Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner:Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Přesmíru podnapilé pošťačky

Dopis dvanáctý:

Auvajs

Na další dva dny byl vyhlášen dočasný mír, aby měli všichni dost času obstarat narozeninové dárky, zabalit je (nebo v několika případech donutit někoho jiného, aby je zabalil) a odeslat je do tmy.

Válka mezi Anti-Elmerovci a Velbloudími obránci byla znovuzahájena v den Harryho šestnáctých narozenin a Čajový klub se opět stáhl do kuchyně. Vedoucí pozice Nábožných veverek se přesunula od Luny ke Kingsleymu a Molly se starala o to, aby měly všechny tři frakce zajištěný stálý přísun sendvičů i dýňové šťávy.

Luna, která Nábožné veverky opustila brzy toho dne, seděla bez pohnutí v rohu kuchyně a s neurčitým úšklebkem zírala tupě do zdi. Příležitostně se zahihňala. Když se jí zeptali, ujistila členy Čajového klubu, že se cítí ‚zcela v pořádku, děkuji‘, a jelikož pravidelně jedla a občas si odskočila do koupelny, nechali ji být.

Dalšího dne se Luna znovu připojila k Nábožným veverkám právě včas, aby pomohla zrealizovat přepad Velbloudích obránců, kterým se jen tak tak podařilo zabránit velbloudímu únosu. Naštěstí se ale Billovi podařilo zadržet Charlieho a Remus právě včas stačil zamezit zbytku útočného týmu uprchnout i s válečnou kořistí, Veverky byly přinuceny k ústupu. Luna se rozhodla ponechat Kingsleyho na pozici vůdce, celou věc si užíval moc na to, aby se dokázal své pozice vzdát, aniž by pak, jak řekla, ‚protrucoval celý zbytek války‘.

Kolem sedmé večer zaúkolovala Molly zbytek Čajového klubu, aby jí pomohl vypátrat všechny válečníky v domě a přivedl je do kuchyně na ‚pořádnou večeři‘ (za použití násilí, bude-li to nutné).

Nikdo se neobtěžoval protestovat příliš hlasitě (s výjimkou Kingsleyho, který by se víc než rád spokojil se svými sýrovými sendviči, a Severuse, jen tak z principu) a do půl deváté byli všichni řádně usazení kolem jídelního stolu, na kterém bylo prostřeno víc zeleniny a pečeného masa, než by vůbec mohli spořádat. Mnoho z nich podezíralo Molly, že má v plánu posílat jim zbytky místo sendvičů, až válka vypukne následujícího dne nanovo.

Hedvika vlétla do místnosti dost podivným způsobem a nouzově přistála v míse šťouchaných brambor, jak se to obvykle dařilo jen Errolovi. Ginny ji i Harryho dopis zachránila, dopis podala Ronovi a Hedviku vzala k umyvadlu.

Ron zdráhavě odložil vidličku, spolkl sousto, otevřel dopis a pustil se do čtení, zatímco se Ginny pokoušela opláchnout nejhorší bramborové nadělení.

 „To má jako být všechno?“ Dožadoval se Fred a nechápavě zíral na Rona.

George se tvářil hluboce uraženě. „Ani nám nepoděkoval!“

Ron protočil panenky. „Klid, jen si dávám pauzu.“ Rychle do sebe naládoval pár dalších soust, zaskočilo mu a musel být zachráněn Pošukem.

„Nejdřív pořádně žvýkej, mladíku,“ zavrčel bystrozor.

Jakmile se Ron zotavil, vrátil se ke čtení Harryho dopisu.

"Hej, odkud ví Harry o Elmerovi?“

„Jsem toho přesvědčení, že stojí za veškerými podivnostmi, které se tu celé léto odehrávají,“ řekl Severus suše.

„To my víme, jenže ty jsi také toho přesvědčení, že je Harry zodpovědný za předražené ceny lektvarových ingrediencí, globální oteplování a tamty dveře,“ mávl Remus ke dveřím na druhé straně kuchyně vedoucím do sklepení.

Severus Remuse neuškrtil. Byl na své sebeovládání velmi pyšný. Luna se znovu začala ušklíbat do zdi.

