Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent pre Arabesku

22. prosinec

Advent pre Arabesku
Vložené: Lupina - 22.12. 2016 Téma: Advent pre Arabesku
Lupina nám napísal:

 

22.prosinec 2016

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Obrázky ze života kouzelníků

Weasleyovi I.

Autor: Avisavis

Beta: Nemo Nullius

Počet slov: 50

 

Brlohem se z pokoje dvojčat rozléhají podivné zvuky. Molly Weasleyová se ptá: „Frede, Georgi, co to tam provádíte?“

„Nic mami, jen zatloukáme hřebík,“ odpoví ochotně jedno z dvojčat.

„Buďte opatrní, ať se nebouchnete do prstu a nezraníte se,“ radí jim starostlivá maminka.

„Šílíš?! Nejsme blbí, hřebík samozřejmě drží naše Ginny.“

 

ooOOoo

 

Tohle musí být láska

Must Be Love

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2231791/1/

Autor: opalish

Překlad: marci      Beta: Lupina

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Romance/Humor

Harry Potter

Rating: 9+      Kapitol: 1

Slov: 1368

 

 

Shrnutí:  HGSS. Zvlnění Snapeových rtů, vyklenutí jeho obočí, sklon Hermioniny hlavy… Během setkání vedou beze slov svoji vlastní konverzaci.  

Psáno z Harryho úhlu pohledu.

Inspirováno fanfiction A Grand Dramatic Gesture od M'cha Araem. Pokud bych toto nečetla, nikdy bych nenašla inspiraci pro psaní HGSS fanfiction.

 

 

Období: Bradavice - kánon

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží opalish. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autorky: HP není můj. Nic nevlastním. NIC!


oo00oo00oo00oo00oo

 

            Nečekal jsem to. A mohu připustit – neviděl jsem to ani přicházet. Předpokládal jsem, myslím, že se Hermiona usadí spolu s Ronem a zplodí tucet pekelně divokých rudovlasých vyvrhelů. Nečekal jsem, že Ron ztratí hlavu kvůli Hannah Abbottové, a rozhodně jsem nečekal, že Hermiona Grangerová, mudlorozená čarodějka, skončí s tím křivákem (ech, pardon, chtěl jsem říct křovákem. Vážně, chtěl) Severusem Snapem.

            Je to prostě… nechutné.

            Řeknu jen tolik, že Hermiona na mě nikdy dřív a ani potom nevrhla takový pohled. Okopírovala ho od toho baziliška ve druháku, tím jsem si zatraceně jistý a cítím se jako nehorázný šťastlivec, že jsem stále naživu a nezpetrifikovaný.

            „Severus není nechutný, Harry Jamesi Pottere,“ zavrčela a hnědé oči jí blýskaly.

            „Mastné vlasy,“ zapištěl Ron a kvapně ustoupil za pohovku ve společenské místnosti, jakmile se Hermionina pozornost zaměřila na něj. Na svých sedmnáct měla Hermiona pohled jako přeborník v těžké váze. Dovolte mi konstatovat, že jednou z ní bude velká matka.

            Áááá. Mini-Snapeata. 

            „To se stane, když pracuješ celý den s lektvary, ty jouzo,“ prskla.

            „Oj, Merline,“ zašeptal Ron zhrozeně. „Harry, kámo, začíná znít jako on!“

            Hermiona se s námi nebavila po zbytek dne, a to dokonce i poté, co ji Ron de facto poprosil za odpuštění. Je děsivě děsivá, pokud mohu podotknout. Žádný div, že je jim se Snapem spolu tak dobře.

            Nyní musím konstatovat, že jsem měl víc než jen malé obavy o Hermionino duševní zdraví. Chci říct – Snape ji vždycky zesměšňoval, a i když ona jej vždy bránila, nikdy jsem neměl pocit, že by ho měla nějak zvlášť ráda jako člověka. Takže jo, čekal jsem nějakou levárnu.

            Tudíž jsem ty dva na jednom nočním setkání Řádu opatrně sledoval a došel jsem k několika překvapivým závěrům.

            Snape Hermionu respektuje. Naslouchal tomu, co říká, a i když většinu času zesměšňoval každé její slovo a ostře pranýřoval všechny její plány, musím připustit, že do toho nedával srdce.

            Můj druhý závěr? Že totiž Snape se opravdu snaží nechovat se ke mně a k Ronovi jako bastard. Stále je, samozřejmě, ale tu a tam jsem ho zahlédl spolknout několik poznámek.

