. Čtvrtý strážce, druhý z bystrozorů, pečetil velké okované dveře za nimi. Identické, silně zajištěné se zavrtávaly do protější zdi.

Bystrozor u stolu okamžitě vstal.

„Bystrozor Pastorek,“ vzal příchozí na vědomí. „A toto je, předpokládám, Remus Lupin.“

Kingsley na oboje přikývl. „To je správně. Je vše připraveno?“

„Ano, pane.“ Bystrozor se otočil a zamířil k impozantním dveřím naproti. „Na konci chodby je připravena sledovací maska. Vězeň byl prohledán a zabezpečen v cele. Jen hůlkou třikrát poklepejte na druhé dveře a uveďte váš kód opravňující vstup. Pan Lupin může vejít, jakmile bude připravený.“

Zase to slovo. Připravený. Jako by to bylo pravděpodobné.

Remusovými žilami se jako jed rozlil nenadálý pramen strachu. To důvěrně známé chvění z blízkosti zdivočelého Kanea začalo tryskat končetinami a páteří, bojoval o dech a se závratí. V jizvě mu lehce pulzovalo.

Nechci se do tohoto pouštět. Ale je příliš pozdě couvnout.

Nevědomý si jeho nejistoty se Kingsley usmíval. „Děkuji vám, Gleghorne, to je skvělé. Mohl byste se postarat o dveře?“

Po chvíli šramocení se robustní dveře za nimi s třeskem zavřely. Remusovi připadalo, jako by on byl tím odsouzeným, tím za mřížemi a s osudem setrvat tam navždy. Úzká chodba, v níž se zastavili, po deseti metrech končila stejně masivní bránou zabezpečenou těžkou závorou. Už jen jedny dveře.

Chvění zesílilo.

Po Kingsleyho poklepání na rameno sebou trhl a otočil se. Bystrozor se na něj s účastí díval.

„Zkontrolujme, že veritasérum vyprchalo,“ prohlásil přímo. „Jak se jmenuješ?“

Mohl se konečně soustředit na něco jiného, třebaže jen krátce. „Celestýna Warbecková,“ odpověděl Remus pohotově. První slabika nebyla zřetelná, ale lež nenarazila na žádnou překážku. Koutky Kingsleyho úst sebou lehce zacukaly.

„Buď výpary vyprchaly,“ poznamenal nenuceně, „nebo máte velmi dobré maskování.“

Remus s nuceným úsměvem dloubl do svého ošuntělého hábitu. „No, víte, jak to chodí. Během volna se nerada dostávám do davu šílených lovců podpisů.“

Kingsley se zachechtal svým sytým hlasem. „Jsem rád, že máš pořád smysl pro humor,“ poznamenal a zjevně si neuvědomoval paradox smíchu odsouzence, kráčejícího k vlastní šibenici. „Tak pojď, Remusi. Skončeme to.“

S tímto postojem se Remus dokázal ztotožnit. Následoval Kingsleyho; na konci tyče vyčnívající z výklenku spatřil naleštěnou stříbrnou masku, jejíž skleněné oko netečně zářilo. Pod ní, vpravo od posledních dveří, stála vratká stolička. Kingsley se na ni s úšklebkem posadil.

„Tyhle věci na dálku nesnáším,“ svěřil se s opovržlivým máchnutím ruky. „Ale uvidím a uslyším všechno, k čemu v té místnosti dojde. A neskončí to překroucením všeho, co by Kane mohl říct. Kdyby dělal problémy, budu okamžitě uvnitř. Až budeš chtít odejít, prostě jen zaklepej.“ Trochu se zatvářil. „Normálně by se dveře v případě nouze samy otevřely…“

„… ale jsou zakouzlené, aby nefungovaly pro vlkodlaky,“ dokončil Remus očividnou větu. „Neboj se, Kingsley, je to naprosto logické opatření.“

Bystrozor pokývl a najednou smrtelně zvážněl. „Remusi, buď opatrný,“ pronesl. „Nedovol mu, aby tě podnítil k něčemu hloupému. Moc se nepřibližuj k mřížím. A proboha, nebojuj s ním.“

Remus klidně pohlédl na svého přítele a bystrozora. Srdce mu bilo jako rytmický perlík, žaludek se mu svíral a páteř se změnila v kus ledu. Mrazení Kaneovy přítomnosti se zvyšovalo tak, že se téměř nemohl soustředit. Krev mu v žilách burácela, v tepajícím rytmu se ozývala v hlavě a v jizvě po kousnutí mu ostře bodalo.

A bál se.

Bál. Bál se Kanea?

Ne.

Najednou jej celého zaplavilo odhodlání. Kane byl pod zámkem. Odsouzený k smrti. Kvůli čemu by se ho, u všech všudy, měl bát?

Paličatě zatnul zuby. Už nebyl ten zkamenělý tříletý klouček. A ani se tak nebude chovat. Je silný,  dospělý muž s vlastním životem, zocelený navzdory stavu, který mu vnutil Kane. Je Remus Lupin, učitel, Poberta, člen Řádu a vlkodlak a ať se propadne, jestli nechá Abrahama Kanea vycítit třebas ten nejmenší závan strachu.

