Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 10. Třetí volba

Rozbitá duše
Vložené: Lupina - 07.02. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online preklady nám napísal:

Autor: Aurette                                 Překlad: OP             Beta: mori              Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/10/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad abecedně: Carmy, Ganlum, gama

 

Kapitola 10. Třetí volba

Harry poděkoval Kráturovi, který přinesl další konvici čaje. Blížila se půlnoc, ale většina členů Řádu zůstávala ještě pořád v jeho domě.

Ten den připomínal hotové peklo. Trvalo hodiny, než se dva týmy vypořádaly s mudly, kteří viděli hořet dům Grangerových. Byli svědky toho, jak nějaký muž zvedl ruce a jako zázrakem vyrval jednu stěnu domu, aby je zachránil. Někteří mudlové sledovali ještě děsivější útok v uličce. V šokujícím vystoupení, které daleko předčilo i jeho předešlé zabíjení, trhal Snape Smrtijedům jednu končetinu za druhou.

Remus přišel s myšlenkou, že Snape si mohl vzít útok na Hermionu osobně. Z toho, co si Harry pamatoval z jeho zdravotní dokumentace, by však Snape neměl být takového přemýšlení schopen. Pro něj ty vraždy představovaly pouze Snapeovu vzrůstající lhostejnost k lidským obětem.

Od té chvíle nebylo po Snapeovi či Hermioně ani vidu, ani slechu. Neměli tušení, zda je Hermiona naživu, nebo jestli nepodlehla svým zraněním. A Snape se teď choval jako utržený ze řetězu.

Jakmile Molly ošetřila Hermioniným rodičům poškození plic, nosních dutin a očí, rychle se zotavili. Choulili se k sobě v rohu místnosti spolu s Molly a Minervou. Křivonožka se od nich nehnul ani na krok. Když se někdo opovážil přijít příliš blízko, nesouhlasně zasyčel. Molly a Minerva polovičního maguára ignorovaly a Nožka si jich přestal všímat až poté, co ho Helen Grangerová pohladila na uklidněnou. Pak se soustředil na jiné možné vetřelce, kteří by mohli narušit jeho území.

Všichni čekali. Čekali na nějaké znamení, že je Hermiona naživu.

Grangerovi zpočátku nemluvili. Ale jejich zdrženlivost pominula a oni vyprávěli, jak Snape opět Hermionu zachránil onoho dne, kdy jí dal kámen, do nějž zaklel Smrtijeda. Co nejlépe se snažili vysvětlit, proč rozumu navzdory přijali toho muže do svého domova.

Ron zamumlal něco ve smyslu, že jeho teorie musela být správná. Ginny všem zopakovala, co jí Hermiona pověděla o svém přesvědčení, že Snape vytvořil viteál pro uložení rozbitých kousků své duše. To vyvolalo rozhořčení.

Ginny poté odběhla nahoru do třetího patra, aby uklidila další místnosti, které ještě nebyly zrenovované. Protože pan a paní Grangerovi přišli o svůj domov, potřebovali místo, kde by mohli zůstat.

Harry cítil, jak se rozezvučely ochrany domu, a slyšel otevírání předních dveří. Lidé přicházeli a odcházeli celý den, takže si z toho nic nedělal, dokud neuviděl Křivonožku, jak seskočil paní Grangerové z klína, zapředl a vyřítil se z pokoje.

Harry vstal, podíval se ke dveřím a v nich se objevila Hermiona.

„Harry, potřebuji tvé slovo. Dokud nedám svolení, nikdo se ho nedotkne,“ řekla s hůlkou v ruce. Vypadala hrozně. Zřejmě se osprchovala a převlékla, ale díky ztrátě krve měla kůži téměř průsvitnou a její tvář se vraštila bolestí. Helen a John Grangerovi se k ní přihnali a ona natáhla volnou ruku, aby matku mohla obejmout. Ve druhé ruce ale pořád držela hůlku v pohotovosti. Paní Grangerová odběhla z dohledu a zahrnula pozorností muže, o kterém Harry věděl, že čeká hned za rohem. Pan Granger se otočil a ochranářsky se postavil za svou dceru jako každý otec, jehož dítě málem zemřelo.

„Slib jí to, kamaráde,“ ozval se za Harrym Ron. „Věř jí.“

„To nedělej,“ nesouhlasil Mundungus Fletcher, vstal a zamířil ke krbu. „Snape je moc nebezpečný a ona má svá tajemství, kvůli kterým je nespolehlivá. Nemůžeš riskovat bezpečnost celého Řádu.“

„Pan Fletcher má pravdu,“ přidala se smutně profesorka McGonagallová.

