Preklady fanfiction Harryho Pottera

Omlouvám se za chybu se zobrazením, ale snad si další kousek příběhu užijete i se zpožděním.


Kapitola 20 - Nejdražší dcera

Přecházím v čekárně před Tomovou kanceláří a přemýšlím, co sakra mohl najít na Daisy. Vždycky jsem samozřejmě věděla, že je na ní něco podezřelého. Nakonec, objevila se tu odnikud a z ničeho nic byla vdaná za Scorpia? Třeba je nelegální přistěhovalec a Scorpia si vzala, aby mohla zůstat v zemi. A on jí naučil, jak mluvit s anglickým přízvukem... přestože je pravda, že on má skotský přízvuk a jeho anglický přízvuk je dost špatný...

Dobrá, tenhle scénář vyhodíme oknem.

Možná má někde svoje vlastní děti? Možná už byla vdaná a opustila manžela, aby si vzala Scorpia - akorát se doopravdy nerozvedla a teď je bigamistka! A bude muset jít do vězení a její sňatek se Scorpiem byl celou dobu podvod.

Opravdu se moc koukám na mudlovské seriály.

Možná je vražedkyně na útěku a změnila si jméno na Daisy. Myslím, že těžko mohla být pojmenovaná Daisy při narození. Ačkoliv, jestli je vražedkyně, pochybuji, že by Tom volal mě - představuji si, že by musel kontaktovat ministerstvo.

A pak mě to napadlo - co když má milence? Co když Tom objevil, že má Daisy s někým poměr, a ví, že by to nevyhnutelně zničilo Scorpiův argument bezpečného, stabilního domova? To by bylo perfektní. Už bych se necítila provinile, že jsme se líbali se Scorpiem na svatbě, protože by za rozpad jejich manželství mohla Daisy a ne já.

Hluboko ve svém žaludku se ale nemůžu zbavit strachu. Tahle žena byla v kontaktu s mým dítětem poslední tři měsíce, možná déle, a tady je toho tolik, co o ní nevím. Co když je nebezpečná? Jak jsem mohla být tak hloupá a věřit Scorpiovu úsudku, když už v minulosti udělal katastrofální rozhodnutí? Možná jsem přece jen špatná matka, když jsem dovolila, aby se o moje dítě tak často staral absolutní cizinec.

Tom otevře dveře do kanceláře a pozve mne dovnitř. Začínám být nervózní.

„Jak se dnes máte, Rose?" snaží se Tom vést rozhovor.

„Prostě mi to řekněte," požaduji, „od včerejška jsem to bez přestání probírala ve své hlavě - prosím, prostě do toho řízněte."

Tom přikývne: „Posaďte se."

Udělám, jak mi řekl, založím si ruce na prsou a čekám. Tahle židle je tak proklatě stará a nepohodlná, ale já to sotva vnímám.

„Dobrá... na našem posledním setkání jste mi řekla, že o Daisy toho moc nevíte," připomíná Tom.

„Ano," říkám a cítím se zahanbeně.

„Řekněte mi, znáte její rodné příjmení?"

Na chvíli se zarazím a zjistím, že o ní nevím ani tohle. Opravdu jsem si myslela, že když o ní budu vědět tak málo, že v tom bude nějaký rozdíl? Ona jen tak nezmizí.

„Ne, nevím," přiznám a dívám se do klína.

„Scorpius to nikdy nezmínil?"

„Nikdy jsem se neptala. Snažila jsem se s ní mít tak málo společného, jak jen to bylo možné."

Tom znovu přikývnul.

„O co jde, Tome?" ptám se, „je... nebezpečná?" Nikdy si to neodpustím. Jak bych si přála, abych sama bádala, když nám poprvé vtrhla do života.

Tom přímo neodpověděl. Místo toho procházel nějaké papíry na stole a vytáhl svazek pergamenů. „Mám na ministerstvu starého přítele, který mi dluží laskavost. Požádal jsem ho, aby prověřil minulost Daisy Malfoyové. Samozřejmě nemohl najít Daisy Malfoyovou, protože si zatím oficiálně nezměnila jméno." Přestal se dívat na kus pergamenu. „Promiňte, Rose, nenabídnul jsem vám šálek čaje -"

„Zapomeňte na čaj!" odseknu. „Co váš přítel na ministerstvu našel?"

Tom se zašklebil, díky čemuž věřím, že mi nabídl čaj jen proto, aby mne vytočil. „Rodné příjmení paní Malfoyové, než se vdala, bylo Petersová. Diana Petersová."

„Diana?" ptám se zmateně.

„Daisy je její přezdívka, kterou získala, když byla v Bradavicích," vysvětluje Tom.

„Oh." Opravdu si mohla vybrat lepší jméno. Daisy je jméno, které si dala sama. „Dobrá, hodně lidí používá jiné jméno, než je jejich křestní. Jak tohle pomůže mému případu?"

Tom se na mě temně podívá. „Nebyla vždycky ani Diana Petersová."

„Nebyla?"

„Peters je jméno její matky. Lyla Peters byla její čistokrevná matka a zemřela, když bylo Dianě - tedy Daisy - pouhých devět. Od té doby musela žít se svými pěstouny."

„A co její otec?"

„To je právě to," řekl Tom a jeho tvář temněla a temněla. „Nemohl se o ni dost dobře postarat z Azkabanu."

„Azkaban!" vykřiknu. „Její otec byl v Azkabanu?"

„Až do nedávna, kdy před pár lety konečně zemřel," řekl mi Tom. „Právě včas. Podívejte, Rose, dříve než Daisy Malfoyová a Diana Petersová se jmenovala Diana Dolohovová."

To jméno mi zastavilo srdce v hrudi. Nemusím se ptát na význam tohoto zjištění. Ani se nemusím ptát, jestli je to ten Dolohov, co myslím, protože to můžu říct z pohledu na Tomovu tvář. Daisyn otec byl jeden z nejoddanějších Voldemortových následovníků. Antonín Dolohov byl Smrtijed. Antonín Dolohov zabil Teddyho otce.

„Je nelegitimní dcerou Antonína Dolohova," objasňuje Tom zbytečně. „Počatá roku 1996 po útěku Dolohova a ostatních Smrtijedů z Azkabanu. Pochybuji, že o ní vůbec věděl, abych byl upřímný."

Potřebuji chvilku, abych tohle zpracovala. To absolutně nemůže být pravda. Já vím, že je to kráva, ale nemůže být možné, aby byla Dolohovova dcera! Jak by si mohl Scorpius začít s Dolohovovou dcerou? Dolohov patřil mezi nejhorší Smrtijedy jako Avery, Nott, Mulciber a -

A v tom si uvědomím, že jsem si taky začala se synem Smrtijeda. A že můj syn je vnuk bývalého Smrtijeda.

„Se vší úctou," začnu, „to nebude pro Starostolec žádným šokem, že Aidan žil s dcerou Smrtijeda - jeho příjmení může být Weasley, ale Aidan je stejně tak Malfoy."

Tom se nakloní dopředu a položí loktu na stůl. „Rose, jsem si dobře vědom Scorpiova zázemí. Neříkám, že Malfoyovi byli andělé, ale v závěru se napravili. Dolohov byl vyvrhel až do hořkého konce."

„Ale má to nějaký význam? Ona není její otec."

„Jablka a stromy," pokrčí Tom rameny, „Dolohov zavraždil Remuse Lupina." Smutně přikývnu. Probublává mnou vztek za všechnu tu bolest, kterou způsobil Dolohov v Teddyho životě. „A nezapoměňte, že v průběhu první války zabil dva bratry vaší babičky. Fabian a Gideon Prewettovi byli dva velcí kouzelníci - podobné hned tak neuvidíme. A při několika příležitostech se pokusil zabít vaše rodiče."

„Spousta lidí se pokusila zabít moje rodiče," upozorním. Dokonce i já jsem se pokusila zabít své rodiče.