Jako něžná vlna jej zaplavil klid. A pod jeho dotykem se ohavný pocit vřící krve a promrzlých končetin vytratil.

S neústupným a zcela soustředěným výrazem se Remus otočil ke Kingsleymu.

„Je to v pořádku,“ pravil tiše. „Chci si jen v klidu promluvit.“

Kingsley přikývl. „Pak hodně štěstí.“

Tři poklepání hůlkou a zamumlání fráze uvolnilo zámek a ten cvakl. Na chvíli vše znehybnělo.

Pak Remus Lupin otevřel dveře a tiše vstoupil.

 

PA: Tato kapitola měla být prostou předehrou v kapitole 41. Ale bolela mě hlava, když jsem ji psala, tak jsem se rozhodla rozpříst tyto přípravné kroky do extra kapitoly, abych mohla čelit událostem setkání, až mi bude lépe. :)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: grepik03 - 25.11. 2016
Lupinko, marci, děkuji vám za šíleně napínavou kapitolu ♡ Sákryš, mě málem trefilo, nějak jsem se naladila na Remusovu vlnu :) Omlouvám se, víc nevyplodím, protoze opravdu potrebuju vědět o cem to bude. ...frčím dál :)

Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: zuzule - 01.11. 2016
Tyyyjo, trnula jsem celou dobu, moc dobre napsany a suprove prelozeny :) Autorka je fakt sikovna, kdyz to psala s bolenim hlavy Moc dekuju!
Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Lupina - 01.11. 2016
Jsem ráda, že se líbilo :-) Díky moc za komentář, zuzule :-)

Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: maria - 29.10. 2016
dakujem
Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Lupina - 01.11. 2016
Rádo se stalo :-)

Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: martik - 26.10. 2016
Úplně z toho na mě šla úzkost - všechny ty úzké chodby, příkré schodiště, dveře, brány, závory... Tahle kapitola by se mohla používat k nápravě mladistvých delikventů "jestli nechcete dopadnout takto, musíte..." Na to se prostě nedá připravit Remus je právem Nebelvír. Jsem zvědavá, jakou roli v tom má strýc Rolf a co si Lupin odnese z konfrontace s Kanem. Díky Lupino
Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Lupina - 01.11. 2016
Máš pravdu :-) Zlobíš, pošlemě tě na prohlídku cel... To by mohlo fungovat. Konfrontace už zítra! :-) Díky za komentář, martiku :-)

Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: prodavacka - 26.10. 2016
Ahoj Lupino, při popisu vstupu jsem málem nedýchala.Je to jako by tam člověk šel s nimi. Jestli bude i příští kapitola tak sugestivní budu si muset rozsvítit ještě jedno světlo a zamknout dveře Děkuje a zdraví Prodavačka
Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Lupina - 26.10. 2016
Autorka umí být pořádně sugestivní, že? Jsem moc ráda, že Tě to tak pohltilo. :-) Děkuji moc za komentář, Prodavačko :-)

Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Densi - 26.10. 2016
Už teraz sa teším na to, čo sa stane v ďalšej kapitole ... táto bola skvelá, ono to je pravda, že Remus proste na to pripravený byť nikdy nemôže ... ale zvládne to, čeliť Kaneovi. Kingsley bol skvelý :) a tiež ma pobavilo ako skúšali, či ešte funguje Veritaserum a Remus povedal, že sa volá Celestína :D:D:D to bolo fakt podarené. Ak si správne pamätám, tak poviedka sa blíži ku koncu :/ škoda, lebo ma fakt veľmi baví ... nuž teším sa na ďalšiu kapitolu :)
Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Lupina - 26.10. 2016
Moc mě těší, že se líbí. A ano, už se blížíme ke konci - 42 kapitol. Ale příští rok poběží pokračování, tak se s Remusem ještě nerozloučíme :-) Děkuji moc za komentář, Densi.

Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: denice - 26.10. 2016
Když jsem kapitolu četla poprvé, měla jsem sklon přeskakovat věty, abych se už-už dostala ke střetnutí Lupina s Kanem, až napodruhé jsem si mohla pořádně vychutnat pomalu se stupňující napětí, tíseň, Remusův smutek, nejistotu a odhodlání, vůbec celou tu fascinující atmosféru. Rozhodně je to úžasně napsaná předkapitola k následujícímu ději. Když jsem četla, že ji autorka napsala s bolením hlavy - to tedy před ní klobouk dolů. Díky.
Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Lupina - 26.10. 2016
To je pravda, klobouk dolů. Já při bolesti hlavy nedokážu nic, natož psát příběh! Moc mě těší, že se líbilo. I když se nic moc nestalo, stejně dokázala vtáhnout do příběhu. Děkuji Ti, denice, za komentář. :-) Jdu servírovat té bandě oběd.

Aaaah a ja uz od zacatku kapitoly trnu hruzou, az prijde na scenu Kain a... jeste se budu muset chvili stavit ve vlastni stave. :-) Byla to ponura, ale opet velmi presvedciva kapitola. Moc za ni dekuji!
Re: Kapitola 40. Připravený nebo ne? Od: Lupina - 26.10. 2016
Autorka se rozhodla čtenáře trochu napínat :-) Příště to bude nbářez. Těš se. :-) Díky za komentář, Gift.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod