Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Vědomostně vyprahlého vrabčáka

Dopis desátý:

Klidně v tom Hermioně vytři nos.

Fakt, že to ani trochu neočekávali, byl naprosto směšný. Měli přece všichni dávno věděli, že má Harry bizarní smysl pro humor a že jeho nepovedené vtípky občas zajdou příliš daleko.

Brzké páteční ráno slibovalo překrásný den a velká část obyvatel se vzbudila dříve než obvykle, jak byl vzduch v domě nezvykle vyhřátý.

„Mám v kalhotkách písek,“ zamumlala Ginny ještě napůl v říši snů. Hermiona s Lunou rozlepily víčka téměř současně a zamžouraly na ni. Tedy alespoň Hermiona.

„Já taky,“ zazněla Lunina odpověď a dívka se nahnula přes okraj své postele. Hermiona přenesla pozornost z Ginny na blondýnku zvědavá, jaký nápad se jí asi vylíhl v hlavě.

O několik minut později se Ginny zvedla z postele a zamířila do přilehlé koupelny. Vrátila se o chvilku později se skleničkou vody, kterou bez skrupulí obrátila nad Luniným poněkud uboze vyhlížejícím pískovým hradem. „Luno, bez vody ti to držet nebude.“

„Ou, děkuju, Ginny. Moc si tvé pomoci cením.“

Hermiona seděla na své posteli a nevěřícně sledovala dvě mladší dívky, Lunu, která se k písku stále skláněla ze své postele, a Ginny, která si do něj pohodlně klekla, jak spolu trpělivě budují malou pevnost.

---------------------------------------

Minerva, Molly, Artur a Albus seděli v uvážlivém tichu kolem kuchyňského stolu, upíjeli z šálků s čajem a ze všech sil se snažili ignorovat poušť, ve kterou se celý dům přes noc proměnil.

Nakonec to byla Molly, kdo mlčení prolomil. „No, alespoň tentokrát není dům zamořený rybami nebo jinou havětí.“

„Přinejmenším nakolik jsme zatím dokázali posoudit,“ poznamenala temně Minerva.

Artur se nadechl k odpovědi, ale nějak už se nedostal ke slovu. Do místnosti totiž vtrhl Severus, ve tváři vraždu, Remuse s ustaranou vráskou na čele v závěsu.

„Co se stalo?“ Vyzvídal jemně Albus. On i ostatní zvědavě sledovali Severuse, který se pustil do přípravy svého šálku kávy.

Severus místo odpovědi divoce zavrčel a začal se zběsile prohrabovat skříňkami.

Albus, Minerva, Molly a Artur se jako jeden muž otočili k Remusovi, který zůstal nerozhodně stát na půl cesty mezi dveřmi a Severusem, vypadalo to, že se v něm sváří pobavení a čirá hrůza.

„Remusi?“ Pobídla ho Molly, když chvíli nic neříkal.

Remus si odkašlal a vyslal k nim rozpačitý, napjatý úsměv. „Obávám se, že se Severus po svém dnešním probuzení dočkal poněkud… nepříjemného… překvapení.“

„Pokračuj,“ povzbuzoval ho Artur.

Remus otevřel ústa, aby podal bližší vysvětlení, ale s cvaknutím zubů je zase zavřel, když Severus vytáhl ze spodní zásuvky opravdu velký nůž a takto vyzbrojen vykročil s triumfálním úšklebkem směrem k němu.

Molly poděšeně vyjekla, zdálo se, že se Severus pokusí spáchat vraždu.

Remus si povzdechl, ale odmítl mu uhnout z cesty. „Ne, Severusi.“

Mistr lektvarů se zarazil uprostřed pohybu, nůž držel v bojovné pozici před sebou. „Remusi…“

„Naprosto chápu tvé rozladění, Severusi, přesto se domnívám, že v tuto chvíli reaguješ nepatrně přehnaně.“

Severus se nadechoval k dlouhé tirádě na téma oprávněnosti svého jednání a naprosté adekvátnosti své reakce, ale přerušil ho příchod zmateně vyhlížejícího Kingsleyho, Charlieho a Billa.