„Vážně, Rose, jak dobře bude vypadat před Starostolcem, že Daisy nejen lhala o tom, kdo je, ale taky že je dcera jednoho z nejďábelštějších kouzelníků za posledních sto let? Kouzelníka, který zabil členy vaší rodiny a vážně zranil stovky dalších? Opravdu si myslíte, že Starostolec dá dítě do péče dvou dětí Smrtijedů?"

Najednou vidím, proč si máma myslí, že Tom je dobrý právník - je absolutně nelítostný. Nemůžu si pomoci, ale cítím se z toho všeho mírně nepříjemně. Znám Scorpia, a přestože dokáže být naprostý blbec, nikdy bych netvrdila, že je v něm nějaké zlo. Merlin ví, že rodiče si nemůžeme vybrat. A přestože Daisy nemůžu vystát, nevidím žádné zlo ani v ní. Ne skutečné zlo. Není v ní dost zla, aby někoho chladnokrevně zabila, jako to mnohokrát udělal její otec.

„Řekl jsem vám, že pro vás tenhle případ vyhraju, Rose," řekl Tom, „otázka je, jestli mě necháte."

*

Když přijdu domů z práce, v hlavě mi bzučí. Vše, na co dokážu od oběda myslet, je Dolohov. Viděla jsem jeho obrázky v Denním věštci, když vydávají každoroční válečný speciál. Jaký hrozný, ošklivý muž hrozivou tváří. Jen z myšlenky na něj se mi dělá špatně. A přestože tak moc chci nenávidět Daisy, nemůžu si pomoci a cítím k ní lítost. Nemyslím, že bych dokázala žít sama se sebou, kdybych měla otce, který spáchal tolik krutosti - ale na druhou stranu, já jsem zvyklá být dcerou národního hrdiny, což mě možná dělá domýšlivou.

„Mami, jak se vyhláskuje 'štěkat'? Chci napsat, že můj pes Ollie rád štěká," ptá se Aidan z podlahy obýváku, kde dělá svůj domácí úkol. Milionkrát jsem ho žádala, aby je dělal u kuchyňského stolu, ale vůbec mě neposlouchá. Radši při tom leží na podlaze, kde může zároveň hladit Ollieho. Nemám náladu se s ním hádat.

„Eš-té-e s hláčkem-k-á," řeknu mu pomalu a jedním okem sleduji, jak píše písmena. Brian mi řekl, že bych ho měla sledovat, když píše, pro případ, že by popletl písmenka. „Proklatě ráda štěká. Minulou noc mě nenechala spát." Ve skutečnosti není Ollie tak hlučná. Slyšela jsem ji kňučet, protože chtěla ven, tak jsem s ní šla v županu. Stejně jsem byla vzhůru. V poslední době jsem vzhůru skoro pořád.

„Táta říkal, že ji taky slyšel štěkat, když jsme byli u něj. Já jí neslyšel, myslím, že lžete," říká Aidan a kope nohama, zatímco píše. To zní, jako by ani Scorpius v poslední době moc nespal.

„Lhaní je špatné," připomenu mu. Jak jsme my rodiče pokrytečtí.

„Sally měla dneska ve škole trable, protože lhala," říká mi Aidan. „Řekla, že snědla svůj oběd, ale pak našel učitel její sendvič pod její židlí. A říkala, že udělala domácí úkol z matiky -"

„Z matematiky," opravím ho, „ne z matiky."

Zním jako má matka. Myslím, že dokonce cítím, jak se moje vlasy stávají střapatějšími.

„Říkala, že udělala domácí úkol z matematiky, ale pak to učitel zkontroloval a ona ho neudělala."

„Hloupé děvče," řeknu mu, „domácí úkoly jsou velmi důležité." Ne, že by to, co dělají, byl skutečný domácí úkol. Jejich domácí úkol na dnešek je spočítat tři příklady na sčítání a napsat čtyři věty o jejich zvířátku.

„Učitel poslal její mamince poznámku." Bože poslouchat klepy pětiletého je poněkud nudné.

Aidanovo blábolení o jeho dni bylo přerušeno tím, že se přímo do obýváku přemístila Dom. Ta holka vážně nemá žádné způsoby, což je překvapující, když uvážíme, jak jsou její rodiče vždy přísní.

