Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner:Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Pronikavě purpurového pštrosa

Dopis šestnáctý:

Mm, sendvič

Téhož dne večer se všichni znovu sešli kolem balvanu s tácem sendvičů a povídali si o všem, co prožili. Navzdory tomu, že veškeré jídlo, které bylo předtím v kuchyni, zmizelo, tác se sendviči se v průběhu dne podle potřeby doplňoval. Molly ale nijak zvlášť nepodezírali hlavně proto, že se mimo jiné začaly objevovat Kingsleyho milované sýrové sendviče, přesto stále nevěděli, zda v tom má prsty ředitel, jiný člen řádu, je to zahrnuto v pralesním kouzle nebo se o to třeba stará nějaký domácí skřítek.

„Když už jsme u domácích skřítků,“ promluvil najednou Ron s plnou pusou, „viděl někdo během léta Kráturu?“

Chvíli si mlčky vyměňovali polekané pohledy.

„Pamatuju si, že jsem ho viděla první týden, co jsme přijeli z Bradavic,“ odpověděla Hermiona. „Zahlédla jsem ho jen jednou nebo dvakrát, jak se bezcílně potlouká z místnosti do místnosti. Od té doby už ne.“

„Rozhodně už je to několik týdnů, co jsem ho naposledy zahlédl já,“ přidal se Remus. „Ačkoliv musím přiznat, že jeho ne úplně příjemný tělesný pach jsem nedávno zachytil.“

„Tak alespoň víme, že tu pořád někde je,“ vydechl Bill. „Předpokládám, že kdyby prostě z ničeho nic natáhl bačkory v nějakém kutlochu, asi bychom něco zachytili všichni.“

Konverzace se přesunula k nynějšímu stavu domu. Nebyly tu žádné rozeznatelné obrysy původních místností, i když patra zůstala, což mohli říci jen díky schodištím.

„A protože nemáme pokoje, nemáme kde spát,“ řekla Tonksová. Už od chvíle, kdy se po probuzení připojila ke skupině, vypadala rozčarovaně. „Vážně se mi nechce spát v kupce listí.“

„Jenom máš strach z těch obřích brouků,“ ušklíbl se na ni Kingsley. Seděl s překříženýma nohama, hromádku sýrových sendvičů v klíně a od chvíle, co tác objevil, se nepřestal usmívat.

„Obří brouci?“ Rozradostnil se Fred.

„Tak povídej,“ dodal George a dychtivě se naklonil blíž.

Tonksová je sežehla pohledem, pak i Kingsleyho, a odmítla promluvit.

Albus si zlehka odkašlal, doufal, že se mu alespoň na chvilku podaří odvrátit veškeré hádky. „Má drahá, s uspořádáním na noc není třeba si dělat přílišné starosti. Mám tušení, že dům v této podobě ještě nějaký čas zůstane.“

Luna se potutelně zasmála. Severus na ni shlížel skrz přimhouřené oči a nedůvěřivě se mračil.

Ředitel mávl hůlkou a vyčaroval osmnáct měkkých purpurových spacáků, přesně takových, jaké si Hermiona pamatovala z noclehu ve Velké síni, když se ve třetím ročníku vloupal do Bradavic Sirius. S dalším mávnutím hůlky se spacáky zvedly do vzduchu a pomalu se jim přenesly do klína.

Kingsley ho odstranil ze své kupky sendvičů a jeden něžně pohladil. Všichni předstírali, že si toho nevšimli.

Severus si svůj spacák prohlížel s výrazem krajního odporu. „Byla ta barva skutečně nezbytná, Albusi?“

„Ach ano,“ odpověděl starší muž potěšeně. „Ale Severusi, vždyť je přece naprosto rozkošná.“

Charlie vstal, roztřásl svůj spací pytel, skopl boty a zalezl si dovnitř. „Nevím jak vy, ale já mám za sebou docela vyčerpávající den.“

Většina ostatních následovala jeho příkladu. Kingsley zůstal vsedě, dokud si nevychutnal poslední drobeček z nakřečkovaných sendvičů. Severus do svého spacího pytle šťouchal hůlkou ve snaze změnit jeho barvu na stravitelnější černou nebo tmavě zelenou, úspěch se nedostavil.

Hermiona se opřela zády o Křivonožku, že kterého si udělala obří hřejivý chlupatý polštář. Vypadalo to, že mu to nevadí, a ona se s tygrem po boku cítila lépe chráněná před opicemi, ptáky a obřím hmyzem.

Albus, Minerva, Molly a Arthur si vyčarovali čaj, u kterého seděli a tiše povídali dlouho do noci.

------------------------------------------------

Dalšího rána se Hermiona probudila s polekaným trhnutím, když někdo zaječel.

Rychle se vytáhla do sedu a zděsila se. Tonksová, která nepřestávala ječet, byla pokrytá brouky téměř ve velikosti její hlavy. Další byli volně roztroušeni mezi ostatními nocležníky, kteří už se také probouzeli a pomalu brali nevítané návštěvníky na vědomí.

Jeden se vydal směrem k Hermioně, ale stáhl se, když na něj Křivonožka zavrčel. Hermiona ho místo díků poškrábala za ušima.

Luna se na druhou stranu tvářila nadšeně. „Rychle!“ Vykřikla a natáhla ruku za sebe, oči upřené na nejbližším broukovi. „Potřebuju safari klobouk a zvětšovací sklo!“

Všichni se na okamžik zarazili, dokonce i Tonksová, kterou už zachraňoval Moody.

