Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Kolosálně kulišácké kukačky

Dopis pátý:

Zkus se držet v Brumlově přítomnosti, kdykoliv a kdekoliv to bude možné.

Nymfadora Tonksová nikdy nebyla z těch, kteří by nechali ležet výzvu bez povšimnutí a ta, obsažená v dopise, který jí byl doručen dříve toho rána, se rozhodně přehlédnout nedala.

Většinou samozřejmě měla alespoň mlhavou představu o tom, proč… ať už se od ní žádalo cokoliv.

Na druhou stranu musela přiznat, že pro jistou nesrozumitelnost výzvy existoval pádný důvod, když zvážila, od koho vzešla.

Ačkoliv se Harrymu dávno podařilo získat si její srdce, nebylo pochyb o tom, že mu naprosto přeskočilo.

Tonksová ale nemohla odolat, i když si toho byla vědoma.  Harry byl konec konců nechvalně proslulý svým sklonem nechávat za sebou spoušť, kudykoliv prošel, a přestože možná nerozuměla, proč po ní chce zrovna toto; věděla, že to nepochybně nějakým způsobem vyvede z rovnováhy ředitele.

Nikdo na ústředí by si nenechal příležitost popíchnout starého muže protéct mezi prsty méně rád než ona. To jeho neotřesitelné trvání na tom, že Harryho nesmějí kontaktovat, znásobené jeho neustálými nabídkami čaje a citronových bonbonů (příležitostně citronového čaje nebo čajových bonbonů, když se právě Remus nebo Severus nudili), už začínalo cuchat i Arturovy železné nervy.

Tyto myšlenky přivedly Tonksovou do situace, ve které se právě nacházela.

Tedy tyto myšlenky a dopis, přirozeně. Ale na tom už nezáleželo.

Důležité bylo, že Nymfadora Tonksová v tuto chvíli stála před zrcadlem a dávala si záležet na tom, aby bylo všechno, jak má být. Alespoň nakolik to šlo s Harryho vágními instrukcemi.

„Jako já jenom o dost bledší, s uhlazenými vlasy a oči, aby byly červené.“ ‚Zatraceně Harry, musel sis vymyslet zrovna tak složitou věc?‘

Když byla nakonec se svým novým vzhledem spokojená, rozhodla se vyhledat ředitele a otestovat to.

Po cestě do salonku, ve kterém hrál starý muž šachy s Ronem, si znovu přečetla dopis, který jí Hedvika kolem páté toho rána bez okolků pustila rovnou do obličeje.

Tonksová si povzdechla a ne poprvé od chvíle, kdy dopis obdržela, zavrtěla hlavou. Jen doufala, že to bude stát za to.

------------------------------------------

Albus Brumbál se vždy považoval za celkem obstojného šachistu. Momentálně se ale cítil všechno jen ne obstojně. Vypadalo to, že mu Ronald Weasley uštědří drtivou porážku.

Zjistil, že si téměř zoufale přeje, aby hru něco přerušilo. Obával se, že porážku od šestnáctiletého chlapce by nemusel ustát.

Později si Albus naopak přál, aby porážku se ctí přijal, bylo to, jako by jeho myšlenky vyrušení doslova přivolaly.

Ginny polekaně zaječela, čímž si získala pozornost všech. Ukazovala ke dveřím, většina přítomných si v prvním okamžiku myslela, že tam stojí Harry.

Chlapec, o kterém byla řeč, ale postoupil dál do místnosti, pohled pevně upřený na ředitele. Albusovi se rozšířily panenky hrůzou, když mu došlo, koho přesně chlapec připomíná. „Tome,“ vydechl.

Také ostatním začínaly tváře tuhnout v masce zděšení, Minerva a Moody na něj dokonce namířili hůlky.

Severus pouze se zvednutým obočím pozoroval Remuse, který se choulil na gauči a usilovně se pokoušel potlačit chichotání. Samým úsilím se za doprovodu hlasité rány zřítil na zem, což k němu přitáhlo nechápavé pohledy. Z nějakého důvodu mu současná situace připadala k popukání, jeho pochechtávání se rozvinulo do neutišitelného řehotu.

Ozvalo se netrpělivé zaťukání na okno, Fred k němu přistoupil a vpustil sovu dovnitř. Hedvika se bez velkého otálení usadila na Ginnině rameni. Dívka se pomalu zotavila z šoku, vzala si nabízený dopis, přečetla ho, přečetla ho znovu, pak se chvíli chichotala a začala číst nahlas.