„Brej večír, blonďáku," zdraví Dom Aidana, který na ni vyplázne jazyk. „Rose, měla bys toho kluka naučit způsobům."

„Aidane, buď milý," varuji ho.

„Ahoj Dom," pozdraví ji Aidan mdlým hlasem. Ollie kolem Dom bláznivě čmuchá několik minut, než ji Aidan odvede do svého pokoje, takže si můžu s Dom promluvit v soukromí. Uvažovala jsem, že nikomu nepovím o tom, co mi řekl Tom, ale prostě si to nemůžu nechat pro sebe. A vím, že Dom to nikomu neřekne, když jí přiměju to slíbit. A navíc opravdu potřebuju vědět, co mám dělat. Opravdu záleží na Daisyině zázemí?

„Musím ti něco říct," začnu.

„Dobře, ale než mi to řekneš, musím něco říct já tobě." přeruší mě Dom. „Na ministerstvu se v pátek chystá rozprava mezi Percym a tvojí mámou. Podle babičky Moly tam celá rodina musí jít, nikdo nemůže zůstat stranou. My všichni samozřejmě stojíme při tvojí mámě."

„Oh... nemohla jsi mi tohle říct po telefonu?" ptám se a divím se, proč mi to neřekla máma. Pravděpodobně byla příliš zaměstnaná kampaní - zajímalo by mě, jestli táta ještě žije.

„Možná jsem mohla, ale jak bychom potom mohly sníst tohle?" Vytáhne z tašky krabici čokolád a kření se u toho. Jak já nesnáším, že je hubená, i když tolik jí. „Dal mi je Brian."

Pořádáme čokoládu a u toho jí vykládám, co se stalo u mého právníka, a zapřísahám jí, aby si to nechala pro sebe. Když jí to řeknu, vypadá šokovaně, víc než jsem čekala. Obvykle jsem to já, kdo ze všeho dělá velkou věc - podcenila jsem to?

„Dolohovova dcera?" vyjekne Dom. „Věděla jsem, že s ní není něco v pořádku. Zajímalo by mě – ví to Scorpius? Neexistuje možnost, že by se tahle žena znova ocitla blízko tvého syna!"

„No, já nevím, jestli to Scorpius ví... Není to tak, že by svého otce znala. Myslím, že to není její chyba... rodiče si nemůžeme vybrat..."

„Rose," zvedne Dom ruku, aby mě zarazila, „to nemůžeš myslet vážně. Jak ji můžeš bránit? Je to dcera Smrtijeda!"

„Jo a Scorpius je synem dalšího," připomenu jí.

„A já bych mu nevěřila ani nos mezi očima," řekne Dom vzdorovitě, čímž mi připomene mého tátu. „Nemůžu uvěřit, že uvažuješ o tom, že to nepoužiješ v bitvě o péči. Jen to dokazuje, že o Daisy nic nevíš. Nebo o Dianě, nebo kdo sakra zrovna tenhle týden je!" Vzdychne a zhluboka se nadechne. „Rose, je mi líto, ale tohle je velké."

„Proč je to tak velké? To není, jako by spáchala vraždu -"

„To nevíš."

„Chci ji nenávidět, Dom. Chci rozumný důvod ji nenávidět. Nejsem si jistá, že tenhle důvod je rozumný."

Dom vypadá tak naštvaně, že mě to děsí. Je tak iracionální. Nebo jsem já iracionální? Nemám vůbec žádnou představu, co je správná reakce. Možná, kdyby Daisy Dolohov vychovával, nebo kdyby vykazovala známky, že je skutečně ďábelská, a ne jen trochu mrcha, pak bych možná rozuměla tomu, co Dom předvádí.

„Její otec je důvodem, proč je Remus Lupin mrtvý," říká Dom odhodlaně. Znovu se cítím, jako bych dostala kopanec do žaludku. „Myslíš, že Tedy bude mít takové pochopení, jako ty? Nebo babička Molly, když na to přijde? Nebo strejda Harry? Nebo tví rodiče?"