Ron si odkašlal, záhadu toho, jak se k Harrymu dostaly informace ohledně Elmera, se pro tu chvíli zjevně rozhodl ignorovat.

Fred a George nikdy nebyli z těch, co odmítnou výzvu, a tak se oba promptně sesypali ze svých míst. Georgovi se v průběhu pádu podařilo trefit Minervu dávkou hrášku ze své vidličky, za což se mu na hlavu sesypal deštík mrkve. Albus odvrátil Fredův pokus pomstít své dvojče a počínající jídelní bitku utnul hned v počátku. Když se dvojčata vyškrábala zpět na své židle, pokynul ředitel Ronovi, aby pokračoval ve čtení.

Ron na své rodiče v šoku vykulil oči. „Disko koule?“

Molly se lehce začervenala a vrhla na Artura vyčítavý pohled, on se rozpačitě pousmál a pokrčil rameny. „Je blýskavá a zdá se, že z ní má radost.“

Ron znovu obrátil oči v sloup a vrátil se ke čtení.

Minervin úsměv byl samolibý a ne jen trochu pomstychtivý, ale nic neřekla a nikdo se neodvážil zeptat se, co přesně její vzkaz Harrymu obsahoval.

Ron se otřásl. „Já si to nedokážu ani představit a zůstat bez újmy,“ zaskučel.

„Vskutku děsivá představa,“ pronesla Luna vážně, pohled stále upřený do zdi.

Všichni až na Albuse sdíleli stejný názor a on jen zamumlal něco o tom, jak v dnešní době nikdo nemá pochopení pro jeho smysl pro módu („Jaký smysl?“ Vyprskl Pošuk), než Ronovi znovu pokynul dlaní.

Když Ron dočítal tenhle odstavec, otřásal se stěží zadržovaným smíchem.

Jeho bratři, Ginny a Neville se ho zadržet ani nesnažili – Fred a George už se zase váleli na zemi a Bill s Charliem se vzájemně plácali po zádech. Neville byl v obličeji krvavě rudý a nemohl se přestat smát, Ginny se také chichotala – i když ji zřejmě víc než Harryho slova pobavil Hermionin pobouřený výraz.

Hermiona se tak urputně snažila Harryho ‚ohavné pomluvy‘ o své osobní bibli popřít, že jejímu koktání skoro nebylo rozumět, nakonec se ale propracovala k plné větě, kterou mířila na Rona. „Přece jsem vám dvěma nikdy nebránila, abyste si ji přečetli?“

Ron opatrně odpověděl. „No… nikdy ses nenabídla, že bys nám svoji půjčila. A když jsem si ji od tebe jednou půjčit zkusil, vyškubla jsi mi ji z rukou a praštila jsi mě s ní po hlavě, což mimochodem pěkně bolelo.“

„Ty že sis ji někdy zkusil půjčit? Jedinkrát, co si pamatuju, že jsem tě praštila Dějinami bradavické školy bylo, když ses mi ji pokusil ukrást, když jsem si v ní zrovna četla…“

„Pořád jsi básnila o jedné části, jen jsem se chtěl podívat!“

Civěla na něj s otevřenou pusou. „Myslela jsem, že ji chceš vyhodit z okna!“

Chvíli se na sebe zaraženě dívali, než se Hermiona začala chichotat a i Ron konečně vybuchl smíchy nad tím zjevným nedorozuměním. Nakonec se Ron uklidnil, dvojčata se znovu usadila a všichni se zaměřili na dopis.

„Blýskavá rostlina, Neville?“

Neville trhl rameny, ve tvářích jemný ruměnec. „Má léčivé vlastnosti.“

„Jsem si jist, že pro něco takového Potter brzy najde využití,“ komentoval Severus.

Ron smířlivě přikývl a vrátil se pohledem k dopisu.

Tonksová se uchichtla. „To by mělo vyřešit všechny potíže s nespavostí, které dosud měl.“

Bill se zakřenil. „Plus je červené, s těmi malými zlatými pyramidami je silně pro-kolejně orientované.“

Severus si znechuceně odfrkl.

„Vlastnoručně jsem je ušil,“ prohlásil Charlie s vážnou tváří. Ginny, Molly i Bill ho znali příliš dobře, aby mu na to skočili a vysmáli se mu do obličeje.

