Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 41. Pravdy, lži a boj
Všichni tři seděli u stolu v kanceláři registračního úřadu, čelem ke stolu na protější straně místnosti, za nímž trůnila Pansy, Daphne a k jejich naprostému úžasu ještě někdo. Tím dalším účastníkem nebyl nikdo jiný než Mason, který měl tu drzost se na ně zašklebit, když vstoupili.
„Co tady sakra chce ten pytel slizu?“ šeptl Draco Hermioně.
„Teď mám dojem, že by mohl být jedním z těch gaunerů, co nás přepadli,“ odpověděla.
Registrační úředník se u třetího stolu probíral papíry. Byl to muž středního věku, který vypadal docela mile. Vedle něj seděl druhý, mladší, a dychtivě se rozhlížel po místnosti.
„Tak dobrá, jak se zdá, jsme všichni, můžeme tedy začít,“ pronesl úředník. „Dobrý večer, jmenuji se Partridge a můj kolega Baker. Obě vaše skupiny přihlásily k registraci lektvar. Prozkoumali jsme lektvary a jsou si tak podobné, že musíme postupovat takto, abychom zajistili, že nedojde k nečestné hře. U nás může být zaregistrován jen jeden lektvar. Který to bude, rozhodnu dnes večer poté, co provedu jisté šetření.“ Rozhlédl se kolem a odkašlal si. „Slečno Parkinsonová, slečno Greengrassová, protože jste požádaly o registraci jako první, začnu u vás.“
Draco zaúpěl. Všichni se na něj podívali, tak ten zvuk zamaskoval kašlem a omluvil se.
Pan Partridge pokračoval. „Slečno Parkinsonová, mohla byste mi objasnit, jak jste dostala nápad na tento lektvar, jak jste tu myšlenku uvedla v čin a proč jste si vybrala právě tyto přísady?“
Pansy začínala vypadat poněkud nesvá a Hermiona ji se zájmem sledovala.
„No...hm... myslela jsem, že je to dobrý nápad, protože by mohl udělat to, k čemu je obvykle potřeba několik různých lektvarů.“ Pohlédla na Draca, než pokračovala v řeči. „Jednoho dne jsem na to pomyslela, ale nejsem žádný lektvarový odborník, proto jsem o pomoc a vedení požádala Masona Goodeho.“
Mason kývl na pana Partridge a usmál se. Hermiona chtěla vstát a jednu mu střelit, ale udržela se.
„Ano, Pansy za mnou přišla s tou myšlenkou a já jsem využil svých zkušeností, abych jí pomohl se smícháním jednotlivých složek,“ potvrdil Mason.
„Lháři,“ zamumlal Blaise a Hermiona ho dloubla pod žebra.
Pan Partridge ještě pár minut pokračoval s dotazy, než se obrátil k Dracovi, Blaisovi a Hermioně. Blaise stručně odpověděl na stejné otázky a přidal všechny své myšlenkové pochody. Jeho odpovědi byly mnohem úplnější než Pansyiny, a Hermiona si pomyslela, že nyní už musí být jasné, komu lektvar skutečně patří.
„Pane Malfoyi, váš podnik byl vyloupen, že?“ zeptal se pan Partridge.
„Ano, byly ukradeny vzorky lektvaru a návod,“ odpověděl Draco.
„Netušíte, kdo to mohl udělat?“
Draco pohlédl k druhému stolu. „Oni to byli.“
„Máte nějaký důkaz?“
„Ano, snaží se zaregistrovat přesnou kopii našeho lektvaru!“
Pan Partridge zvedl ruku. „Pane Malfoyi, chápu, že je to vysoce emotivní záležitost, ale musím zjistit skutkovou podstatu a zajistit, abychom každého účastníka posoudili spravedlivě.“
„Samozřejmě,“ souhlasil Draco a Hermiona obdivovala jeho sebeovládání.
„Jaký máte důvod k domněnce, že slečna Parkinsonová a její společníci ukradli váš lektvar?“ ptal se pan Partridge.
„Nic jsme neukradli! Přišli jsme na to jako první!“ zaječela Daphne na celou kancelář.