„Nenávidím jejího otce," říkám Dom, „opravdu. Stejně jako nesnáším otce Draca Malfoye. A jako nenávidím Smrtijedy. Ale jak jsem řekla, rodiče si nemůžeme vybrat..."

„Přestaň být tak rozumná!" křičí Dom. „Přestaň! Dolohov provedl naši rodinu peklem a ty to víš! A jestli nejsi proti jeho rodině, pak jsi proti naší."

S tím odchází. Mám pocit, jako by mi dala facku. Nejsem zrádce, ale mám pocit, že je špatné vinit Daisy z něčeho, na co nemá vliv. Kdybych myslela, že podporuje činy svého otce, neměla bych problém souhlasit se vším, co Dom řekla. Ale možná je jen jako Scorpius, narodila se do rodiny se špatnou pověstí a snaží se s tím v životě vyrovnat. Máma mě vždycky učila, že nemáme lidi hodnotit podle jednání jejich rodiny, ale jejich vlastního. Táta mě vždycky učil, že všichni Malfoyové jsou lotři.

Není divu, že jsem tak zatraceně zmatená.

*

V pátek jsme se všichni shromáždili na Ministerstvu magie, abychom se zúčastnili máminy rozpravy se strejdou Percym. Je tu spousta důležitých osobností kouzelnické společnosti - bývalý ministři, představitelé famfrpálu, hlavní bystrozoři (vedení samozřejmě strejdou Harrym), ředitel Bradavic profesor Kratiknot a další profesoři, léčitel Wharton od svatého Munga a celý Starostolec. Také tam je spousta reportérů, všichni shromáždění vepředu, kde jsou postavena dvě pódia, jedno s iniciálami HW a druhé PW.

Jak nařídila babička Molly, je tu celá rodina. Je to poprvé, co vidím Ala a Jenny, co se vrátili z líbánek - Al mi mává, zatímco Jenny sedí ob dvě řady vpředu a tváří se, že mě nevidí. Jak malicherné. Hugo a já si sedáme úplně dopředu vedle táty, přímo proti Audrey, Molly a Lucy. Lucy na nás mile mává - díly bohu, jedna z nich je Weasleyová, už jsem si o tu rodinu začínala dělat starosti. Většina rodiny sedí za námi, čímž ukazuje mámě podporu. Babička Molly si před začátkem debaty povídá s oběma, mámou i strejdou Percym.

Naproti jsem zaregistrovala i Scamanderovi a Luna mi velmi zasněně zamávala, když jsem náhodou zachytila její pohled. A za nimi je rodina, kterou bych tu nečekala - Malfoyovi. Draco, Astoria, Scorpius a Daisy sedí všichni spolu. Zajímalo by mě, koho budou volit. Myslela bych si, že strejdu Percyho nenávidí stejně jako mámu.

„Tam je táta a Daisy! Můžu je jít pozdravit?" ptá se mě Aidan nadšeně, když si jich taky všimnul. „A babička a děda Draco taky!"

„Můžeme jim říct ahoj, až tvoje babička domluví, ano?" říkám mu. Téměř cítím pohled, co na mě vrhá Dom, ale vím, že nikomu o Daisynu původu neřekla. Dom má nebelvírskou loajalitu, naštěstí.

Zástupce ministra kouzel Timothy Russell vstal a před debatou představil oba kandidáty. Vypadal mnohem unaveněji, než když jsem ho viděla posledně. Můžu si jen představovat, jak stresující musí být jeho práce - a jak vystresovaná bude máma, když ji získá.

„Dámy a pánové," začal Russell, „chtěl bych vám poděkovat, že jste se k nám dnes přidali, abyste se zúčastnili debaty kandidátů voleb roku 2008. Kandidáti jsou, jak jistě víte, paní Hermiona Weasleyová, vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů -" udělal pauzu na potlesk, „a pan Percy Weasley, náměstek ministra." A další potlesk. Molly vypadá velmi samolibě. Jak ráda bych jí jednu vlepila.