„Severusi,“ začal Kingsley, nůž úctyhodné velikosti, kterým se kolem sebe muž rozmachoval, evidentně ani nezaregistroval. „Nevíš náhodou, proč se tvou ložnicí prochází velbloud?“

„Rozhodl jsem se, že si k dnešní snídani dám velbloudí filety,“ odpověděl Severus nekompromisně a významně nůž pozvedl. „Pokud bys mi teď mohl uhnout z cesty, Remusi, rád bych pokračoval v přípravě svého pokrmu.“

„Aha… chápu…“ zamručel Bill. „Teda, to by byla lež. Nechápu to ani trochu.“

Remus obrátil oči v sloup, přistoupil k Severusovi, sebral mu nůž a ledabyle jím mrsknul na opačnou stranu kuchyně, kde se zabodl do zdi.

Všichni scénu sledovali s očima dokořán.

„Severusi, sedni si.“

Severus byl inteligentní muž, a ačkoliv jím právě cloumal neskutečný vztek, poslechl. Cuknutí se mu podařilo skrýt.

„Co se ti stalo?“ Zeptal se ne zcela moudře Charlie.

Severusovi zaškubaly svaly v obličeji.

„Ten velbloud ho kousl,“ vysvětlil Remus krátce. „Teď je kvůli tomu nevrlý.“

--------------------------------------

Ron se probudil v obývacím pokoji a okamžitě zaznamenal, že místnost nyní povážlivě připomíná poušť, hned nato si všiml Tonksové, Freda, George, Nevilla a Moodyho, kteří spali v různých koutech místnosti, a usilovně si lámal hlavu nad tím, co mu kdo včera podstrčil do dýňové šťávy.

Ostatní se také pomalu probírali, pomohla jim Hermiona, která za sebou po schodech z horního patra táhla Ginny a Lunu a cestou je plísnila, aniž by se obtěžovala ztišit hlas. Mladší dívky zjevně nevěnovaly dostatečnou pozornost tomu, zda je písek, se kterým si hrají, bezpečný.

„Jak jsme asi měly vědět, že bude ta pitomá věc zamořená škorpiony?“ Protestovala Ginny.

Hermiona ve své přednášce nevzrušeně pokračovala i v kuchyni, kde se k nim připojili všichni ostatní snad kromě Severuse, který se výhružně tyčil u dveří a střílel vražedné pohledy směrem ke schodišti, kdykoliv si myslel, že je Remusova pozornost upřená jinam.

Jakmile si všichni udělali pohodlí alespoň do takové míry, jak to jen značná dávka písku ve všech očekávaných i neočekávaných místech dovolovala, vypadalo to, že už tak trochu pravidelná schůzka na téma ‚co se to zatraceně stalo s domem tentokrát‘ může začít.

V tom okamžiku ovšem vlétla otevřeným oknem Hedvika, přistála na opěradle židle, kterou si pro tuto chvíli zabrala Luna, a nabídla jí dopis.

Luna ho nevzrušeně přebrala, vytřepala pár zrníček písku, které se do dopisu nějakým způsobem dostaly, přečetla si ho, usmála se a zastrčila ho do kapsy.

Ostatní obyvatelé kuchyně se neklidně zavrtěli.

Severus, který nikterak neoplýval trpělivostí ani ve svých lepších dnech a který se právě nacházel v jedné ze svých nedůtklivějších nálad, k dívce rázně přešel a s jízlivě zdviženým obočím napřáhl ruku.

Luna se na něj usmála. „Můžu vám s něčím pomoci, pane profesore?“

„Dopis. Hned.“

Luna se rozhodla pro teď jeho výbuch neriskovat a požadované psaní mu podala.

Severus si ho přečetl. Potom ho poměrně klidně podal nejbližší osobě, která nebyla Luna, přešel ke zdi a praštil do ní hlavou. Remus ho odtáhl ke gauči a usadil ho tam.

Ron se podíval na dopis, který se mu dostal do rukou, pokrčil rameny a začal ho číst nahlas, aby uspokojil zvědavost všech.

Nakonec to byla Molly, komu se podařilo shrnout pocity všech do dvou slov.

„Panenko skákavá.“