„Pan Malfoy by měl mít příležitost odpovědět,“ pronesl úředník tiše.
„Oni nemají talent k tomu, aby lektvar sami vymysleli,“ pokrčil Draco rameny. „A Parkinsonová chce peníze.“
Daphne vyskočila. „A co já? Já peníze nepotřebuji.“
Pan Partridge přešel k Daphne. „Samozřejmě, slečno Greengrassová. Proč se tedy pan Malfoy domnívá, že patříte k těm, kdo mu ukradli lektvar, co myslíte?“
„Dělá to prostě proto, aby zakryl fakt, že využil náš nápad!“ Daphne si znovu sedla, ale vztekle zahlížela na Hermionu. „Kdyby se tu neobjevila tahle mudlovská šmejdka, mohli jsme vyvíjet lektvar spolu s Dracem. Spolupracovala bych s ním moc ráda.“
Hermiona na ni nepřítomně hleděla. Malé dílky skládačky začaly zapadat na svá místa.
„Kdybyste mohla upustit od osobních urážek,“ navrhl pan Partridge. „Vy jste už někdy dřív s panem Malfoyem o lektvaru hovořili?“
„Ne, ale stalo by se to, kdyby do všeho nestrkala nos!“ Daphne zlobně ukázala na Hermionu, která ji probodávala pohledem.
„Jak bys s ním mohla diskutovat o něčem, o čem nic nevíš?“ zavolal Blaise přes celou místnost. „Nemohla jsi vymyslet lektvar, když o tom nemáš ani ponětí!“
Daphne si opovržlivě odfrkla. „Draco byl téměř můj švagr a blízký obchodní partner mého otce. Ochotně bych s ním pracovala. Když se rozešli s Astorií, myslela jsem, že bychom mohli... spolupracovat.“
Hermiona zdvihla obočí, když poslední kousek skládačky zapadl na místo. Daphne měla zcela zjevně pro Draca slabost. Když Astoria odešla, musela doufat, že zaujme její místo. Zřejmě dává Hermioně za vinu, že k tomu nedošlo.
„Astoria je vaše sestra, slečno Greengrassová?“ zeptal se pan Partridge a promnul si čelo. Evidentně nebyl zvyklý na tak emocionální jednání, v jaké se to zvrtlo.
„Ano, Draco si ji měl vzít, ale odkopla ho,“ prohlásila jedovatě. „V první řadě vůbec netuším, proč si ji chtěl brát. To já jsem s ním chodila do školy.“
„Daphne,“ obrátila se na ni Pansy. „Můžeme se držet lektvaru?“
Hermiona nevěřícně potřásla hlavou. „Chtěla jsi Draca! Tohle je odplata za to, že dal Astorii přednost před tebou!“
„Mudlovská šmejdská děvko!“ Daphne po ní ta slova plivla přes celou kancelář.
„Slečno Greengrassová! To je nepřijatelné!“ Pan Partridge byl evidentně v šoku.
„Je to náš lektvar a oni ho ukradli! Nedovolím, aby si ho přivlastnili ani oni, ani můj otec!“
Pan Partridge se zdál být poněkud vyvedený z rovnováhy. Hermiona viděla, že ho Pansy a Daphne trochu děsí, ale když se vrátil za svůj stůl, mluvil pevně. „Nebudu tolerovat toto chování, slečno Greengrassová, bez ohledu na to, kdo je váš otec. Pokud se nedokážete ovládnout, pak vás budu muset požádat, abyste odešla.“ Hermiona mu chtěla zatleskat. „Teď bych chtěl vyzkoušet vaše základní vědomosti o lektvaru a o použitých složkách.“ Přečetl seznam ingrediencí a požádal obě skupiny, aby sestavily krátký soupis hlavních vlastností směsi. Hermiona dohlédla, aby nezapomněli napsat, že lektvar přestane účinkovat, jakmile bude požadavek splněn.
Naproti bylo hodně ruchu a šepotu. Hermiona viděla, že s odpověďmi na některé otázky docela bojují. Pan Partridge si vzal jejich pergameny a podal je svému mladšímu kolegovi, který je začal hned zkoumat. Rozhlédl se po místnosti a ona si byla jistá, že se zdráhá mluvit dál, i když věděl, že je to nutné.