Máma jde první. Slyšela jsem její řeč už pětkrát - teď ji uslyším pošesté. Nacvičovala to celý týden, vyjmenovávala slibované reformy, své sny o světlejší budoucnosti pro domácí skřítky a skřety. Abych byla upřímná, zní mi to trochu pomateně, ale lidé vypadají, že se jim to líbí a že s její politikou souhlasí. Považuji za milé, i když za trochu rušivé, jak je moje máma posedlá pomocí domácím skřítkům. Jsem si docela jistá, že jediný důvod, proč jsem na světě, je, že táta nabídnul, že domácím skřítkům pomůže taky, a mámu to tak uchvátilo, že si ho vzala a porodila mu děti. Vzhledem okolnostem, za jakých jsem vyrůstala, jsem nikdy neměla naději.

Když mámina řeč skončí, všichni jí povzbuzujeme, ale babička Molly povzbuzuje stejně hlasitě i Percyho, když vstoupí na podium. Předpokládám, že nemůže ukázat nějaké zvýhodňování. Přesto táta vypadá nevrle, jako kdyby dala přednost Percymu před ním. Sourozenecká rivalita asi nikdy nevymizí.

„Dámy a pánové, moje úctyhodná oponentka udělala některé výjimečné sliby. Výjimečné, ale bohužel nesplnitelné."

Podívám se na tetu Audrey a vidím, jak vyslovuje spolu se strejdou Percym, jako by byl rocková hvězda a ona jeho fanynka. Je to nechutné.

„Osvobodit všechny domácí skřítky znamená připravit starou ženu o jediného přítele; nemohoucího o jeho pečovatele; na lůžko upoutaného zotavujícího se nemocného o kuchaře. Domácí skřítkové chtějí sloužit kouzelníkům a čarodějkám - je to jejich přirozenost. Až budou skřítci volní, kam půjdou? Pracovat do bradavických kuchyní, kde dostanou mzdu, kterou se cítí degradováni? Je to jejich nejvyšší čest, sloužit kouzelnické společnosti! Co navrhuje Hermiona Grangerová, je chladné a bezcitné. Jestli se staráte o dobro domácích skřítků, dámy a pánove, volte devatenáctého června mě!"

Máma vypadá zralá na vraždu.

Příštích patnáct minut Percy tlachá o rozpočtu na dodávky kotlíků pro Bradavice, takže by si studenti nemuseli kupovat vlastní. Když skončí, nikdo z rodiny kromě babičky Molly a dědy mu netleská. Je jasné, že mu celou řeč napsala Audrey. Strejda Percy je velmi inteligentní muž, nechápu, proč se nechá kontrolovat takovou starou rachejtlí jako ona. A abych byla spravedlivá, po debatě šel k mámě a potřásl jí rukou, což od něj, předpokládám, byl diplomatický krok.

Stejně je to idiot.

Když všichni vstanou a začnou debatovat, Aidan mě táhne k Malfoyům. Když k nim dorazíme, podívám se na Daisy úplně nově. A když se na ni dívám, jediné, co dokážu vidět je Antonin Dolohov. Má jeho oči. Přestože její jsou o něco teplejší, než ty, co otiskly v Denním věštci - ale předpokládám, že jeho oči byly patrně taky někdy teplé. Možná zatím není ďábel, protože do něj ještě nedorostla. Je to nakonec zatím jen třicátnice. Možná Scorpius taky doroste do svých malfoyovských genů a i Aidan. Možná je podlost prostě něco, co se předává z otce na syna nebo dceru, a neexistuje nic, co by to mohlo zastavit.

Nakonec, zdá se, že Scorpius se stává stále ďábelštejším každý den. Jak mi chybí ta osoba, kterou jsem myslela, že byl.

Aidan objal každého Malfoye. Astorie, Scorpiova máma, je jediná, koho dokážu vystát.

„Tvoje matka byla úžasná, Rose, opravdu souhlasím s její politikou," říká mi Astorie mile, zatímco Aidan vypráví zřetelně zneklidněnému Dracovi, jak našel na podlaze dva svrčky. „Samozřejmě tvůj strýc měl několik dobrých postřehů..."

