Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 1. část

Ermengarde Rosierová se vzbudila s křikem a křičela a křičela. Celé tělo jí pokrýval studený pot. Na posteli seděla vzpřímeně jako svíčka.

Její bratr Leopold byl okamžitě u ní a přitáhl si ji do pevného objetí.

„Je to v pořádku,“ šeptal jí do ucha, hladil jí světlé vlasy a kolébal ji zlehka dopředu a dozadu. „Je to v pořádku. Jsem tady. Držím tě.“

Tiše vzlykala do hrudi svého staršího bratra. Opět se jí zjevili rodiče, které před jejíma očima zatkli a násilím odtáhli z domova. Viděla je v Azkabanu, kam ji s bratrem odvedli, aby se mohli rozloučit. Ve výšce se rýsovali mozkomorové, takže si ani nemohli společně zavzpomínat na šťastnější časy. Říkalo se, že teď už mozkomorové z Azkabanu zmizeli, ale nikdy nezmizeli z její mysli.

Matčiny oči plné slz, když políbila dceřinu ruku a pobídla ji, aby poslouchala staršího bratra. Její otec, klidný, neřekl ani slovo, jen ji vtáhl do pevného objetí a políbil ji na čelo. To samé se dostalo Leopoldovi. A jejich starší sestře Brigitě.

Maminka říkala, aby si nedělala starosti, že dostanou polibek na dobrou noc a upadnou do velmi hlubokého spánku. Řekla, že budou uvolnění a šťastní a že ona s bratrem a sestrou budou žít s dalšími dětmi a najdou si kamarády, tolik kamarádů, že jim rodiče ani nebudou chybět.

Tehdy jí byly čtyři roky, bratrovi šest a sestře devět. Teď jim bylo devět, jedenáct a čtrnáct. Leopold brzy půjde do Bradavic a ona uvázne tady, sama. Řekl, že chce zůstat v sirotčinci s Ermengarde, dokud nebude její čas, aby také odešla do Bradavic. Trval na tom, že sestru neopustí. Ale pan Snape řekl, že musí jít, že nejlepší způsob, jak se postarat o sestru, je získat dobré vzdělání, aby ji mohl podporovat, až vyroste. Ermengarde se při tom pomyšlení rozvzlykala ještě víc. Každý jí chtěl bratra sebrat. Copak nevěděli, že on je vše, co ona má? Copak nevěděli, co se stalo dětem, které ze sirotčince odešly do Bradavic? Nikdy se nevrátily.

Jako Brigita.

Na noční můry to stačilo.

ooOOoo

Dva týdny po poslední návštěvě se Hermiona opět ocitla v podzemní chodbě, která vedla do společenské místnosti patřící sirotkům po Smrtijedech. Slečna Glastonburyová se sladce usmívala, odemkla dveře a pobídla ji, ať si dopřeje tolik času, kolik potřebuje. Hermiona cílevědomě a rychle zahnula za roh, který vedl do Snapeovy kanceláře i společenské místnosti.

A vzápětí se ocitla rozpláclá na zemi.

Nakráčela totiž do čehosi podobného bariéře, co ji s ohromnou silou odrazilo zpět jako velký, neviditelný míč. Okamžitě měla hůlku v pohotovosti. Mávla jí kolem sebe, aby viděla, kdo tam s ní je. Koneckonců šlo o temnou a opuštěnou chodbu. Kdo ví, co tady dole mohlo číhat…

Sklonila hůlku, jakmile nad sebou uviděla temnou postavu. V šedém oblečení. Ne v černém. To bylo nové. Tolik se toho na něm změnilo – vlasy, oděv. Přemýšlela, jestli jej jeho zázračné zotavení po téměř smrtelné zkušenosti nepřimělo v životě obrátit list. Na stránku, kde vypadal méně jako upír.

Snapeův úšklebek nad jejím stavem tvrdil opak.