Harry se rozhlédl po místnosti a viděl jediné, zmatek. Přál si, aby zde byl Kingsley, ale ten se spolu s Nevillem a Tonksovou stále snažil uklidnit situaci na ministerstvu. Musel proto věřit vlastním pocitům.

„Platí. Máš mé slovo,“ souhlasil.

Hermioně se ulevilo. Otec ji vzal do náručí a obejmul předtím, než spolu vešli do místnosti.

„Nebudeš toho litovat, Harry, děláš správnou věc,“ odpověděla. Matka kolem ní pobíhala a Molly se k ní přidala. Hermiona si jich nevšímala a zavolala: „Severusi, pojďte dovnitř.“

Všichni kromě Grangerových se stáhli, když uslyšeli klapání bot na chodbě.

Harry nebyl v místnosti jediný, kdo zadržel dech, když se ve dveřích objevila silueta muže, který zabil Brumbála. Když se však Harry podíval do profesorových očí, otřásl se. Byly mrtvé. Snape vypadal strašně – z ranního boje byl poškrábaný a pohmožděný a jeho kůže měla voskově bledý nádech. Ale byly to oči, ze kterých se Harrymu zkroutily vnitřnosti. Ty oči viděl již předtím, té noci na věži. Od chvíle, kdy mu na mysl vyvstaly takhle podrobné vzpomínky a on opět prožíval onu noc, uplynulo už několik let.

Bolelo ho dívat se do Snapeových očí. Instinktivně se dalo poznat, že jeho duši se nedá pomoci. Harry neměl tušení, co si Hermiona myslela, že může pro tohoto muže udělat, protože vše vypadalo beznadějně.

Náhlý zvuk letaxu Harryho polekal. A ještě více jej vyděsil pohled do Snapeových očí, které najednou zaplály strašidelnou zuřivostí. Vytáhl svou hůlku, ale ztuhl, neboť si vzpomněl, co slíbil Hermioně.

Snape se rychle, jako černá skvrna, prosmýkl kolem něj a Hermiona sotva stihla zaječet: „Nezabíjej!“

Harry pootočil hlavu a uviděl, jak Snape vytáhl Fletchera z krbu a sekacím kouzlem mu odsekl paži. Všichni měli hůlky v pohotovosti, ale nikdo nevěděl, jak by se měl zachovat. Fletcher se s ječením svalil na podlahu a všichni jen stáli kolem, ztuhlí šokem. Snape vytáhl rukáv ruky, kterou pořád držel, přešel na druhou stranu a strčil ji před Harryho tvář.

„Ne-nezabil j-jsem.“

„Děkuji Severusi,“ odpověděla Hermiona, hlas se jí třásl.

Harry se podíval na zbytek Fletcherovy ruky. Rukáv byl vykasaný a odhaloval Znamení zla.

Ron s Remusem se z transu probrali první. Ron zneškodnil Fletchera a Remus mu obvázal ránu a znehybnil ho předtím, než přešel k Severusovi a vzal Fletcherovu paži.

„Ach, svatá prostoto!“ vykřikla Molly. „On musel být tím, kdo…“

„Neříkejte to!“ vyštěkla Hermiona. Kývla na Snapea, který se k ní vrátil, obnovil svůj strnulý postoj a jeho oči opět pozbyly výrazu. „Všechno slyší a bude se chtít pomstít. Ani já bych ho nedokázala zastavit.“ Všichni přikývli, že rozumí. „Nejlepší bude, když naše povídání omezíme. Poslechne téměř jakýkoliv příkaz vydaný správným tónem. I když není pro něj. Jedno špatné slovo a může nastat katastrofa.“

Fred přišel o pár kroků blíž, zastavil se a zíral na Snapea. „Vypadá jako…“

„… zombie,“ dokončil George.

Minerva přešla ke Snapeovi a podívala se mu do očí. „Ach, Severusi, co se vám jen stalo?“ zeptala se za všechny.

„To on. On může za to, co se mu stalo,“ pravila Hermiona a ukázala na Brumbálův spící portrét. „Jeho duše se roztříštila, když zabil svého mentora. Jenom prostě nevíme proč.“ Hermiona přejela profesora pohledem, jako by zkoumala jeho poškození. „Dnes večer jsem přišla na jednu věc.“ Podívala se na Snapea. „Severusi, ukažte na nejbližší viteál Pána zla.“

Vypadalo to, jako by Snapeovy oči zajiskřily životem přesně na tak dlouho, aby zvedl ruku a ukázal přímo na Harryho. Harry cítil, jak mu ztuhla krev v žilách.