„Můj strýc je naprostý pitomec," říkám jí, „nedělejte si starosti s tím, abyste o něm řekla něco pěkného."

„Ani jsem to neplánoval," slyším mumlat Draca. Astorie na něj protočí oči. Mluví na mě dál, ale už ji neposlouchám. Stále sleduji Daisy a hledám nějakou známku toho, že je tak strašná, jako byl její otec, ale prostě to nevidím. Směje se něčemu, co jí řekla Roxie, zatímco se drží Scorpiovy ruky, jako by se snažila předvést všem, že Scorpius je její manžel a nikoho jiného. To je čin vlastnické manželky, ne ďábelského Smrtijeda.

Tak nějak, jak se lidé mísili, jsem skončila vedle Draca Malfoye a neměla mu absolutně co říct. Obvykle jsem vždy dvojnásob sarkastická a drzá, když jsem v jeho blízkosti, čistě abych ho vytočila. Je to jako koníček.

„Nazdar, Rose, vypadáš dobře," říká, aniž by se na mě podíval.

„Flirtujete se mnou, pane Malfoyi?" ptám se a on rozzlobeně koktá, zatímco získává temně rudou barvu.

„Jak se opovažuješ -"

„Nemusíte dostat infarkt, jen jsem žertovala," říkám mu. „Však víte, vtipy... ty věci, které vyvolávají smích... Asi jste o nich ještě neslyšel, je to celkem nová záležitost..."

„Víš, nakonec celkem upřednostňuji Scorpiovu novou ženu," říká Draco suše, „přestože jí je čtyřicet sedm."

„Třicet tři," opravím ho, „a myslím, že to budu brát jako kompliment. Opravdu bych nechtěla být považována za vašeho přítele. Mohl byste mě začít zvát na hony a večírky při brandy."

Než může Draco odpovědět, ucítím dlaň na své ruce a vím, kdo to je, ještě než se otočím. Poznala bych jeho dotyk kdekoliv.

„Rose, můžeme si popovídat?" ptá se Scorpius tiše. Kývnu a následuji ho do izolované části místnosti, kde nemůžeme být odposloucháváni. Nepochybuju, že to bude o tom slyšení. „Můj právník mi dnes ráno volal. Máme datum slyšení."

„Oh? Ke mně se nic nedoneslo," říkám mu. Záměrně jsem ignorovala Tomovy telefonáty pro případ, že by mi chtěl říct, že Daisy je skutečná vražedkyně.

„Ano... je to devatenáctého dubna." Moje srdce pokleslo. To je prostě typické. „Je mi to líto, zkoušel jsem to změnit, ale je to jediný den, který v následujících sedmi měsících mají volný. Dělají tyhle opatrovnické věci jen jednou měsíčně."

„Dobrá."

„Já jsem tenhle den nevybral," říká mi. A opravdu se tváří, že je mu to vážně líto. Což je asi milé. „Doufám, že přijdeme s nějakou smírčí dohodou... Není to tak, že by byl někdo opravdu vítěz či poražený."

„Pro tebe je snadné něco takového říct. Když vyhraješ, budeš ho mít čtyři dny zahrnující víkend," odplivnu. „To je stěží spravedlivé."

„Nehodlám s tím zase začínat," mračí se Scorpius, „je mi líto, že soud bude na tvoje narozeniny, opravdu je, ale musíš být pořád taková mrcha?" V tom se zarazí a pleskne se do čela. „Samozřejmě, já zapomněl, s kým to mluvím."

„Víš, každým dnem se víc a víc podobáš svému otci," říkám mu hnusně. Pak se podívám na Daisy a zpátky na něj a přemýšlím, jestli zná její temné tajemství. „Ale předpokládám, že se všichni měníme na naše rodiče, je to tak?"

Taky se dívá na Daisy a výraz jeho tváře mi říká, co jsem v minulých dnech jen tušila.

Scorpius ví, že Daisy je dcerou Smrtijeda.