Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výsledky ze zkoušky lektvarů byly rozličné. Sarah a Toby dopadli špatně, připravili totiž své výtvory téměř jako poslední. Albus získal čtyři body, jelikož uvařil lektvar příliš hustý, a Scorpius dosáhl pětibodového ohodnocení.

Oba si s respektem prohlíželi své otce a Hermionu, která se na ně usmála a pochvalně kývla. Mohli dopadnout lépe, ale neočekávala, že se v každém úkolu umístí na stupni vítězů.

"Albuse to rozčílí," ozval se zepředu Harry.

"Umístil se v první polovině žebříčku, nemá důvod si kvůli tomu dělat starosti," řekla Hermiona. Otočila se k Dracovi, který seděl vedle ní. "A Scorpius taky, takže oba mohou dohnat ostatní v dalších dvou testech."

Zatím nezmínili Ellu. Podle Hermiony by mohla dostat šest nebo sedm bodů, což by byl vynikající výsledek. Když oznámili, že jeden z kruvalských studentů obdržel sedm bodů, Hermioně se zvýšil tep. Jestliže už došli k sedmičce, Ella z nějakého důvodu buď získala méně bodů, nebo naopak ještě více. Zaznamenala, že Draco poposedl na svém sedadle dopředu.

"Proč ji neobodovali?" zeptal se a nespouštěl oči z porotců.

"Nevím," odpověděla Hermiona.

Vyhlásili dalšího kruvalského studenta s osmi body. Teď už Hermiona znervózněla. Ella připravila lektvar sice dobře, ale nebyla si jistá, jestli tak skvěle, aby za něj obdržela devět a více bodů. Zoufale se modlila, aby nebyla diskvalifikovaná nebo nezískala nízkou známku.

"Zatraceně, Hermiono!" šeptl vedle ní Draco. Hermiona se na něj otočila a uviděla, že s obavami zírá na svou dceru. "Zničí ji, pokud se neumístí na medailových pozicích, když si vedla tak dobře." Zněl příšerně a Hermiona měla na krajíčku. Bylo jí jedno, co si o ní pomyslí, musela prostě pomoci, a tak se natáhla a chytila ho konejšivě za ruku. Okamžitě propletl prsty s jejími a pevně je stiskl.

Vyhlásili další místo, dalšímu kruvalskému studentovi přibylo deset bodů a Hermioně se sevřelo srdce. Nebylo možné, aby Ella dostala víc než deset bodů, její lektvar vypadal dokonale, ale nedokončila ho jako první. Draco pevně svíral Hermioninu dlaň a druhou rukou si mnul spánek. Hermiona mu stisk oplatila, skutečně cítila jeho starost. Ellu to zničí.

Profesor Afterward pokračoval. "Druhé místo obsadila Elladora Malfoyová z Bradavic s jedenácti body. Nejenže její lektvar vypadal přesně tak, jak měl. Když jsme ho zkoušeli, byl také velice silný, což vypovídá o kvalitě jeho přípravy. Pracovala velmi efektivně a své pracoviště udržovala v čistotě a pořádku. Skvělá práce, Ello."

Nato profesor Afterward vyhlásil vítěze, ale Hermiona ho neposlouchala. Jakmile zaznělo, Ellino jméno, vyskočila s Dracem na nohy a křičela z plných plic. Naposledy pocítila takové veselí na školních famfrpálových zápasech. Ten příšerný strach, že Ella selhala, se rozprskl do milionu bublinek absolutního štěstí. Poskakovala na místě, držela Draca za ruku a ječela: "Zvládla to! Ona to dokázala!"

V následujícím okamžiku ji Draco popadl do náručí, zdvihl ji a zatočil s ní ve vzduchu. Smála se, až sotva popadala dech.

"Nemůžu uvěřit, že je druhá," vyhrkl a postavil Hermionu na zem. A pak ji bez jakéhokoliv varování popadl a prudce, odhodlaně políbil. Hermiona neměla tušení, co se děje, a ani nestačila jakkoliv zareagovat. Ve skutečnosti pořádně nic necítila, protože jejich spojení trvalo jen pár vteřin. Jeho polibek byl pevný, ne romantický, jen se nechal unést nadšením. Všichni kolem nich stáli na nohou a jásali, takže jim nikdo nevěnoval pozornost.