„Já?“ zeptal se potichu, zatímco Ginny pospíchala k němu.

„Ne ty, ale tvá jizva. Pán zla ho nezamýšlel stvořit, a dokud jsi nenastoupil do Bradavic, ani o něm nevěděl. Brumbál měl pravdu, když říkal, že Tom Raddle v tu noc na tebe přenesl část své moci. Ale jakým způsobem, to buď nevěděl, nebo se ti to jednoduše neobtěžoval říct. V té jizvě je kousek duše Pána zla. To je důvod, proč jste vždy byli schopni vzájemně vnímat myšlenky a pocity.“

„Jak ten viteál zničíme?“ zeptala se Ginny.

„Na tom pracuju,“ odpověděla Hermiona.

„A co Snapeova duše?“ zeptala se Ginny. „Říkalas, že nemůže opět zabít, aniž by přišel o šanci na záchranu. Ale to udělal. Co se s ním teď stane?“

„Našel řešení, věřte mi. Víc vám to vysvětlím později. Nicméně pokud ho chci dát dohromady, tak na to potřebuju Brumbálovu hůlku. A potřebuju ji brzy.“

Přeměnil ji na viteál?“ zeptal se Harry.

„Ano, přesně to udělal. Potřebuju ji zlomit, abych dokázala vrátit Snapeovi jeho duši.“

„Tak to bude problém, Hermiono,“ ozval se Ron. „Je to bezová hůlka. Nemůžeš si ji jen tak vzít.“

„V tom případě budeme v opravdu velké bryndě. Pokud mi ji do osmnácti hodin nedáte, profesor Snape i já zemřeme.“

„Cože? Proč? O čem to mluvíš?“ Harryho hlas se ztratil mezi ostatními výkřiky. Pan a paní Grangerovi křičeli nejvíce.

„Nejsi jediným žijícím viteálem v místnosti, Harry,“ odpověděla potichu.

Tohle bylo to řešení?“ optala se Ginny, když se hlasy ostatních hněvem zvyšovaly. „On tě proměnil ve viteál? Hermiono, do čeho ses to sakra namočila?“

Harry se rozhlédl a viděl, jak se ostatní houfují a nesouhlasně vykřikují. Otočil se k Snapeovi, protože uslyšel, jak začíná vydávat rozzlobené zvuky. Mužovy oči se opět probudily k životu a ohlašovaly blížící se smrt.

„Hermiono, musela jsi přece vidět, že tohle je nad tvé síly,“ káral ji rozhněvaně Remus.

Snape Hermionu popadl a přitáhl si ji pod paži, kde byla částečně schovaná pod jeho hábitem. Hůlkou mířil na Remuse. John Granger stáhl zpět svou ženu, dokud také nestáli za Snapem. Bylo jasné, na čí straně stojí.

„Přestaňte!“ zařval Harry. „Zpátky! Všichni se posaďte! Opravdu si myslíte, že je vhodné slovně napadnout Hermionu, když víte, kdo je jejím ochráncem?“

„Neměl na vybranou!“ vykřikla Hermiona. Oběma rukama se pokoušela zpod Snapeovy paže vyprostit. „Jemu to ubližuje. Nevidíte? Měl buď zemřít, nebo mohl propadnout zlu stejně jako Pán zla.“ Vyklouzla z úkrytu a podívala se na svého ochránce. „Já jsem byla třetí volba. Pokud by dokázal uložit svou duši do té doby, než bych našla způsob, jak ho dát dohromady, měl by naději na normální život. Nezamýšlel udělat ze mě viteál, ale měl v plánu, abych ho zachránila. To kvůli té eseji, co jsem napsala. Vsadil všechno na to, že nějakým způsobem zjistím, co se děje. Použil magii duše, aby se ke mně ukotvil, dokud na to nepřijdu.“ Frustrovaně mávla rukou. „Ale nedokážu jasně myslet, když se na mně napojil, a jeho poznámky v mé eseji jsem četla teprve před pár měsíci.“

Snape povolil ruku, přestal zuřivě sledovat všechny osoby v místnosti a pohledem sklouzl k Hermioně. Harrymu se zježily vlasy.

„Slečno Grangerová, najděte mě,“ řekl naléhavě.

Minerva zalapala po dechu a vykročila k němu, ale Artur ji zadržel.

„Najdu,“ odpověděla tiše. Podívala se na portrét opodál. „Řekněte mi, proč jste vždy chránil Harryho Pottera?“ zeptala se.

„Kvůli Lily,“ odvětil. „Navždycky.“

Harry se rychle otočil a uviděl, jak sebou Brumbálův portrét trhl. Všichni se rozplakali a tlačili se k němu. Bývalý ředitel zvedl hlavu a několikrát zamrkal. Jeho oči spočinuly na profesorce McGonagallové.

