Preklady fanfiction Harryho Pottera

Jizvy 

Originál: Scars

Autor: LilyIsAwesomerThanYou

Překlad: martik

Beta: arabeska

Povolení k překladu: ano

romance, fluff

Snamione

13+

770 slov

Po Bradavicích

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží LilyIsAwesomerThanYou. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autorky: Velmi krátká a velmi slaďoučká hloupost. Nevlastním Harryho Pottera.

Shrnutí: Hermiona nesnáší jizvy, které získala ve válce. Severus je naopak zbožňuje.

Slovo překladatelky: Taková malá připomínka války. Povídka sice není vánoční, ale na mě z ní dýchla něha a porozumění, které by nás měly provázet během celého roku. Děkuji arabesce za její trpělivost vůči mým vrtochům a Lupině, která to všechno způsobila překladem The Occluded Soul.

*

Severusovy něžné prsty klouzaly po křivkách ženy, která spala v posteli vedle něj. Světlá kůže na jejích zádech jemně zářila v dopadajícím měsíčním světle.

„Co to děláš?“ zeptala se ospale, když špičkami prstů přejel přes vystouplý nápis vyrytý do jejího předloktí. Věděl, jak je z té jizvy nesvá a že se cítí nepříjemně natolik, že nikdy nevyjde ven bez seslání krycího kouzla. Nejraději by za to sám Bellatrix zabil, kdyby byla ještě naživu – bez ohledu na Azkaban a jakékoli další následky.

Pečlivě obkresloval každé písmeno.

„Severusi…“ V jejím hlase zaslechl náznak hrozby. „Víš, že mi to nedělá dobře.“

Severus přesně věděl, jaké pocity chová Hermiona Grangerová ke svým jizvám. Vzpomínal si na ten obezřetný pohled v jejích jantarových očích, když ji poprvé spatřil bez kouzla. Věděl, že se cítí pošpiněná a zraněná, a přál si, aby mohl zahnat její noční můry, které se vracely, kdykoli se podívala do zrcadla na jizvu hyzdící její jinak bezchybnou kůži.

„Myslím, že jsou krásné,“ odpověděl jednoduše. Když ucítil napětí v jejích ramenou způsobené pochybami, dodal: „Opravdu. Mohou se ti zdát ošklivé a nedokonalé. Můžeš je skrývat a předstírat, že neexistují, a stejně jako ty bych si přál, abys nikdy nemusela zažít tu bolest, která je způsobila. Ale nejsi kvůli nim méně přitažlivá, ne pro mě, a já tě pro ně nikdy nepřestanu milovat. Tvoje jizvy jsou součástí tebe a miluji tě za ně o to víc.“

Opřela se do tepla jeho těla a jeho prsty – které předtím ustaly ve svých jemných pohybech – jí opět začaly kreslit vzory na kůži.

„Jako tahle.“ Dotknul se vybledlého cejchu ‚mudlovská šmejdka‘ na předloktí. „Připomíná mi, že jsi měla dost odvahy postavit se jedné z nejubožejších a nejkrutějších žen, které kdy svou existencí zneuctily tuto planetu. Přestože bylo nejjednodušší se prostě vzdát, tys to nikdy neudělala.“ Chtěl ji na jizvu políbit, ale ze svého místa na ni nedosáhl, a tak se spokojil s polibkem na její šíji.

Rukou putoval přes její břicho až k boku. „A tato.“ Konečky prstů tančily podél dlouhé jizvy, která se táhla přes hruď, sledovaly její napjatou růžovou linii, dokud neskončily na rameni. „Ta je výpovědí tvé věrnosti lidem, které miluješ a za které jsi ochotna bojovat, i když existuje jen mizivá šance na výhru. Vím, že jsem ti už řekl, jak statečná jsi, ale Merline, tolik si vážím tvé odvahy, Hermiono. Kéž bych v sobě měl tolik milosrdenství, jako máš ty.“ Přitiskl rty na rameno, kde jizva končila.

Poté sklouzl k její ruce a palcem přejel přes čtyři malé jizvy na pravém zápěstí. „Tahle je moje oblíbená, protože je tak obyčejná.“ Ještě jednou se dotkl jizev, než se zastavil. „Odkud je máš?“

Hermiona se zachichotala a zvedla ruku tak, aby si oba mohli prohlédnout bledé linie táhnoucí se od hřbetu ruky k zápěstí. „Mudlovská operace.“

Zdálo se, že se Severus zmítá mezi palčivou zvědavostí a hrůzným šokem. „Nechala jsi mudlu říznout do tvé drahocenné kůže?“

„Stalo se to v létě, před několika lety. Po návratu z Bradavic mě moje matka přihlásila na nějaký basketbalový tábor v posledním zoufalém pokusu zachránit mě, abych mezi knihami během léta neuchřadla. Jako kdybych už nevěděla, že mi sporty nesvědčí, natrhla jsem si vazy a mou jedinou možností bylo nechat se operovat mudlovským lékařem,“ vysvětlila spěšně. Pak i ji přemohla zvědavost a zeptala se: „Proč ji máš nejraději?“

Severus se rozpačitě ušklíbl. „Připomíná mi Lva, stačí přidat hvězdy tady, sem a sem.“ Jeho letmý dotek na hřbetu ruky sotva cítila. „Ale teď ji mám ještě raději, protože dokazuje, že i uprostřed války jsi byla stále schopná zranit se tím nejpošetilejším způsobem.“ Vypadala, jako by se chystala protestovat, ale Severus pokračoval: „A protože mezi všemi tvými jizvami, které způsobila černá magie a opravdové zlo, je jedna, kterou udělal nějaký omezený mudla svým skalpelem.“

Její chichot se proměnil v sytý smích, který jí prostupoval tělem až roztřásl i postel pod nimi. „Jizvu z mé operace vnímáš jako souhvězdí,“ podařilo se jí na okamžik potlačit smích. Vzápětí se znovu začala zajíkat, až nakazila i Severuse, který se usmál proti jejímu rameni. „Ze všech možných věcí, které by se tě mohly dotknout, tě nejvíce vyděsilo to, že jsem podstoupila mudlovskou operaci.“

„Vyděsilo? Ne. Polekalo, možná. Rozhodně pobavilo,“ odpověděl a stále ji držel za ruku. Otočila se k němu a on fascinovaně pozoroval, jak měsíční svit vykresluje stíny na měkkých rysech její tváře. „Miluji tě.“ Naklonila se, aby ho políbila. „Děkuji.“

„Za co?“

„Že jsi mi připomněl, že moje jizvy neurčují, kdo jsem.“

Usmál se. „Možná ne, ale i tak je mám rád. Skoro tolik jako tebe.“

Jizvy nám připomínají, kde jsme byli. Nemusí nám nařizovat, kam půjdeme.

Myšlenky zločince