„Nikdo nevstoupí do tohoto prostoru bez mého povolení, Grangerová,“ oznámil jí Snape uštěpačně. „Měl jsem dojem, že jsem vám to naposledy říkal.“

„Byla jsem na cestě za vámi,“ protestovala, když se zvedala. „Opravdu to bylo nutné?“

„S ohledem na dvě neznámé, neautorizované osoby, které se dostaly před dvěma týdny do společenské místnosti? Ano, bylo. Asi bych měl vám a Potterovi poděkovat, že jste odkryli nešťastné přehlédnutí v mém zabezpečení.“ Nepoděkoval.

„Ví o tom slečna Glastonburyová?“ zeptala se. Odpověděl jí jeho pohled: Ne, neví, a jestli máte představu, co je pro vás dobré, ani neceknete. „Mohl byste tu bariéru zrušit, prosím? Chci si s vámi promluvit.“

„Jestli kvůli vašemu dobročinnému úsilí, můžete se otočit a vrátit se tam, odkud jste přišla.“

„Chci si jen promluvit. A Harry se mnou není.“ Pokusila se usmát. „Pokud se vám nebude líbit, co vám musím říct, můžete mě zase vyhodit. Slibuju, že nebudu dělat rozruch a půjdu.“

„Běžte pryč, Grangerová, nemám čas.“

„Prosím!“ vykřikla. „Jen vyslechněte, co musím říct. Bez vašeho svolení nebudeme nic dělat. Jen chci, abyste mě vyslechl.“

„Neříkala jste, že nebudete dělat rozruch a odejdete?“

„Až mě vyslechnete!“

S přivřenýma očima ji skrz bariéru pozoroval. „Předpokládám, že neodejdete, dokud vás nenechám říct, co musíte?“

Vehementně zavrtěla hlavou.

Když o tom později přemýšlela, nedokázala říct, co způsobilo, že pokračoval tím, čím pokračoval.

„Zůstanete celou dobu na dohled a nepřiblížíte se společenské místnosti?“

Přikývla.

„A jakmile vás pobídnu, abyste odešla, odejdete?“

Opět přikývla.

„A rozumíte tomu, že jestli mi jakkoliv zalžete, o čemkoliv, poznám to a náležitě zareaguji?“

Další přikývnutí.

Snape ji chvilku pozoroval, pak si povzdechl a mávl hůlkou. Trhnutím hlavy Hermionu pozdravil. Váhavě přešla místo, kde stála bariéra (odrazila ji dobrý metr a půl) a následovala jej do kanceláře.

Posadil se za stůl, zkřížil ruce a hleděl na ni velmi podrážděně.

„Jsem velmi zaměstnaný muž, Grangerová, takže doufám, že se rychle dostanete k jádru věci.“

Přikývla. „Myslím, že jsme posledně šlápli vedle. Vpadli jsme sem neohlášení a neumím si představit, co jste si o nás musel myslet. Ne, to je lež, umím.“ Její pokus o odlehčení zkrachoval, neboť se i nadále tvářil bezvýrazně a jen na ni upíral pohled.

„Dobře. No, s Harrym jsme o tom později mluvili a souhlasíme, že problému plně nerozumíme. Jen víme, že existuje. Naše touha pomoci je nefalšovaná, ale asi jsme zapřáhli vůz před koně. Takže jsem vás chtěla požádat o svolení ke schůzkám s vámi, abych se dozvěděla víc o problémech, kterým tyto děti čelí. Vše bude zcela důvěrné. A kdykoliv budete chtít, abych odešla, odejdu. Nemám žádné skryté motivy – pouze chceme pomoci. Já chci pouze pomoci.“

Napadlo ji, že to rozvede, ale ucítila v hlavě slabé bzučení, jako by bylo seslané Ševelissimo. Okamžitě to poznala. Nitrozpyt. Snape na ni neverbálně použil nitrozpyt, bezpochyby aby posoudil její skutečné záměry. Chytré. Mohla použít nitrobranu, ale rozhodla se, že by to asi byla špatná odezva. Okamžitě by pojal podezření, že něco skrývá, a vyhodil by ji a ona by ztratila šanci získat jeho důvěru. V nitrozpytu byla Hermiona dobrá, ale asi ne tolik, aby dokázala odolat mistrovi v tomto oboru. Také věděla, že on o její dovednosti neví.

