Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+)

Období: léto mezi pátým a šestým ročníkem 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Obludného ptáka ohniváka

Dopis první:

Charlie, co kdybys pro jistotu rovnou poslal draky?

Letní prázdniny začaly před třemi dny a několik klíčových členů Fénixova řádu se právě chystalo usadit ke společné večeři.

V domě vládla napjatá atmosféra očekávání, díky níž měli jeho obyvatelé sklon reagovat poněkud podrážděně.

Pět studentů, pobývajících zde přes celé prázdniny, se proto snažilo držet se starším z cesty, jak jen to šlo, a momentálně se spolu s dvojčaty schovávalo v horních pokojích.

Bill a Charlie seděli v přízemním salónku nad dramaticky rozehraným šachovým soubojem. Tonksová a Kingsley z bezpečné vzdálenosti přihlíželi, ani jeden netoužil být zasažen letícím figurkovým šrapnelem.

Molly vařila v kuchyni a Minerva jí dělala společnost. Nikdo jiný neměl dost odvahy se třeba jen přiblížit ke vchodu, když byly tyto dvě dámy v místnosti současně.

Arthur a Moody se pokoušeli přichystat pouze příležitostně využívanou jídelnu, tolik strávníků by se ke kuchyňskému stolu nevměstnalo.

V co největší vzdálenosti od Charlieho a Billova menšího masakru se na protější straně salonku usadil Albus s úmyslem číst knihu rozloženou na klíně. Dařilo se mu jen s malým úspěchem, text z neznámého důvodu co chvíli blikl z "Přeměňování v průběhu věků" na "172 alternativ čajového dýchánku s citronovými bonbony" a zase zpět.

V křeslech u krbu seděli Severus a Remus, oba byli hluboce pohrouženi do jakési vážné karetní hry, samozřejmě pouze mezi okamžiky kdy střídavě proklínali Albusovu knihu nebo kdy se Remusův pohled na chvíli zapomněl na tabulkách okna. Panovalo všeobecné přesvědčení, že hrají poker - používali mudlovské karty a oběma zjevně velmi záleželo na výhře. Dojem vydržel jen do chvíle, kdy Remus triumfálně zasyčel "rybko, plav!", všem došlo, co opravdu hrají a kolektivní respekt k nim poněkud klesl.*

Nakonec Arthur strčil hlavu do dveří a oznámil, že je jídelní stůl připravený. Všichni zanechali činnosti, které se právě věnovali, a zamířili do jídelny zabrat si místo podle vlastních preferencí. Charlie vystoupal po schodech, aby zavolal k jídlu mládež, vrátil se o chvilku později s celou bandou v patách a mírně vyděšeným výrazem ve tváři.

Molly a Minerva přenesly jídlo z kuchyně a brzy se všichni pustili do jídla.

O deset minut později přilétla otevřeným oknem Hedvika, všechny pohledy do jednoho se upřely na ni, jídlo zapomenuté.

Sova chvilku nerozhodně kroužila po místnosti, poté přistála na rameni Charliemu.

Pootočil hlavu, aby jí viděl do očí. "Mám to otevřít já?"

Pták výmluvně vystrčil pařát. Charlie pokrčil rameny, přebral psaní, rozložil ho a přelétl očima řádky. Pobaveně odfrkl.

"Přečti to nahlas," popohnal ho Bill.

Charliemu zacukaly koutky. "Tvé přání je mi rozkazem."

Všiml si, že na něj ostatní upírají pohledy plné skepse. "Nedělám si legraci, klidně si to můžete přečíst sami."

Psaní pomalu kolovalo po obvodu stolu, všichni v něm našli zdroj pobavení - dokonce i Albus.

Charlie se vrátil ke svému talíři, ostatní ho napodobili. Už se nemohli dočkat, co Harryho sova přinese za tři dny.