„Minervo! Je pěkné vás zase vidět.“ Rozhlédl se kolem a jeho tvář se zachmuřila. „Proč jsem tady? Co se stalo? Harry? Nějak jsi vyrostl, můj chlapče. Něco se pokazilo, že?“ Jeho oči hleděly na dav, který měl před sebou. „Severusi, vy jste neuspěl?“

Všichni zalapali po dechu a v následující chvíli ticha se otočili na profesora Snapea. Hermiona se jej snažila pohladit po tváři, když se kolébal dopředu a dozadu, syčivě sténal a z očí se mu koulely slzy. I paní Grangerová kolem něj ovinula paži a mumlala utěšující slova, zatímco pohledem probodávala portrét. Dokonce i Křivonožka vypadal, že je připravený vrhnout se na každého, kdo by se přiblížil.

„Co měl udělat, pane?“ zeptal se Harry. „V čem měl podle vás selhat?“

„Po mé smrti měl převzít kontrolu nad školou,“ odpověděl Brumbál. „Měl zůstat v utajení. Ale když se probírám teprve teď, tak se stalo něco hrozného.“

„Opravdu se stalo něco strašného,“ prohlásil Harry.

„Co se mu stalo?“ zeptal se portrét.

„Za to můžete vy!“ vykřikla Hermiona. „Vy můžete za to, že je na tom špatně! Nařídil jste mu, aby vás zabil, ale on nikdy předtím nikoho nezavraždil!“

„Ale to neměla být vražda,“ hájil se Brumbál.

„Ale byla, Albusi,“ oponovala mu Minerva. „Jeho duše se roztříštila. Již pět dlouhých let je Severus šílený.“

Brumbál se podíval na muže, jenž se pomalu houpal dopředu a dozadu a uslzeně zíral na koberec.

„Ach, Severusi, měl jsi to provést s láskou, chlapče.“

„No, to se nepovedlo,“ odpověděla Hermiona. „Viděla jsem jeho oči. Jak jste si mohl myslet, že někoho zabije po tom, co se stalo Lily, ženě, kterou miloval? Nemohl. Je nitrozpytec. Je samozřejmé, že ukryl své pocity hluboko v sobě. Zabil vás v hněvu, protože to byl jediný způsob, jak to mohl provést, a to ho zlomilo. Ať už jste měl jakkoliv chytré plány, Brumbále, teď už jsou vážně v háji.“

Otočila se k Ginny a unaveným hlasem se zeptala: „Můžeme tady přespat?“

„Samozřejmě. Už jsem připravila pokoje. No, sice jsem neočekávala i profesora, ale můžeme ho vmáčknout někam ve čtvrtém patře.“

„Nemusíš se obtěžovat. Pokud máš něco, co bych mohla přeměnit na postel, může spát se mnou v místnosti. Raději bych ho měla pod dohledem.“ Otočila se a podívala se na Harryho. „Opravdu potřebuju tu hůlku, Harry. Dochází mi čas. Všechny kousky duše by měly být do dvaceti čtyř hodin včleněny do živého hostitele. Poté je již nic nedokáže spojit dohromady a my oba začneme pomalu umírat. Ještě je možnost, že se Snape obrátí ke zlu, a my bychom tak mohli přežít, ale to on neudělá. Jeho smyslem života je ti pomáhat. Snaží se ti získat čas, abys mohl přijít s novým způsobem, jak zabít Pána zla. Zaslouží si mít opět celistvou duši.“ Hermiona se obrátila a němým gestem vybídla svůj doprovod k odchodu z místnosti.

Harry se otočil zpátky k Brumbálovi. „Zdá se, že toho máme hodně k probrání.“

„Vskutku, můj chlapče. Ale jestli vše šlo tak, jak jsi povídal, pak se obávám, že jediné, co můžu udělat, je ti pouze poradit. Slečna Grangerová má pravdu. Mé plány jsou opravdu zničené.“

Harry cítil, jak mu srdce vynechalo pár úderů. Vytáhl medailon a poslal Kingsleymu zprávu, aby si pospíšil zpátky.

ooOOoo

Když se Ginny vrátila s několika lahvičkami potřebných léků, Hermiona právě přes Snapea přehazovala přikrývku.

