Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Mimořádně mrtvého moa

Dopis osmý:

Lide, vžij se do mého soužení!

Zabralo celé tři dny, než se jim podařilo odvodnit rodinný dům Blacků, všechno vysušit a zjistit, kam se poděly zlaté rybičky (Luna s Nevillem podplatili Kingsleyho, aby jim vykouzlil několik obřích akvárií, ve kterých ubytovali své nové domácí mazlíčky. Oba se pak vypařili na celé tři dny, kdy se ostatní pokoušeli vypořádat s vodní pohromou, měli moc práce s pojmenováváním jednotlivých vodních živočichů.)

Navzdory námaze vynaložené na nápravu situace se nikomu nepodařilo zjistit, jak k ní v prvé řadě došlo. Většina osazenstva pevně trvala na názoru, že na vině musí nějakým způsobem být Harry. Luna, Fred, George a Tonksová byli jako nejpravděpodobnější spolupachatelé nuceni podrobit se zdlouhavému výslechu.

Přesto se viník nenašel. Nakonec Brumbál vyslechl dokonce i Minervu, Artura, Molly a Moodyho (a Moody pak vyslechl jeho). Když už byli úplně v koncích, musel křížový výslech absolvovat i Severus.

Než uběhly tři dny, všichni víceméně vzdali snahu zjistit, jak se Harrymu podařilo takto je převézt nebo alespoň jakým způsobem o tom všem věděl.

Vzhledem k rozsahu pátrání, které všechny důkladně zaměstnalo, nezbyl prostor pokusit se promluvit s Harrym a přijít na kloub jeho zjevnému skunkovství.

Ráno, kdy se v očekávání Harryho dalšího dopisu sešli u snídaně, se k ostatním Luna a Neville připojili jako poslední.

Charlie, který byl v koutku duše skrytým romantikem a za vším do jisté míry viděl spiknutí, se na ně potutelně usmál. „Kdepak jste se vy toulali?“

Nevilla narážka přiměla zčervenat, ale protočil panenky a posadil se. „Ne tam, kde si myslíš.“

„Byli jsme v akvarijní místnosti,“ pronesla Luna s kamennou tváří. „Obtížný úkol, který jsme vzali na svá bedra, už je téměř u konce.“

Ron se podíval na Nevilla a zvedl obočí. „Obtížný úkol?“

Druhý chlapec si odfrkl. „Taky bych tě chtěl vidět, jak vymýšlíš jména pro sedmdesát devět ryb.“

Všichni se zarazili.

„Přece nám nechceš tvrdit, že je od sebe dokážete všechny rozeznat?“ Zeptala se nevěřícně Tonksová. Skoro nikdo nezaslechl otázku, kterou Remus položil současně s ní „Nezačínali jste náhodou s osmdesáti?“

„Samozřejmě, že dokážeme,“ popřela obvinění Luna. Její hlas stále absolutně postrádal modulaci, což k ní přivolalo několik dalších nechápavých pohledů. „Úkol se nám samozřejmě poněkud zjednodušil ve chvíli, kdy Rosolka sežrala Mrskalku První. Pak se jméno Mrskalka znovu uvolnilo. Z toho důvodu jsme mohli přistoupit k pojmenování Mrskalka Druhá.“

Před nutností přijít s inteligentní reakcí na její prohlášení je zachránila Hedvika, která prolétla oknem, Remus v duchu děkoval Harrymu, když ji zbavoval nákladu. Sova na jeho rameni zůstala až do chvíle, kdy si uvědomil, proč ještě nevzlétla, a nabídl jí kousek slaniny.

Pak Hedvika vylétla oknem a Remus si přečetl dopis. Několikrát zamrkal, prudce potřásl hlavou a zkusil to podruhé. Ne, nebylo to jen dílem jeho představivosti. Povzdechl a přečetl ho pro potěchu užaslých uší jeho spolubydlících.

„Esej do lektvarů?“ Zašeptal Severus poraženě. „On při tom psal esej do lektvarů?“

Luna ukradla dopis Remusovi z rukou a přečetla jim ‚Křeččí odstavec‘ znovu, vlastně ho zazpívala do melodie písně ‚Tichá noc‘. Nějakým zázrakem se jí přesto podařilo udržet bezvýrazný hlas.

„No, aspoň už se dostal přes tu zombie-skunk fázi,“ zanotovala Tonksová falešně radostným hlasem. „To je dobrá věc, ne?“

„Je to jen mnou nebo se s každým dalším dopisem propadá do šílenství hlouběji?“ Zauvažovala Ginny nahlas.

„Je to tebou,“ prohlásila Luna nekompromisně.

„Luny si nevšímej,“ povzdechla Hermiona. „Jednoznačně hlouběji, jenom nevím proč.“

„Evidentně,“ zamumlal Severus. Muž byl stále otřesen tím, co považoval za nevyvratitelný důkaz, že by měl být Harry s okamžitou platností odstraněn z domácnosti Dursleyových. „Bavíme se tu o Harrym Potterovi! Neměl by pracovat na eseji do lektvarů! To porušuje veškeré kosmické zákony!“

„Ale no tak, profesore,“ uklidňovala ho Luna stále prázdným hlasem. „Jestli vám to udělá radost, pojmenujeme s Nevillem jednu rybičku po vás. Třeba jednu z těch siamských bojovných.“

Severusovi to radost neudělalo. Opustil stůl a odebral se do lektvarové laboratoře, kde se oddal dlouhému terapeutickému vaření.