Ginny a Tonksová se zakřenily.

Kingsley se zamračil. „Počkat, počkat. Myslel tím Tommy, převlečený za ženskou, nebo Weasleyovi, převlečení za ženské?“

Pět členů Weasleyovy rodiny ohnivě zrudlo. Artur se potichu zasmál a odpověděl místo nich. „Weasleyovi v dámském. Musím říct, že to byla… přinejmenším zábavná podívaná.“

„Co jsi to za otce?“ Zeptal se Fred, zatímco mu George přizvukoval pobouřeným zalapáním po dechu.

Artur na něj upřel pevný pohled. „Takový, co posledních osmnáct let strávil snahami vychovat vás dva, což mi dává svaté právo nemilosrdně si z vás utahovat.“

„Touché,“ přiznali sborem.

Ron spolkl pár doušků vody, než znovu promluvil, napůl si přál, aby pochybnou čest číst dopis přenechal někomu jinému – ostatní mohli poslouchat a nerušeně při tom jíst.

Molly by už zřejmě hřímala kázání, že Pošuk zásobil Harryho tvrdým alkoholem, ale ex-bystrozor její reakci zřejmě předvídal a seslal na ni Silencio dřív, než dostala šanci. Ron zašel tak daleko, že si úlevně vydechl.

Většina se na Kingsleyho obrátila se zdviženým obočím, ten reagoval pokrčením ramen. „Sýrové sendviče jsou lékem pro duši.“

Ron pomalu zavrtěl hlavou.

Zdálo se, že je Remus rozpolcený mezi pobertovským zachechtáním a trochu zamlženým poloúsměvem.

Molly se na něj mírně usmála a poplácala ho po rameni.

Severus na druhou stranu na něj zůstal civět s výrazem nevýslovné hrůzy. "Bylo to… tamto péřové boa?“

„Ano, Severusi, přesně to,“ přiznal Remus a po tváři se mu rozlil výraz, který téměř připomínal samolibý úšklebek.

 Severus se otřásl a obrátil se k Ronovi. „Pokračujte, Weasley, potřebuji asistenci při pohřbívání té monstróznosti do nejtemnějších koutů své mysli, kde už ji nikdy neobjevím.“

 „S radostí.“

„Láskorádová, vy jste Potterovi poslala můj smrtijedský hábit?“

„Zajisté. Dostala jsem od vás instrukce nikdy už ho nevracet do vašeho vlastnictví; usoudila jsem, že je dostatečně zářivý, aby uspokojil Harryho touhy.“

Severus pokrčil rameny. „Rozumný závěr.“

„Můžu to dokončit? Děkuju.“

„A to je všechno?“ Vyjekl George a dramaticky zaryl Fredovi prsty do předloktí.

„Vážně jsme tak nemilováni?“ Zeptal se Fred roztřeseně a přidržoval se Georgovy paže.

Ron se uchechtl. „Dobře, dobře, přestanu vás mučit.“

Molly stále nemohla mluvit, ale přesto se pokusila vrhnout přes stůl a vzít pod krkem své syny. Artur jí v tom zkušeně zabránil a poukázal na to, že Harry už má koneckonců na alkohol legální nárok a aspoň u sebe měl Pošukův Vystřízlivující lektvar. Molly to nijak zvlášť neuchlácholilo.

Se Severusem cukalo pouhé pomyšlení na lektvarové vybavení v nebelvírském provedení a velmi pravděpodobně také na to, že Harry do jeho hodin skutečně prošel (opravdu prošel, ale Severus se ten smutný fakt snažil potlačit až do začátku dalšího školního roku).

Nakonec Ginny vyslovila otázku, která ležela na mysli většiny přítomných. „Co je to AAŘS?“

„Anonymní alkoholici z řad sov,“ odpověděli Luna, Fred a George.

Z hromady nádobí, kde se usadila Hedvika, se ozvalo rozpačité zahoukání, sova se stále pokoušela dočistit a vysušit své peří. Ginny ji soucitně pohladila po hlavě.

Kingsley si povzdechl. „Nejsem si jistý, že Harry je mezi vámi jediný narušený jedinec.“