„Donesla jsem ti pár lektvarů. Dokrvovací, uzdravovací, vitamínový. Nevěděla jsem, jestli nepotřebuješ i Kostirost. Nebyla jsem si jistá, jak hluboko tě Sectusempra zasáhla. Vzala jsem od každého po dvou, kdyby nějaký potřeboval i on.“

„Děkuju, Gin. Potřebuje se teď vyspat. Cítím, jak moc je unavený.“

„Co ještě umíš vycítit? Jaké to je?“ Hermiona na kamarádce viděla, že svými zvědavými otázkami někam míří.

„Není to jako u Harryho. Harryho viteál se omezuje víceméně jen na jizvu. Jen někdy přesahuje. Já naopak přijala Snapeovu duši dobrovolně. Je tak nějak umístěná vedle mé a je to cítit jako… Nevím, jak to popsat. Mám z toho stejný pocit, jako když se setkám po pár letech s opravdu dobrým přítelem. Cítíš uvnitř sebe takové teplo.“

„Co si myslíš, že udělá, když ho zachráníš a on se probere?“

„Nemám tušení.“

„Bude si to podle tebe pamatovat?“

„Pravděpodobně mu vše bude připadat jako mlhavý sen, který mu pomalu vymizí z paměti, jak bude víc a víc při smyslech. Alespoň v to doufám. Chtěla bys, aby si pamatoval posledních pět let?“

Ginny se podívala na Snapea a pomalu zavrtěla hlavou. „Nejsem si jistá, jestli by si měl pamatovat posledních třicet let.“ Obejmula se. „Když spí, vypadá tak mírumilovně. Nemyslela jsem si, že toho vůbec někdy budu svědkem. Život je zvláštní, že?“

„O tom mi něco povídej. Všichni si ze mě pořád utahovali, že každou esej beru tak vážně, jako kdyby na ní závisel můj život. Kdo tušil, že jednoho dne to bude pravda?“

„Když to podáš takhle, tak je to vážně docela legrační.“

Hermiona si odfrkla. „Jen doufejme, že pokud se v pořádku probere, tak se probere i jeho smysl pro humor.“

„Nemůžu se dočkat.“

„Já se možná nedočkám, pokud mi tu hůlku zítra nedají.“

„Ale dají. Předtím jen nechápali všechny souvislosti.“

„To doufám.“ Pohlédla na muže spícího v posteli. „Kvůli nám oběma.“

Ginny Hermionu objala a odešla. Hermiona vypila pár lektvarů a zbytek nechala na stolečku vedle postele, aby je ráno dala Severusovi. Jejich pachuť spláchla velkou sklenicí vody a převlékla se do volného trička, které jí půjčila Ginny. Vrátila se k profesorovi, aby se ujistila, že je v pořádku, a pak se impulzivně sehnula a políbila ho na čelo.

Vklouzla do své postele a sfoukla svíčku. Cítila se poněkud osaměle, protože Nožka se rozhodl hlídat její rodiče. Neklidně se v posteli přehazovala a těsně předtím, než ji spánek přemohl, praštila do polštáře.

ooOOoo

Rozhlédla se po vřesovišti a zavřela oči. Jemný, vlahý vánek jí pohladil tvář. Posadila se, podhrnula si noční košili pod sebe a nastavila tvář slunci.

„Už to nepotrvá dlouho,“ řekla.

„Vím,“ odpověděl.

Otevřela oči a podívala se na něj. Viděla, jak se opírá o skálu a s pokrčenými koleny si čte knihu. Vypadal mladě. Podle školního hábitu odhadovala, že studuje ve čtvrtém nebo pátém ročníku.

„Budeš si tohle pamatovat?“

„Má duše bude.“

„Jaké byly ty dvě další možnosti?“

Přikrčil se a odvrátil se od ní.

„Neuspěl bych a zemřel bych na podlaze Chroptící chýše. Nikdy bych během bojů nenašel Pottera, abych mu mohl předat poslední Brumbálovy instrukce.“

„A ta druhá možnost?“

Oči mu naplňoval smutek, když vstal a přešel k ní. Za chůze mládl, až byl pouhým kloučkem, kterému mohlo být pět nebo šest let. Stál před ní a špičkou nohy hloubil do země díru. Rozevřela náruč a tato část jeho duše se usadila vedle jejího srdce.

„Přijal bych zlo. Nařídil bych tvoji smrt a žil navěky.“

„Viděl jsi dvě možné budoucnosti?“

„Ano.“

„A vytvořil sis svou vlastní.“

„Ano.“

„Jsi pozoruhodný muž, Severusi.“

„Ty kousky mě zraňovaly.“

„Byls velmi silný, když jsi v sobě uchovával ty kousky tak dlouho, než jsi mě našel. Pořád ti ubližují?“

„Ne. Hřeješ.“

„Ty také,“ usmála se.

