Preklady fanfiction Harryho Pottera

Test z elixírov sa začal. Ako aj predtým, všetkých pätnásť súťažiacich pracovalo za stolom. Boli rozmiestnení vo veľkom kruhu a uprostred sa nachádzala obrovská skriňa plná najrôznejších prísad a odmeriek.

Profesor Wayburn tentokrát sedel a namiesto neho sa postavil vysoký čarodejník, o ktorom Hermiona zistila, že sa volá profesor Afterward. Odkašlal si.

"Dobré popoludnie všetkým," prehovoril. "Vitajte na skúške z elixírov. Elixír, ktorý chceme, aby ste uvarili, sa volá Scvrkávací roztok. Je to známy elixír so zložitou prípravou. Prísady sú v ňom veľmi presne namerané, preto pozorne sledujte inštrukcie. Časový limit nie je stanovený – nie sme na závodoch a body sa pripíšu za výkonnosť, presnosť a prirodzene aj za konečný výsledok."

"To nie je zlé," zašepkal Neville. Sedel hneď vedľa Hermiony, ktorá prikývla. Bol to bežný elixír, o ktorom sa vedelo, že sa zložito varí. Korene sedmokrásky museli byť rovnomerne nakrájané a príliš veľa potkanej sleziny či šťavy z pijavice mohlo spraviť elixír veľmi jedovatým.

"Musí byť uvarený veľmi precízne, to je zručnosť, ktorú ním testujú," zašepkala Hermiona. Sledovala, ako sa prvých pár študentov z Beauxbatonu priblížilo k stolu s ingredienciami a začalo si pripravovať svoje prísady. Tušila, že na tej rýchlosti pohoria. Pokiaľ nebudú rovnako precízni, ako boli rýchli, tak sa im elixír nevydarí.

Študenti z Durmstrangu boli pomalší, a ako Neville vystihol, precíznejší. Presne ako si príprava Scvrkávacieho roztoku vyžadovala. Rýchlo zhodnotila rokfortských študentov a znervóznela. Netušila, ako by sa im mohlo zadariť. Albus v Rokforte úlohu z elixírov vyriešil a teraz pri chystaní prísad pôsobil dostatočne sebaisto. Sarah vyzerala bledá ako krieda a upierala pohľad na stôl. Toby postupoval rýchlo, ale dokonca odtiaľto mohla vidieť, že korene sedmokrásky má nakrájané príliš nahrubo. Scorpius sa nakláňal nad stolom a opakovane si čítal inštrukcie. Ella stála pri stole s prísadami a vyberala si poháre a škatule so zmäteným výrazom na tvári.

"Scorpius ešte nezačal," povedal jej Draco do ucha. Sedel na sedadle za ňou.

"Nie sú časovo limitovaní, je oveľa dôležitejšie, aby ho pripravil správne."

"Ella vyzerá zmätene."

"Prestaň panikáriť."

Test prebiehal už približne desať minút a ešte nikto z nich sa nedostal do štádia, ktoré by sa podobalo výslednému elixíru. Žiačky z Beauxbatonsu sa v príprave dostali najďalej, hoci Hermiona zachytila slabučké oranžové trblietanie v minimálne jednom kotlíku, čo znamenalo, že elixír nebol správne pripravený.

O dvadsať minút neskôr jeden z durmstrangských študentov odstúpil od svojho stola a zdvihol ruku na znamenie, že skončil. Jeho elixír mal dokonale jedovato zelenú farbu a Hermione bolo jasné, že ho pripravil správne. O minútu neskôr dvaja ďalší študenti z Durmstrangu skončili a Hermiona začala panikáriť. Rokfort nutne potreboval čoskoro skončiť, inak hrozilo, že stratia body a v tabuľke klesnú nižšie.

Albus urýchlene miešal svoj elixír a vyzeral, že čoskoro skončí, ale jeho pohyby boli ťažkopádne. Hermionu zaujímalo, akú mohol mať jeho elixír konzistenciu. Mal by sa dať totiž ľahko miešať. Akonáhle sa zamerala na Scorpiusa, odstúpil od stola a zodvihol ruku. Jeho elixír bol zelený – avšak nie tak žiarivý, ako by mal byť. Hermiona si hrýzla pery. Dúfala, že to bude stačiť.

"Albusov elixír je príliš hustý," skonštatoval Harry, ktorý sedel o pár sedadiel ďalej. Hermiona jeho smerom prikývla.

"Obávam sa, že áno."

"Tá farba nie je správna, že?" opýtal sa Draco zozadu a Celia, ktorá sedela vedľa Hermiony, sa k nemu otočila.