Když se několik vteřin nic nedělo, Luna netrpělivě zafuněla a zavrtěla prsty. Albus jí ochotně přičaroval požadované předměty a levitoval je do jejích čekajících rukou. „Děkuji,“ odpověděla škrobeně a nasadila si klobouček na hlavu. Pak se svezla na břicho, opřela se o lokty a začala zkoumat brouka, kterého pozorovala předtím, podrobněji.

Severus věnoval Albusovi zvláštní pohled. Albus se na něj nevzrušeně usmál, na což Severus protočil oči a ztratil zájem. „Kočko. Obří hmyz nebo ničemný velbloud?“

Křivonožka se omluvně zadíval na Hermionu a obrátil nadějný pohled k Severusovi. „No jo, utíkej,“ povzdechla si. „Však mě tu určitě nic nesežere, zatímco budeš pryč.“

Severus odkráčel potěšeně s Křivonožkou z mýtiny.

Ron si vyměnil pohled se sourozenci, každý popadl pár sendvičů pustili se za nimi.

----------------------------------------------

Následující dva dny strávila Hermiona střídavě pomáháním Luně vypátrat brouky a účastí na Nevillových expedicích mapujících rostlinstvo, což se provádělo daleko lépe, když se cesty obou náhodou shodovaly.

Spací pytle si nosili s sebou, utábořili se, kdykoliv měli chuť si na chvilku schrupnout, a k balvanu se vraceli pro doplnění zásob jídla, kdykoliv jim došly.

Většina starších členů skupiny se zdržovala u bývalého kuchyňského stolu. Dokonce i Severus se na noc vrátil, důkazem byl jeho spacák nevinně nakupený mezi ostatními pod jedním ze stromů. Důsledkem dobrých dvou hodin práce byl nyní o jeden odstín tmavší než ostatní.

Druhého dne právě před časem návratu k večeři se Hermiona začala cítit nevysvětlitelně ospale. Soudě podle Nevillova zívnutí a toho, že Lunin komentář k výsledkům hmyzího zkoumání postupně upadal v ospalé mumlání, nebyla jediná. Rozhodli se proti tomu nebojovat, místo toho si zalezli do spacáků. Byli mimo, než stačili zavřít oči.

----------------------------------------------

Dalšího rána se Hermiona vzbudila ve své posteli. Když se rozhlédla, uviděla, že Luna i Ginny už jsou také vzhůru.

„A brouci jsou pryč,“ řekla Luna posmutněle.

„Neboj,“ utěšovala ji Ginny, „nějaký zatoulaný se tu určitě ještě potlouká.“

Luna mrkla a pookřála. „No jo, to máš pravdu.“

Hermiona vydechla. „Snídaně?“

Tři dívky do kuchyně dorazily mezi posledními, Molly právě smažila vajíčka a slaninu a opékala topinky. Tác se sendviči nebyl v dohledu.

Jako poslední přišel Kingsley, zastavil se mezi dveřmi a zděšeně koukal na stůl. „Žádné sendviče?“

Molly se obrátila a probodla ho jednoznačně zlomyslným pohledem. „Ne. Žádné sendviče. A už ani nebudou. Všichni v tomhle domě budou jíst pořádná tři jídla denně, i kdybych až do září neměla vytáhnout z kuchyně paty!“

Kingsley protáhl obličej, ale i on věděl, že hádat se s Molly nemá smysl. Radši se posadil a naložil si na talíř snídani. Všichni předstírali, že nevidí, jak si dává smažená vajíčka a slaninu mezi dva krajíce topinky.

V kuchyni bylo z větší části ticho až do příletu Hedviky, kdy se ze zadní části kuchyně ozvalo překvapené zavrčení. Hedvika ve spěchu upustila dopis Arthurovi do klína, snesla se ke stolu, kde ukradla plátek slaniny (pár peříček skončilo v talířích kolem) a vyletěla ven.

Hermiona se obrátila a zadívala do stínů, povzdechla si, když uviděla, že je Křivonožka stále v podobě tygra. „Hádám, že jsem to asi měla čekat.“

Severus najednou vypadal daleko veseleji. Remus ho ostře nabral loktem. „Ani na to nemysli.“

„Jednoho krásného dne tu bestii skolím,“ přísahal mistr lektvarů.

Arthur zakašlal, aby si získal pozornost. „Mám to přečíst?“

„Ne, otče nejdražší,“ začal Fred s hraným překvapením. „To jistě nebude třeba!“

„Jo, nejsme vůbec zvědaví nebo tak něco,“ připojil se George. „Ani tady dychtivě nečekáme, co nám Harry napsal v tomhle-“

„-nebo ve všech ostatních dopisech-“

„-za celé léto!“

Arthur obrátil oči v sloup a rozlepil obálku.

 „Protože Dudley je na dně bezedné díry, takže už sám nemůže být bezedná díra,“ zhodnotil Ron moudře.

Minerva nepromluvila, jen Albuse probodla jedovatým pohledem. Ředitelovy všudypřítomné jiskřičky v očích poněkud pohasly.

„Možná bych měl jít Harryho zkontrolovat,“ navrhl Kingsley. „Ujistit se, že je jeho bratranec stále na povrchu země, podívat se, jestli se Harry totálně nezcvoknul, a tak?“

„Ne.“ Všichni se překvapeně ohlédli po Molly. „Ne, že bych si nemyslela, že by toho chlapce někdo neměl zajít zkontrolovat, ale naprosto přesně vím, že ty, Kingsley Pastorku, by ses tam šel jen najíst, a to nepřipustím!“

„Jsem si jist, že Harry je stejně psychicky v pořádku, jako třeba já,“ dodal Albus konejšivě.

„Tak to mě moc neuklidnilo,“ uzavřel to Kingsley.