Zůstali tam spolu, ona pevně objímala malého kluka, který se k ní přitulil, dokud neupadla do ještě hlubšího spánku.

ooOOoo

Hermiona se vzbudila a kolem sebe cítila ruce. Snape ji zezadu ochranitelsky objímal a z jeho těla sálalo teplo. Slyšela jeho pomalé hluboké dýchání a poznala, že tvrdě spí. Přitulila se hlouběji do jeho objetí a oddávala se tomu pocitu, dokud neslyšela zvuky, jak lidé vstávali a začali se pohybovat po domě.

Vyklouzla zpod jeho rukou, oblékla se a vydala se najít volnou koupelnu.

Když přišla zpátky do pokoje, našla ho sedět na konci postele pouze ve spodním prádle a tupě zírat do zdi.

„Čas se obléct, Severusi.“

Seslala na jeho oblečení osvěžující kouzlo a vše mu položila na postel. Vstal a přešel k ní. Ozvalo se zaklepání na dveře. Otevřela je a za nimi stála její máma s ustaraným výrazem ve tváři a držela tác s jídlem.

„Mami?“

Hermiona převzala tác a položila ho na prádelník.

„Myslela jsem, že bude lepší, když posnídá v soukromí. Všichni sedí dole a vedou tam tak trochu bouřlivou debatu o tom, co mají s vámi dvěma udělat.“

„Děkuju, jídlo v soukromí je dobrý nápad,“ odvětila, chňapla po Severusově ponožce a obrátila ji správnou stranou předtím, než mu ji podala.

„Hermiono, nechtěla bys mi něco říct?“

„No, existuje tak asi milion věcí, co bych ti chtěla říct. Kterou z nich chceš slyšet jako první?“

„No, třeba bys mohla začít s tím, jak skončila Severusova duše ve tvém těle. A proč si Molly myslí, že po zbytek života budete vzájemně propojení.“

Hermiona sebou trhla a podívala se na matku. „Jo, to asi bude ta nejlepší část, kde začít.“

Severusovi se nepovedlo správně zapnout košili a máma mu pomohla to napravit. Hermiona zatím nalila čaj a začala vysvětlovat, jak přijala rozbité části Snapeovy duše ve svém nitru.

„Takže je to dost podobné kouzelnickému manželskému svazku, kde se spojí duše, ale není to úplně to samé. Jsme vzájemně svázáni. Z toho není úniku.“

„Do konce života?“ zeptala se máma.

„Eh, jo. V podstatě.“

„I když mu seskládáš všechny části jeho duše dohromady?“

„Jo.“

„A tohle plánoval už tehdy? Přestože jsi byla ještě dítě?“

„Ne. Jsem si jistá, že tohle neměl v úmyslu, dokud neztratil bezovou hůlku. Toulal se celé dny s bolestí v sobě, dokud mě opět nenašel. Nemohl již déle čekat. Pořád je to dobrý plán. Být s někým svázán přece neznamená konec světa.“

„Hermiono!“

„Není to nic tak hrozného! Mohli bychom se jednoduše navzájem ignorovat a milovat jiné lidi. Nebudeme prostě jen schopni složit kouzelnický slib s někým jiným. A budeme muset žít blízko sebe, protože kdybychom se od sebe příliš vzdálili, tak by to bylo nezdravé. Jo, a no kdyžjedenzemřetakdruhýtaky.“

„Prosím?“

Hermiona si povzdechla.

„Když jeden zemře, tak druhý taky.“

„Hermiono, je dvakrát tak starý jak ty. Uvědomuješ si, že ses vzdala nějakých pětadvaceti let svého života?“

„Vlastně pouze devatenácti. Jo, uvědomuju si, že teď budu žít jen asi o padesát let déle než ty místo toho, abych tě přežila o sedmdesát.“

„Netvař se, že jsi spolkla všechnu moudrost světa, ksakru, víš, že to je mnohem komplikovanější. Jestli ho nedáš do pořádku, tak ses svázala s mužem, kterého budeš muset každý den holit, utírat mu zadek a…“

„Sama víš, že zadek si dokáže utřít sám. A proč je to najednou tak velký problém? Tys byla ta, která chtěla, abych si někoho přivedla domů.“

„Ale ne masového vraha! Dobrý bože, vždyť je to jak ze špatného filmu!“

„Nemohla jsem ho nechat umřít!“

„Já vím. Já to chápu, ale pro lásku boží, Hermiono, podívej se na něj!“

Hermiona otočila hlavu. Snape stál, zíral do zdi a čekal na někoho, kdo by mu řekl, že se může najíst.