"Je ťažké to posúdiť z tejto vzdialenosti, ale nevyzerá dostatočne žiarivo."

Dokonca ani Toby a Sarah nevyzerali, že čoskoro skončia, preto Hermionu prekvapilo, keď Ella ustúpila a zdvihla ruku. Hermiona sa naklonila, kontrolujúc jej elixír. Bola príjemne prekvapená. Farba pôsobila primerane a z tejto vzdialenosti sa zdalo, že nie je ani priveľmi hustý.

"Čo myslíte?" ozval sa Draco znovu a obe – Hermiona i Celia – sa k nemu otočili.

"Podľa mňa vyzerá presne tak, ako má," odpovedala Celia s úsmevom. "Ella je šikovná!"

"Farba je úplne správna," zhodnotila Hermiona. "Naozaj verím, že sa jej podaril – veľmi by to pomohlo jej sebavedomiu." Pozrela sa priamo na Draca, akoby ho vyzývala, či spochybní jej podporu voči Elle. On sa však na ňu usmial. Na malú chvíľu bola Hermiona zaskočená a oplácala Dracovi pohľad o niečo dlhšie, než by mala. Neodvrátil svoj zrak a Hermiona postrehla zvláštny pocit. Nebola si istá aký, niečo ale cítila.

"Výsledky budú veľmi zaujímavé," prehlásila Celia a vytrhla tak Hermionu z myšlienok. Čarodejka sa znova otočila dopredu.

"Musíme jim držet všechny palce," pronesla. Avšak stále si až příliš intenzivně uvědomovala Draca za svými zády a byla ráda, když test konečně skončil a mohla odejít.

______________

Utiahla sa do svojej izby. Potrebovala aspoň na hodinu od všetkých pokoj. Celá táto súťaž bola nervy drásajúca. Cítila sa ako na horskej dráhe, čomu Draco vôbec nepomáhal. Čo mal ten jeho pohľad znamenať? Prišlo jej smiešne, že sa takto správa. Ostala zo seba až otrávená. Veď sa na ňu len usmial, prepána.

Hodinu se podobnými myšlenkami doháněla k šílenství, než se rozhodla najít Scorpiuse. Vypadalo to ale, že se někam zašil, protože nebyl u sebe ani ve společných prostorách. Nakonec narazila na Albuse. Četl si knihu.

"Ahoj, Albusi. Nevíš, kde je Scorpius?" zeptala se.

"Jo, odešel se svým otcem na hřiště, aby si zatrénoval na koštěti," uchechtl se Albus. "Je z toho nervózní jak holka!"

Hermiona se ze všech sil snažila nezasmát, ale Albusovo vyjadřování bylo vážně vtipné. Řekl tu urážku jen jako popíchnutí a Hermiona věděla, že to nemyslel zle.

"Možná bys ho neměl škádlit, bude se kvůli tomu cítit ještě hůř," upozornila ho, ačkoli s úsměvem na tváři.

"Áno, teta Hermiona," sľuboval Albus ale jeho slová sa nezhodovali s tónom hlasu.

"Nebuď drzý," napomenula ho, ale pritom mu láskyplne postrapatila vlasy. "Takže, je sportovisko niekde pri metlobalovém štadiónu?"

"Ne, oni nemají svůj stadion. Vždy využívali k trénování stadion pro Mistrovství světa – je jen patnáct minut odsud," vysvětlil Albus. "Zkoušku létaní budeme dělat tam. Sportoviště je u zadní části hradu."

Hermiona si oblékla kabát, čepici a rukavice a vydala se najít Scorpiuse. Tím lépe, pokud bude na koštěti, když s ním bude mluvit – to by snad mohl být ve správném rozpoložení. Mrzlo až praštělo, a jak Hermiona procházela kolem zadní části hradu, uviděla Scorpiuse ve vzduchu a Draca na zemi pod ním. Draco měl na sobě dlouhý černý kabát a zelenou šálu. Hermioně to připomnělo, jak vypadal toho zasněženého dne, kdy přišel do Prasinek. Díval se nahoru na Scorpiuse, blonďaté vlasy rozcuchané větrem.

Otočil se na ni, když se k nim přiblížila. "Co tady děláš? Vždyť mrzne."

Hermiona ukázala vzhůru na Scorpiuse. "A i přesto nutíš svého syna létat na koštěti – bude podchlazený!"

"Já ho nenutím, sám chtěl trénovat," vydechnul Draco. "Chtěl jsem ho nechat ještě pět minut."

