Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Ošklivého káčátka

Dopis čtvrtý:

Bylo by někomu hodně proti srsti, kdybych se přidal k Voldemortovi?

Skupinka, která ve stále nezměněné sestavě obývala ústředí Fénixova Řádu, se momentálně nacházela ve vysoce neobvyklé situaci.

Stála na střeše.

Všech osmnáct lidí.

Nikdo z nich si nebyl úplně jistý, jak se sem dostali, ačkoliv Molly už z principu podezírala dvojčata.

Albus byl naproti tomu přesvědčený, že Severus s Remusem opět experimentovali se zaklínadly a jaksi se jim podařilo zapříčinit toto podivné náhlé přemístění.

K jeho teorii se nikdo další nepřikláněl, a to zejména kvůli poněkud kompromitující pozici, ve které se oba muži nacházeli, když se ocitli na střeše.

Vlastně to bylo celkem zábavné. Ron zaječel, zatímco Neville, Arthur a všechny dámy (vyjma Luny) krvavě zrudli. Moody, Kingsley a starší Weasleyovi chlapci prostě vybuchli smíchy.

Albus na dva nahé mokré muže jen ohromeně mrkal. Tohle ho tedy nenapadlo!

Luna se jen ušklíbla, trochu samolibě, ale toho si nikdo nevšiml.

Remus ze sebe vydal přidušený skřek a pokusil se schovat za Severusem, čímž k sobě jen přivolal zlostný pohled černých očí snažících se prohlédnout skrz záclonu zmáčených vlasů. Oba se červenali.

Všude.

Minerva se vzpamatovala jako první (až na Lunu příliš zaneprázdněnou tím, jak si užívala bezradnost ostatních a libovala v pohledu, který se jí naskytl, než aby se snažila nějak pomoci) a oběma vyčarovala hábit, který si muži chvatně oblékli.

Jakmile se všichni přenesli přes fakt, že se vlkodlak a mistr lektvarů objevili na střeše mokří na kost a zaklesnutí v hlubokém polibku, nebo alespoň předstírali, že už to vstřebali (nebo se jim nejnovější vzpomínky podařilo potlačit), řeč se rychle obrátila k tomu, co se stalo.

Jmenovitě k jejich náhlému zjevení na střeše.

Nikdo se přece ani nepohnul z místa, kde byli naposled. Ne, muselo se jednat o akt spontánní transportace, kdy byl každý v domě magicky přepraven z místa, kde se věnovali předchozí činnosti, přímo sem na vršek domu, kam je cosi odhodilo.

Zdálo se, že ani jedna osoba mezi nimi nemá zdání, jak se sem dostali.

Luny, která zasněně upírala pohled do dáli, se samozřejmě ani nikdo neobtěžoval ptát. Kdyby si tu práci dali, zřejmě by se jim dostalo dalšího spokojeného úsměšku a přiznání viny.

Ale neptali se.

A tak Luna mlčela dál s očima upřenýma na vzdálenou tečku na nebi, která postupně rostla ve sněžnou sovu.

Nakonec si Hedviky mířící jejich směrem postupně všimli i ostatní na střeše a dětinské dohadování, které by možná mohlo být omylem (některými zúčastněnými) považováno za racionální diskusi, postupně utichlo.

Než doletěla až ke střeše, přešlo osazenstvo do mlčení, jak každý čekal, koho z nich si sova vybere dnes.

Pro jednou se nezdálo, že by Hedvika mířila na nějaké konkrétní místo. Párkrát je uvážlivě obkroužila, než přistála na vršku Kingsleyho holé hlavy, nejvýše položeném přistávacím místě.

Kingsley sebou nejprve trhnul, pak zlákal sovu, aby se mu přemístila na rameno a v duchu si udělal poznámku, že si musí s Harrym promluvit o jeho zákeřném domácím mazlíčkovi. Pramínek krve, který mu následkem Hedvičina přistání stékal po krku, ignoroval a odebral jí dopis.

Přečetl si ho. Zamrkal. Přečetl ho podruhé. Odfrkl.

"Co, co, co?" Dožadovala se Tonksová, která nedočkavostí stepovala na špičkách.

Kingsley si odkašlal a přečetl dopis nahlas.

Pár posluchačů se zachechtalo a Kingsley se na moment odmlčel.

Když dočetl, všichni na něj nevěřícně zírali.

"Nemyslíš si, že to píše... vážně, že ne?" Zeptal se Charlie, čelo starostlivě nakrčené.

Neville si odfrknul. "Jasně, že ne. Teda aspoň zatím ne."

"V tom případě," protáhl Severus znechuceně, "bychom možná mohli začít pracovat na tom, jak se odsud dostaneme. Stále mám ve vlasech šampon."