Nalila do šálku čaj a podala mu ho. „Severusi, vypijte si čaj.“

„Je mi to líto, drahá. Vím, že brečím nad rozlitým mlékem. Jen jsem naštvaná. Mám opravdu strach, co se stane, když se ti povede ho zachránit. Nepochybuju o tom, že se ti to povede. Co se ale bude dít, když ho z tohoto stavu vytrhneš a on nebude z představy, že je s tebou svázaný, nadšený? Co když si nic z tohohle všeho nebude pamatovat?“

„Říkal, že jeho duše si to pamatovat bude.“

„Kdy to řekl?“

Hermiona se zatvářila mrzutě, přála si, aby udržela jazyk za zuby.

„Včera v noci v našem snu. Mluvíme spolu ve snech.“

„Aha. Skvělé. To vše zjednodušuje, že? Rozhovory ve spánku. Sakra, proč jsem na to nepomyslela dřív? S tvým otcem jsme mohli předejít většině našich problémů, kdybychom si uvědomili, že je skvělé prospat všechny důležité části partnerského vztahu. Probůh, Hermiono! Máš vůbec představu, jak směšně to celé zní? Uvízla jsi do konce života s mužem, který tě nemůže zaopatřit. A když ho zachráníš, tak tě možná ani nebude mít rád, a podle toho, co se povídá dole, pravděpodobně skončí ve vězení!“

Vím. Já to všechno přece vím. A je mi to jedno!“ Hermiona v hrůze zírala na svou matku a pak se obrátila k muži, který stál před tácem s jídlem, držel prázdný šálek a jeho žaludek kručel hlady. Třesoucí se rukou si prohrábla vlasy. „Mami, mám jeho duši uvnitř sebe. Je to ta nejúžasnější věc. Je mi jedno, co se dole povídá. Budu ho chránit a zachráním ho. Je mi jedno, jestli mi ani nepoděkuje. Budu navždy vědět, jak je jeho duše cítit, a taky vím, že si to nějakým způsobem pamatovat bude.“

Máma zavřela oči, a když přešla přes místnost, objala ji.

„Jak hluboko jsi do toho spadla, Hermiono?“

Hermiona vydala krátký vzlyk, který zněl jako skřehot. „Dost hluboko. Ta část, kterou z něj nemůžeš vidět, je úžasná.“

„Tak pak je to vše, co potřebuji slyšet, že?“

Obě ženy od sebe odstoupily a paní Grangerová podala toasty a vajíčka Hermioně, aby je ohřála a předala Snapeovi.

„Vítejte v rodině, profesore. Jezte.“

ooOOoo

PA: Komentujte, nebo nebude šťastný konec!

(Utíká psát šíleně tragický druhý závěr)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: Zuzana - 14.02. 2017
Ďakujem za kapitolu a strašne sa teším na ďalšiu. Táto bola depkoidná, ale dopadlo všetko dobre, v rámci možností... Severus vo sne je úúúplne skvelý a verím, že si to jeho duša bude pamätať,

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: adelina - 09.02. 2017
skvele,uz se moc tesim na dalśi kapitolu,diky

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: Jacomo - 09.02. 2017
No tak teď už jsem to asi pochopila (když to tu bylo napsáno naplno, že). Pokud se tedy ještě něco nezmění, protože - sakra - my jsme teprve v polovině příběhu! To ovšem dává naději, že Hermiona dostane hůlku a nějak to zastaví. Přece nebude v ohrožení smrti deset kapitol! Moc moc děkuju všem, co se podílejí na překladu. Začínám tuhle povídku milovat.

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: zuzule - 08.02. 2017
Tyjo, uz jsem vydesena cekala, co z toho rozhovoru s maminkou vyjde... Mundungus je svina svinuta teda A jsem zvedava, jak z toho chteji ted vybruslit, kdyz Brumbal svuj plan poradne nepromyslel Dekuju!

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: Sebelka - 08.02. 2017
Geniální. Jako vždy. Moc děkuji za kapitolu.

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: miroslava - 07.02. 2017
Děvčátka, děkuji vám za skvělý překlad. Tato povídka je fakt výborná a super se čte.

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: Marti - 07.02. 2017
Tahle povídka má pro mě takovou hořkosladkou příchuť, na temném pozadí se objevují záblesky naděje, že všechno nakonec dobře dopadne. Doufám, že autorka připravila dobrý konec, ten tragický bych asi neustála...

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: denice - 07.02. 2017
Kapitolu jsem už tradičně přečetla jedním dechem - Severus s Hermionou jsou úžasní, Harry zdá se konečně dostal rozum (doufám, že bude po kouscích rvát a podpalovat Brumbálův obraz) a do Hermioniných rodičů jsem se zamilovala - musím je srovnávat s Loteninou verzí, kde byla madam Grangerová pěkně ledový rypák, a tím víc se mi líbí. Děkuji!