„Musím vám dát příležitost, abyste se volně vyjádřili k vašemu případu. Trvám na tom, že všichni zachováte klid a zdržíte se urážek.“ Šlehl pohledem po Daphne a obrátil se k Dracovi. „Pane Malfoyi?“
„Doufám, že jsme prokázali rozsáhlé znalosti o lektvaru, a pan Zabini podrobně vysvětlil, jak přišel k nápadu. Myslím, že slečna Greengrassová se předvedla jako nevyrovnaná osoba, rozhodující se na základě svých emocionálních problémů, jichž jsem si nebyl vědom.“ Draco se odmlčel a Hermiona se snažila neusmívat jeho chytrým slovům. „Bohužel mě se slečnou Parkinsonovou spojuje společná minulost a jsem si jistý, že to ji přimělo manipulovat s fakty a pokoutně jednat...“ Draco byl přerušen Pansy, která prošla kolem jejich stolu a loudala se zpět.
„Slečno Parkinsonová, vraťte se na své místo,“ přikázal pan Partridge, ale ona si ho nevšímala. Prstem ukázala na Draca.
„Dělá, jako bych po něm pořád toužila, ale ve skutečnosti je to naopak!“ vyhrkla. Pohled na její nehezkou tvář Hermionu znechutil. „Byl na dně a má spoustu důvodů ukrást můj nápad, jen aby si kryl vlastní zadek. To on si přeje, aby můj syn byl jeho...“ zarazila se, protože Draco vstal a zaťal pěsti. Hermiona ho popadla za paži, ale setřásl ji.
„Drž hubu!“ zavrčel, ale Pansy na něj jen pomstychtivě vycenila zuby.
„Copak? Říkám jim jenom pravdu! Vím, že nade mnou nikdy nebudeš mít navrch, ale i já jsem v šoku, když se chceš pomstít tím, že ukradneš můj lektvar.“ Očima sjela na Hermionu. „Jaká škoda, že ses snížil až k mudlovské šmejdce...“
Draco popadl Pansy za límec a Daphne zaječela na celé kolo. Hermiona s Blaisem vyskočili ze svých míst a Blaise vzal Draca za rameno a přinutil ho Pansy pustit.
„Nech ji být, nestojí za to.“
Draco, sinalý vztekem, ho poslechl. Pan Partridge přišel blíž.
„Jestli toho nenecháte, zruším naše setkání a nepovolím lektvar,“ prohlásil. Pansy ustoupila. „Podívám se s panem Bakerem na výsledky a vy počkejte venku. Mějte na paměti, co jsem vám teď řekl. Předpokládám, že se všichni budete chovat vhodným způsobem.“
Opustili místnost a odebrali se do ještě menší čekárny. Hermiona zapochybovala o Partridgeově úsudku, když je nechal sedět všechny pohromadě. Sotva se zavřely dveře, Pansy vyletěla. Strčila Draca do prsou.
„Jak se opovažuješ mluvit, jako bych to byla já, kdo dostal kopačky!“ zaječela. „Já jsem nechala tebe a ty se s tím nedokážeš smířit.“
„Dej mi pokoj,“ odpověděl Draco. Hermioně bylo jasné, že se snaží zachovat klid, aby úředník nesplnil svou hrozbu a nezamítl všechny žádosti o registraci. Pansy to zřejmě bylo jedno, protože pokračovala ve snaze ho vyprovokovat.
„Jaké to bylo, když jsem tě odkopla nejdřív já a pak Astoria? Už nejsi ten zatracený bůh sexu, že ne?“ strčila svůj ošklivý obličej Dracovi skoro do tváře a Hermiona viděla, že Draco teď sbírá všechnu svou vůli, aby nevybuchl. Mason položil ruku Pansy na rameno.