            A pak jsem zahlédl, jak se dívají jeden na druhého, když si myslí, že je nikdo jiný nevidí – kradmé pohledy pro mne většinou nečitelné, ale zřetelně plné významu pro ně. Zvlnění Snapeových rtů, vyklenutí jeho obočí, náklon Hermioniny hlavy… Vedli svoji vlastní konverzaci během celé schůze, aniž by řekli jediné slovo.

            No, na to je jenom jedno vysvětlení.

            Tohle musí být láska.

            Za těch posledních pár roků jsem trochu dospěl, tudíž jsem uvykl očekávat sám od sebe trochu vyzrálosti, ale dokonce i já jsem pyšný na to, co jsem posléze udělal.

            Tu noc, zatímco mí spolubydlící tvrdě spali, zabalil jsem se do neviditelného pláště, popadl Pobertův plánek a vydal se na cestu do Snapeových soukromých komnat. Byl sám, což mému plánu jen napomáhalo.

            Zaklepal jsem na rám obrazu střežící jeho pokoje. Portrét Herpa Protivy na mě zavrčel.

            O několik okamžiků později se plátno vytočilo ven a málem mě srazilo k zemi. V otvoru stál Severus Snape a zíral do očividně prázdné chodby.

            Sebral jsem veškerou odvahu a shodil plášť.

            Nutno říct, že pohled na šok v jeho tváři stál za těch třicet bodů, které vzápětí sebral Nebelvíru.

            „Počkejte,“ vyrazil jsem ze sebe dřív, než mi mohl přibouchnout portrét do tváře. „Potřebuju s vámi mluvit. O… no, Hermiona mi řekla o, uch, víte…“ Hlas odumřel, já zrudl.

            Snape na mě upíral nečitelný pohled, načež podotkl: „Výmluvný jako vždy, pane Pottere. Vstupte tedy, pokud musíte.“          

            Jeho obývací pokoj byl vyveden v tmavě zelené a mahagonu, vypadal stroze a poněkud drsně.  V krbu praskal malý ohýnek a na konferenčním stolku jsem zahlédl hromadu pergamenů – pravděpodobně esejů, které právě opravoval. Police okolo stěn přetékaly tajemnými svazky.

            „Tím je všechno jasné,“ zamumlal jsem pobaveně.

            „Říkal jste něco, Pottere?“ vyzval mě Snape ze svého místa poblíž dveří – nebo to byl portrét? Paže měl založené na hrudi a vypadal, jako by v duchu zvažoval výhody vraždy.

            „Nic,“ odtušil jsem tak nevinně, jak jsem dokázal, a vzdal díky Ginny, že mi před rokem poskytla své lekce lhaní pro každou příležitost. Přísahám, ta holka měla být Zmijozel.

            „Co chcete?“ zavrčel Snape rychle ztrácející trpělivost.

            Ach. Čas být vážný. Sakra.

            Nabral jsem dech a pak řekl, co jsem přišel říct. „Vyhlašuji příměří.“

            Snape na mě hleděl bez výrazu. „Prosím?“

            „Příměří,“ zopakoval jsem odhodlaně. „Hermiona s vámi randí, ne?“

            Při slově ‚randí‘ se Snape zaksichtil, ale nepatrně přikývl.

           „A ona je má nejlepší kamarádka,“ navázal jsem. „Ve skutečnosti je pravděpodobně jediný člověk, který tu pro mne vždycky je, ať se děje co se děje. Pokud se my dva k sobě nepřestaneme chovat malicherně a hnusně, ona tím bude trpět, a to jí nechci udělat. Na to ji až moc miluju.“ 

            Snapeovy oči se změnily v úzké štěrbiny a chřípí se rozšířilo.

            „Ne tímhle způsobem!“ ohradil jsem se hbitě, než mě stihl praštit v záchvatu žárlivosti. „Mám ji rád jako kamarádku a někoho asi nejblíž sestře, ne jako, no, přítelkyni. Chci říct – jen si představte ty děti – moje chaotické vlasy, její divoké vlasy… vypadaly by jako zatracení šašci.“

            „Jak často jsem vám říkal, abyste se držel hlavního tématu, pane Pottere?“ protáhl Snape a roky plné posměšných komentářů načmáraných přes mé eseje mi propluly před očima.

            „Až dost často,“ připustil jsem zdráhavě, ale tvrdošíjně jsem držel nit hovoru. Nesmím dopustit, aby mě Snape dostal, ne když je tolik v sázce. „Podívejte, vy nemáte rád mě a já nemám rád vás, ale o to nejde, ne? Co je důležitější – vaše debilní pomsta na mém otci, nebo Hermiona?“

            Och, páni. Snape oněměl – mohl bych prodávat vstupenky.