"Přišla jsem si s ním promluvit," řekla Hermiona. "Už se cítí lépe?"

"Ani ne." Draco zamával na Scorpiuse, který k nim slétl dolů a sesedl z koštěte.

"To vypadalo dobře," promluvila na něj Hermiona povzbudivě, ale Scorpius jen zatřásl hlavou.

"Bez urážky, paní profesorko, ale nebylo to dobré ani trochu."

"Vůbec nezníš jako ty!" nesouhlasila Hermiona. "Jsi dobrý letec, tak co ty obavy?"

"Protože jen dobré nebude stačit," durdil se Scorpius. "Nechovám se jako moje příliš dramatická sestra – ta si prostě myslí, že je hrozná ve všem. Vím, že jsem dobrý v dalších třech částech téhle soutěže, ale být jen ‚dobrý‘ v létání mě potopí."

"Kvůli jedné disciplíně nemusíš hned ztratit šanci na výhru," připomněla mu. "Každý žák je v nějaké části slabší, třeba i ve dvou. Proto dělají čtyři a proto taky nezáleží na počtu bodů."

"To viem, ale vaša slabá stránka nesmie byť naozaj hrozná. Myslím tým, že samozrejme viem lietať, ale v pretekoch alebo na tréninku som strašný."

Draco k němu přistoupil. "Slyšel jsi profesorku Grangerovou? Zrovna ti vysvětlila, že kvůli jedné disciplíně hned nemusíš prohrát."

"Vím, že nebudu poslední, ale výherce bude dobrý ve všem," povzdechl si Scorpius. "Myslím, že můžu vyhrát, ale tohle mi v tom brání."

"Nejde jen o výhru," podotkla Hermiona. "Ale o celkový zážitek."

Draco si nesouhlasně odkašlal a chytil Scorpiuse za ramena. "Víš, ve většině věcí bys měl profesorku Grangerovou poslouchat, ale nezapomínej, že je Nebelvírka, a co se týče soutěží, má jiný způsob myšlení. Je to o výhře… alespoň to si tedy myslí Zmijozelové," dodal.

"Draco!" zaprotestovala Hermiona, ale on jen mávl rukou. Chystala se znovu promluvit, když v tom Scorpius setřásl otcovy ruce z ramen a kousek odstoupil.

"Já jsem Nebelvír," řekl tiše, ale stál vzpřímeně a jeho oči odhodlaně hleděly do těch otcových. Hermiona se musela kousnout do rtu, aby zabránila širokému úsměvu. To bylo poprvé, co viděla Scorpiuse takto se postavit svému otci. Sledovala Draca, jak se zpříma postavil a shlédl na něj. Snažila se předvídat, jak zareaguje. V poslední době už se trochu zklidnil ohledně celé té věci s kolejemi, ale nebylo tohle přes čáru?

Uvedomila si, že teraz sa Draco díva na ňu a vzdorovito mu pohľad oplácala.

"Podívej se, cos udělala!" zahlásil Draco a Hermiona přimhouřila oči. "Co jsem udělala?"

"No jistě, udělala jsi z něj slušného a tolerantního člověka. Myslí si, že je Nebelvír!"

Hermiona se už chystala Dracovi oponovat, ale vtom zachytila záblesk v jeho očích. Škádlil ji! Vůbec nebyl naštvaný kvůli tomu, co Scorpius řekl, ve skutečnosti na jeho rtech hrál úsměv.

"Je skvělý Nebelvír," řekla, potěšena Dracovou odpovědí.

"Ale příšerný letec!" podotkl Scorpius a oba se na něj znovu otočili.

"Podívej, pokud chceš být Nebelvír, ukaž to nejlepší, co je v tvých silách," pověděl mu Draco. "Ale pokud se jen na chvíli rozhodneš stát se Zmijozelem, sraz ostatní z košťat – to tě posune o pár míst nahoru!"

Scorpius i Hermiona sa na tom zasmiali. Chlapec mykol plecom. "Albus je dobrý vo všetkom," zamrmlal.

"Ano, všechno mu jde," přitakala Hermiona. "Proto jsi byl ty vybrán za Nebelvír a Albus musel získat divokou kartu." Její hlas přetékal sarkasmem a přistihla Scorpiuse, jak se po jejích slovech zarazil. "Jestliže jsi tak příšerný v létání, pak nevidím důvod, proč chceš umrznout procvičováním," Hermiona mu odebrala koště a předala ho Dracovi. "Měl by ses vrátit do hradu a vzdát se. Jsi tak dobrý, jak to jen jde, takže by ses s tím měl smířit."

