Preklady fanfiction Harryho Pottera

                                                       Lustr

autor: Artemis Day

překlad: tiberia

název: Chandelier

link: http://www.fanfiction.net/s/4924843/1/Chandelier

souhlas s překladem: ano

pairing: Hermiona / Harry

rating: 12+

shrnutí: horšího zetě na celém světě není, než jakého vyfasoval Alan Granger

Alan Granger rychle nabyl přesvědčení, že Harry Potter je pravděpodobně ten nejhorší možný zeť, jakého si dokázal představit.

Ne snad, že by to byl špatný člověk. Právě naopak, Harry musel být jedním z nejslušnějších mladých mužů, s jakým se kdy Alan setkal. Byl laskavý, starostlivý, inteligentní a Hermionu zcela jasně zbožňoval, zkrátka přesně ten typ, jakého si Alan pro svou dceru vždycky přál.

Když jim ho Hermiona poprvé představila jako svého přítele,  Alan se postaral, aby zastihl Harryho o samotě a poskytl mu důkladnou přednášku o tom, co si pro svou dceru přeje a co je naopak nežádoucí. K jeho překvapení a (ačkoliv to odmítl dát najevo) nesmírné radosti, Harry souhlasil se vším, co řekl. Snad to bylo kvůli chladnému zacházení, kterého se mu v dětství dostávalo od příbuzných, ale jak Hermiony, tak všech svých přátel si skutečně vážil.

Zároveň byl Harry tvrdý chlap. Byl to ten typ, který se rvačkám vyhýbal, když mohl, ale když bylo potřeba, neváhal bojovat všemi prostředky. Byl to muž, který by bránil čest svoji i svých milovaných až do samého konce. Obdivuhodná vlastnost, říkal si v duchu Alan Granger.

Když Hermiona oznámila jejich zasnoubení, byl Alan nadšený a taky se mu trochu ulevilo. Byly chvilky, kdy se mu zdálo, že Hermiona projevuje zájem o toho maníka Ronalda Weasleyho. Byl to celkem prima chlapík, ale pro Hermionu rozhodně nebyl dost dobrý; byl příliš líný a roztěkaný.

Nebylo to ani Harryho finanční zázemí, co změnilo  Alana v tak hrozného tchána.

On a jeho žena pocházeli ze střední třídy a zubní praxe jim slušně vynášela. Poslední věc, kterou by pro Hermionu chtěli, byl nějaký hochštapler, který by jí vybílil konto a zmizel, nebo flákač, který by nepracoval a žil by na její účet. Harry Potter nebyl ani jedno z toho. Nejen, že byl dříč, ale byl bohatý díky majetku, který zdědil po rodičích a kmotrovi. Nebylo pochyb o tom, že by byl schopen Hermionu uživit, ať už by pracoval nebo ne.

Nebylo to tím, že by nechtěl, aby Hermiona měla vlastní rodinu, pokud si to přála. A dokonce si byl vědom toho, že z Harryho bude skvělý otec, až se s Hermionou rozhodnou mít děti (doufejme, že ještě dlouho ne, bylo jim teprve dvaadvacet). Párkrát viděl zelenookého čaroděje s jeho osiřelým kmotřencem Teddy Lupinem a byl to pohled, který ho vzal za srdce jako málo co v životě. Jak si Harry s dítětem povídal, hrál si s ním, zpíval mu před spaním (i když v tom teda vážně moc dobrý nebyl), to všechno jeho tchána přesvědčilo, že až ten čas nastane, bude z něj skvělý rodič.

Ne. Nic z toho nebylo důvodem, proč byl Harry James Potter tak příšerný. Ve skutečnosti by si člověk mohl myslet, že na základě všech těchto úžasných vlastností to bude perfektní zeť. Nikdo nic netušil. Nikdo neznal pravdu...skutečný důvod, proč Alan Granger proklínal den, kdy ti dva spolu stáli ruku v ruce před oltářem a šeptali si sliby.

Existoval jen jediný důvod, proč byl Harry Potter tím nejhorším zetěm, jakého otec mohl mít:

Lustr.

To bylo tak. Alan Granger měl mladší sestru, se kterou si vždycky byli velmi blízcí. Byla výtvarnice,  pracovala především se sklem a k desátému výročí sňatku věnovala bratrovi se ženou nádhený dar: překrásný lustr. Vzor lustru byl poměrně složitý a ona do něj vložila spoustu práce. Obzvláště Sandře Grangerové se na první pohled zalíbil a okamžitě zavolala elektrikáře, aby ho zavěsil. A na tom místě zůstal všechny následující roky – hrdě visící nad jídelním stolem. Alan Ganger si ho nikdy příliš moc nevšímal, byl nádherný, samozřejmě, ale jakmile si na něj zvykl, tak nějak mu splynul se stropem a přestal ho vnímat. Teprve před dvěma měsíci, když si Hermiona vzala pana Pottera, mu začal znovu věnovat pozornost.

Vzhledem k tomu, že v jedné ani v druhé nemovitosti, kterou vlastnil, se Harry necítil natolik příjemně, aby tam chtěl bydlet, zůstávali v současné době u Grangerových, dokud nebude hotový jejich nový byt.  A od té chvíle, kdy se nastěhovali,  Alan Granger s hrůzou zjišťoval, že Harry James Potter ve skutečnosti vůbec není ten úžasný zeť, kterým se vždycky zdál být.

Abyste věděli, milí čtenáři, od chvíle, kdy se nastěhovali, se lustr začal třást.

Rytmicky.

Nejméně osm až dvanáctkrát denně.

A protože byl Alan Granger vzdělaný muž, hravě zvládal jednoduchou matematiku z hlavy. Harry a Hermiona už tam byli dva týdny, lustr se třásl v průměru devětkrát denně, což je třiašedesátkrát týdně a to ještě krát dva. Sto dvacet šest.

Sto dvacet šestkrát, a to byl jen průměr a bůhví, kolikrát to bylo doopravdy. Alanovi bylo jasné, odkud to záhadné třesení pochází. Hermionina ložnice, kde mladý pár v současné době bydlel, se nacházela přímo nad zmíněným lustrem. Konkrétně její postel byla nad lustrem. A tak nešťastnému zubaři netrvalo dlouho dát si dvě a dvě dohromady.

V 10.30 hodin, patnáctý den jejich pobytu, začalo otřásání znova.

Alan očima propaloval díru do novin, které ve skutečnosti nečetl. Jeho mysl byla zcela zaměřena na cink, cink, cinkání toho zatraceného lustru. Slyšel přicházet manželku, ale nijak nedal najevo, že vzal její přítomnost na vědomí.

„Dobré ráno, drahý,“ pozdravila Sandra Grangerová manžela, zatímco si vedle něj pokládala svůj šálek s čerstvě uvařenou kávou.

Alan jen zabručel v odpověď: „Zase to dělají.“

Sandra zamrkala. „Kdo dělá co?“

„Oni,“ zasyčel Alan a odhodil noviny. „Naše dcera a ten...ten Potter to dělají. Znovu!“

Sandře trvalo pouze pár vteřin, než si uvědomila, co má manžel na mysli a když jí to došlo, toužebně se usmála. „Ó, ano. Ach, být znovu tak mladí...“

Alan na ni zíral. „Říkáš, že to schvaluješ!?“

„Drahoušku, přestaň se chovat jako hlupák,“ řekla Sandra a obrátila oči v sloup. „Jsou to novomanželé, je naprosto normální aby se...“

„Ale v našem domě?“ křičel Alan. „Pod naší střechou, nad tím lustrem, tak abychom vždycky věděli, kdy...mají vztahy!“

„Hmmm,“ zamumlala Sandra a opřela si bradu o ruce. „Zmínila jsem se o tom Hermioně asi před týdnem. Byla poněkud v rozpacích.“

„No, zřejmě ne dost, aby to přestalo,“ vykřikoval její manžel. „vlastně se to dělo i dneska! Ale za to může ten Potter! To on ji k tomu pořád navádí! Já jsem věděl, že ten kluk je potížista, hned jak jsem ho uviděl, jsem to věděl, Sandy!“

Tmavovlasá žena se rozesmála. „Ale jdi, Alane, vždyť sis ho od začátku zamiloval, sám jsi mi to říkal.“

„Možná...ale to bylo dřív, než jsem věděl o...tamtom. Teď je mi jasné, že ten kluk není nic jiného než ...králík! “

„Králík?“ zahučela Sandra do kafe.

„Samozřejmě. Jak jinak by mohl mít takovou výdrž? Myslím, že se to děje nejméně devětkrát denně. Nikdo jiný by nedokázal být tak neúnavný. TO NENÍ NORMÁLNÍ!!!“

Jakmile Alan dokončil svou tirádu, jeho žena klidně vstala. „Dovol, abych ti připomněla, že svého času jsi byl taky pěkný divoch.“

Alan vzteky zadrhával: „No...no ale nikdy jsem nebyl jako on!“ A zlostně ukázal na roztřesený lustr.

„Já vím,“ řekla Sandra s úsměvem, „byl jsi horší.“

Alan frustrovaně zavrčel. „A dost. Tohle jim okamžitě zatrhnu.“

S těmi slovy postarší muž vyrazil nahoru po schodech a zcela ignoroval manželčin pokus zavolat ho zpátky.

Alan se hnal chodbou a než se vzpamatoval, byl před dveřmi své dcery. Kypěl vzteky, když uslyšel skřípění Hermioniny postele a Potterův spokojený smích.

Poněkud znervózněl, protože si uvědomil, že ve skutečnosti nechce vidět, co se děje za dveřmi, ale jeho otcovský pud byl příliš silný, než aby ho dokázal ignorovat a tak sáhl po klice a připravoval se na velmi dlouhou a agresivní rozmluvu se svým prokletým zetěm.

Do té doby, než...

„HARRY!“

A Alan se mohl přerazit, jak uháněl pryč.

   ***

„Harry Jamesi Pottere, okamžitě toho nech!“ křičela Hermiona na toho pitomce, který byl jejím manželem.

„Nee,“ odpověděl Harry z postele a blýskl po své manželce širokým úsměvem.

„Harry,“ řekla Hermiona znovu varovným tónem, „víš, co si právě teď myslí moji rodiče?“

„No samozřejmě,“ odpověděl Harry, „jinak bych to nedělal.“

Hermiona si stiskla kořen nosu a povzdechla si. „Nehodlám to říkat znovu. Přestaň skákat nahoru a dolů po té zatracené posteli. HNED!“

„Je to tvoje vina,“ opáčil Harry, „neměla jsi mi říkat o lustru.“

„Řekla jsem ti to, protože jsem myslela, že bychom měli být...diskrétnější, kvůli mým rodičům. Hlavně kvůli otci. Víš, jaký je.“

Harry protočil oči, když dopadl nohama na postel, snad po milionté tehle týden. „Víš, co si myslím? Měla by ses tochu uvolnit.“

Hermiona na něj upřela oči. „ A to myslíš jak?“

Harry přešel k jednomu konci postele a pokynul směrem ke druhému. „Prokázala bys mi tu čest a připojila se ke mně?“

Hermiona na něj zůstala koukat, nejdřív nevěřícně a pak pobaveně. Bylo jí jasné, že se nemůže zlobit navěky.

„Harry, ty jsi fakt neuvěřitelnej,“ zasmála se a vylezla na postel.

„Já vím, Miono,“ zasmál se Harry, „proto mě taky miluješ.“