            „To je všechno, co jsem vám chtěl říct,“ zakončil jsem. „Neprozraďte Hermioně, že jsem tu byl; zuřila by, že jsem to udělal za jejími zády. Ženské…“ Navlékl jsem si zase plášť a zamířil ke dveřím; hleděl jsem se dostat pryč dřív, než Snapeovi dojde, že jsem ho nazval debilem, a zabije mě.

            Proklouzl jsem kolem něj, ramenem odstrčil obraz a vyškrábal se ven. Jo, schytám to zítra při lektvarech.      

            Nebo jsem si přinejmenším myslel, že schytám.

            Ale, ne, Snape byl vlastně… lidský. Dokonce mi přidělil pár bodů, když jsem odevzdal hotový lektvar, ačkoli dvojnásobek odebral Ronovi během oběda.

            Tak. Příměří bylo nastoleno.

            Všichni kolem se po nás celý den dívali zvláštně. Žádné urážky? Snape mi dává body? Já jsem zdvořilý?

            Hermiona se usmívala, jako by přišly předčasné Vánoce, a když jsem viděl ten pohled, co jí Snape věnoval při večeři…

            Jo, tohle musí být láska. Protože podle toho jediného pohledu jsem věděl nade vší pochybnost, že si vybral ji před nenávistí k mému tátovi, a že vidět její úsměv stálo za všechno to úsilí.

            A myslím si, že možná Snape nakonec není tak špatný.

            Samozřejmě, pořád by mohl používat sprchu.
      
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ganlum - 31.05. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 22. prosinec Od: arabeska - 05.02. 2017
Podepisuju se pod komentář Lupiny. Je vánoční a je v ní úplně všechno. Takového Harryho já ráda. Neodpustí si závěrečnou poznámku, ale taky leccos skousne. Víš, jaké je to vždycky pohlazení po duši, když se za překladatelem objeví tvoje jméno, Marci... Nádhera, opravdu nádhera. Děkuji ❤

Re: 22. prosinec Od: larkinh - 24.12. 2016
Hermionu s baziliščím pohledem si opravdu umím představit :) Díky za překlad i za vtip.

Re: 22. prosinec Od: martik - 22.12. 2016
Severus přidělující body Harrymu Potterovi jen kvůli Hermioně. Severus přiznávající, že randí. Pohledy, které znamenají víc než slova. Tohle musí být láska. A rozumný Harry. I pro mě dneškem začaly vánoce. A i přes vtipnost příběhu se mi zadrhává dech v hrdle a po těle se mi rozlévá příjemné teplo. A přestože je příběh jen plný náznaků a pohledu, nekontrolovatelně slintám. Zatím můj favorit z letošního adventu, prostě nezapomenutelné. Děkuji, marci, děkuji, děkuji.
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
Páni, martíku, tak přesně kvůli takovýmto komentářům asi všechny překládáme. :) Velice Ti děkuji - i mně se zadrhl dech a nekontrolovatelně se culím. Děkuji!!!

Re: 22. prosinec Od: doda357 - 22.12. 2016
Toto je pravá vianočná poviedka :-) ♥ Harry sa poriadne prekonal, dokonca aj Severus, ale jasné, že si nemohol odpustiť strhnúť Ronovi body :D A posledná veta je top :D Ďakujem :-)
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
No vidíš, a já měla obavy, že vlastně vůbec vánoční není :) Jsem moc ráda, že se Ti líbila. Děkuji za odezvu, doda :)

Re: 22. prosinec Od: margareta - 22.12. 2016
Co se týče toho vtipu, tak to není žádný vtip, protože mám sama spoustu podobných zážitků z dětství se starším bráchou!! Článek mi v prvním momentě vehnal do očí slzy. Bylo to tak krásné, až mě z toho srdce rozbolelo!! Pak ale přišel rozhodující druhý moment a s ním vtírající se otázka: co to Harry večer před spaním hulil, že z toho měl tak parádní úlet?! No jo, kouzelníci! Kam se na ně hrabem! Nám nezbývá, než tiše závidět. Ách jó! Děkuji za krásné čtení!!!
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
A já, margareto, děkuji nejen za Tvůj komentář k této povídečce. Čtu všechny Tvé reakce a je to pro mne takový "čtvrtý Advent" :) Takže i já děkuji za krásné čtení!!!

Re: 22. prosinec Od: denice - 22.12. 2016
Přečetla jsem jednou, podruhé, potřetí - asi začaly Vánoce. Aspoň se tak cítím. A věřím, že ať si povídku přečtu kdykoli (což mám v úmyslu činit často), budu mít z tohoto hřejivého, skvěle namíchaného koktejlu lásky, přátelství, humoru a pochopení stejný sváteční pocit. Děkuji, čarodějko!
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
Ani nevíš, jak mě Tvoje odezva těší, milá denice. Moc děkuji!

