Preklady fanfiction Harryho Pottera

Obrázky ze života kouzelníků

Weasleyovi II.

Autor: Avisavis

Beta: Nemo Nullius

Počet slov: 50

Všichni synové odjeli do Bradavic a Molly Weasleyová má konečně trochu času pro sebe. Její nejmladší dítě, dcera Ginny ji sleduje, jak si nanáší pleťovou masku. „Proč to děláš?“ ptá se jí.

„Abych byla krásná!“ odpoví mamka.

Za chvíli si masku odstraňuje a dcerka zklamaně říká: „To už to vzdáváš?“ 

ooOOoo

Dramione Drabbles & Ficlets 

Dramione Drabbles & Ficlets 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/10818281/1/

Autor: Colubrina

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Romance/Angst

Hermina G. / Draco M.

Rating: 16+   

Shrnutí:  Série drabbles a krátkých fiscletů, většinou napsaných jako dárky. Vše dramione, od fluffy po angst.

Období: různé

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Colubrina. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Christmas Shopping 

Vánoční nákupy

https://www.fanfiction.net/s/10818281/10/Dramione-Drabbles-Ficlets

Překlad: denice

Slov: 1257

Štědrý den, pomyslela si, když stála v nekonečné řadě u pokladny, byl tou nejhorší dobou na výměnu dárků. A přitom to vypadalo jako dobrý nápad. Neměla s tím mizerným nákupem čekat až doteď, na poslední chvíli.

Grrr.

„Grangerová.“ Neutrálním tónem vyslovené jméno ji znervóznilo, a když se otočila a viděla, kdo ji to vzal na vědomí, vzdychla.

„Malfoyi.“

V letech od konce války na sebe narazili při nejrůznějších příležitostech, vždyť koneckonců byl jejich svět malý. Dětské nepřátelství už dávno ustoupilo lhostejné zdvořilosti přijaté dospělými, kteří se vzájemně dobře neznají.

„Co tě přivádí do této rozkošné fronty?

Znovu si povzdechla a otočila se, aby se zapojila do společenského tlachání, které se zřejmě rozhodl jí vnutit. „Myslela jsem, že červené hasičské auto by bylo dobrým dárkem pro Harryho kmotřence Teddyho, ale ukázalo se, že Ginny měla stejný nápad, takže ho teď chci na poslední chvíli vyměnit za auto policejní.“

„To nesmíš,“ v hlase se mu značila panika.

„Cože?“ zamračila se na něj. „Pro Merlina, Malfoyi, vím, že je to mudlovská věc, ale malí kluci milují auta a rozhodně ho to navždy nenakazí nebo tak něco.“

„Nebuď hloupá,“ přejel si rukou vlasy; tou rukou, v níž – jak si všimla při bližším pohledu – na rozdíl od té druhé nedržel plastové mudlovské policejní auto. „Policejní auto chci tomu děcku dát já.“

„Ale ne,“ zadívala se na něj a jeho hračku. „Jsem ve frontě první. Nevrátím se do toho mumraje, abych našla něco jiného.“ Odmlčela se a dodala: „Neuvědomila jsem si, že Teddyho znáš.“

„Je to můj synovec,“ pohlédl na ni jako na idiotku. „Samozřejmě, že ho znám.“

„Já jen, že…“

„Že jsem blbec s předsudky, který by v žádném případě nemohl dát tomu dítěti dárek, chtělas říct?“

„Promiň,“ zamumlala.

„Přijmu omluvu, když se vzdáš nápadu darovat policejní auto,“ nadhodil s nadějí, ale ona si odfrkla a zavrtěla hlavou, než se znovu otočila po směru řady. Zdálo se, že tohle je nejpomalejší fronta na světě, za pět minut se jenom nepatrně posunula a on byl pořád za ní spolu s asi desíti dalšími lidmi, kteří stáli za ním.

„Víš,“ znovu se obrátila, „myslím, že není špatný nápad, aby dítě mělo několik policejních aut.“

S úlevou se na ni vyrovnaně usmál. „To je dobře, protože já to znovu zkoušet nebudu. Je to… je to příšerné.“

„Je,“ souhlasila a prohlížela si ho. Pořád blond s ostrými rysy, měl dlouhé rukávy, které jistě zakrývaly vybledlé Znamení zla, které mu jako dospívajícímu vypálili do paže.

„A co koupíš sama sobě?“ zeptal se milým tónem, sice trochu překvapivě, ale ne nevítaně. Neměla s sebou knížku, a když už musela stát ve frontě, která vypadala na opravdu dlouhé čekání, bylo by hrozně nepříjemné, kdyby se s Malfoyem vzájemně ignorovali.