Ale potom nastal zlom a Hermiona ucítila, jak se Dracovy rty pohnuly. Okolní hluk zmizel a rozbouřila se v ní vlna emocí. Z jeho rtů sálala horkost, paži měl stále kolem jejího pasu a tiskl ji k sobě. Jen na pár sekund Hermiona úplně zapomněla, kde a s kým se líbá, a pak jako by na ni někdo vylil kýbl studené vody, získala kontrolu nad svými myšlenkami a ustoupila.

Dívala se na Draca, který vypadal stejně v šoku jako ona, než se otočila a prodrala se podél řady ven ze stadionu.

*

Hermiona se svalila do postele a byla si jistá, že jí každou chvíli exploduje mozek. Znovu a znovu si v hlavě přehrávala, co se stalo mezi ní a Dracem, a stále to nemohla pochopit. Polibek byl dílem okamžiku, čistá radost z Ellina umístění, to se dalo pochopit. Pokud by to bylo rychlé, bylo by to divné, ale pochopitelné.

Jenže šlo o něco jiného. Trvalo to déle a to ji více než překvapilo...

Hlasitě zasténala a promnula si čelo. Příšerná situace - jak teď měla Dracovi čelit a za pár hodin s ním jít na dvojité rande?! Měla sto chutí zamknout dveře a už nikdy pokoje neopustit.

Ozvalo se zaklepání. Hermiona si umínila to ignorovat a schovala hlavu pod polštář. Po chvíli o sobě ale vetřelec dal vědět znovu a tentokrát i zkusil otevřít dveře, a tak se nakonec velice neochotně zvedla.

"Proč jsi neotevřela?" zeptal se Draco. Opíral se o zárubeň a zíral do země.

"Protože nikoho nechci vidět."

"Ten nikdo mám být já, že? Měli bychom si promluvit."

"Nechce se mi." Chystala se zabouchnout dveře, ale Draco se do nich opřel paží a zabránil jí v tom.

"Chováš se směšně," řekl.

"Děkuju!"

Draco si nahlas povzdychl a překročil práh. Hermiona chvatně ustoupila, ale uchopil ji za ramena a donutil ji couvat, až narazila na židli a dopadla na ni.

"Omlouvám se, že jsem tě políbil. Neměl jsem to dělat. Jenom jsem se nechal unést, v tu chvíli jsem nepřemýšlel." Draco pokývl hlavou, jako by byl problém vyřešen, a zpříma na ni pohlédl. "Večer jdeme ven, nemůžeš kvůli tomu vyšilovat."

"Nevyšiluju."

"Co s tebou teda je?"

Hermiona vzdychla. Uvědomovala si, že ji má prohlédnutou skrz naskrz. "No dobře, tak vyšiluju."

"Nikdo nás neviděl, všichni slavili."

"Já vím."

"Tak kvůli čemu vyšiluješ?" Draco se zamračil.

"Jsi Draco Malfoy!" kroutila Hermiona hlavou.

"Oceňuju, žes mi to osvětlila," pronesl sarkasticky.

"Chci říct, že ty jsi Draco Malfoy a já jsem Hermiona Grangerová! Před pár týdny jsi mě v mém kabinetu nazval starou pannou..."

"Merline! Už zase!" vzdychl Draco popuzeně.

Hermiona znovu frustrovaně vydechla. "A co Erik? Mám s ním dnes mít rande!"

"Já vím, je to můj kamarád, pamatuješ? Nebyl to TEN polibek!" ohradil se.

"Já vím - zapomeňme na to."

"Ano, prostě to zapomeneme."

"Ale možná bychom měli dnešní večer zrušit."

Překvapilo ji, když si před ní Draco klekl a trochu se zamračil. "Když už jsme na to zapomněli, proč to musíme rušit?" zeptal se tišším hlasem.

Hermiona se kousla do rtu. "Protože se prostě teď na rande necítím..."