Scorpius zkroutil rty, nebyl zvyklý na profesorčinu přímočarost. Pohlédl na Draca, který se uculoval, a pak zpátky na Hermionu.

"Nie som hlúpy, viem, že mi to všetko hovoríte preto, aby ste ma povzbudili," odvetil. "Každopádne, aj keď nemám šancu zaskórovať, nemožem to len tak vzdať."

Hermiona přikývla a věnovala mu široký úsměv. "Tak se mi to líbí! Teď mluvíš jako pravý Nebelvír!"

______________

Vrátila se do hradu, kde ji ve vstupní hale zastihl Erik.

"Hermiono!" zavolal a přešel k ní s úsměvem na tváři. "Co dnes večer podnikneme?"

Hermiona na něj pohlédla. "Tento večer?"

"Ptal jsem se tě, jestli se mnou strávíš večer," opatrně jí připomněl. Poté se naklonil blíž a ztišil hlas. "V pořádku, Draco to schvaluje."

Hermiona zavrtěla hlavou. "Je mi jedno, jestli to schvaluje nebo ne."

"Skvěle, tím lépe," rozveselil se Erik. "V tom případě ti ukážu krásy našeho hradu."

Hermiona se krátce zasmála jeho slovnímu obratu, ale neprotestovala. Proč by měla? Nejen že byl naprosto úžasný, navíc také podmanivý a okouzlující. Vyhlídka společně stráveného večera ji vskutku velmi těšila. "To by bylo milé," přijala. "Mám se hodit do gala?"

"Dnes večer nie, ale sľubujem, že kým odídeš, ešte ťa pozvem na večeru," vyhlásil Erik. "Vyzdvihnem ťa o pol ôsmej."

Kráčela po schodech nahoru a pozorovala ho, jak se od ní vzdaluje. Byla to radost na něj pohledět a znenadání se začala na společně strávený čas těšit. Zahnula za roh schodiště a narazila přímo na Draca, který přicházel z druhé strany.

"Promiň," omluvila se a chytila se za naraženou paži.

"Kde ses tady vzala? Myslel jsem, žes šla přímo za mnou," otázal se Draco a čapl ji za loket, aby se přestala kymácet po jejich srážce.

"Mluvila jsem s Erikem."

"No jo, hledal tě," vzpomněl si Draco.

Chvíli sledovali jeden druhého, než Hermiona znovu promluvila: "Chtěl jsi mi něco?"

"Ano, chtěl jsem ti poděkovat za pomoc se Scorpiusem."

Hermiona se málem začervenala. Nebyla zvyklá přijímat od něj bezprostřední poděkovaní. Ovládla své rozpaky a pokrčila rameny. "V pohodě, nevím, jestli to fungovalo."

"Ten sarkasmus byl geniální – téměř stejně tak dobrý, jako kdybych ho použil já," zamrkal na ni Draco a povytáhl obočí.

"Díky… Asi…"

"Už se k tobě doneslo, že zítra ráno pořádáme lekci výroby hůlek a po obědě se dozvíme výsledky z testu lektvarů?" zeptal se Draco.

"My? Ty se té přednášky také zúčastníš?" zeptala se Hermiona. Draco pozdvihl obočí. "Ano, proč bych nemohl?"

Hermiona se ušklíbla. "Neřekla jsem, že bys nemohl."

"Naznačila jsi to."

"Myslela jsem, že Erik je odborník a ty jen pomocník," řekla a zachichotala se nad Dracovým výrazem. "Nedívej se takhle na mě – sám jsi to řekl!"

"To byl vtip," bránil se pobouřeně. "Erik má více zkušeností než já, ale nejsem naprostý imbecil! Určitě dokážu učit bandu dvanáctiletých děcek."

Hermiona naklonila hlavu na stranu. "Jsi velmi dobrý v sarkastickém vtipkování na cizí účet, ale velmi špatný v jeho přijímání. Neměl bys mít komplex z toho, že tvůj partner je schopnější, milejší a hezčí než ty." Hermiona vyprskla smíchy a potěšilo ji, že protentokrát je to ona, kdo rýpe.

Draco se na ni nasupeně podíval. "K popukání, Grangerová," utrousil. "Takže si myslíš, že vypadá dobře?"

"Samozřejmě, že vypadá dobře!" pronesla Hermiona a znovu se zasmála Dracovu překvapenému výrazu. Rychle pokračovala, aby její prohlášení nemohl nijak komentovat. "Vy tři byste vážně měli udělat společnou fotku a propagovat s ní obchod," dodala.

"Koho myslíš?"