Rozhodla se věřit mu, že neznásilní její mysl a půjde jen po povrchu, aby získal informace o její motivaci. Doufala, že neudělá nic, aby musela svého rozhodnutí litovat. Rozhodla se soustředit na svoji první návštěvu, rozhovor se slečnou Glastonburyovou a její debatu s Harrym.

Dlouhou dobu žádný nepromluvil, ani nezrušil oční kontakt. Nakonec se Snape zdál spokojený s tím, co viděl, a bzučení v hlavě zmizelo. S mrkáním odvrátila zrak a ten tichý zvuk nahradila bolest. Říkala si, zda by mu o tom neměla říct a vyzvat jej tím k souboji v nitrozpytu, ale rozhodla se, že s bolestí hlavy dokáže žít.

„Myslíte si, že víte, co by tento projekt obnášel,“ pronesl Snape pomalu. „Ale vy opravdu nemáte ani tušení o hloubce toho úkolu nebo náročnosti problémů.“

„Máte pravdu,“ souhlasila Hermiona. „Doufala jsem, že byste to mohl napravit. Pomoci mně a Harrymu pochopit.“

„Potterovi ne. Je neschopný. Příliš horkokrevný a sobecký, aby byl zapojen do něčeho takového.“

„To je nespravedlivé,“ protestovala. „Neviděli jste se, ani jste nemluvil s Harrym od doby, kdy dospíval. Vtělil jste si do něj Jamese Pottera.“ Mluvila rychle, uvědomovala si, že si zahrává s ohněm. „Znám ho líp než kdokoliv jiný. Můžete být dobrý ve čtení lidí, ale když přijde na Harryho, o svůj dar přicházíte. Válka jej změnila, všechny nás změnila, ale když nic jiného, stal se opatrnějším, schopnějším vhledu a uvážlivějším ve svých činech. Teď neudělá nic, aniž by dobře zvážil pro a proti a všechny možné důsledky. Nejen to, je teď ženatý s miminkem na cestě. Ví, že jsou na obzoru obrovské zodpovědnosti a to také zvážil.“

Vysmál se jí. „Potter mohl dospět, ale když jste tu byli, viděl jsem stejnou aroganci jako dřív.“

„To není arogance – to je pravda. Harry je známý. Je slavný celý svůj život, protože přežil poté, co byli před jeho očima zavražděni jeho rodiče. Něco takového by nechalo mnoho dětí s hysterickými záchvaty na celý život. Pravděpodobně je nejznámější osobou v kouzelnické Británii. Dokonce i mudlům je známý. Když se do něčeho pustí, lidé dávají pozor. O to ale nežádal – nikdy.

Bude vám to znít směšně a pravděpodobně mi neuvěříte, ale on vždy toužil jen po klidném životě a rodině. Ví, že to druhé nastane, ale nikdy nezíská to první, bez ohledu na to, co bude dělat po zbytek života. Nikdy. Smířil se s tím a rozhodl se, že pokud se to musí dít, pak za jeho podmínek a z důvodů, které on sám považuje za důležité.“

Snape tázavě zvedl obočí. „A všechny ty rozhovory? Ty takzvané autorizované životopisy?“