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: JSark - 07.02. 2017
Jé, konečne sa to vyjasnilo. Tak som zvedavá, ako sa im to podarí. :)

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: martik - 07.02. 2017
Jé, tuhle neznám :-) Chybějící kousek do skládačky. Grangerovic jsou skvělí a budou čím dál lepší. Jsem nadšená, že je jim věnováno tolik prostoru. Ochranitelský Severus je skvělý a je děsivá a zároveň úžasná ta jeho poslední kapka příčetnosti "já nezabil". Hermiona do toho padla ani neví jak a propadá se čím dál hlouběji. A přesně, jak už napsal někdo přede mnou - netušíme co bude dál, jestli její plány zaberou a co bude se Severusem. Zbožňuju Harryho víru a důvěru v Hermioniny schopnosti. No Brumbál je kapitola sama o sobě "moje plány selhaly, poraďte si sami". A Severusova hřející duše, achjo. Už jsem přišla na to, proč je ta povídka tak obtížně uchopitelná - spousta věcí se děje za scénou a my jsme jen informováni o výsledku, hlavně co se týče Hermionina výzkumu. Díky, čarodějky, mori ;-)

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: tigy - 07.02. 2017
Úžasná kapitola a super dlhá :) Vďaka, dievčence!

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: Folwarczna - 07.02. 2017
Je to napínavé jak malé gatě. Ale vážně, hroutím se z toho, že to nemusí stihnout. Nebo si to nebude pamatovat. Nebo ho zavřou. A tak dále, a tak podobně.

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: gama - 07.02. 2017
Hermionina maminka je úžasná :-)

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: arabeska - 07.02. 2017
To vyznívá tak beznadějně tragicky... a pak do toho přijde Hermiona se svojí buldočí zatvrzelostí a nadějí, a hned je z toho něco jiného. Je to krásný příběh, čím dál lepší. Zlomit Severuse a pak ho zase skládat dohromady, to chce kuráž a Amarti se docela daří. Paní Grangerová byla naprosto skvělá. A Brumbál byl zase jednou naprostá mrcha... co dodat. Děkuji, děvčata! :)

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: Gift - 07.02. 2017
Do teto povidky jsem se na prvni pohled zamilovala a me nadseni stale trva. Uzasny, uzasny pribeh! Dekuji vsem, kteri se na prekladu podileli.

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: marci - 07.02. 2017
"Vítejte v rodině, profesore." :) Rodiče Grangerovic tu mám nesmírně ráda! A vůbec celá povídka je úžasná a moc se mi líbí. Skvělá práce, holky :) Díky!

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: silrien - 07.02. 2017
Ah, je mi jich tak líto. Hermiony i Severuse. Bojím se, jak to může skončit. Velice děkuji za překlad

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: Iveta - 07.02. 2017
wow, chudak Severus....nerikam ja to porad, ze Brumbal nemysli? A jedna krysa odhalena...diky za preklad, holky :-)

Re: Kapitola 10. Třetí volba Od: margareta - 07.02. 2017
Nádherná kapitola!! Tak už svůj úděl přijala a dokonce se přiznala matce, že to nebere jen jako povinnost. To je tím sdílením. Člověk nemůže zůstat lhostejný k někomu, o němž všechno ví a jehož veškeré city a pocity vnímá stejně intenzivně jako ty svoje. On je teď její druhé já. Ale bojím se, co bude, až to skončí! Vždyť to bude, jako by přišla o část sebe samé; a to vždycky hrozně bolí!! Často mám při čtení téhle povídky na Severuse vztek; řítí se prostorem jako neřízená střela, padni komu padni. Ale vždycky mě umlčí to malé dítě, které se k Hermioně upíná jako ke své spáse. Je potlučené a nešťastné a ona nemůže reagovat jinak, než snahou ho vysvobodit, ať ji to bude stát cokoliv. Pro ně je ochotná snášet i ty méně příjemné části jeho osobnosti, do kterých, jak už ví, doroste. A taky proto, že cítí, že to byla ta základní čistá důvěra, která ovlivnila i jeho dospělou volbu. A to jí možná dává naději, že ať už to dopadne jakkoliv, bude jeho volbou i nadále. A oboustranně naplňující fyzické spojení to jenom potvrzuje. Mockrát děkuji za nádhernou kapitolu!! Často jsem litovala, že si nemůžu přečíst originál, ale při čtení vašich překladů vždy znovu cítím, že litovat nemám čeho! Děkuji!

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod