16. december 2016
Jenom jednoduchá desková hra
Autor: Muggles
Název: Just a Simple Board Game
Překlad: tiberia
Link: http://www.fanfiction.net/s/9500608/1/Just-a-Simple-Board-Game
Souhlas: požádáno
Pairing: HG/SS
Raiting: kdokoliv
Shrnutí: Mladší členové Řádu hrají obyčejnou, jednoduchou deskovou hru... ale bacha, háček...kouzelnickou!
„Jak se to hraje?“ zeptala se Hermiona.
„Hodíš kostkou a na jaké barvě zůstaneš stát, takovou kartu si vezmeš z kupky a uděláš všechno, co ti říká. Modré jsou otázky 'na pravdu', zelené jsou hlouposti, jako zazpívat písničku nebo zatančit verbuňk, nebo tak něco.
Samozřejmě, největší sranda je vidět někoho stoupnout na červenou,“ zahihňala se Ginny. „Romantický karty...! A hraju první!“
Ginny hodila trojku a postoupila na modrou. „Od koho jsi dostala svou první pusu?“ Ginny se chichotala. „Neville Longbottom, po vánočním plese ve třeťáku,“ a všichni se rozesmáli s ní, až na Harryho, který předstíral, že se mračí, ale nakonec se taky připojil.
George dojel na zelenou a zazpíval krátkou oplzlou rýmovačku, při které holky zrudly a kluci se hurónsky rozřehtali.
Hermiona hodila pětku... červené políčko.
„Polib každého v místnosti tak, abys ukázala, co k němu skutečně cítíš.“
„No, to není tak hrozné,“ pomyslela si, obešla stůl a každému Weasleymu vtiskla pusu na čelo, stejně tak Harrymu, vděčná, že je skutečně všechny považuje za rodinu. Když si šla sednout, nešlo to. Zamračila se, zkusila to znovu a pak pohlédla na George, který se jí smál.
„Neříkala ta karta náhodou 'každého v místnosti?' Ještě je tady taťka a Snape,“ chechtal se a ukazoval na dvojici mužů, sedících na vzdáleném konci dlouhého stolu.
„Ó Bože,“ úpěnlivě prosila Hermiona, když ji magie postrčila směrem k nim. Vtiskla polibek panu Weaslemu na čelo a teprve pak se podívala na Snapea. Pohlédl na ni se zdviženým obočím, skoro jako by jí vyzýval, ať se ho dotkne. Když se sklonila, aby ho políbila na čelo, magie postrčila její rty na jeho. Ve vteřině mu jazykem vtrhla do překvapených úst a usadila se mu obkročmo do klína. Ucítila, jak na ni reaguje, ruce jí položil na zadek a když si ji přitáhl blíž, toužebně zakňourala.
Vtom jí ledová voda polila záda. Hermiona zaječela a vztekle se ohlédla po původci kouzla.
„Ehm...Hermiono,“ řekl Harry jemně, „ty...ehm...“
„Sakra, nesnáším magii!“ vysoukala ze sebe, vyskočila a vyběhla z místnosti.
Snape vykročil za ní; všichni ostatní za nimi jen zírali.
* * *
Snape pozoroval mladou čarodějku, schoulenou v rohu gauče. Obličej měla zabořený v kolenou a nepatrně se kolébala.
„Slečno Grangerová.... Hermiono,“ řekl tiše.
„Prosím, chci tady jenom sedět a umřít. Strašně se omlouvám, pane. To ta magie. Nikdy bych se byla nevnucovala...“ dech jí uvíznul v krku.
Přešel místnost a posadil se vedle ní. Když nic neříkal, riskla pohled jeho směrem a viděla, že zírá do ohně. Vycítil, že se na něj soustředí, zvedl ruku, objal ji kolem ramen a přitáhl si její hlavu na rameno. Po chvilce napětí se vedle něj uvolnila. Aspoň že mě neproklel, pomyslela si Hermiona, a taky mi oplatil polibek. Jasně, byl to nejspíš jen šok z toho, jak jsem se na něj vrhla. Ach Bože, takový trapas!
Snape hleděl do ohně a rozjímal nad čarodějkou, stulenou po svém boku. Nikdy v životě nebyl tak v šoku, jako když mu vylezla na klín a začala ho líbat. Reagoval instinktivně a byl neochotně vděčný, že jim Potterovo Aquamenti zabránilo zajít před ostatními ještě dál.