„Parkinsonová! Slyšela jsi, co řekl ten úředník! Jeden problém a všechno bude ztracené. Pojď se posadit.“
„Slizáku jeden,“ neudržela se Hermiona, „proč jim k sakru pomáháte?“
Mason se k ní obrátil. „Kromě toho, že potřebuju tisíc galeonů?“ zeptal se sarkasticky. Kývl směrem k Dracovi. „Dal jsem mu šanci pracovat se mnou, ale neměl zájem. Tohle se zdála být dobrá volba.“
„Tys mu dal šanci!“ vyhrkl Blaise nevěřícně. „Jak jsi mohl očekávat, že se na Draca nalepíš s tou svou směšnou maličkou firmičkou!“
Daphne popošla k Dracovi. „Pořád ještě to můžeme vyřešit, Draco. Můžeme všechno odvolat a lektvar zaregistrovat společně.“
S nevírou na ni hleděl. „Musíš si dělat srandu! Nedokážu uvěřit, že jsi tohle udělala!“ Ukázal na Pansy a pokračoval. „To je asi na její úrovni, ale myslel jsem, že ty máš nějakou soudnost.“
„Mám soudnost,“ naléhala. „Proto ti to teď navrhuji. No tak, Draco, můžeme ho zaregistrovat spolu.“
„Daphne!“ Pansy ji vzala za ruku. „On o tebe nestojí! Zatraceně, kdy ti to dojde?“
„To je první rozumná věc, kterou jsi vypustila z pusy,“ řekl Draco. „Nemám o tebe zájem a nikdy mít nebudu. Astoria stojí za dvacet takových, jako jsi ty.“
Daphne se zalily oči opravdovými slzami. Hermiona nechápavě zavrtěla hlavou. Copak si opravdu myslela, že u něj měla šanci? A kdyby někdy měla, byť zcela nepatrnou, copak ji svými činy úplně nezničila? Pansy Daphne odtáhla o kus dál.
„Nechoď k němu tak blízko, mohla by se o tebe otřít mudlovská šmejdka.“ Z jejího hlasu odkapával jed.
Draco se k ní znovu přiblížil. „Hermionu z toho vynech.“
Pansy se k ní obrátila. „Copak? Už se nedokážeš bránit? Nepamatuju se, že bys udržela jazyk za zuby, když jsi byla s Potterem!“
Hermiona na ni kousavě pohlédla. „Nestojíš mi za jediné slovo.“
Pansy k ní výhružně vykročila. „Jsi ubohá. Lpíš na Dracovi jako zatracená pijavice!“
Hermiona ji hrubě popadla za paži. „Aspoň jsem nevyužila své nenarozené dítě, abych jím manipulovala! Jak ubohá musíš být, abys udělala tohle?“
Pansy se jí vysmála do tváře. „Vážně jsi ho ulovila, že? Podělil se s tebou o všechny detaily?“
„Stojím tady, tak o mně přestaň mluvit, jako bych tu nebyl!“ vmísil se do hovoru Draco. Pansy se k němu obrátila.
„Ještě kvůli tomu bulíš?“ vyprskla na něj. „Pořád máš toho zatraceného pitomého medvídka? Který dospělý chlap by potřeboval zatraceného medvídka!“ zasmála se. Byl to tak strašný, krutý zvuk, že se Hermiona zachvěla. Pohled na Dracovu tvář ji konečně zbavil sebeovládání.
Přešla k Pansy a poklepala jí na rameno. Když se otočila, Hermiona ji zaťatou pěstí udeřila přímo do obličeje. Pansy po chvíli absolutního šoku padla na zadek, chytila se za tvář a rozječela se. Daphne se vrhla na Hermionu, ale Blaise ji zastavil a přidržel ji u zdi.
Přesně v tu chvíli se otevřely dveře a vešel pan Partridge, prohlédl si scénu, která se mu naskytla, a tiše promluvil. „Učinili jsme rozhodnutí, a jak to tak vypadá, právě včas.“
Poznámka autorky: No, s touto kapitolou nejsem nijak zvlášť spokojená – to nejsem nikdy, když obsahuje mnoho spiknutí a akce. Nemyslím si, že jsem v tom dobrá. Nicméně samozřejmě musela být napsána, a tak doufám, že je v pořádku a taky doufejme, že ta další (a snad poslední kromě epilogu) to napraví. Je plná Dramione toho nejlepšího druhu! Už je napsaná, takže ji vložím velmi brzy. Zanechejte komentář a buďte laskaví.