Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1.

Středa, 26. ledna

18:00 – Yorkshire, East Riding

Dorazil jsem za bouře. Slyšel jsem, jak moře naráží do útesů. V této části země to může vyvolávat pouze dojem zlověstnosti. Přišel jsem k malému domku, a jakmile jsem překročil práh, ozval se hlas shůry.

„Severusu?“ zavolal. „Si to ty?“

Obrátil jsem oči ke stropu a zatvářil se. „Ano,“ odpověděl jsem ponuře. „Jsem to já.“

Málokdy scházel dolů – nemohl moc dobře chodit. Ztěžka jsem vyšplhal nahoru a vystoupal na odpočívadlo. V ložnici bylo šero, už dávno padla noc a tmu zahánělo jen světlo malé lampičky. Seděl v posteli, zjevně měl jeden ze svých lepších, jasnějších dní, kdy si pamatoval, kdo jsem.

„Otče,“ pozdravil jsem.

„Enom ně sem fíkni ten ovladač.“

„Hodný ogar,“ zasípal, když jsem kolem něj prošel, abych mu jej zvedl z podlahy.

Televize oživla a on už se na mě ani nepodíval. Po mnoho let už mě neuráží nic, co udělá. Když nic jiného, sám považuji za snazší nemuset se na něj dívat. I když ho poměrně pravidelně navštěvuji už tři roky. Předtím jsem ho od svých dvaceti neviděl.

Nešlo o výsledek nějakého konkrétního incidentu, myslím naše odcizení. Prostě jsem nikdy neměl rád rodiče, ani jednoho. Oni mě měli rádi jen sotva. A v tom to vězí. Ale přesto, krev není voda a všechny tyhle žvásty. Co jiného jsem mohl dělat, když jsem natrefil na trosku, kterou se stal?

Nejvíc času je s ním okresní sestra. Já zde trávím většinu večerů a bezúčelně hledím na televizi. Občas se stane, že mluví – většinou nesmysly – ale obvykle se ztratí v nějakém směšném programu, který sleduje. Nic neříkám. Buď si čtu, nebo se zabavím jinak. Někdy si mě ani neuvědomuje.

Což je v pořádku.

Jindy neví, kdo jsem. Samozřejmě to není jeho chyba, prostě to tak je.

Což je taky v pořádku. Část mě to nerada přiznává, ale nevrtám se v tom, co někteří považují za poněkud smutný fakt, totiž že mě nebolí, když mě otec příležitostně nepoznává. Opravdu to vypovídá hodně o našem vztahu – o jeho pravé podstatě. Nemá smysl předstírat něco jiného.

A vše je to prostě… v pořádku.

Vždy bylo a vždy bude.