Nikdy nepočítal, že válku přežije. Hermiona přivedla lékouzelnici do Chroptící chýše a jeho uzdravení probíhalo překvapivě rychle. Řád strávil poslední půlrok obnovou Bradavic, podáváním svědectví v soudních procesech a oplakáváním mrtvých. Snape trávil kupu času vařením lektvarů pro Sv. Munga a bradavické nemocniční křídlo, protože závěrečná bitva vyčerpala zásoby v obou místech. Hermiona mu s vařením často pomáhala a vytvořili si mezi sebou určitý druh přátelství. Nepřestávalo ho udivovat, že byla zřejmě jediným člověkem, který dokázal prokouknout jeho roli během války a dohlédnout až k muži pod ní. Ostatní se k němu chovali buď jako k hrdinovi, nebo jako k padouchovi a nejčastěji ho ignorovali.
V týdnech po poslední bitvě se setkal s Minervou McGonagallovou. Odpustila mu jeho podíl na Albusově smrti a povzbuzovala ho, aby minulost nechal za sebou a začal žít život, který by si vybral sám, takový, ve kterém by byl šťastný, nebo aspoň spokojený. Přemýšlel, jestli by ho tak podporovala i kdyby věděla, že o něm její malá nebelvírská princezna uvažuje víc, než by měla. Hermiona ho okouzlila svou inteligencí, statečností a věrností. Za ten rok, co byla pryč, fyzicky dospěla v krásnou ženu. Jestli její magií poháněný polibek o něčem vypovídal, zdálo se, že i ona má o něj přinejmenším trošku zájem.
Hermiona si lámala hlavu, o čem přemýšlí. Během posledních sedmi měsíců se stali svého druhu přáteli, ale stále to byl složitý muž a často se skrýval za svým pověstným nevrlým výrazem. Objímal ji a nezdálo se, že by ho polibek urazil. Možná tu byla naděje, že její city opětuje. Ale samozřejmě, že ne, pomyslela si, jen se snaží najít nějaký milý způsob, jak jí říct, aby přestala být poblázněná do svého učitele..ehm...bývalého učitele.
* * *
„Myslíte, že ji zabil?“ zeptala se Ginny nesměle.
„To si nemyslím,“ odpověděl pan Weasley, který jediný seděl k dvojici tak blízko, aby viděl Snapeovu vášnivou reakci.
„Hrome, to byl šok,“ prohlásil George, „nikdo netušil, že k tomu mizerovi cítí něco takovýho!“
„To je drsný,“ zasténal Ron. Přestože s ním Hermiona po válce odmítla chodit, pořád si hýčkal naději, že časem změní názor, ale magický polibek ten sen definitivně zničil.
„Co mi hlava nebere,“ řekl Bill, „proč prostě nezrušila to kouzlo, místo aby ho šla ocicmávat?“
„To kouzlo se dá zrušit?“ zeptal se Harry. „To jste mi nikdy nevysvětlili!“
„Jasný, že to kouzlo můžeš zrušit! Ta hra není žádná černá magie. Stačí říct 'finite incantatem' a kouzlo tě přestane nutit, prohraješ samozřejmě kolo, ale někdy je to lepší, než plnit úkol. To ví přece každej!“ vysvětlila Ginny.
„Nemyslím, že by to Hermiona věděla, zamumlal Harry. „Vzpomeňte si, je z mudlovské rodiny...“
* * *
„Proč jsi prostě nezrušila to kouzlo?“ zeptal se Snape, aniž se na ni podíval.
„Zrušit kouzlo?“ zeptala se Hermiona a pak podrážděně dodala: „Samozřejmě, že by existoval způsob, jak to kouzlo zrušit! Ale mě to dokonce ani nenapadlo!“
„Očividně.“ V jeho hlase zazněl pobavený podtón, když ji objal i druhou rukou a přitáhl si ji blíž k sobě. Aniž by o tom přemýšlela, ovinula mu paži kolem pasu, zavřela oči a užívala si objetí.
„Hermiono, já nemám zájem o žádný neformální vztah.“
„Oh, rozumím,“ řekla tiše a zalila ji vlna zklamání.
„Jestli má mezi námi něco být, budu očekávat, že to oba vezmeme vážně hned od začátku,“ vysvětlil.
Ohromeně zvedla tvář a pohlédla na něj. „Samozřejmě,“ souhlasila tiše. Pak sklonil svou tvář k její, jemně ji políbil a dovolil vášni aby mezi nimi zajiskřila.
* * *
.