Re: 22. prosinec Od: Jacomo - 22.12. 2016
Dvojčata jsou prostě čísla. Vždy a za všech okolností :-D Harry se opravdu velice snažil. Pravda, tím svým střeleným nebelvírsky zbrklým, neohrabaným způsobem, ale snažil. A protože se Hermiona ve výsledku usmívala, povedlo se mu to. Moc děkuju za úžasnou čokoládičku, krásně pohladila na jazýčku i na duši.
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
To jsem ráda, Jacomo :) Měla jsem obavy, že vůbec není vánoční, ale - náladou a vyzněním očividně s vánoční atmosférou rezonuje. A to je dobře :) Děkuji !

Re: 22. prosinec Od: Lupina - 22.12. 2016
Musím říct, že toto bude jedna z mých nejoblíbenějších jednorázovek. Je tam všechno - romantika, humor, přátelství, moudrost, smíření. A takhle s odstupem jsem si ji s gustem přečetla a náramně užila. Představuju si, jak se Snapeovi a Potterovi jednou setkávají a jejich děti si hrají a vzájemně se kazí a Harry z toho má psinu a Severus bolení hlavy :-D Děkuji moc, Marci, že jsi tuto perlu objevila a přeložila :-*
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
I já si jí s odstupem s gustem přečetla :) A protože mám neklamný dojem hraničící s jistotou, že jsi mi povídku nezištně přihrála Ty, moc a moc Ti děkuji. Za povídku a tak vůbec za všechno :) Vždyť víš :)

Re: 22. prosinec Od: grepik03 - 22.12. 2016
Marci, děkuji za úžasný a vtipný překlad ♡ Přesně tohle jsem dnes potřebovala, zvednout náladu :) Kdo by řekl, že Harry bude takhle vyzrálý? (samozrejme az na toho debila a sprchu, že? ) :))) Tisíceré díky ♡
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
Jsem moc ráda, že Ti povídka zvedla náladu. Náladobudičů není nikdy dost a moc mě těší, že se takhle povídka mezi ně řadí. Velice děkuji, grepíku!

Re: 22. prosinec Od: silrien - 22.12. 2016
Harry se zachoval téměř dospělé. A vidím ty pohledy Severuse a Hermiony. Nádhera. A dvojčata mají samozřejmě vše promyšleno. Děkuji
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
Že jo - ten popis bezeslovné konverzace byla instantní romanťárna :) Děkuji za odezvu, silrien

Re: 22. prosinec Od: ansus - 22.12. 2016
Moc hezké, kdo by to byl do Harryho řekl. Díky za překlad!
Re: 22. prosinec Od: marci - 22.12. 2016
Jo jo, dospěl, tak trochu :) Děkuji za odezvu, ansus :)

Prehľad článkov k tejto téme:

Colubrina: ( Lupina )06.01. 20176. leden
Colubrina: ( Lupina )01.01. 20171. leden
Colubrina: ( Lupina )31.12. 201631. prosinec
Colubrina: ( Lupina )26.12. 201626. prosinec
Colubrina: ( Lupina )25.12. 201625. prosinec
Strega Brava: ( Lupina )24.12. 201624. prosinec
Colubrina: ( Lupina )23.12. 201623. prosinec
opalish: ( Lupina )22.12. 201622. prosinec
fairmaidofkent: ( Lupina )21.12. 201621. prosinec
Hoodoo: ( Lupina )20.12. 201620. prosinec
Colubrina: ( Lupina )19.12. 201619. prosinec
Colubrina: ( Lupina )18.12. 201618. prosinec
Colubrina: ( Lupina )17.12. 201617. prosinec
Colubrina: ( Lupina )16.12. 201616. prosinec
Wile: ( Lupina )15.12. 201615. prosinec
Wile: ( Lupina )14.12. 201614. prosinec
Avisavis: ( Lupina )13.12. 201613. prosinec
.Avisavis: ( Lupina )12.12. 201612. prosinec
Avisavis: ( Lupina )11.12. 201611. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )10.12. 201610. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )09.12. 20169. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )08.12. 20168. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )07.12. 20167. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )06.12. 20166. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )05.12. 20165. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )04.12. 20164. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )03.12. 20163. prosinec
lady_rhian: ( Lupina )02.12. 20162.prosinec
lady_rhian: ( Lupina )01.12. 20161. prosinec