„Koupím sama sobě?“

Pokrčil rameny. „Má matka to dělá vždycky, mudlové ne? Nemůže se spolehnout na vkus mého otce, a tak si vždycky něco pořídí sama. Většinou nějaký drahý šperk, po němž zrovna touží.“

Hermiona se ovládla, aby neprotočila oči. Docela věřila, že Narcisa Malfoyová dokáže využít Vánoce k uspokojení své hrabivosti spíš, než aby dala dárky ostatním lidem. „Myslím, že tohle asi kromě tvé matky nikdo jiný nedělá.“

„Možná.“ Přehodil si autíčko do druhé ruky a dodal: „Co bys chtěla? Kdyby sis mohla vybrat něco, o čem víš, že by ti to nikdo jiný nekoupil.“

„Já nevím. Možná čokoládu. Ron měl sklon dávat mi čokoládové žabky, ale, no, už jsem na ně trochu stará. Něco dobrého.“

„Měl sklon? To už se s tím teď přestal obtěžovat?  Když už tě má jistou, nemusí ti dávat dárky a tak podobně?“

„Už spolu nejsme,“ procedila skrz zaťaté zuby a popošla o několik požehnaných kroků kupředu. „Přesunul se jinam.“

„K někomu, kdo ocení, když dostane darem cukroví pro děti?“ Draco si odfrkl a Hermiona zrudla. Rozchod nebyl zrovna příjemný a podráždilo ji, že ze všech lidí zrovna Draco Malfoy vyjádřil jisté myšlenky, které měla o svém bývalém. Taky nemusel vypadat tak šťastně z toho, že dostala kopačky.

„Předpokládám.“ Bylo to spíš zamumlání, než cokoli jiného. „Mohli bychom změnit téma? Co by sis pořídil ty?“

Draco pokrčil rameny a pohlédl na ni s nečitelným výrazem ve tváři. „To, co chci, si za peníze nekoupím.“

„Co to je?“

„To není důležité.“

Fronta se znovu pohnula a oba popošli vpřed.

„Řekni mi to,“ dobírala si ho mimoděk zaujatá a víc než ráda, že ho může trošku popíchnout na oplátku.

Povzdechl si, a pak se usmál. „Při kakau, pokud budeš chtít, jakmile skončí tenhle sváteční očistec.“

„Ty mě zveš na schůzku?“

„Jen když budeš souhlasit. Jinak určitě ne.“

Usmála se tomu, a pak se na sebe usmívali vzájemně; takové malé vánoční kouzlo, zatímco uvízli v tomhle mizerném obchodu. Slyšela sama sebe, jak říká: „Ano, ráda. Kakao, to zní dobře.“

„Za předpokladu,“ dodal, „že nezemřeme stářím, než se dostaneme na řadu.“

Stářím nezemřeli, ale v době, kdy se oba vypořádali se svými Teddy Lupinem motivovanými nákupy, už je bolely nohy od dlouhého stání.  Začali si vyprávět veselé historky ze svých zaměstnání, o vánočních katastrofách minulých let; také se ukázalo, že Narcisina tradice sama si kupovat dárky nebyla tak úplně založená na chamtivosti, ale spíš na složitém nedorozumění zahrnujícím kozu, kolovrátek a opravdu velkou stodolu plnou slámy.

Hermiona si musela utírat slzy, když jí to Draco vyprávěl. Pozoroval, jak se směje, a ona zachytila nešťastný úsměv, co přelétl jeho tváří, než ho nahradila veselejší maska.

A konečně vyšli z obchodu a zamířili za kakaem.

„Vydrž,“ řekl jí. „Můžeš na mě počkat? Ještě musím na poslední chvíli vyřídit jednu věc, ale nemělo by to trvat dlouho.“

„Jistě,“ pokrčila rameny a pak vyvedená z míry sledovala, jak vchází do luxusní čokoládovny. O chvíli později byl zpět a podával jí krabičku ovázanou saténovou stužkou. „Veselé Vánoce,“ řekl. „Jsem si docela jistý, že sama by sis to nekoupila, a i když se samozřejmě nemůžu srovnávat s čokoládovými žabkami, doufal jsem-“

Umlčela ho, když vdechla drobný polibek na své prsty a přitiskla mu je na ústa. Kouzelné svátky. Podíval se na ni a tiše pronesl: „Tak tohle jsem si přál pro sebe, aspoň trošku.“

„Kakao?“ zeptala se a dívala se, jak kolem nich začíná padat sníh. Draco hleděl přímo na ni.

„Rozhodně.“ Natáhl ruku a ona ji uchopila. „Teď, když jsem z tvého seznamu vyškrtl čokoládu, a protože předpokládám, že o kozu nebudeš mít zájem, co bys chtěla?“

„Myslím, že jsem na to přišla,“ odpověděla a přitiskla se k jeho boku, když jí pomáhal přes pás rozbředlého sněhu, „ale řeknu ti to až napřesrok.“