Autor: SilverWolf7007 Překlad: Coretta Beta: Avisavis Banner: Coretta
Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order
Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+)
Milý řáde
Aneb jednadvacet dopisů
adresovaných
řádu Hrozitánsky hloupoučké hrdličky
Dopis šestý:
Prosím, dostavte se na můj pohřeb.
Jelikož se Tonksová rozhodla potloukat po operačním středisku Řádu přetransformovaná v Toma Raddla, využila Ginny příležitosti a vytáhla kameru, kterou jí k minulým Vánocům daroval Colin. Věděla, že Harry určitě ocení možnost prohlédnout si alespoň některé z neopakovatelných scén, které bylo možné zachytit, zvlášť když Tonksovou přestalo bavit vypadat od pasu nahoru jako muž, vrátila své tělo do normálu a nechala si jen ‚Tommyho‘ hlavu.
I před tím už promeškala pár zajímavých situací, třeba jak ‚Tom Raddle‘ docela přátelsky klábosí s ředitelem. Podařilo se jí zachytit jednu znepokojivou, kde se muchloval s Fredem. Nebo Georgem. Příležitosti zkusit něco takto kuriózního využili oba, ale Ginny si nebyla úplně jistá, kterého z nich u toho zvěčnila.
Dokonce se jí podařilo přesvědčit Tonksovou, aby zapózovala v bikinách. Zvažovala, že by jednu kopii poslala Voldemortovi.
Tři dny poté večeřeli ve štábu, všichni neuvěřitelně zamlklí, jak očekávali příchod Harryho dopisu.
Stolovali nicméně bez vyrušení, bylo po deváté a osmnáct lidí si pomalu začínalo dělat starosti.
„Jestli nedorazí, Pošuk a já to tam ráno půjdeme zkontrolovat,“ prohlásil Kingsley. Brumbál jen s povzdechem přikývl.
Ron protočil panenky. „Jo, a jestli se sem dopis dostane o půlnoci a vzbudí mě, půjdu mu ráno nakopat zadek.“
Hermiona mu vlepila pohlavek, čímž si od Molly, která ho měla mimo dosah, vysloužila děkovný úsměv. „Hlídej si pusu, Ronalde“, houkla na něj přes stůl.
Fred v hraném pobouření zalapal po dechu. „Kdo si myslíš, že jsi, jeho matka?“
Molly se na něj zamračila.
Ozvalo se zaťukání na okno, všichni zmlkli. Neville Hedviku vpustil dovnitř a ta slétla na Hermionino rameno.
Hermiona dopis otevřela, přelétla ho pohledem, trochu sebou cukla, obrátila oči v sloup a hluboce si povzdechla. „Harry konečně přišel o rozum.“
Charlie vypadal upřímně překvapeně. „Copak on někdy nějaký měl?“
George se ušklíbl. „Jasně, že ne. Co je v tom dopise, Miono?“
Beze slova mu ho předala, on se dramaticky nadechl a četl:
„Albusi, možná bychom měli zvážit, zda chlapec nepotřebuje profesionální pomoc,“ navrhla Minerva, koutky rtů jí cukaly. „Nejsem si jistá, jak nám běsnící šílenec bude nápomocný v porážce Voldemorta.“
Severus pohrdavě odfrkl. „Voldemort sám je pomatený šílenec; nevidím jediný důvod, proč by mělo mít Potterovo pomatení na výsledek duelu jakýkoliv negativní vliv.“
„Třeba tak Harry bude i ve výhodě,“ pokrčila rameny Tonksová. Albus sebou cukl pokaždé, když neočekávaně promluvila – stále používala hlas, který se děsivě podobal hlasu mladého Toma Raddla. „Pokud by Voldie věřil, že je Harry plně při smyslech…“
„Harry je psychicky naprosto v pořádku. Úplně stejně jako já,“ prohlásila Luna zasněně a upravila si kapuci třpytkami posypaného modrého hábitu á la smrtijed, který měla na sobě.
Remus se na ni podíval a zvedl obočí. „Luno, drahé děvče, ty jsi udělala nálet na Severusovu šatní skříň, ukradla jeden z jeho smrtijedských hábitů, někoho přesvědčila, aby mu změnil barvu a pokryl ho třpytkami. Žádný příčetný člověk by na sebe nic z jeho šatníku dobrovolně nevzal, všechny jeho hábity příšerně škrábou.“
Luna podrážděně našpulila pusu. „To o mně máš tak nízké mínění? Požádala jsem slečnu Tommy, aby mi ho kouzlem upravila na pohodlnější.“
„Velmi rozumné,“ přitakal Fred a moudře pokýval hlavou.
„Obávám se, pane Weasley,“ začal Fred ponurým hlasem, čímž utnul ředitele, který rovněž spustil přesně těmi samými slovy. „Že si jednoduše nemůžeme dovolit to riskovat.“
Brumbál se ve své židli opřel a s trucovitým zamračením rozbalil citronový bonbon.
George se se srdcervoucím zavytím zhroutil k zemi.