Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1.

Úterý, 11. ledna

13:00 - Oběd. Ministerská kantýna

Nejlepší část pracovního dne vůbec.

Po té včerejší brandy se cítím lehce neduživě. Vydatným jídlem, nicméně, doufám obnovit rovnováhu.

Kéž bych měl domácího skřítka. Nemám trpělivost ani tendence pořádně si doma uvařit. Proto bývá oběd jediné výživné jídlo dne.

Kéž bych –

Á…!

13:45

Potter.

Nevýhodou oběda je zvýšené riziko, že narazím na bývalého studenta, nepřítele, ‚přítele‘, kolegu, kohokoliv. Ačkoliv mě teď napadlo, že jsem tady ještě nikdy neviděl jíst Hermionu Grangerovou.

Pošetilče, na co myslíš? Jako by ambiciózní advokátka obědvala v závodní jídelně! Takoví se už pravděpodobně zaměřili na pětihvězdičkovou restauraci v blízkosti Starostolce.

Potter často sedává se mnou, když do sebe ládujeme jídlo. Možná Ginevra nepodědila Mollyiny kulinářské schopnosti. Buď to, nebo je Potter opravdu ten největší lidstvu známý lůzr.

„Šeckovcajku, Snape?“ zeptá se vždycky a pokračuje v přežvykování.

Nestává se často, že bych se obtěžoval s odpovědí. Nicméně dneska ano. Řekl jsem: „Včera na večírku jsem viděl vaši kamarádku.“

„Co jste vy dělal na večírku?“

Hm. Nelíbil se mi jeho nevěřící tón. Potter si rád představuje, že trávím večery zíráním na fotku jeho matky. Nepřináší to žádné uspokojení – zkusil jsem to.

„V Bradavicích jsem viděl Grangerovou. Merline, co se jí stalo?“

„Ech?“

„Celý večer tam stála, jako by měla v zadku zabodnutou hůl. Jako by jen samotná její přítomnost byla blahosklonností.“

Potter se krátce zachmuřil. „Prožívá teď špatné časy, co s rozvodem…“

Nezněl přesvědčivě a potvrdil mi podezření, že z Hermiony Grangerové se stala sebestředná zapšklá čůza.

„Weasley už má jejího kabonění dost, že?“

„Raději bych o tom nemluvil, Snape. Můžu vám říct, že celý ten debakl mě dostal do těžké situace, to teda jo.“

Suše jsem si odfrkl. „Loajalita, což? Je to prokletí.“

„Heleďte se, Hemiona je hodná holka. Myslím, že jste k ní docela nespravedlivý.“

Nad jeho předvídatelností jsem protočil očima a jen jsem si pomyslel: polib si a vysmahni zpátky k tomu svému bystrozorování, Pottere.

Nakonec odešel a já se teď také musím vrátit do své kancelářské žumpy. Pozitivní je, že už se necítím, jako by mě přejelo auto. Možná dokonce odpoledne i něco udělám.

Ne že by to něco změnilo.