Hermiona si povzdechla. Toto se vždy těžko vysvětlovalo a on je tím posledním, kdo jí uvěří. „Po válce bylo jasné, že o nás budou vycházet knihy a články, ať už se nám to líbí, nebo ne. Kdybychom odmítli rozhovory, odmítli knihy, takoví jako Rita Holoubková by vyslechli naše ‚nejbližší‘ a přišli by s vlastní verzí událostí. Všichni tři jsme to už zažili a rozhodli jsme se, že když to nemůžeme zastavit, alespoň zaručíme pravdivou verzi toho, co se událo. Raději aby vyšlo něco, co jsme schválili, než co by Holoubková sama vymyslela a vydávala za pravdu, víte? Kromě toho… lidé by měli vědět pravdu. A jen my tři byli u většiny událostí. Říkejte si tomu arogance, říkejte si tomu touha po slávě, říkejte si tomu, jak je libo. Dostalo se nám velkého množství neuskutečnitelných voleb a vždy jsme se pokusili vybrat tu nejméně bolestivou. I v tomto případě jsme si mysleli, a stále myslíme, že šlo o nejméně bolestivou možnost.“

Snape nic neříkal, nic neprozradil svým výrazem, ale Hermiona by přísahala, že zahlédla to nejmenší přikývnutí porozumění. On, na rozdíl od nich, po uzdravení odmítl všechny žádosti o rozhovor a výsledkem se stala kniha Rity Holoubkové – Snape , syčák nebo světec? Zatímco jej kouzelnický svět ctil jako hrdinu (povětšinou), ta kniha poněkud poškodila jeho reputaci. Hermiona si říkala, jestli se o to vůbec nějak stará.

Přesvědčená, že tentokrát to úplně nezkazila, rozhodla se vynést trumf. Věděla, že Snape chce a potřebuje mít nad situací kontrolu a rozhodla se mu ji dát. „Takže tady to je – mé karty jsou na stole. Chceme s Harrym pomoci. Ron… Ron si nemyslí, že je připravený čelit tomu, co to znamená, takže zůstává mimo, alespoň prozatím. Cokoliv se tedy stane, zůstane mezi vámi, mnou a Harrym. Něco podnikneme pouze v případě, že nám dáte povolení. Prozatím asi půjde o sběr informací. Jen za vašich podmínek a v čase, který vám bude vyhovovat a s co nejmenším vyrušením dětí. Koneckonců to děláme pro ně.“

Vycítila, že je asi nejlepší čas přestat mluvit, složila ruce do klína a opřela se v židli. Po posledním katastrofálním pokusu dlouze uvažovala a rozhodla se, že zmijozelský přístup by byl pro Snapea jako rudý hadr a víc by uškodil, než přinesl něco dobrého. Už měl nějaké podezření – změna taktiky by mu potvrdila jeho předpoklady. Nejlepší bude hrát roli, kterou znala nejlépe, jen s menší tvrdohlavostí a více poddajně. Doufala, že to vyjde.

Vyložila mu své názory. Doufala, že se mu líbily. Opřel se a zaklonil hlavu, oči upřel do stropu a přemýšlel nad vším, co vyslechl.

„Potter bude tak jako tak zapojený?“

„Bojím se, že ano. Nemám takový vliv na ty správné osoby. Lidé budou velkorysejší  ohledně svého času a peněz, pokud bude zapojený.“

Uběhlo dalších pár dlouhých mlčenlivých minut, než Snape promluvil, pomalu a opatrně. Stále se na ni nedíval a jeho výraz se stále nedal přečíst. Zjevně obezřetně volil slova. „Možná by vám oběma bylo prospěšné vzdělání v tomto směru. Příští pátek v osm večer. S Potterem sem přijdete a oba se dozvíte o rozsahu problému.“

Hermiona byla nadšená, ale udržela hlas klidný. „Děkuji vám… Severusi? Severusi. Budeme tady. Děkuji vám mnohokrát, že nám věříte. Slibuji, že nebudete litovat.“

Neříkal nic, raději se narovnal a obrátil k papírům na stole. Hermiona to pochopila jako signál k ukončení setkání. Přemýšlela, co mu říct, cokoliv, ale rozhodla se, že mlčení bude asi nejlepší. Bez dalšího slova tedy opustila jeho kancelář. Pak už slyšela jen zabouchnutí dveří a ucítila tlak na zádech, když se zvedla bariéra.