"Erika, Chantal a tebe."

"A proč bychom potřebovali fotky?"

"Protože jste všichni tak…" Ale včas se zarazila. Byla by málem Dracovi prozradila, že ho shledává atraktivním.

"Co jsme všichni?"

"Vypadáte k světu…" Uvědomovala si, že to bylo příšerné označení, ale nedokázala honem vymyslet něco jiného, z čeho by nevyznělo, že po něm touží.

"Vypadáme k světu?" protáhl obličej Draco.

"Společně byste na fotce vypadali velmi dobře, všechny byste uchvátili," Hermiona se zamotávala do vlastních slov. "Každý máte něco do sebe a společně by vám to moc slušelo. Byla by to skvělá propagace Tří hůlek. "

Draco jí věnoval úšklebek, kterým ji obdařil už nejmíň stokrát a znala jej ze školních let. "Děkuji za obchodní radu," pronesl ironicky. "A za konstatování, že vypadám k světu, ale nikdo není zdaleka tak okouzlující jako můj obchodní partner."

"Překrucuješ to," protestovala Hermiona. "Napadlo mě, že by to byl atraktivní snímek…" zakroutila hlavou a povzdechla si. "Jak jsme se dostali k tomuto tématu?"

"Protože nedokážeš přestat mluvit o Erikovi."

"To není pravda! A proč se ho vlastně nesnažíš ode mě odehnat?" zeptala se Hermiona a v jejích protichůdných slovech zněla obrana. "Neměl jsi k němu řeč na téma, že jsem nudná knihomolka, která nerozezná jeden konec koštěte od druhého?" Zazubila se.

"Ještě ne – šetřím si ji. Doufám, že ho od sebe odeženeš sama."

Hermiona po něm střelila pohledem. "Teď zníš jako Draco Malfoy, kterého znám. V poslední době jsi byl příliš milý."

"Máš pravdu, bol som," odvetil Draco tichším hlasom. "Zdá sa, že prímerie funguje." Po chvíľke dodal: "Takže, prídeš si pozrieť lekciu výroby prútikov?" Jeho hlas znel jemne a povzbudzujúco a pozorne ju sledoval. Odrazu sa cítila tak trochu nesmelo. Jeho oči mali osobitú farbu – šedú s bodkami modrej a vedel sa pozrieť spôsobom, že ste mali pocit, že vidí rovno do vašej duše. Uvedomila si, že na seba znovu zízajú, ale nemohla odtrhnúť zrak. Renee mala pravdu, bol krásny. Takto zblízka bola jeho pokožka perfektná. Mal vysoké lícne kosti a čeľusť pôsobila driečne a nie príliš robustne na inak bezchybnej tvári. Poľahky sa vyrovnal v atraktivite svojmu obchodnému partnerovi, len bol krásny iným spôsobom.

Keď sklonil hlavu a zadíval sa na zem, uvedomila si, že mu neodpovedala. Zaodŕhala. "Samozrejme, že sa tam pozriem. Mohla by som tiež absolvovať lekciu."

"Som si istý, že ti bude Erik k dispozícii." Draco sa stále díval do zeme. Hermiona si nebola istá, či to bola jeho necharakteristická skromnosť, pre ktorú vyslovila nasledujúce slová.

"Myslela som lekciu od teba."

Prehlásenie viselo vo vzduchu medzi nimi a Hermiona si nebola istá, prečo to povedala. Draco vzhliadol, ale nezdvihol hlavu a jeho pohľad spôsobil, že sa jej rozochvel žalúdok a nervózne si zahryzla do pery.

"Vidíš, znovu ma prekvapuješ," povedal nakoniec Draco, jeho hlas tichý, jeho pohľad intenzívny.

"Vidím, prekvapujem samu seba," odvetila Hermiona s úsmevom.

Draco konečne zdvihol hlavu a vzpriamil sa. "V tom prípade – jedna hodina drahocenného malfoyovského vyučovacieho času je celá tvoja. Hneď po lekcii pre deti." Po jeho úškrnu urobil Hermionin žalúdok ďalší kotrmelec.

Keď ju nechal osamote, Hermiona sa nepohla z miesta. Čo sa to práve stalo? O čo tu ide? Natiahla sa a pevne uchopila zábradlie, vôbec nevnímajúc ľudí okolo seba. Prečo jej žalúdok robí saltá pri Dracovi Malfoyovi? Ponorila sa do svojej mysle, do miest, kde si predtým ani nedovolila ísť. Priťahoval ju? Tak skutočne? Nie iba preto, že dobre vyzerá?