"Hermiono!"

"Co je?"

Draco obrátil oči v sloup a vjel si rukou do vlasů. "Tohle nedělej."

"Co nemám dělat?"

"Nenuť nás oba cítit se mizerně," řekl Draco potichu a podíval se jí do očí.

Hermiona věděla, že to byla pro Draca velká věc, přiznat, že mu nedělá příliš dobře, jak na tu situaci zareagovala. Ani nevěděla, proč kolem toho dělá takové haló - nebylo to nic světoborného, a proč by se vlastně nemohli políbit? Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Protože to tak nebylo, že? Z rychlé pusy se vyklubalo něco víc. Prvně se vůbec líbat neměli, už jen kvůli tomu, že on je zpropadený Draco Malfoy a ona jde dnes večer na rande s jeho nejlepším přítelem! Ze stovky důvodů si nemohla dovolit k němu chovat jiné než přátelské pocity.

Draco zvedl obočí. "Ještě nikdy jsem nezažil takovouhle reakci, když jsem někoho políbil. Bylo to až tak špatné," ušklíbl se, očividně se tím snažil odlehčit náladu, "nebo tak dobré?"

Hermiona si prohlédla toho nepopsatelně krásného muže, který stál před ní. Muže, jenž se jí stále více a více otvíral a dovolil jí nahlédnou za svou fasádu, ukázal ji stránky své osobnosti, o nichž neměla nejmenší tušení... A náhle se přistihla, že mu úsměv oplácí. Byl po všech čertech sebejistý, roztomile sebejistý...

"Promiň, že z toho dělám takovou aféru," omluvila se.

"Tak jaké to teda bylo?" zeptal se Draco.

"Jaké to bylo?"

"Ohromně příšerné nebo ohromně, neuvěřitelně, úžasně skvělé?"

Významně povytáhl obočí a ona protočila oči v sloup.

"Co takhle ohromně otravné?" navrhla.

Draco se samolibě uculil a pak ji docela tvrdě šťouchl do ramene. Chytila se za něj a zalapala po dechu.

"Au! Za co to bylo?" zeptala se.

"Ničíš vyhlášenou pověst Malfoyových," odpověděl. "Ella vyhrála v lektvarech, Scorpius přemýšlí jako zatracený Nebelvír a já se ti teď omlouvám za to, že jsem tě políbil! Nikdy se za nic neomlouvám, a zvlášť ne za polibek!"

Hermiona vyprskla smíchy, a jakmile začala, už nemohla přestat. Popadala se za břicho a snažila se utišit, ale marně. Draco ji pobaveně sledoval, dokud ho nenakazilo její veselí a sám se nezačal pochechtávat.

"Přestaň," řekl Draco. "Vždyť ani nevím, čemu se smějeme."

"Ani já ne!" vysoukala ze sebe Hermiona.

Pak je ale vyrušilo zaklepání a Hermiona s Dracem se na sebe podívali.

"Hermiono?" ozval se zpoza dveří Erikův hlas a Hermiona zděšeně popadla dech.

"Merline! Už jsme měli být připraveni na odchod!" naléhavě zašeptala Dracovi, ale on se jen kousl do rtu a tiše se smál, až se mu ramena třásla. Hermiona se rozběhla ke dveřím a prudce je otevřela.

"Promiň, nestihla jsem se připravit... Probírali jsme s Dracem Ellu a neuvědomili si, kolik je hodin," Hermiona se snažila držet pravdy, jak jen to bylo možné. Nechtěla Erikovi lhát.

"V pořádku, žádný spěch. Ella si vedla vskutku dobře, že ano?" řekl Erik svým milým přátelským způsobem. "Počkám venku."

Vrátila se do pokoje, kde Draco pořád seděl na zemi. Podíval se na ni a zvedl obočí.

"Právě jsi lhala mému nejlepšímu příteli, Grangerová," podotkl.

Hermiona se shrbila a usadila se vedle něj. "Já vím, nenávidím se za to." Oplatila Dracovi jeho předchozí šťouchnutí. "Teď jsi zničil ty mou pověst - chovám se jako Zmijozel!"